Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Analfabeta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Analfabeta
Autor: František Kropsbauer, Jan Srb
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 235–237. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Analfabetismus

Analfabeta (z řec., člověk neznající abecedy), kdo neumí čísti ani psáti. O lidech takových platí zvláštní právní předpisy, z nichž nejdůležitější jsou tyto: Písemná poslední vůle a-tova jest v právu rak. dle §§. 581. až 582. ob. obč. zákona podrobena zvláštním ustanovením, a sice jde-li o pořizujícího, který neumí (neb nemůže) psáti, jest třeba, aby vedle náležitosti všeobecných připojil u přítomnosti všech tří svědků své znamení ruky, avšak není dle zákona nezbytně nutno, aby někdo k tomu připsal, čí jest to znamení ruky. Není-li zůstavitel s to, aby četl, jest třeba, aby byla závěť jedním ze svědků čtena, a když byli i druzí dva v ni nahlédli, aby byla zůstavitelem u přítomnosti všech svědků za jeho poslední vůli prohlášena. U a-ty úplného dlužno ovšem užiti sloučení obou předpisův. Po právu římském vyhledává se v tom případě, aby vedle ustanoveného počtu svědků byl někdo přibrán, kdo by na písemné pořízení jméno zůstavitelovo napsal, sám se podepsav. Pruské právo zemské dovoluje a-tům pouze před soudem protokolárně pořizovati. Pokud jde o smlouvy písemné, naše zákonodárství způsobilosti a-tů k nim neobmezuje, kladouc více důrazu na vypátráni pravé vůle stran, než na formu. Toliko dlužno připomenouti zásadu řízení soudního se týkající, že listina soukromá, vydaná a-tou, pouze tehdy požívá moci průvodní, je-li podepsána dvěma svědky, z nichž jeden podepíše vydavatele (§. 116. soud. řádu), který své znamení ruky připojí. Dle práva francouzského mohou a-ti písemné smlouvy činiti pouze před soudem. Zvláštních formalit žádá zákon náš, jde-li o smlouvu sepsanou ve způsobu notářského aktu; tu stanoví §. 68. not. ř., že neumí-li strana nebo svědek psáti, musí k aktu připojiti své znamení ruky, ke kterému pak druhý, notář neb svědek, připíše jméno a-tovo. Ještě více formalit platí v tom případě, když jest a. němý neb hluchý (§§. 60–61. notář. ř.). Předpis týkající se práva formálného jest obsažen v §. 57. téhož zákona, že aspoň jeden ze svědků spisu notářského nesmí býti a-tou. Při soudu, kde se vyžaduje podpis strany, jest třeba, aby a. připojil znamení ruky, ke kterému někdo jiný, pravidelně zapisovatel nebo svědek, připíše, čí jest to podpis. Znamení ruky na směnce musí býti soudem nebo notářem ověřeno (čl. 94 sm. ř.). Kr.

A. ve statistice. Od skutečných a-tů lišiti dlužno poloanalfabety, t. j. osoby, jež sice umějí čísti, ale nikoliv psáti, a tento zjev není právě řídký mezi venkovským obyvatelstvem, zvláště při osobách starších věkem. Jelikož však těchto dle výsledků posledních sčítání lidu jest jen nepatrné procento, bude zde přihlíženo toliko ku pravým a-tům. – Vlády vzdělaných států pilně snaží se vyšetřiti průměrný stav vzdělanosti svého obyvatelstva i postup její, a že prvním toho měřítkem jest jim právě znalost nejelementárnějších vědomostí, jaké poskytuje škola obecná, má tu dobrou příčinu, že tyto vědomosti ještě nejsnáze v širokých vrstvách možno zjistiti. Avšak chybou jest, jediné dle rozměru analfabetismu souditi na všeobecnou vzdělanost a dle ubýváni nebo přibývání jeho měřiti postup vzdělanosti, neboť při úvaze takové jest třeba příhlížeti ještě k mnohým jiným a důležitým momentům.

Snahám srovnati rozsah analfabetismu v jednotlivých zemích vadí dosud veliká různost pramenů, poněvadž jen z některých zemí jsou po ruce výsledky o analfabetismu ze sčítání lidu, kdežto z jiných poskytuje se nám pouze počet a-tů mezi vojskem, a v zemích pak, jako v Anglii, kde není zavedena branná povinnost vojenská, zjišťuje se analfabetismus dle počtu snoubenců, kteří nedovedli podepsati svatební smlouvu. Data podaná na základě sčítání lidu jsou ovšem zdrojem nejdůležitějším pro účel výše řečený, nebo zde se přihlíží k veškerému obyvatelstvu bez rozdílu pohlaví a věku (při ostatních dvou pramenech buď jen k jednomu pohlaví nebo k osobám v určitém věku); ale spolehlivost jejich poněkud seslabena jest tím, že přiznání, umí-li kdo čísti a psáti, posud nijak se nekontroluje. Další vada spočívá v tom, že mezi a-ty zahrnuty jsou i děti méné než šestileté, čímž obyvatelstvo, jež obdrželo základní školní vzdělání, jeví se nám vůči osobám, téhož postrádajícím, ve světle velmi nepříznivém. Proto také se staly již v některých zemích pokusy, by obyvatelstvo ke škole posud nedospělé z počtu a-tů vyloučeno bylo. Při sčítáních lidu z l. 1870–81 shledalo se, že čísti ani psáti neumělo

z 1000 osob:

