Ottův slovník naučný/von Plener

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: von Plener
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 895–896. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

von Plener: 1) P. Ignaz, politik rakouský (* 21. květ. 1810 ve Vídni). Dosáhnuv r. 1832 ve Vídni hodnosti doktora veškerých práv, vstoupil do státní služby, r. 1844 byl finanč. radou v Chebu, později vrchním finanč. radou v Praze, při zřizování finanč. úřadu v Uhrách poslán jako organisátor finančních úřadů do Prešpurka, kde stal se dvor. radou a přednostou finančn. oddělení, r. 1857 byl jako zemský ředitel finanční ve Lvově a r. 1859 povolán jako stálý člen říšské rady do Vídně. Po sebevraždě ministra Brucka svěřeno mu dne 22. led. 1860 provisorní vedení ministerstva financí, dne 13. pros. 1860 stal se skutečným ministrem financí v kabinetě Schmerlingově. O rok později vyslala jej chebská obchodní komora na sněm český, z něhož pak většinou německou vyslán do rady říšské, jejímž členem byl až do r. 1871. Roku 1867 P. převzal ministerstvo obchodu v kabinetě Karla kníž. Auersperka, po jehož odstoupení a když Taaffe s Potockým a Bergerem opustili kabinet, P. stal se zatímně předsedou ministerstva od 15. led. 1870 do 3. ún. 1870. Roku 1873 jmenován členem sněmovny panské, kde v řeči z 22. ún. 1882 zakročil proti dani z osobních příjmů a řečí dne 14. ún. t. r. v ochranu bral kapitalismus. Jsa zarytým centralistou P. bojoval všude s největší vášní proti federalismu rakouských států a zůstal po celý čas svého politického působení urputným nepřítelem národa českého. Vedle Herbsta, Giskry a Auersperka P. náležel k těm, kteří pracovali nejúčinněji o zabezpečení panství Němců v Rakousku. Jako ministr financí a obchodu měl samé nezdary, jimiž byl sám vinen, provozuje pochybenou politiku hospodářskou, která vedla k pověstnému krachu r. 1873. Za svého 5letého ministrování přidělal několik set millionů dluhů, kteréž opatřoval loterními půjčkami, a když se ani to nedařilo, malými půjčkami, na vysoká procenta od velikých lichvářů. Pod správou jeho byly poplatky kolkové značně zvýšeny, zastavovaní a prodávání státního jmění na denním pořádku. Sem náleží r. 1861 drancování bohatých lesů zbirožských a j. Ačkoliv při každé příležitosti projevoval konstituční smýšlení, přece nepodařilo se mu udržeti přijatý radou říšskou rozpočet, což ho připravilo o veškerou popularitu. Finanční úřady zanechal ve zřízení mnohem špatnějším, než je byl přijal, a ani vlastní jeho přívrženci neželeli jeho propuštění. V čci r. 1865 měl v panské sněmovně řeč na rozloučenou, v níž se hájil proti oprávněným výčitkám hr. Lva Thuna.

2) P. Ernst, šlechtic, syn před., rak. politik německo-liberální (* 18. čce 1841 v Chebu). Po studiích právnických ve Vídni a v Berlíně vstoupil (r. 1865) do diplomatické služby, v l. 1867–73 byl legač. radou v Paříži a Londýně, r. 1873 vstoupil do příkaznosti a od té doby věnoval se politice. Zvolen byv (1873) poslancem na říšskou radu za obch. komoru chebskou, vstoupil do klubu strany německo-liberální a stal se jejím vynikajícím činitelem. Jako říš. poslanec býval členem výboru rozpočtového a adressního, účastnil se parlamentárních debat o dani domovní, dani z příjmu a z kořalky, o dohodě s Rumunskem, o východní a bankovní otázce. Když Herbst s politického jeviště byl odstraněn, P. stal se předsedou spojené německé levice, s níž vstoupil proti ministerstvu Taaffovu do nejprudší opposice. Za koaličního ministerstva Windischgrätzova byl ministrem financí, po pádu ministerstva jmenován praesidentem nejvyšš. společ. účetního dvora. Jako poslanec na radě říšské a na sněmě českém P. náležel k největším odpůrcům kulturních snah Slovanstva vůbec, zejména Čechů v otázce jazykové. Napsal: Die englische Fabriksgesetzgebung (Víd., 1871); Englische Baugenossenschaften (t., 1873); Ferdinand Lassalle (Lipsko, 1884) a uveřejnil některé příspěvky z oboru sociálně politického.