Ottův slovník naučný/z Albuquerque

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Albuquerque
Autor: Vladimír Pech, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 745–746. Dostupné online.
Licence: PD old 70

z Albuquerque vévodové, vznešené dva rody, španělský a portugalský, které však spolu nikterak nejsou příbuzny. Španělský odvozuje původ svůj od princů královského domu kastilského aleonského. Beltrano de la Cueva dostal r. 1464 město A. s titulem vévodským. Z rodiny té vynikl don Francesco Fernando de la Cueva († 1733), místokrál mexický, pak vnuk tohoto, generál don Alfonso de la Cueva († 1813), jenž hlavně proslul hrdinným obhájením Cádizu naproti Francouzům r. 1811. Tento rod kvete dosud ve Španělích.

Druhý rod z A. pochází od králů portugalských. Z rodu toho proslul don Juan Alfonso d'A., velkokancléř a milec kastilského krále dona Pedra Ukrutného, který A-ovi a své milence Marii de Padilla přenechal všecku vládu. z Albuquerque upadl později, podezříván jsa ze spiknutí, v nemilost a padl nejspíše rukou Pedrovou. Z rodiny té pocházeli tito čtyři válečníci:

1) Affonso d'A, slavný vojevůdce portugalský (* 1453 v Alhandře, severozáp. od Lisabonu – † 1515 v Indii). S rodinou královskou illegitimně jsa spřízněn byl vychován na dvoře krále Alfonsa V. a účastnil se záhy bojů portugalských na pobřeží africkém; r. 1480 táhl s vojskem vypraveným na pomoc neapolskému králi Ferdinandovi proti Turkům, vyznamenal se u Otranta, a r. 1503 poprvé vypraven byl se strýcem svým Franciskem d'A. do Indie. Po některých bojích s panovníkem kalikutským, vedených ve prospěch krále kočínského, vrátil se r. 1504 s hojným nákladem do Lisabonu odchýliv se tehdy od obyčejné zajížďky k Melindě a zaměřiv kratší cestou přímo k Mozambiku. R. 1506 svěřeno mu 5 korábů válečných, aby křižoval na pobřeží africkém i arabském a zabraňoval obchodním lodím egyptským východ z Rudého moře a přístup k Perskému zálivu. Společně s Tristáem da Cunha zmocnil se ostrova Sokotory a založiv tam tvrz San Miguel, potom dílem podrobil, dílem zničil r. 1507 bohatá města na pobřeží arabském mezi mysy Rás Mesandum a Rás el Hadd, Kurjat, Maskat Sohár, Chórfakkán, kteráž byla nemilou soutěží obchodu portugalského v Indii. Ale o skalnatý ostrov Ormuz, jenž jest klíčem k zálivu perskému, marně se pokoušel dvojí výpravou. Byv zatím od krále jmenován generálním kapitánem a governadorem v Indii odplul na pobřeží malabarské, ale velitelství dosáhl teprve r. 1509 po delších sporech s dosavadním místokrálem Franciskem d'Almeida, když byl Fernăo Coutinho s výslovným rozkazem královským o změně vojevůdců do Indie se dostavil. Počátek správy jeho v Indii byl nešťastný; r. 1510 poražen byl u Kalikutu a nedlouho na to před Goou. kdež sám utrpěl těžké poranění. Ale pozdraviv se zmocnil se ještě téhož r. Goe, r. 1511 Malakky a se sousedními státy Siamem, Pegu, malajským i knížaty na Sumatře a Javě vešel ve styky obchodní. Jenom s královstvím Ačínským na Sumatře a s říší Arakánskou v dnešní Birmě zůstalo nepřátelství. Čásť loďstva jeho. pod Antoniem d'Abreu vypravená dále na východ, objevila ostrovy Molucké. Na zpáteční cestě do Indie r. 1512 ztroskotala se A-ovi loď na pobřeží Sumatry, při čemž A. přišel nejen o všecky své poklady, ale též o zápisky, které si činil na výpravách. On sám jedva životem vyvázl. Na neustálé doléhání královo podnikl r. 1513 novou výpravu k pobřeží arabskému, pokusil se s nezdarem o Aden, veplul do Rudého moře a pronikl až k ostrovu Kamaranu. R. 1515 vzdal se mu konečně i ostrov Ormuz bez krveprolití. Užívaje chytře náboženských sporů mezi šiitskými Peršany a sunitskými Araby spřátelil se A. i s persk. šáhem Ismáílem, který mu zabezpečil nerušené držení Ormuzu. Pobývaje zde onemocněl úplavicí a na radu lékařů vrátil se do Indie. Na pobřeží omanském dověděl se, že Lopo Soarez, jeden z úhlavních odpůrců jeho, ustanoven byl velitelem v Indii; podařiloť se konečně nepřátelům jeho u dvora královského, že úspěšnou činnost A-ovu uvedli u nedůvěřivého krále Emanuele v podezření, jako by směřovala k zařízení neodvislého panství v Indii. Zpráva o nevděku králově otřásla zdravím A-ovým, již jinak dosti rozrušeným, tak. že zemřel na zpáteční cestě na lodi před přístavem gojským. Pohřben byl v Goi a teprve r. 1566 kosti jeho převezeny jsou do vlasti a v Lisaboně pochovány. A. byl bez odporu největším z vojevůdců portugalských v Indii a nejzpůsobilejším trvale upevniti v Indii vliv portugalský, kterýž smrtí jeho značně ochromen jest. Jsa rovně spravedliv k Portugalcům i k Indům požíval pro lidumilnou vládu u obou velké vážnosti, a hrob jeho stal se domorodcům místem poutnickým. p.

2) d'A. Blas, levoboček Affonsův (* 1500 – † 1580), byl s počátku kapitánem lodním, později spravoval finance za Jana III. a získal si úcty svou činností za moru zuřivšího v Lisaboně r. 1569. Vydal otcovy memoiry o dobytí Indie opatřiv je svými poznámkani Commentarios de grande Aff. d'Albuquerque collegidos par seu filho (2. vydání 1576), které nyní jsou bibliogr. vzácností. Anglicky je vydal Gray Birch (3 sv. 1875).

3) d'A. Mattias hr. z Allegretty, portug. generál, válčil v Brasilii proti Hollanďanům (1628) a vynikl zvláště při odtržení Portugalska od Španěl a při dosazení rodu Braganza, jemuž pojistil trůn vítězstvím nad Spaněly u Campy Mayor (1644). Zemřel r. 1646 v Lisaboně.

4) d'A. Eduardo, marques de Basto, conde Pernambuco, účastnil se r. 1630 bojů s Hollanďany v Brasilii a vydal zajímavé zápisky o válce této Memorias diarias della guerra del Brazil (1654) v Madridě, kde také zemřel r. 1658.

5) d'A. Antonio Maria Seabra, historik portug., pokladník a bibliotékář univ. v Coimbře, *23. led. 1820. Vydal několik důležitých pojednání z oboru heraldiky a řídí časopis heraldický Brasõs portugueses (od r. 1879). Nyní vydává důležité dějiny řádů: Historia das ordens militares portuguesas a Historia da Ordem de Malta.