Ottův slovník naučný/Analfabeta

Ottův slovník naučný
Analeptika	Analfabeta	Analgesie

Údaje o textu
Titulek:	Analfabeta
Autor:	František Kropsbauer, Jan Srb
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 235–237. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Analfabetismus

Analfabeta (z řec., člověk neznající abecedy), kdo neumí čísti ani psáti. O lidech takových platí zvláštní právní předpisy, z nichž nejdůležitější jsou tyto: Písemná poslední vůle a-tova jest v právu rak. dle §§. 581. až 582. ob. obč. zákona podrobena zvláštním ustanovením, a sice jde-li o pořizujícího, který neumí (neb nemůže) psáti, jest třeba, aby vedle náležitosti všeobecných připojil u přítomnosti všech tří svědků své znamení ruky, avšak není dle zákona nezbytně nutno, aby někdo k tomu připsal, čí jest to znamení ruky. Není-li zůstavitel s to, aby četl, jest třeba, aby byla závěť jedním ze svědků čtena, a když byli i druzí dva v ni nahlédli, aby byla zůstavitelem u přítomnosti všech svědků za jeho poslední vůli prohlášena. U a-ty úplného dlužno ovšem užiti sloučení obou předpisův. Po právu římském vyhledává se v tom případě, aby vedle ustanoveného počtu svědků byl někdo přibrán, kdo by na písemné pořízení jméno zůstavitelovo napsal, sám se podepsav. Pruské právo zemské dovoluje a-tům pouze před soudem protokolárně pořizovati. Pokud jde o smlouvy písemné, naše zákonodárství způsobilosti a-tů k nim neobmezuje, kladouc více důrazu na vypátráni pravé vůle stran, než na formu. Toliko dlužno připomenouti zásadu řízení soudního se týkající, že listina soukromá, vydaná a-tou, pouze tehdy požívá moci průvodní, je-li podepsána dvěma svědky, z nichž jeden podepíše vydavatele (§. 116. soud. řádu), který své znamení ruky připojí. Dle práva francouzského mohou a-ti písemné smlouvy činiti pouze před soudem. Zvláštních formalit žádá zákon náš, jde-li o smlouvu sepsanou ve způsobu notářského aktu; tu stanoví §. 68. not. ř., že neumí-li strana nebo svědek psáti, musí k aktu připojiti své znamení ruky, ke kterému pak druhý, notář neb svědek, připíše jméno a-tovo. Ještě více formalit platí v tom případě, když jest a. němý neb hluchý (§§. 60–61. notář. ř.). Předpis týkající se práva formálného jest obsažen v §. 57. téhož zákona, že aspoň jeden ze svědků spisu notářského nesmí býti a-tou. Při soudu, kde se vyžaduje podpis strany, jest třeba, aby a. připojil znamení ruky, ke kterému někdo jiný, pravidelně zapisovatel nebo svědek, připíše, čí jest to podpis. Znamení ruky na směnce musí býti soudem nebo notářem ověřeno (čl. 94 sm. ř.). Kr.

A. ve statistice. Od skutečných a-tů lišiti dlužno poloanalfabety, t. j. osoby, jež sice umějí čísti, ale nikoliv psáti, a tento zjev není právě řídký mezi venkovským obyvatelstvem, zvláště při osobách starších věkem. Jelikož však těchto dle výsledků posledních sčítání lidu jest jen nepatrné procento, bude zde přihlíženo toliko ku pravým a-tům. – Vlády vzdělaných států pilně snaží se vyšetřiti průměrný stav vzdělanosti svého obyvatelstva i postup její, a že prvním toho měřítkem jest jim právě znalost nejelementárnějších vědomostí, jaké poskytuje škola obecná, má tu dobrou příčinu, že tyto vědomosti ještě nejsnáze v širokých vrstvách možno zjistiti. Avšak chybou jest, jediné dle rozměru analfabetismu souditi na všeobecnou vzdělanost a dle ubýváni nebo přibývání jeho měřiti postup vzdělanosti, neboť při úvaze takové jest třeba příhlížeti ještě k mnohým jiným a důležitým momentům.

