Ottův slovník naučný/z Talmberka

Ottův slovník naučný
Talmberk	z Talmberka	Talmberský kodex

Údaje o textu
Titulek:	z Talmberka
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 57-59. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Talmberka
Související články ve Wikipedii: Bedřich z Talenberka, Jan František Kryštof z Talmberka, Diviš z Talmberka

z Talmberka, příjmení staročeské rodiny panské, kteráž měla společný, erb (dvě lekna) s pp. z Kounic, Martinic a Újezdce a ovšem i společný původ od jednoho předka kdysi ve XII. stol. K předkům jejich náležel Hrozňatá z Úžíc, v l. 1284—91 purkrabě pražský a jeho synové, z nichž Arnošt byl předkem Černčických z Kácova (prvotně též z T.) a Záviše pánů z Újezdce a z Kunic. Vilém, snad syn nebo synovec Hrozňatův, držel r. 1291 hrad Talmberk u Rataj a seděl na soudě zemském. Později žili bratří Diviš (1316—48) a Nezamysl, z nichž tento měl r. 1337 jednání s klášterem sázavským. Onen měl syna Petra (1353). Později žili Ješek (1355—74) a Vilém (1355—82). Na Talmberce seděl Diviš (1397—1414) a po něm Oldřich (1417). Prokop (1417—37) měl bratra Diviše (1431—55) a Hynka (1437—65), z nichž tento držel Talmberk. Prokop měl syny Milotu, Záviši a Alše (1437), o nichž se v pamětech mlčí. V ty doby žil také Štěpán (1444 atd.). Vítek obdržel r. 1437 zápis na Slatiňany, byl r. 1440 na sjezdě Čáslavském a vpadl r. 1448 do Prahy. Jeho synové Matěj a Vítek drželi r. 1454 Slatiňany. Diviš byl od r. 1459 maršálkem králové a seděl ještě r. 1465 na Slatiňanech. Předkem Jankovských z T. byl Diviš (*asi 1352), jenž žil od r. 1385 v krajině severně od Tábora. Slouže pánům z Rožmberka, držel od nich nějakou dobu Milčín jako purkrabě. Připomíná se ještě r. 1413. Držel asi tehda Jankov a Kříženec. Synové jeho byli Mikuláš (1437 až 1456) a Vilém. Tento byl r. 1433 na sněmě Pražském, držel s bratrem nějaký čas Netluky, držel r. 1450 s jednotou Poděbrad skou a učinil ok. r. 1464 poslední pořízení. Mikuláš obdržel od cís. Sigmunda Čáslavsko a Ovesnou Lhotu. Tuto s Jankovem a Křížencem drželi r. 1469 synové jeho Jan, Václav a Arnošt. Jan žil ještě r. 1485 a Václav r. 1498. Tohoto synové byli Petr a Jan (starší), z nichž tento seděl r. 1526 na Jankově. Onen měl Křenovice a Dobrohošt, jež asi r. 1530 prodal. Synové Petrovi Jan mladší a Linhart oddělili se r. 1546 od strýce Jana a dostali za díl Kříženec s vesnicemi, k čemuž koupili r. 1552 statek Mnich. Onen zemřel 24. list. 1552, tento 24. pr. 1552 a oba pohřbeni ve Mnichu. Potomstvo měl Jan. Syn jeho Václav zemřel r. 1568, druhý syn Bohuslav držel pak Kříženec a Mnich, z nichž onen r. 1573 prodal. Zemřel 15. ún. 1581 bezdětek a pohřben ve Mnichu. Statek jeho zdědily sestry Mandaléna († 10. list. 1584, manž. Petr starší Malovec z Malovic) a Saloména (manž. Václava z Říčan). Tato přečkavši manžela svého jen 5 neděl, zemřela 1. led. 1597. Mnich se od ní dostal do rodu Říčanských. Jan starší obdržel r. 1546 při dělení Jankov. Z manž. Kateřiny Kavkovny z Říčan zůstavil syna Viléma, jenž držel r. 1551 Jankov. R. 1571 přikoupil čtyři vesnice a žil ještě r. 1586, jsa kr. radou (manž. 1. Kristina z Gerštorfu 1551, 2. Regina Lidmila z Říčan 1561). Synové jeho byli Jiřík, Vilém a Jan. Vilém získal r. 1595 hrad Riesenburg u Čes. Skalice, ale zemřel před r. 1601, nezůstaviv z manž. Kateřiny Španovské z Lisova dědicův. Bratří jeho měli stálé potomstvo.

