Ottův slovník naučný/z Aichelburga

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Aichelburga
Autor: Josef Kořán
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 533–534. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Č. 119. Znak hrabat z Aichelburga.

z Aichelburga, rodina hrabat a svob. pánů, z Frank pocházející a nyní v Rakousku a v Uhrách usedlá, odvozuje tady původ svůj od Krištofa Vierstallera, jemuž propůčeno bylo 3. září 1500 v léno panství Aichelburg v Korutanech. Hrad Aichelburg jest dávno v rozvalinách; ku panství tomu příslušejí statky Bodenhof (slov. Na Bodnje), Bichlhof (Na Bezenicach) a Zossenegg, kteréž posud potomkům Krištofovým náležejí. Šlechtictví Krištofovo potvrzeno císařem Maximiliánem I. 4. čna 1507; 12. ún. 1627 povýšen rod do stavu svob. pánů v říši německé a v dědičných zemích rakouských; 3. ún. 1787 byl cís. rada Ferdinand z A. povýšen na hraběte v Rakousku a 31. srp. 1843 diplomován hrabě František na magnáta uherského. Rod dělí se nyní v linii svobodných pánů, která jsouc v Korutanech usedlou rozvětvila se v svob. pány na Bodenhofě (náčelníkem jest svob. pán Jan, nar. 8. března 1814), na Zosseneggu (náčelník svob. pán Egon, nar. 1872) a na Bichlhofě (náčelník svob. pán František, nar. 1808). – Linie hraběcí kvete ve dvou větvích: rakouské a uherské. Náčelníkem větve rakouské jest hrabě Karel Volfgang, nar. 6. března 1826, c. k. komoří; náčelníkem větve uherské jest hrabě František Rudolf Mikuláš Ant., narozen 3. květ. 1832, magnát uherský, c. k. komoří. – Z rakouské větve hraběcí oženil se hr. Alfons Gabriel (nar. 14. dub. 1795 – † 5. ún. 1860), c. k. komoří, r. 1821 s Josefou Žofií roz. hraběnkou ze Schaaflgotsche, dědičkou panství maršovského v Čechách, načež od svekruše své Antonie hraběnky ze Schaaffgotsche, provdané za Antonína barona ze Stillfriedu, koupil r. 1843 za 520.000 zl. stř. panství bělohradské v kraji bydžovském. S první manželkou Josefou Žofií zplodil Alfons Gabriel syna Marii Arthura (* 1829 – † 1855), nadporučíka, jenž se oženil s Marií Virginií, roz. Cecinkarovou z Birnic, majitelkou statku Domoradic. Z druhého manželství s Pavlinou roz. Erbenovou pošli synové: Alfred (od r. 1865 ženatý s Marií Ludmilou, roz. hrab. z Rumerskirchu), jenž r. 1888 koupil od hr. Františka z Rumerskirchu statek Dolní Teplice v okresu polickém za 420.000 zl.; a hr. Zdeněk (nar. 1841), c. k. setník ve vojště, který jest majitelem statku Dolních a Středních Tošoňovic s Dobraticemi v Rak. Slezsku. – Původní znak rodinný byl štít, v jehož pravém zlatém poli spatřuje se mouřenínka, držící v pravici větvičku s třemi žaludy; v levém poli zlatém spatřují se čtyři kolmé černé štrychy. Původní tento znak nalézá se také na rozhojněném znaku hraběcím. – Ve znaku svém mají hrabata z A. rozčtvrcený štít hlavní s přeloženým na něm štítkem středním, na kterém se spatřuje původní znak A-gů. První a čtvrté pole hlavního štítu jest rozštěpeno; v pravé, zlaté polovici nalézá se korunovaný černý noh ku středu hledící; v druhé, levé, červené polovici spatřují se položené dvě routy mezi dvěma šikmými břevny, vše barvy stříbrné. Druhé a třetí pole jest stříbrné a v každém červená zeď hradební s cimbuřím a střílnami, uprostřed věž s branou zavřenou s cimbuřím a střechou o dvou patrech. Nad štítem sedmero korunovaných helmic s přikryvadly. Z 1. přílby vyrůstá černoška; na z. přílbě jsou dva rohy bůvolí, mezi těmi orlice; na 3. přílbě jsou klenotem dva bílé rohy bůvolí, z jejichž konců či otvorů, pak ze středu tam, kde se sbíhají, vyniká po červené lopatce; na 4. přílbě jsou dvě křídla orlí, mezi nimiž spatřuje se červená věž s cimbuřím; na 5. přílbě jest bílý sloup ověnčený; na 6. přílbě muž s čepicí opeřenou na hlavě a zlatým lvem na prsou; klenotem nad 7. přílbou jest muž korunovaný v zlatém kabátci. Po stranách štítu stojí co strážci dva oděnci v plné zbroji a v plátovém brnění držíce jednou rukou štít, v druhé pak po praporci s hrotem a třapci, barvy červené, se zlatým lemem a třepením. Praporek pravý nese bílý nápis: »Probitate«, levý pak: »et solertia«. (Viz vyobr. č. 119.) Kn.