Snahám srovnati rozsah analfabetismu v jednotlivých zemích vadí dosud veliká různost pramenů, poněvadž jen z některých zemí jsou po ruce výsledky o analfabetismu ze sčítání lidu, kdežto z jiných poskytuje se nám pouze počet a-tů mezi vojskem, a v zemích pak, jako v Anglii, kde není zavedena branná povinnost vojenská, zjišťuje se analfabetismus dle počtu snoubenců, kteří nedovedli podepsati svatební smlouvu. Data podaná na základě sčítání lidu jsou ovšem zdrojem nejdůležitějším pro účel výše řečený, nebo zde se přihlíží k veškerému obyvatelstvu bez rozdílu pohlaví a věku (při ostatních dvou pramenech buď jen k jednomu pohlaví nebo k osobám v určitém věku); ale spolehlivost jejich poněkud seslabena jest tím, že přiznání, umí-li kdo čísti a psáti, posud nijak se nekontroluje. Další vada spočívá v tom, že mezi a-ty zahrnuty jsou i děti méné než šestileté, čímž obyvatelstvo, jež obdrželo základní školní vzdělání, jeví se nám vůči osobám, téhož postrádajícím, ve světle velmi nepříznivém. Proto také se staly již v některých zemích pokusy, by obyvatelstvo ke škole posud nedospělé z počtu a-tů vyloučeno bylo. Při sčítáních lidu z l. 1870–81 shledalo se, že čísti ani psáti neumělo

z 1000 osob:

Země	Rok sčítání	pohlaví
		mužského		ženského		obojího
		vůbec	přes 6 let	vůbec	přes 6 let	vůbec	přes 6 let
Srbsko	1874	887	—	980	—	932	—
Portugaly	1878	—	—	—	—	790	—
Chorvatsko	1880	732	676	831	796	782	736
Španělsko	1877	626	—	809	—	720	—
Italie	1881	610	545	735	693	672	619
Uhry	1880	537	444	605	529	571	487
Rakousko	1880	432	326	458	361	445	344
Belgie	1880	398	314	447	372	422	343
Irsko	1881	326	222	344	252	335	237
Francie	1872¹⁾	—	281	—	347	—	314
Spojené Obce	1880¹⁾	—	158	—	182	—	170
Prusko	1880¹⁾	—	95	—	147	—	122

¹⁾ Z 1000 osob přes 10 let starých

Že Rakousko tak daleko stojí za sousedním Pruskem ve školním vzdělání svého obyvatelstva, vysvětluje se smutnými poměry školní návštěvy i vyučování v Haliči, Bukovině a Dalmacii. Dle sčítání lidu dne 31. prosince 1880 nemělo základního školního vzdělání

z 1000 osob přes 6 let starých:

Země	Muži	Ženy	Země	Muži	Ženy
Vorarlberg	34	35	Terst s okol.	236	351
Rakousy Dol.	73	97	Korutany	356	434
Čechy	67	101	Krajina	461	450
Rakousy Hor.	82	89	Gorice a Gradiska	489	567
Tyrolsko	94	117	Gorice a Gradiska	489	567
Morava	86	120	Istrie	691	786
Solnohradsko	118	116	Halič	742	800
Slezsko	109	127	Dalmacie	821	927
Štýrsko	252	286	Bukovina	842	908

Přehlížejíce tabulky tyto pozorujeme pravidelný zjev, že a-tů mezi muži jest méně než mezi ženami, což vysvětluje se tím, že jednak děvčata do škol posílána bývají s menší pečlivostí než hoši, jednak že výsledků prvního školního vzdělání v praktickém životě u žen méně bývá užíváno než u mužů, a proto přicházejí časem v zapomenutí.

