Ottův slovník naučný/z Žirotína

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Žirotína
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 844–845. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Žerotínové (Čechy)

z Žirotína, příjmení staropanské rodiny české erbu orlice (černé na stříbrném) a stejného původu s Valkouny z Adlaru a vladykami ze Vraního. Jejích prvotním sídlem byly Hořovice, odkudž se psali bratří Neostup (1229—43, 1233—39 purkrabě na Přimdě) a Gebhard (1229—34). Potom členové toho rodu nabyli Loun, jež jim král Přemysl odňal. Habart držel hrad Žirotín (nyní Žerotín), odkudž on a potomci do vymření se nazývali. Týž sedal od r. 1287 na soudě zemském a byl ženat se Skolastikou ze Šternberka. Vsi své Uherce a Vrbčany prodal r. 1300 ku proboštství mělnickému. Synové jeho byli Plichta, Jarek a Habart. Plichta byl smělý bojovník. Když císař Albrecht r. 1307 vtrhl do Čech, P. učinil mu velikou škodu v koních i lidech. Kromě toho bojoval i v cizích zemích, též ve službách krále anglického. Po těch případech zpečetil r. 1321 nadání kláštera týneckého, který byl otec jeho založil, a dokončil jeho vystavění. R.1322 provázel krále Jana do Bavor. V bitvě u Mühldorfu (28. září) prorazil siky nepřátelské po dvakráte, ale vždy zase ke králi se probil; když pak po třetí vrazil do šiku nepřátelského, padl pod ním kůň umdlený a nepřátelé ležícího pána umlátili. Pohřben v týneckém klášteře. On to byl bezpochyby, jenž vysadil město Hořovice právem berounským a to se synem svým Ješkem. V 2. pol. XIV. stol. připomíná se často Habart starší (1358—1379), jenž obdaroval r. 1359 klášter týnecký. Držel (1364—72) hrad Řebřík, asi od r. 1370 také hrad Kostomlaty, kterýžto zapsal strýcům svým. Tito byli Plichta (Černý), Habeš a Habart (r. 1380 přip. se Plichta starší a P. mladší) a darovali r. 1385 klášteru týneckému role na záduší dotčeného Habarta, ale vedle nich žili ještě Bušek a Habart bratří a Vilém ze Ž. odjinud z Hřivčic, jejichž spojitost není zřejmá. Dotčený Bušek dostal se ok. r. 1393 v držení Pnětluk skrze manželku svou Marušku a zemřel po r. 1414 zůstaviv syna Jana. Tento se rozdělil s mateří a pak zemřel, zůstaviv dcery Elišku a Škonku, které v l. 1438—43 podíly své na Pnětlucích prodaly. Po Marušce Pnětluky dostaly se pánům z Kolovrat. Škonka (táž?) se vdala za Viléma z Ryžemberka a ze Švihova. Z dotčených tří bratří Habart řeč. Očival žil nejdéle (ještě r. 1402). Bratr jeho Plichta byl tehda již mrtev zůstaviv vdovu Ofku (†1416), syny Jaroslava a Plichtu a dceru Škonku, jež se vdala za Jana z Kolovrat na Bezděkově. Dotčení bratří měli správu nad týneckým klášterem s Buškem a po jeho smrti sami; jsouce smýšlení přísně katolického přidrželi se r. 1420 krále Sigmunda, jenž jim zapsal Bošice, Libodržice, Zlonice a Klobuky. Plichta byl r. 1423 v Praze na sněmě, pak ve službách Ludvíka knížete břežského, zajat r. 1428 při dobytí Sobotky, ale propuštěn. Z dílu svého prodal Pochvalov, Smolnici a Brloh, ostatek, totiž městečko Březno (jež obdařil 1440 svobodami) podržel, ale polovici Žirotína, kterou obdržel od Jaroslava, r. 1455 prodal. V bojích jednot Strakonické a Poděbradské přidržel se této. Žil ještě r. 1462 a zemřel nedlouho potom bezdětek. Jaroslav (nar. ok. r. 1390) měl za díl polovici hradu Žerotína, kterouž postoupil bratru svému, a ujal Toužetín, který vlastně náležel klášteru týneckému. S bratrem pomáhal Alšovi ze Šternberka v bojích tohoto s lantfrídy krajův žateckého a litoměřického, což skončeno r. 1439 příměřím. Když se jednalo r. 1440 o zvoleni nového krále, vyslán v té příčině sám několikráte ke knížeti bavorskému. Hrad Krakovec koupil r. 1443 se sestřencem svým Albrechtem z Kolovrat, ale tomuto r. 1445 díl svůj pustil. S bratrem obnovil r. 1443 a znovu nadal klášter týnecký, začež nechán Toužetín jemu a synu jeho Janovi. Tento přidržel se horlivě jednoty Poděbradské, s níž vpadl r. 1448 do Prahy, ale zemřel před r. 1456. Jaroslav, kterýž byl r. 1452 v Praze při volbě správce a pak sedal na soudě zemském. po smrti synově dával zboží své na nábožné a milosrdné skutky, jakož dal r. 1457 platy k oltáři sv. Urbana ve velkém kostele Pražském a postoupil pražské kapitole (1462) zápisné své statky v Čeradících a Dřínově a r. 1463 téže plat v Třebízi. Až do r. 1465 měl spory s abatyší týneckou a vikářem těch jeptišek, an chtěli na něm míti Toužetín. Pře ta ukončena pak, že jim nechal Týnec městečko, Týneček a Uherce. R. 1467 připomíná se naposled. Jaroslav měl dcery Ofku vdanou za Mikuláše z Lobkovic a z Hasišteina (†1462) a Kateřinu vdanou za Soběslava z Miletínka (†1465); proto 1464 převedl vrchnost nad klášterem týneckým na Jana z Lobkovic a děti Soběslavovy. Oba zeťové přibrali si orlici na štít a tak i učinili Švihovští. Tito ji měli do vymření a knížata z Lobkovic mají ji podnes. Sčk.