Ottův slovník naučný/Akropolis

Ottův slovník naučný
Akrón	Akropolis	Akropolités Georgios

Údaje o textu
Titulek:	Akropolis
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 647–651. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akropolis

Akropolis (Ἀκρόπολις, tolik jako náš »Vyšehrad«) sluly hradní výšiny v městech starořeckých, obyčejně od přírody pevné, pramenem nějakým opatřené, kde za dob hérojských sídlívali králové; později, po zavedení forem autonomních, byly z nich buď tvrze, buď okresy chrámové. U větší části řeckých měst lze shledati zbytky akropole, jako v Tirynthu, Argu, Korinthu, Amfisse, Muníchii, Athénách atd. Trójské Pergamon mělo povahu a. Pšk.

A. athénská. Severně pravého břehu řeky Ilissa zdvihá se osamělá skála, 151 m vysoká, srázně ke všem stranám světa spadající. Toliko na západní straně, podlé severních sklonův Areiopagu, jest dostup pohodlný. Plocha její jest asi 275 m zdélí a uprostřed asi 135 m zšíří. Útvarem skály jest vápenec tvořící četné jeskyně. (Viz vyobr. č. 143.) Dle Hérodota byli Pelasgové nejstaršími obyvateli hradu, a od nich prý pocházela i nejstarší opevnění. Podnes vzbuzují obdiv pracně ohlazené skály na severní, východní a jižní straně, které učinily A. z těch stran nedobytnou. (Viz vyobr. č. 141.) K ochraně vchodu na straně západní zbudováno rozsáhlé opevnění devítibranné, zvané Pelargikon, z něhož zbytky se zachovaly (viz plán č. 7.). Mimo to byl jeden tajný vchod skrze sloj do Agraulia vedoucí, a r. 1888 objeven druhý vchod vých. Erechtheia; oba hodily se toliko pro pěší. Od nejstarších dob A. byla ustanovena za střed vší Attiky. Proto také průčelím svým byla A. k severu obrácena, odkudž volný jest přehled úrodné nížiny athénské i hor ji obklopujících. Její původní jméno bylo Kekropia, teprve později zavládlo pojmenování A. Za nejstarších dob měli sídlo své na A-li králové athénští a vedlé nich přední rodové, tak že měla hradská osada podobu města; již tehdá požívala A. zvláštní ochrany bohyně Athény, jíž k poctě jakožto bohyni městostrážné neboli Poliadě posvěcen severní cíp plochy hradní. S okresem bohyně na vých. sousedilo královské megaron, jehož základy odkopány r. 1888. Za dob Peisistratovcův byla A. sídlem tyrannů, kteří nepochybně již své sídlo měli uprostřed Pelargika. Pravdě podobno jest, že Peisistratos vystavěl nákladný chrám Athény Poliady na místě staršího nepatrného; základy nového chrámu ve formě hexastyla periptera shledal r. 1885 Dörpfeld. Snad i jinými stavbami Peisistratos hrad okrášlil, neboť kopáním na ploše hradní r. 1884 začatým objeveny četné zbytky chrámových ozdob, soch, sloupů, kamenů nápisových, které vesměs pocházejí z předperských staveb na A-li. Jaký byl úkol kyklopských staveb, objevených roku 1888 na severní i na východní straně hradní, není lze bezpečně určiti. Výkopy roku tohoto zjištěno také, že A. byla již za dob předperských opevněna. Peršané vzavše město jali se k A-li z Areiopagu těžce doléhati a házeli ohnivé šípy do Pelargika. Athéňané mužně bránili hradu, zatím však několik Peršanů proniklo slojí u Agraulia do hradu; posádka od vítězů pobita, hrad zapálen (480, 25. nebo 26. září dle zařadění Busoltova), a roku příštího, když Peršané trvale Attiku opouštěli, zporáženy i sochy a sloupy dosud stojící. Po odtažení Peršanů pečoval Kimón o obnovu a opevnění hradu. Na severní straně počal stavěti hradbu novou (řeč. Themistoklejskou) a ku stavbě použil zúmysla zdiva ze zřícených staveb hradských. V další stavbě pokračoval po bitvě nad Eurymedontem na jižní a východní straně hradu; od něho pochází i úmysl, aby A. byla pouze sídlem bohů. Světské stavby neobnovovány, a do jižní hradby vezděny sloupy a zbytky spáleného chrámu Poliadina, prostranství pak hradní navezeno, aby na místě nejvyšším získána byla plocha rozsáhlejší. Téměř uprostřed hradu, na prostranství uměle zvýšeném, založil Kimón nový chrám Athénin, Parthenón (v. t.) zvaný. Kimón