A. Pošlost Smilkovská. Jan (* ok. 1574) koupil r. 1601 Smilkov a Chotětice, ale prodal za to t. r. Riesenburg, zděděný pov bratrovi. Manželka jeho Anna Kuňka z Ríčan koupila r. 1606 blízké Kouty. Jan byv od r. 1607 ve službě při cís. dvoře, koupil r. 1612 Prčici, byl r. 1616 kr. radou a nejv. berníkem, později též soudcem zemským, mistrem komory a hejtmanem vltavského kraje. Ještě r. 1635 koupil tři domy v Táboře, kdež r. 1648 zajat od Švédův. Zemřel ok. r. 1651 ve vysokém věku. Dcery jeho byly Regina (vd. ok. r. 1630 za Bohuslava z Hodějova), Lidmila Saloména (manž. Jiří Sobišovský z Šinovic), Johanka Kateřina, † 13. kv. 1672 (manž. Martin Jindřich Paradis de Lasaga † 1668). Syn jeho Vilém Václav František oženil se r. 1632 s Evou ovdov. hrab. z Solms, roz. Malovkou z Chýnova, byl r. 1634 komorníkem kníž. Fridlandského, držel od otce Prčici a zdědil r. 1634 Suchomasty. Býval hejtmanem kraje vltavského, získal r. 1653 Vlčkovice, též Něm. Záhoří, byl r. 1663 kr. radou a soudcem zemským, prodal t. r. sestře Johance domy táborské. Po ní zdědil r. 1672 Černovice. Zemřel 13. led. 1678 a pohřben v Arnoštoviclch (Eva † 18. pr. 1688). Kromě dcery Marie Kuny Kateřiny (vd. Valdšteinové) měl syna Jana Maximiliána Sezimu. Tento obdržel od otce Smilkov, byl r. 1666 soudů dv. a kom. radou. Po otci ujal Prčici, Záhoří a Vlčkovice, z nichž tyto oboje r. 1686 prodal. Měl známý Talmberský kodex (v. t.). Zemřel 5. bř. 1693 a pohřben v Arnoštovicích (manž. 1. Johanka Františka Vratislavka z Mitrovic, 2. od r. 1685 Maxim. Apolena Měsíčkovna z Výšková † 1707). Kromě dcery Barbory Salomény Zuzany (vdané r. 1687 za Maxim. Františka z Žerotína) zůstavil syna Václava Viléma Antonína. Tento byl od r. 1688 ženat s Eleonorou Renatou z Lasaga, držel Prčici, Chotětice, Černovice a Suchomasty a ujal r. 1696 Smilkov, Maximiliáně do života odkázaný smlouvou. Zemř. již r. 1697 okolo 8. list. bezdětek, odkázav jmění sestře a manželce. Tato ujala svůj díl, z něhož ještě r. 1697 prodala Suchomasty, a vdavši se po druhé za Frant. Leopolda Voračického z Paběnic, zemřela r. 1710.

