Ottův slovník naučný/Adamův most

Ottův slovník naučný
Ad amussim	Adamův most	Adamův pik

Údaje o textu
Titulek:	Adamův most
Autor:	Otakar Feistmantel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 178–179. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adamův most

Adamův most (Adam's Bridge), více méně souvislá řada jesepů, úskalí a i korálových útesů u jižního cípu Východní Indie, rozprostírající se v délce asi 20 angl. mil (32,18 km) mezi ostrovem Rámesvarámem blíže břehu indického, a ostrovem Manárem u břehu cejlonského, a oddělující pospolu s jmenovanými ostrovy záliv Manárský od zátoky Palkovy (Palk's Bay); celá tato hráz má délky 54 angl. mil (96,8 km). Geografická poloha A-ova m-u jest mezi 9° 5' a 9° 12' s. š. a mezi 79° 30' a 79° 41' v. d., celá hráze pak, která často také tímto jménem se vyznačuje, mezi 8° 58' a 9°17 s. š. a mezi 79° 12' a 79° 54' v. d. Základem těchto ostrůvků jest, jak se za to má, zdvíhání se dna mořského v té krajině, kde pak působením monsúnů v opačných směrech vanoucích během času na mělčích místech nahromadily se nánosy písku, štěrku, skořápek mořských živočichů atd. Také působí zde korálové útesy, hlavně na straně cejlonské se tvořící. Za přílivu bývají ostrůvky pokryty vodou do výše 3 až 4 stop. Praví se však, že až do r. 1480 tvořily tyto ostrůvky souvislou hráz a tehdáž že byla mohutnou vichřicí souvislost její přetržena. Jediný splavný průplav jest Pambamský mezi výběžkem jižní Indie a ostrovem Rámesvarámem (nebo-li Pambamem), jenž má 4 m hloubky při odlivu. Původní název této řady ostrůvků byl Rámův most (Rámasetu), jelikož dle eposu »Rámajána« vystavělo jej v této krajině opičí vojsko pod velením Sugrivy a Hanumána pro Rámu, aby mohl překročiti na Lanku (Cejlon) a takto osvoboditi manželku svou Sítu, již Rávana, král Lanky, mu byl unesl. Název A. m. pochází od muhammedánů, kteří se domnívají, že Adam byv s nebe svržen, na Adamově piku se ocitl a učiniv zadost za svou vinu, po tomto mostě se odtud odebíral. Shledav se s Evou blíže Mekky opět prý na Cejlon se vrátil. – Sir J. E. Tennent, Ceylon I. 13. pozn., II. 553, 5. vyd. 1860; Ceylon by an officer etc. 1876 I. 58; Sir R. Temple, Asia 1882. Wilkins, Hindu Mythology 1882; Geology of India I. Fl.