nepochybně byl i původcem nové brány na západní straně, jejíž zbytky objevil Ross pod dnešními Propylaii. Provedení dalších zámyslů Kimónových připadlo Perikleovi, jenž po převezení spolkového pokladu z Déla na A. jal se pokračovati v zámyslu svého soupeře. Asi r. 454 na stereobatu, zbylém z nedokončené stavby Kimónovy, začal Iktínos stavěti nový Parthenón, ustanovený za pokladnici spolkovou. Na místě devíti bran starého Pelargika zbudoval Mnésiklés (437–432) nový velikolepý vchod do hradu, Propylaia (č. 23.), a po r. 428 severněji bývalého chrámu Poliadina nádherně zbudována svatyně k poctě božstev ochranných, Athény Poliady a Poseidóna-Erechthea, odtud zvaná Erechteion (č. 22.). Před Parthenónem vztyčena obrovská socha Athény »Veliké«, také zv. Promachos (podstať sochy této č. 16.), od Propylaj ku průčelí Parthenóna (na vých. straně) ve skále cesta upravena na průvod panathénajský, v jihozápadní části hradu založen posvátný okres Athény Braurónské, na pyrgu jižně Propylaj vztyčen krásný chrámek Athény Níky (č. 8.), a na severní straně téže budovy umístěna pinakothéka, ve kteréž spatřovaly se malby, oslavující vítězství athénská. Prostranství před Propylaii, v němž zahrnut byl i hradní pramen Klepsydra (č. 12.), chráněno bylo nepochybně předbraním opevněným, do něhož přicházelo se se strany zbořeného Pelargika. Se stavbami těmi vydán zákaz, že nikdo mimo kněžky Athéniny na hradě nesmí se zdržovati. Tak posvěcena A. ochranným božstvům národním a posvátný význam chránil ji před zlobou války a před zpuštěním po dlouhou dobu. Vedlé pomníků již jmenovaných plnilo se náhradí A-le stále novými záslibnými dary i stavbami; tak blíže Propylaj byla postavena slavná »kráva Myrónova«. Průběhem dob přibývalo darů záslibných tou měrou, že vyplňovaly všechny prázdné prostory, ba byly stavěny i na zadní schodiště Parthenóna. Bylať to namnoze umělecká díla ceny nevšední, z nichž bohužel zachovaly se jen některé pozdější repliky, jako Feidiova Athéna Lémnia, témuž připisovaný Apollón Parnopios, Alkamenova Hekaté Epipyrgidia a Pyrrhova Athéna Hygieia. Vedlé soch a pomníků přibývalo průběhem IV. stol. množství sloupů nápisových, poněvadž stalo se zvykem, že mužové obcí athénskou poctění, domácí i cizí, příslušné obecní nálezy na A-li ukládali. Také usnesení sněmovní psána na deskách kamenných a na A-li ukládána. Z veřejných staveb, které ve IV. století na A-li vznikly, byla chalkothéka, již řečník a státník Lykurgos založil k uchovávání kovového nářadí, Parthenónu náležitého. Zbytky její poznávají se nejnověji při severní zdi hradní mezi Propylaii a Erechtheiem. Ve skeuothéce (nepochybně ve vých. cípku, č. 21.) uchováváno plachtoví lodní. A-le neodvážil se dotknouti ani Lacharés, ani Démétrios Poliorkétés, který dobyv Athén r. 295, ze šetrnosti ani hradu neosadil. Za následujících dob diadochů dostalo se A-li nové ozdoby Attalem I., králem pergamským, který zavěsiti dal na jižní hradbě po r. 229 řadu skulptur, představujících posloupnost bojův od mythické gigantomachie až po vítězství Attalovo nad Kelty. Antiochos IV. syrský dal na jižní hradbě postaviti apotropaion, t. j. hlavu Medúsinu a nad ní zlatou aigidu bohyně Athény na odvrácení zla od hradu. Avšak již r. 86 př. Kr. utrpěla A. Když Sulla dobyl Athén, utekl se vůdce protiřímské strany, Aristión, na hrad. Teprve nedostatek vody přinutil jej vzdáti se, načež Sulla vzíti kázal z hradu 50 tal. zlata a 600 tal. stříbra. Později zřídili Athéňané triumviru Antoniovi a královně Kleopatře obrazy na A-li, jakožto božstvům ochranným. Brzo následovaly pocty rodu Augustovu. Vojevůdci Agrippovi věnována jízdecká socha před pinakothékou Propylaj (č. 11.), na prostranství pak před průčelím Parthenóna zbudován okrouhlý chrámek bohyně Romy a císaře Augusta (č. 19.). Z doby Augustovy nepochybně pochází rozsáhlé mramorové schodiště před Propylaii, zjevně kontrastující s uměleckým vkusem svého okolí. Místo bohocty božstev