Ottův slovník naučný/Irnerius

Ottův slovník naučný
Irmsdorf	Irnerius	I. R. O.

Údaje o textu
Titulek:	Irnerius
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 735. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Irnerius, slavný středověký učitel práva římského, první z glossátorů, jenž se prohlašuje za zakladatele starobylé university bolognské. I., v listinách Warnerius, Wernerius nebo Gernerius, byl nepochybně rodákem a občanem bolognským (* k. 1055). Studoval na bolognském učení in artibus a byl pak na témž ústavě učitelem dialektiky a rhétoriky. Vyzván markraběnkou Mathildou (1075–1115) oddal se zevrubnějšímu pěstění práva Justiniánského, a to nejspíše v Římě na právnické škole tehdáž nejslavnější, a stal se tam po čase sám učitelem práv. Když pak následkem válečných výprav proti Římu v r. 1081–1084 podniknutých vzala za své právnická škola římská, vrátil se I. do Bologně, kde po víceletém soukromém studiu (ale před r. 1090) vystoupil na veřejnost jako učitel práva římského. Odtud počítá universita bolognská svoje trvání. Vyučuje právu řím. podle nové, jemu zvláštní methody došel hned od počátku bezpříkladných úspěchů, které jemu i právnické škole bolognské již za jeho života zjednaly slávu největší. T. zv. čtyři doctores (viz Glossátorové) jest pokládati za žáky a přímé nástupce I-iovy při učení bolognském. Vedle své učitelské činnosti zabývá se i právnickou praxí. V listinách z r. 1113–1125 vyskytuje se několikráte jako soudce v komonstvu Jindřicha V. Byl asi ve službách tohoto císaře, který jej vzal r. 1118 do Říma, by pohnul lid k volbě protipapeže. I. žil pak ještě několik let za císaře Lothara II. (1125–1137) a zemřel asi kolem r. 1130. Co se týče spisovatelské činnosti I-iovy, bylo posud za jisté pokládáno, že hlavní a daleko nejdůležitější práce I-iova a celé jeho školy záležela v glossování děl Justiniánových (viz Glossa). O glossách těch pak pronesen úsudek (Savigny), že jsou obsahem i methodou svou tak nové a zvláštní, že I-iovi přísluší sláva, že zcela vlastní silou odkryl novou a znamenitou cestu. I byl I. prohlašován za zakladatele nové školy, který vše ze sama sebe čerpaje bez předchůdce pracoval. Při tom nebyl až do nedávna zjištěn příliš veliký počet gloss I-iových. Teprve v novější době bylo ukázáno (Pescatore, Die Glossen des I., 1888), že se na nás dochovalo v rukopisech několik tisíc gloss I-iových. Od něho byly dále zdělány četné authenticae (v. t.). Nad to nejnověji teprve se dovídáme, že tato i ona spisovatelská činnost I-iova byla proti jiné jen podřízenější. Dokázaltě nyní H. Fitting, že dvě jím r. 1894 vydaná díla, jedno Summa Codicis, systematické vylíčeni řím. práva, druhé Questiona de juris subtilitatibus, obsahující výklad záhadných ustanovení právních, a k tomu připojené pojednání De aequitate jakož dříve již vydané compendium juris pocházejí vesměs od I-ia. Nyní nelze sice již tvrditi, že I. vše ze sebe čerpal a bez předchůdce pracoval, ale za to jemu přísluší vyšší, nepomíjitelná sláva, ze jest prvním a zároveň největším systematikem středověku. Všecky toho času nám známé skutečně systematické učebnice a příruční knihy z dob glossátorů opírají se přímo nebo nepřímo o díla I-iova. – Srv. Savigny, Gesch. d. röm. Rechts im Mittelalter (sv. 3); H. Fitting, Summa Codicis des I. (1894); týž, Questiones de juris subtilitatibus des I. (1394). Hý.