Ottův slovník naučný/z Paaru

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Paaru
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 2. Dostupné online
Licence: PD old 70

z Paaru, příjmení knížecího rodu, jehož erb jest císařský orel a na jeho prsou štít složený z několika polí obsahující erbovní znamení rodová. Pocházejí prý z Lombardie nazývajíce se po městě Paaru. Od XV. stol. dělili se na dvě větve, z nichž mladší oddala se poštovnictví a dobyla si o ně velikých zásluh. Z této byl Martin již v XVI. stol. nejv. poštmistrem v Prešpurce a syn jeho Petr v témže úřadě v Nizozemsku. Jan, bratr tohoto, koupiv Hartberk ve Štýrsku učiněn byl od arcikn. Karla dědičným nejv. poštmistrem v jeho zemích. Měl několik synů, z nichž Rudolf oddal se vojenství a byl od r. 1626 velikým převorem řádu sv. Jana Jer. v Čechách, a Jan Krištof, předek nyní žijících. Tento koupil od Jana Jakuba Magni (1623) nejvyšší dvorské poštmistrovství, r. 1624 obdržel dědičné nejvyšší poštmistrovství v Uhrách a v Čechách (kromě Slezska), r. 1629 ve vnitrorakouských zemích a r. 1630 ve Slezsku. Od té doby, kdo byl nejstarším, psal se nejvyšším dědičným poštmistrem, ostatní jen dědičnými poštmistry. Cís. Ferdinand II. jemu (4. břez. 1623) a všemu rodu potvrdil stav panský pro Říši a erb polepšil. V Čechách koupil r. 1627 Veletice a Měcholupy, jež pak náležely vedlejší linii toho rodu, totiž Juliovi, který nabyl r. 1648 inkolátu v Čechách, a jeho potomstvu. Karel, syn Jana Krištofa, od r. 1636 říšský hrabě, obdržel r. 1651 král. povolení, aby si zasnoubil Františku Polyxenu ze Švamberka. S ní vyženil Kestřany, obdržel r. 1652 inkolát v Čechách a majestátem ze 14. led. 1654 hraběcí jeho stav potvrzen pro České země. T. r. obdržel také od císaře důstojenství palatinské. Protože i rod pp. ze Švamberka smrti Adama ze Švamberka vymřel, vymohl si u císaře, aby erb jeho do svého přijal (28. list. 1665). Dal si jej na čestné místo na štítek položený uprostřed. Po jeho smrti manželka prodala Kestřany a zemřela r. 1704 v Praze u vysokém věku. Synové z tohoto manzelství byli Karel Josef a Josef Ignác. Tento (* 31. květ. 1660) byl ve službách dvorských u Josefa I. a jeho manželky († 22. pros. 1735) a byl ženat s M. Annou Františkou z Valdšteina († 1744), která držela od r. 1717 Budišov na Moravě; ten pak měl syn Quido Josef Osvald, jenž r. 1746 bezdětek zemřel. Karel Josef (* 20. květ. 1654) byl c. k. radou a rytířem zl. rouna. Důchod nejv. poštmistrovství postoupil r. 1720 dvorské komoře, od kteréžto doby zůstal rodu titul »nejvyšší říšský dvorský a generální dědičných zemi poštmistr« (po r. 1806 slovo »říšský« odpadlo). Koupiv Zdechovice (1722) zemřel ve Vídni 12. květ. 1725 (manž. M. Renata ze Šternberka). Synové jeho Jan Adam (* 1680, † 3. květ. 1737) a Jan Leopold (* 1693 – † 25. čna 1741) drželi společně Zdechovice a tento s M. Terezií ze Šternberka vyženil Bechyni, Smiřice a Vys. Veselí a založil tak nynější bohatství. Všechny ty statky i polovici Zdechovic a Budišov po bezdětných strýcích zdědil syn Jan Václav (* 1729). Prodav Smiřice (1780) císaři Josefovi, vyměnil si za Budišov Kardašovu Řečici mnohem výnosnější. Majestátem z 1. srpna 1769 povýšen byl do knížecího stavu král. Č., tak aby hodnost tu měl každý prvorozený; dne 5. srpna následovalo totéž z kanceláře říšské a propůjčeno právo bíti zlatou a střibrnou minci, jako i palatinát větší pro něj a každého prvorozence († 4. čce 1792, manž. Antonie hrab. Esterházka, * 1710 – † 12. břez. 1771). Syn Václav (* 1744) přikoupil Pluhový Žďár (1793) k Rečici a z manž. M. Antonie kněžny Liechtenšteinské (* 1749) zplodil několik synů. Nejstarší Václav (* 1770) byl hejtmanem c. k. pěšího pluku Terzy a padl v Italii 30. dub. 1800. Druhý, kníže Jan Karel, bojoval v l. 1788–89 s Turky jako hejtman, r. 1792–96 v Nizozemsku, na Rýně a v Italii, r. 1797 stal se majorem, vybojoval si v bitvě u Legnana kříž voj. řádu M. Terezie, jako nejvyšší bojoval v Italii, až r. 1806 opustil vojenství, jemuž r. 1809 zase se oddal; pak bojoval, jsa brigádníkem, u Ogruně, kdež těžce poraněn. Odtud se oddal správě svých panství, k nimž přikoupil Dražič. Zemřel 30. pros. 1819. Od r. 1805 byla manž. jeho Aloisia Guidobaldina hrab. Cavriani (* 1783 – † 2. břez. 1861). Mladší jeho braří Jan (plukovník, rytíř několika řádů, † 23. říj. 1839), Ludvík (* 1783, c. k. major, † 17. říj. 1849 v Kysku), Mikuláš (* 1735, rytíř řádu sv. Jana – † 1824) neměli potomstva. Karlův nejstarší syn Karel (* 1806) přikoupil r. 1825 Opařany a oženil se r. 1832 s Idou M. Leopoldinou kněžnou Liechtenšteinskou (* 1811, † 27. čna 1884). Vyzískal řád zl. rouna a zemřel 17. led. 1881. Bratří jeho byli Alfred (* 1806, FML., † 26. dub. 1885), Václav (* 1810, c. k. major, † 12. list. 1890), Ludvík (* 1817, c. k. vyslanec ve Štokholmě, † 6. led. 1893), z nichž tento měl potomstvo. Po knížeti Karlovi zůstalo několik synův a dcer. Nejstarší z nich kníže Karel Jan Václav (* 7. čce 1834) drží Bechyni, Opařany, Kard. Řečici a Vysoké Veselí. Syn z kněžny Leopoldiny roz. markr. Pallavicini (* 1845) jest hrabě Alfons, od r. 1901 ženatý s Eleonorou roz. kněžnou Windischgrätzovou. Sčk.