Jak patrno, obraz na základě dosud podaného statistického materiálu o počtu a-tů v Evropě byl by velmi neúplný, neboť veliké země, jako Rusko, Německo (kromě Pruska), Švýcarsko a j.. při sčítáních lidu ještě číselně nezjišťovaly osob nemajících nijakého školního vzdělání, a proto jest třeba za účelem úplností obrátili se ke druhému zdroji, který sice nepodá nám pravého přehledu a-tů v příslušné zemi, nýbrž jen počet jejich mezi osobami určitého věku a pohlaví, za to však materiál zde poskytnutý jest mnohem spolehlivější, a pak podává se jím, ježto data o a-tech ve vojště v některých zemích sahají až do 40lých let, i možnost utvořiti si úsudek o rychlejším nebo pozvolnějším ubývání analfabetismu. Z 1000 nově odvedených vojínů neumělo čísti ani psáti:

Země	1867	1874	1881	Země	1867	1874	1881
Srbsko	—	—	793	Nizozemí	170	129	104
Rusko	—	—	790	Švýcarsko	—	—	25
Uhersko	779	570	508	Prusko	38	40	23
Italie	643	526	477	Německo	—	—	16
Rakousko	661	414	389	Švédsko	—	19	4
Belgie	262	205	160	Dánsko	—	—	4
Francie	229	180	149

Jelikož Anglie a Rumunsko analfabetismu v obvodech svých nezjišťují žádným z těchto dvou způsobů, nezbývá ovšem, nechceme-li tyto země z přehledu o analfabetismu vypustiti, než obrátiti se k jejich výkazům osob, jež nedovedly podepsati smlouvu svatební, při čemž zřeno bude i k podobným výkazům ze zemí již uvedených, aby tím poskytnuto bylo měřítko, v jakém poměru asi jsou tato data k předešlým. Smlouvu svatební podepsali nedovedli

z 1000:

Země	r. 1867			r. 1874			r. 1881
Země	snoubenci	ženichové	nevěsty	snoubenci	ženichové	nevěsty	snoubenci	ženichové	nevěsty
Rumunsko	—	—	—	863	803	924	854	798	920
Italie	695	599	791	644	545	734	591	482	699
Irsko	425	373	478	332	301	364	284	260	307
Francie	302	240	365	268	211	325	194	155	233
Anglie	250	211	288	211	179	242	156	135	177
Skotsko	156	106	207	135	91	180	105	71	139

Perspektiva otevírající se nám z podaných zde číslic o nynějším stavu základního vzdělání v zemích evropských není Slovanům, vyjímajíc nejzápadnější jejich větev, českou, nijakým způsobem příznivá; shledávámeť nejvíce a-tů vedlé Rumunů mezi Srby (nejinak tomu bude asi u Bulharů) a Rusy (a to hlavně Malorusy); a což na váhu padá, počet jejich v těchto zemích v pravém opaku k zemím západním ani skoro se nezmenšuje. Daleko na vyšším stupni v základním vzdělání školském jsou jižní národové románští, za nimiž následuje Uhersko, dále pak Rakousko, stojící v řadě mezi evropskými státy na místě osmém. Posledními jsou, co se a-tů týče, čili jinými slovy, nejméně a-tů vykazují ještě po Francii a Anglii Německo (hlavně jižní), pak země Skandinávské a Dánsko. – Literatura. Číselné výkazy o a-tech podávají úřední publikace jmenovaných zde zemí. O rakouských a-tech pojednával Dr. E. Mischler v Oesterreichische Statistik, sv. V., seš. 3. Mezinárodní srovnání pod názvem Ueber Analfabeten týž spisovatel v »Statistische Monatschrift«, roč. XII., seš. 5. Veliké dílo o italských a-tech vydal prof. Amati: L’analfabetismo in Italia (Novara 1888). Sb.