B., Pošlost Vlašimská. Jiřík, syn Vilémův, ujal Jankov. První jeho manželka Eliška z Lobkovic držela od r. 1578 Nemyšl, též měla Hoštice a Petrovice, což vše po její smrti dostalo se Jiřímu. Po druhé se oženil r. 1613 s Dorotou ovdov. Hodějovskou roz. z Karasova, ale ta ještě t. r. zemřela. Třetí jeho manž. od r. 1615 byla Markéta Trčkovna z Lípy ovd. Donínova a před tím Berková, jež měla od r. 1611 Rataje, od r. 1623 Č. Bláto, ale oboje prodala r. 1628; též měla v 1. 1615—26 Hradenín a Chrast, kterýž po její smrti († ok. 1644) dostal se do rodu Berkovského. Jiří koupil r. 1598 Postupice, byl kr. radou a soudcem zemským (1598), od r. 1613 nejv. sudím, od r. 1618 nejv. komorníkem, též byl defensorem. Krále Bedřicha, přijíždějíciho ku Praze, uvítal v oboře u Hvězdy (1619) a i jinak vzpoury se účastnil. Po bitvě r. 1620 sice dal se na milost, ale r. 1621 uvězněn a statky jeho zabrány. Jen na prosbu syna svého Bedřicha byl osvobozen a statky dány synům. Jiří zemřel r. 1623. Kromě dcery Reginy (vd. 1623 za Jana st. Vratislava z Mitrovic) měl z prvního manželství několik synův, z nichž jej jen dva přečkali. Mladší jeho syn Jan (napřed mladší, pak starší, naposled nejstarší) ujal Jankov, Bedřichovice a Postupice, k nimž držel pak i Skrýšov a Vlčkovice. Byl radou soudů dv. a kom. a zemřel ke konci r. 1663, jsa svoboden. Bedřich, bratr jeho, horlivý katolík a muž nejvýše spravedlivý, stal se r. 1616 praesidentem nad appellacími, ve kterýž úřad uvázal se r. 1621 po druhé. Vedle toho byl členem mimořádného soudu nad rebelly, od r. 1627 členem reformační kommissí, od r. 1625 i nejv. sudím, od r. 1636 nejv. komorníkem a od r. 1638 nejv. hofmistrem. Z otcovských statkův ujal Nemyšl a Petrovice, půjčil r. 1621 císaři peníze na Vlašim, Domašín a Věžníky, jež mu r. 1622 puštěny, koupil r. 1627 Tehov, r. 1628 šest vesnic u Vlašimě a Sudoměřice a r. 1636 Rataje. Zemřel 13. říj. 1643 (manž. Marie Benigna z Lobkovic † 1. pros. 1634.). Kromě dcer Reginy Elišky (od r. 1636 manž. Petra Voka Švihovského), Polyxeny Marie, †f 1651 (manž. 1. Frant. Jos. z Lobkovic na Duchcově, 2. Maximilián z Valdšteina) a Elišky Eusebie Marie (manž. Frant. Vilém Popel z Lobkovic) měl syny Františka Viléma a Jana Arnošta. Onomu odkázal Rataje a Nemyšl, tomuto Vlašim. František zdědil po bratru, jenž před r. 1657 svoboden zemřel, Vlašim, r. 1663 po strýci Jankov a držel v lelech 1658—62 i Záhoříčko a též Statenice. Byl radou soudův dv. a kom. a býval hejtmanem kouřim. kraje. Zemřel r. 1665 na jaře (manž. Voršila Kateřina z Pappenheimu, od r. 1666 na Březině, † ok. 1668). Dcery jeho byly Lidmila Ter. Františka (vd. z Kolovrat) a Anna Barbora Frant. (vd. Brissígelová). Synové byli František Max. Leopold, Jan Frant. Krištof a Rudolf Frant. Ferdinand. Nejstarší měl již od r. 1663 za díl Rataje. Ostatni dělili se r. 1665 tak, že Jan dostal Vlašim, kterou za několik neděl prodal, a Rudolf Jankov a Postupice. Jan, oddav se stavu duchovnímu, byl kanovníkem u sv. Víta, proboštem Všech svatých, r. 1676 jmenován biskupem hradeckým († 3. dub. 1698). Pochován jest v Chrasti, kdež vyzdvihl nový kostel.

a) Pošlost Jankovská. Rudolf (* ok. 1645) prodal r. 1693 Postupice s pustým zámkem Habrovkou bratru svému Janovi. Přečkav syny své, prodal r. 1702 Jankov a zemřel jako c. k. komoří v Praze 12. kv. 1705. První jeho manželka Marie Anna hr. z Paaru prodala r. 1682 Hartberg a zemřela 2. čce 1693 v Jankově. Druhá (od r. 1696) Johanka Sabina z Valdšteina zemřela r. 1708. Synové jeho z prvního manželství byli 1. Josef Frant. Felix byl ženat s Felicianou Františkou z Vunšvic, která koupila r. 1694 Oblajovice († 16. čce 1695), a zemřel v Oblajovicích 15. ún. 1698, maje věku 29 let. 2. Jan Jakub Frant. (* 1678) byl kanovníkem vrátislavským a přednostou kaple král. v Praze († 22. list. 1701 v Praze). 3. Vilém František (* ok. 1680) dědil po biskupovi Březinu (1698) a zemřel 4. kv. 1703, jsa neženat. Poslední té pošlosti byla Markéta Eleonora Františka (dcera Josefova), jež dědila po mateři Oblajovice, avšak ty r. 1700 prodány. R. 1717 vdala se za Jana Václava Vratislava z Mitrovic.

b) Pošlost Ratajská. František, pojav r. 1663 Evu Reginu Kustošku ze Zubřího († 8. říj. 1689), vystavěl s ní r. 1675 zámek ratajský. Byl soudův dv. a kom. radou a zemřel 16. ún. 1701. Mimo tři dcery zůstavil syny Františka Antonína a Jana Frant. Ludvíka. Tento zdědil r. 1698 po biskupovi Postupice a po otci měl Rataje, které r. 1712 prodal. Bydlel pak na Horosedlích u Mirovic a tu 24. záři 1730 zemřel. Z manželky Josefy Maximiliány z Lowenfelsu (1706 opět vdané Dejmové) nezůstavil potomkův. František, bratr jeho, bydlil v Praze v domě Talmberském, jejž r. 1730 prodal, a zemřel v Opavě 17. čce 1731 (manž. Františka Felicita z Vrtby † ok. 1715). Měl drahně děti, z nichž jej přečkaly syn Josef Václav a dcery Anna Terezie (vd. 1728 za Václava Leopolda Šípa z Bránice) a Anna Františka. Josef bydlil v Horosedlích, jež zdědil po strýci, a zemřel tu 8. čna 1735, jsa posledním po meči. Františka byla v l. 1737-50 dvorskou dámou v Drážďanech. Sčk.