Ottův slovník naučný/Ceres

Ottův slovník naučný
Ceres (planetoida)	Ceres	Cérésole

Údaje o textu
Titulek:	Ceres
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 313–314. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ceres (mytologie)

Ceres, bohyně římské mythologie, jest vlastně řecká Démétér, jejíž kult, ze řeckých nejstarší, zaveden v Římě již r. 496 př. Kr. nejspíše po vzoru Démétry ctěné v Enně na Sicilii; tehdy totiž po válce s Porsennou a Latiny nedostávalo se obilí, na radu pak Sibylliných knih diktátor A. Postumius zaslíbil, konsul Sp. Cassius tři léta na to zasvětil chrám Cereris Liberi Liberaeque na Aventině blíže cirku. Chrám vystavěn a vyzdoben od řeckých umělců Damofila a Gorgasa slohem a vkusem řeckým; shořev r. 31 byl obnoven od Augusta a Tiberia. Kult C-eřim, jenž obstaráván od kněžek řecké národnosti (obyč. z Neapole a Elee) jazykem řeckým, rozšířil se záhy po celé Italii, z provincií pak hlavně v Africe. — C. jest jako řecká Démétér především žírná, plavovlasá bohyně úrody polní, klasy ověnčená, jež naučila Triptolema, syna Keleova v Attice, orati; mily jsou jí oběti nekrvavé, špalda, kadidlo a pochodně, z krvavých jen svině, zvláště pak zapovězeno obětovati býka tažného. Ježto pak rolnictví daří se jen v míru, C. jest také ochránkyní míru, dávajíc zákony, uzavírajíc sňatky a zakládajíc města. Proto že pak hlavně římská plebs byla potřebna obilí laciného, C. pokládána též za ochránkyni svobod plebejských, čímž nabyla v Římě značného významu sociálně-politického. Aedilové plebejští, krátce před zavedením kultu C-eřina zřízení, později ve spolku s aedily kurulskými pořádali též hry a slavnosti na její počesť zřízené. Hlavní slavnost, Cerealia nebo ludi Cereales, konána jí jako bohyni úrody polní a původkyni orby nejprve občas, asi od r. 202 př. Kr. každoročně na jaře 12.—19. dubna, zahájena průvodem v cirku; po celou dobu plebejové navzájem se hostili jako patricijové o Megalesiích; posledního dne konána hlavní oběť a hry v cirku (vyjmouc gladiatorské), při čemž házeny mezi lid různé pamlsky, zvláště ořechy. Radostná nálada slavnosti jevila se též v tom, že užíváno o ní šatu bílého. Také konána tehdy štvanice lišek, jimž hořící louč přivázána na záda (OV. Fast. IV. 68.). klk.