ochranných rozhostila se na A-li hnusná bohocta římských císařův a jejich milců. Z rozkazu Neronova oloupena A. o »krávu Myrónovu«. Za Hadriána dostalo se hradu zpodní části schodiště před Propylaii, načež zavírá se historie antické A-le. Náhodou zůstaven nám popis hradu z péra Pausaniova (I, 22, 4–25, 2), z něhož nabýváme obrazu o jeho neporušeném dotud stavu. Křesťanství dalo A-li ráz zcela jiný. Již ve III. stol. po Kr. opevnil neznámý jinak Markellinos vchod ku hradu dvěma pylóny (č. 10.). V V. stol. dotkla se náboženská reformace i A-le. Chrámy její byly proměněny v křesťanské, některé z nich, jako Parthenón, se změnami pronikavými; hrad pak ve tvrz přeměněn. Době Justiniánově připisují se opevnění, jimiž ku hradu těsněji připojeny prostranství před Propylaii a pramen Klepsydra; průběhem pozdního středověku opatřen nový vchod přímo proti Areiopagu, který později zazděn byl a od r. 1852 po svém objeviteli nazývá se branou Beuléovou (č. 9.). Za IV. války křížové dobyl r. 1204 markrabí Bonifác montferratský A-le, načež učiněna A. r. 1208 sídlem latinského arcibiskupství a francouzského vévodství athénského. Z pinakothéky učiněna kancelář vévodská, na místě jižního křídla Propylaj zdvižena byla vysoká »francká věž« a na hradě samém některé nové budovy pořízeny k potřebám dvoru vévodského. Roku 1386 dobyl A-le Nerio Acciajuoli, jenž v Propylaiích palác sobě učinil. Ale byl to poslední zásvit slávy starobylého hradu, ježto r. 1458 dobyl hradu turecký vojevůdce Omar. Téhož roku vešel Muhammed II. na A., při čemž obdivil se kráse staveb hradských. Turecký paša uhostil se v Propylaiích. Vchod ku hradu častěji z příčin ochranných byl přestavován a přístup nemoslimům na hrad úplně zakázán. Bleskem zničena roku 1656 hořejší čásť Propylaj. Pouze vysokým hodnostářům diplomatickým, jako francouzskému vyslanci Nointelovi r. 1674, podařilo se dosíci přístupu na hrad. Jemu děkujeme za vzácné kresby Carreyovy a za výkresy Sponovy a Whelerovy z r. 1676, jimiž zachoval se nám pohled na slavné památky hradu dotud neporušené. Proti Turkům vznikl touž dobou veliký spolek válečný, čímž tito donuceni k obraně. I A. znova opevněna, starobylý chrám Níky zbořen a ze zdiva jeho nová bašta před Propylaii zbudována. Roku 1687 benátský admirál Morosini obléhal Turky na hradě. Když těžká střelba nemohla zmoci starověkých opevnění, učiněn marný pokus o tříštění skály podkopy prachovými, až 26. září 1687 zničen Parthenón bombou. Výbuchem způsoben požár, který zachvátil i příbytky posádky, načež 28. posádka se vzdala. Však již r. 1688 opustil Morosini hrad, jehož nebylo lze držeti, a Turci vrátili se znova do smutných zřícenin. Do hradu polo zbořeného dostalo se nyní častěji přístupu vědeckým badatelům, na jejichž kresbách lze sledovati rychle dovršující se zpoustu slavných památek. Ještě za řeckého povstání bylo přestáti A-li dlouhé obležení. 21. června 1822 osadili Řekové A., načež Guras stal se jejím velitelem. Východořecký diktátor Odysseus vystavěl mohutnou baštu (č. 13.), jeho jméno posud nesoucí, k ochraně Klepsydry. R. 1826 Turci jali se A. obléhati a střelbou svou poškodili hlavně Erechtheion i chorégický pomník Thrasyllův (č. 25.). Po delším obléhání posádka se vzdala, ale brzo potom Řecko prohlášeno za stát nezávislý, a 1. dub. 1833 poslední Turek vyšel z hradu. Za nové vlády hellénské interess o vědecké prozkoumání A-le zastínil všechny pokusy obnovné. Jemu padly za oběť všechny pozdější přístavky francké a turecké (právě ustanovena k zboření bašta nad Klepsydrou). Ze zdiva turecké bašty Ross roku 1835 rekonstruoval s Schaubertem a Hansenem chrámek Nikin. Témuž interessu vyhověno vyklizením A-le ode všech zbytků profanních a systematickým překopáváním jejího povrchu, které dálo se za vedení Rossova až do roku 1836. Roku 1875 snesena i ohyzdná věž francká a r. 1883 počato nové kopání, důkladnější a rozsáhlejší, jímž nejen mnoho drahocenných uměleckých