Země Rok
sčítání
pohlaví
mužského ženského obojího
vůbec přes
6 let
vůbec přes
6 let
vůbec přes
6 let
Srbsko 1874 887 980 932
Portugaly 1878 790
Chorvatsko 1880 732 676 831 796 782 736
Španělsko 1877 626 809 720
Italie 1881 610 545 735 693 672 619
Uhry 1880 537 444 605 529 571 487
Rakousko 1880 432 326 458 361 445 344
Belgie 1880 398 314 447 372 422 343
Irsko 1881 326 222 344 252 335 237
Francie 18721) 281 347 314
Spojené Obce 18801) 158 182 170
Prusko 18801) 95 147 122

1) Z 1000 osob přes 10 let starých

Že Rakousko tak daleko stojí za sousedním Pruskem ve školním vzdělání svého obyvatelstva, vysvětluje se smutnými poměry školní návštěvy i vyučování v Haliči, Bukovině a Dalmacii. Dle sčítání lidu dne 31. prosince 1880 nemělo základního školního vzdělání

z 1000 osob přes 6 let starých:
Země Muži Ženy Země Muži Ženy
Vorarlberg 34 35 Terst s okol. 236 351
Rakousy Dol. 73 97 Korutany 356 434
Čechy 67 101 Krajina 461 450
Rakousy Hor. 82 89 Gorice a
Gradiska
489 567
Tyrolsko 94 117
Morava 86 120 Istrie 691 786
Solnohradsko 118 116 Halič 742 800
Slezsko 109 127 Dalmacie 821 927
Štýrsko 252 286 Bukovina 842 908

Přehlížejíce tabulky tyto pozorujeme pravidelný zjev, že a-tů mezi muži jest méně než mezi ženami, což vysvětluje se tím, že jednak děvčata do škol posílána bývají s menší pečlivostí než hoši, jednak že výsledků prvního školního vzdělání v praktickém životě u žen méně bývá užíváno než u mužů, a proto přicházejí časem v zapomenutí.

Jak patrno, obraz na základě dosud podaného statistického materiálu o počtu a-tů v Evropě byl by velmi neúplný, neboť veliké země, jako Rusko, Německo (kromě Pruska), Švýcarsko a j.. při sčítáních lidu ještě číselně nezjišťovaly osob nemajících nijakého školního vzdělání, a proto jest třeba za účelem úplností obrátili se ke druhému zdroji, který sice nepodá nám pravého přehledu a-tů v příslušné zemi, nýbrž jen počet jejich mezi osobami určitého věku a pohlaví, za to však materiál zde poskytnutý jest mnohem spolehlivější, a pak podává se jím, ježto data o a-tech ve vojště v některých zemích sahají až do 40lých let, i možnost utvořiti si úsudek o rychlejším nebo pozvolnějším ubývání analfabetismu. Z 1000 nově odvedených vojínů neumělo čísti ani psáti:

Země 1867 1874 1881 Země 1867 1874 1881
Srbsko 793 Nizozemí 170 129 104
Rusko 790 Švýcarsko 25
Uhersko 779 570 508 Prusko 38 40 23
Italie 643 526 477 Německo 16
Rakousko 661 414 389 Švédsko 19 4
Belgie 262 205 160 Dánsko 4
Francie 229 180 149

Jelikož Anglie a Rumunsko analfabetismu v obvodech svých nezjišťují žádným z těchto dvou způsobů, nezbývá ovšem, nechceme-li tyto země z přehledu o analfabetismu vypustiti, než obrátiti se k jejich výkazům osob, jež nedovedly podepsati smlouvu svatební, při čemž zřeno bude i k podobným výkazům ze zemí již uvedených, aby tím poskytnuto bylo měřítko, v jakém poměru asi jsou tato data k předešlým. Smlouvu svatební podepsali nedovedli

z 1000:
Země r. 1867 r. 1874 r. 1881
snoubenci ženichové nevěsty snoubenci ženichové nevěsty snoubenci ženichové nevěsty
Rumunsko 863 803 924 854 798 920
Italie 695 599 791 644 545 734 591 482 699
Irsko 425 373 478 332 301 364 284 260 307
Francie 302 240 365 268 211 325 194 155 233
Anglie 250 211 288 211 179 242 156 135 177
Skotsko 156 106 207 135 91 180 105 71 139

Perspektiva otevírající se nám z podaných zde číslic o nynějším stavu základního vzdělání v zemích evropských není Slovanům, vyjímajíc nejzápadnější jejich větev, českou, nijakým způsobem příznivá; shledávámeť nejvíce a-tů vedlé Rumunů mezi Srby (nejinak tomu bude asi u Bulharů) a Rusy (a to hlavně Malorusy); a což na váhu padá, počet jejich v těchto zemích v pravém opaku k zemím západním ani skoro se nezmenšuje. Daleko na vyšším stupni v základním vzdělání školském jsou jižní národové románští, za nimiž následuje Uhersko, dále pak Rakousko, stojící v řadě mezi evropskými státy na místě osmém. Posledními jsou, co se a-tů týče, čili jinými slovy, nejméně a-tů vykazují ještě po Francii a Anglii Německo (hlavně jižní), pak země Skandinávské a Dánsko. – Literatura. Číselné výkazy o a-tech podávají úřední publikace jmenovaných zde zemí. O rakouských a-tech pojednával Dr. E. Mischler v Oesterreichische Statistik, sv. V., seš. 3. Mezinárodní srovnání pod názvem Ueber Analfabeten týž spisovatel v »Statistische Monatschrift«, roč. XII., seš. 5. Veliké dílo o italských a-tech vydal prof. Amati: L’analfabetismo in Italia (Novara 1888). Sb.