Ottův slovník naučný/Epakty

Ottův slovník naučný
Epakto	Epakty	Epameinóndas

Údaje o textu
Titulek:	Epakty
Autor:	Václav Rosický, Hynek Kollmann
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 650–651. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Epakta

Epakty (z řec. ἐπακταὶ ἡμέραι, přidané, vložené dni) jsou čísla udávající pro každý rok stáří měsíce o novém roce, t. j. kolik dní o Nový rok uplynulo od posledního nového měsíce (tento den počítajíc); slují proto také ukazatelé měsíce, adjectiones lunae. Poněvadž 19 tropických roků nerovná se přesně 235 synodickým měsícům, rozeznávati jest astronomický čili skutečný Nový měsíc od cyklického (dle Metonova cyklu vypočteného), jehož se užívá ve chronologii; máme tedy také dvojí e., astronomické a chronologické čili církevní.

1) E. astronomické udávají přesně, kolik dní od počátku Nového roku od posledního Nového měsíce skutečně uplynulo. Odečteme-li toto číslo od synodického měsíce, t. j. od 29,53059 dní, obdržíme číslo, které nám udá, kdy v Novém roce ponejprv nastane Nový měsíc, totiž kolikátého ledna v kolik hodin a minut. K tomuto číslu třeba jen postupně přidávati dobu synodického oběhu měsíce 29,53 dní, a nalezneme tak doby, kdy v tomto roce nastanou všechny Nové měsíce. Při tom však pokládá se pohyb měsíce za stejnoměrný a tyto doby platí tedy pro tak zvané střední Nové měsíce. Abychom vypočetli dobu Nového měsíce zcela přesně, k tomu třeba přihlížeti k poruchům pohybu měsíčního čili k odchylkám skutečného pohybu od myšleného stejnoměrného a k tomu slouží hvězdářům tabulky měsíčné.

Mluví-li se o e-tách, míní se obyčejně e. církevní, jichž se užívá ve chronologii. Při tom zaokrouhluje se rozdíl mezi občanským rokem (365,2422 dne) a rokem měsíčním (29,53059 × 12 = 354,3671), jenž vlastně obnáší 10,875 dne, na 11 dní a synodický měsíc na 30 dní. Vrn.

2) E. ve chronologii jsou čísla, která udávají stáří měsíce v den 22. března, sloužíce tudy za pomůcku k určení terminu velikonočního (v. t.). Den 22. bř., obraný hned od Dionysia Exigua a po něm od Bedy za východisko e-kt (sedes epactarum), jest první den po jarní rovnodennosti, kladené pro potřeby chronologické vždy na 21. bř., a tudy první vůbec možný termin velikonoční. E. zakládají se na 19letém kruhu měsíčném. Původ jejich tkví v rozdílu 11 dnů mezi rokem slunečním (tropickým) a měsíčním (synodickým). Rozeznávati jest troje e.: 1. e. dle starého kalendáře, 2. e. juliánské, 3. e. dle kalendáře opraveného papežem Řehořem XIII.

E. dle starého kalendáře. Před opravou Řehořovou počítajíce e., chronologové uvažovali takto: Je-li 1. ledna jistého roku v 19letém kruhu měsíčním měsíc stár 1 den, bude v den 1. ledna druhého roku o 11 dní starší (= 12 dní), ve třetím roce opět o 11 dní (= 23 dní) atd. Kdykoli součet tak vzniklý překročí číslo 30 (počet dní měsíce synodického), jest od součtu číslo to odečísti a rozdíl pozůstalý jest e-tou roku. Naproti tomu v posledním roce kruhu měsíčního, jehož e-ta jest 18, jest za vyrovnáním rozdílu mezi rokem slunečním a měsíčním 1 den připočísti (18+1+11), a tudy e-ta prvního roku v měsíčním kruhu skočí na 30 čili na 0 (epacta nulla), kterýžto skok nazýváme skokem měsíce (saltus lunae). Souvislost e-kt se zlatými počty, udávajícími posloupnost let v 19letém kruhu měsíčním, podává tato tabulka:

Zlatý počet	Epakty	Zlatý počet	Epakty
1	0	11	XX
2	XI	12	I
3	XXII	13	XII
4	III	14	XXIII
5	XIV	15	IV
6	XXV	16	XV
7	VI	17	XXVI
8	XVII	18	VII
9	XXVIII	19	XVIII
10	IX

Střídání e-kt bylo dvojí: v Alexandrii e. střídaly se dnem 1. září, v Římě dnem 1. ledna, ale způsob alexandrijský opanoval. Platí tedy po způsobu alexandrijském každá e-ta v tabulce podané od 1. dne září roku předchozího do 1. dne září roku příslušného.

Ze zlatého počtu kteréhokoli roku lze vypočísti e-tu tímto způsobem: od zlatého počtu odečísti jest 1, rozdíl pak násobiyi číslem 11; je-li součin menší nežli 30, jest e-tou příslušného roku, je-li větší nežli číslo to, jest od součinu tolikráte odečísti číslo 30, kolikráte jest možno, a rozdíl jest hledanou e-tou.

E. juliánské jsou kruh e-kt zřízený od chronologův upravujících opravu kalendáře k rozkazu papeže Řehoře XIII. jakožto přechod k e-tám novým. E. tyto vyhledávají se tím způsobem, že číslo zlaté násobí se 11 a od součinu, je-li větší než 30, odčítá se číslo 30 tolikráte, kolikráte lze. Jest však míti na paměti, že e-kt juliánských na rozdíl od obojích e-kt ostatních nebylo nikdy používáno k datování.

E. dle kalendáře opraveného pap. Řehořem XIII. mají tentýž základ jako e. starého kalendáře: též ony rostou od roku k roku o číslo 11 (dokud nepřevýší čísla 30, které jest i zde odečísti), též ony skočí v posledním roce kruhu měsíčního o 12 (11+1), odchylují se však od e-kt starého kalendáře, jakmile dle zásad opravy Řehořovy jest vynechati den přestupný, neboť tím činem e. kalendáře opraveného vždy o 1 se zmenší. Zmenšení to, jehož jest pilně dbáti při vypočítávání e-kt dle kalendáře opraveného, nazýváme rovnicí sluneční (v. t). Účinky rovnice sluneční ruší však občas rovnice měsíční (v. t.).

Všechny uvedené druhy e-kt, poněvadž zakládají se na kruhu měsíčním, nazývány bývají e-tami měsíčními nebo menšími (epactae lunares, ep. minores, adjectiones lunae). Od nich jest odlišovati e. sluneční (epactae solis, ep. maiores), obyčejněji zvané konkurrentami (v. t.). koll.