i historických památek otevřeno a v novém museu akropolském uloženo, nýbrž položeny i základy k poznání původní rozlohy staveb hradních. – Dnešní stav A-le jest tento: Na jihozápadní straně (plán č. 7.) zbytek hmotné polygonové zdi přikládá A. Curtius někdejšímu Pelargiku. V pořadí ze záp. k vých., podlé úpatí hradu následují Odeion Hérodovo (č. 6.), mohutná chodba (»Eumenova«) o 40 obloucích v dnešní podobě z doby římské (č. 2.) a divadlo Dionysovo (č. 1.). Za chodbou v témž směru objeveny základy chrámu Isidy a Themidy a Asklépieia (č. 3., 4., 5.). Nad divadlem podnes zachovaly se trosky pomníku Thrasyllova (č. 25.) a ještě výše dva osamělé sloupy chorégické (č. 24.). Na východní straně jest umělý taras; základy zdí tam shledané přikládá A. Curtius Eleusiniu. Mezi tarasem a divadlem mělký dol pokládá se za městiště Odeia Perikleova. Na severním úbočí spatřuje se několik jeskyň, někdy božstvům různým zasvěcených, jako Panovi (č. 14.), Apollónu Hypakraiovi (č. 15.) a Agraule. Do hradu samého nevstupuje se dnes branou Beuléovou (č. 9.), nýbrž dvojitou tureckou brankou nad Odeiem. Kolem záp. strany pyrgu Níkina (č. 8.) vcházíme na předhradí. V levo níže vidí se brána Beuléova mezi oběma pylóny Markellinovými (č. 10.), naproti osamělý pomník Agrippův (č. 11.) a za ním schůdky vedoucí ku Klepsydře (č. 12.), prýštící pod baštou Odysseovou (č. 13.). Obrátíme se k vých., proti průčelí Propylaj; v levo jest pinakothéka, v pravo na výši pyrga chrámek Athény Níky. Ku Propylaiím jde schodiště, restaurované z nalezených zbytků schodiště antického. Pět schůdků v pravo vedlo na pyrgos, nyní jde se k němu skrze jižní křídlo Propylaj pod někdejší franckou věží. Skrze Propylaia (č. 23.) vcházíme do náhradí, asi 10 m zvolna se zdvihajícího. Na pravo nízká zeď odděluje temenos Artemidy Braurónské, odloučený od pyrga zdí z Pelargika (č. 7.) zbývající, na levo podél Themistoklejské zdi objeveny r. 1886 a 1887 veliká antická cisterna, základy chalkothéky a stoe a nějaké, snad příbytku kněžky Athéniny. Při cestě patrně znalé, po níž kdysi ubíral se průvod panathénajský, vidí se podstavec sochy Athény Hygieie, a výše podstavec, na němž dle obecného domnění stávala socha Athény Promachy (č. 16.). Vyšší taras vých. Braurónia pokládal Ulrichs za okres Athény Ergany; nyní úkol jeho jest nejasný. Cesta ji odděluje od základů starého chrámu Athény Poliady, k němuž na sev. přiléhal okres Pandrosin. Erechtheiem odděluje se Pandroseion od zbytků královského megara. Z Pandroseia a z megara šly na sever tajné schody, r. 1886 a 1888 objevené. Na nejvyšším místě podnes zdvihají se obrovské trosky Parthenóna a na našem pláně vidí se na záp., jihu a vých. základy staršího Parthenóna Kimónova. Mezi vých. průčelím Parthenóna a Erechtheia jest místo velikého oltáře Atlénina (č. 17.), kdež bohyni vzdávána oběť při slavnosti panathénajské, 28 m vých. Parthenóna (od 3. a 4. sloupu průčelního) objeveny na zimu 1887 zbytky chrámu Augusta a Romy, a při jihovýchodním rohu Parthenóna objeveny z jara 1888 u veliké hloubi rozsáhlé kyklopské zdi, stavivem i způsobem své úpravy tirynthským podobné, spolu i zbytky předperských hradeb. Při zdi hradské, mnohem níže plochy, na níž stál chrám Augusta a Romy, vystavěno roku 1862–1865 museum akropolské (č. 20.), k němuž roku 1888 na místě antických základův, obvykle připisovaných skeuothéce, přibylo museum druhé (č. 21.). Na vých. cípku, krásnou vyhlídku poskytujícím, zbudována za novějších dob belle vue královny Amálie (č. 18.). Srv. Jahn, Pausaniae arcis descriptio (2. vyd. upravil Michaelis, Bonn 1880; Beulé, L'Acropole d'Athènes, Paříž 1853; Burnouf, La ville et l'Acropole d'Athčnes, Paříž 1877; Boetticher, Die Akropolis von Athen, Berlín 1888. Zprávy o kopání v l. 1834–1837: Ross, Arch. Aufs. I.; o kopání 1883–1888: Osvěta 1887, 172. sld., 273. sld.; Kawerau, Deutsche Bauzeitg. 1888, č. 1. Kavvadias, Άρχ. Δέλτιον 1888, leden až duben. Pšk.