| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Akbar |
| Autor: |
Otakar Feistmantel |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 611. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Akbar Veliký |
Akbar Veliký (Džalál-ud-dín Muhammed Akbar), zakladatel mugalské říše v Indii. Pocházel z rodu Tamerlanova (resp. Džengizchánova), nar. 14. říj. 1542 v Amirkotu (v Pandžábu), syn Humájúna. Při smrti otce svého (1555) bylo mu jen 13 let a dlel s generálem Bairam-chánem na výpravě proti Afgáncům. Bairam-chán stal se nyní vladařem ve jménu mladého A-a, s titulem chán Bába; ale brzo vedl si despoticky a vláda jeho byla nesnesitelnou, tak že r. 1560 A. použiv lsti sprostil se nadvlády svého ministra; týž pokusil se o vzpouru a byl poražen, avšak obdržel milost. Brzo na to byl na cestě do Mekky zavražděn. Tak se stal A. v 18. roce svém skutečným panovníkem. V této době obsahovala říše jeho Pandžáb a území okolo Delhi a Agry. A. brzy počal rozšiřovati říši svou, a sice nejprve v nejbližším okolí; podrobil si nejprve Džáipur a pojal tamější princeznu za manželku; dále Džodhpur a Čitor. A. vůbec jevil náklonnost k hindům; mnoho vznešených hindů obdrželo od něho vysoké úřady; svého švakra, syna rádže džáipurského, ustanovil místokrálem Pandžábu; jeho finanční ministr Todar Mall byl hindu – a mnoho generálů taktéž. A. zrušil poplatek džazia, jejž dříve musili platiti tací poddaní, již nebyli muhammedány, a zjednal rovné právo všem poddaným. Také jevil velký interess pro hindskou literaturu a náboženství a dal mnoho sanskrtských děl přeložiti do perštiny. Odstranil zároveň mnoho nelidských jejich zvykův, a sice zapověděl zvířecí oběti, sňatky před dospělostí, dal vdovám právo opětně se vdávati a snažil se potlačiti sati, t. j. spalování vdov pospolu se zemřelým manželem. – Naklonil si takto značně hindské své poddané. Po té rozšiřoval svou říši také na muhammedánské území, a sice podmanil roku 1576 Bengal, 1574 Orissu, 1573 Gudžarát, 1570–72 Málvu, 1586 Kašmír, 1591–92 Sind, 1594 Kandahár, tak že v tu dobu rozprostírala se říše po celé Indii severně od Vindhije, z Afgánistánu do Orissy, a na sever do Kašmíru. V Dekkanu podařilo se mu připojiti jen Khandeš. A. přeložil sídlo své z Delhi do Agry, kde r. 1566 vystavěl pevnost s rozmanitými skvělými stavbami, obehnanou vysokou zdí z červeného pískovce (viz Agra); založil 37 km záp. od Agry město Fátehpur-Síkrí, kam zamýšlel přeložiti sídlo své, avšak upustil od toho úmyslu; stavby v tom městě podnes vydávají svědectví o slávě a skvělosti vlády jeho. Poslední léta jeho panování však ztrpčena byla chováním a intrikami jeho rodiny, hlavně nezdárností milovaného syna Selíma, který také jeho prvního ministra Abulfazla dal zavražditi. A. zemřel 13. října 1605 a pohřben ve skvostném a velkolepém mausoleu v Sikandře, 8 km severně od Agry. A. byl muž ve všem ohledu znamenitý. Vládní jeho soustava byla jedna z nejlepších, jakou kdy východní panovník prováděl, hlavně vzhledem k neobmezené spravedlnosti. Jako muhammedán byl nevšedně tolerantní ke všem náboženským soustavám; jednoho ze svých synů, Muráda, dal vyučovati v křesťanství. Povolal křesťanské missionáře z Gojeke dvoru svému, aby s nimi o křesťanství hovořil. Konečně počal pochybovati o pravdě své zděděné víry tak, že na radu Abulfazla, svého ministra a přítele, odhodlal se zavésti nové státní náboženství, tak zvanou »Božskou víru«, jež zakládala se na přirozené theologii a zaujímala nejlepší obřady všech známých náboženství, avšak stálých úspěchů v tom nedocílil. Jinak byl A. miláčkem svého národa, zřizoval školy po celé říši, odstranil všecky nesprávné poplatky, jež dříve na obyvatele uvaleny byly, hlavně daň poutnickou; podporoval obchod, zařídil jednotnou váhu a míru, správné odměření pozemků pro placení daně, ustanovil snesitelnou daň z pozemků, zavedl reformy ve vojště, zařídil vydatnou policii a zlepšoval cesty po celé říši své. Tělesně byl dobře vyvinut a velmi příjemného chování, střídmý ve svých zvycích. – Elphinstone, Sir M.: History of India, 6 ed. 1874, 495–550.; T. Wheeler: Hist. of India, Musulman rule: Vol. IV. pt. 1. 1876; Higginbotham: Men whom India has known 1874. 2d-ed.; Marshman: Hist. of India 1868, pt. I. pp. 91. – 124.; Gladwin F.: Abulfazl Ain-i-Akbari, Lond. 2 vols 1800; dto: Blochmann, Calcutta 1872; Sir E. Elliot: History of India etc. Vol. VI. p. 6 et sequ.; Tabakáti-Akbari v Elliot Hist. etc. Vol. V. pp. 177–476; Táríkh-i-Badauni v Elliot Hist. etc. Vol. V. pp. 477.–549. Fl.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akbar Veliký