Ottův slovník naučný/von Humboldt

Ottův slovník naučný
Humbert (příjmení)	von Humboldt	Humboldtova akademie

Údaje o textu
Titulek:	von Humboldt
Autor:	Josef Zubatý, Václav Švambera
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. S. 871–875. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Wilhelm von Humboldt, Alexander von Humboldt

von Humboldt: 1) H. Karl Wilhelm, svob. pán, slavný státník a jazykozpytec něm. (* 22. čna 1767 v Postupimi — † 8. dub. 1835 na zámku Tegelu u Berlína). Záhy osiřev, nabyl s bratrem Alexandrem pečlivého vychování v Tegelu a v Berlíně, studoval ve Frankfurtě n. O. a v Gotinkách práva, filologii a filosofii, r. 1789 a 1790 cestoval s býv. svým vychovatelem Campem (v. t.) do Paříže a Výmaru, kde seznámil se se Schillerem, r. 1790 stal se legačním radou a assessorem při komorním soudě v Berlíně, ale již r. 1791 vzdal se úřadu a žil na svých statcích, v Erfurtě a v Jeně, obíraje se studiemi filologickými, aesthetickými a politickými. Zejména v Jeně (od r. 1794) obcoval se Schillerem a jinými svobodomyslnými vrstevníky. Později konal rozličné cesty; v l. 1797—99 žil v Paříži, po tom déle ve Španělích, kde horlivě obíral se studiem jazyka baskického. R. 1801 jmenován residujícím a 1806 splnomocněným ministrem v Římě, kde pobyl do r. 1808, obíraje se mimo státnické poslání studiemi vědeckými. R. 1809 svěřena mu správa pruského ministerstva vyučování; tu zvláště postaral se o založení university berlínské, již opatřil znamenitými učiteli. R. 1810 stal se tajným státním ministrem a měl vynikající podíl při rozličných státnických pracích tehdejší pohnuté doby: řídil v Praze jednání, jež vedlo ku připojení Rakouska ke spojencům, r. 1814 účastnil se kongressu Châtillonského a v Paříži jednání o první mír, r. 1814—15 s kancléřem Hardenbergem kongressu Vídeňského, kde marně usiloval o jednotnou ústavu a svobodná zřízení pro Německo, r. 1815 druhého jednání o mír v Paříži; při zakládání Něm. spolku by! rovněž činný. R. 1817 stal se členem nově zřízené státní rady pruské i výboru pro zřízení ústavy a předsedou kommisse k vypracování berní předlohy; r. 1817 byl mimoř. vyslancem v Londýně, 1818 v Cáchách, 1819 svěřena mu v minist, vnitřních zálež, správa věcí obecních a stavovských, ale pro nesnáze, jež mu působilo jeho rozhodně svobodomyslné smýšlení, musil odstoupiti koncem r. 1819 a teprv r. 1830 zase byl povolán do státní rady.
Od svého odstoupení žil skoro stále na Tegelu studiím jazykozpytným a aesthetickým, jsa ve stálém styku s nejznamenitějšími učenci své doby. Ve vývoji jazykozpytu zajímá H. jedno z nejčelnějších míst, zejména badáním věnovaným filosofické stránce jazykozpytné. Základem jeho názorů o jazyce je mínění dnes vůbec běžné, že jazyk není hotovým dílem (ergon), nýbrž sám činností (energeia). Za zásluhy o stát bylo mu r. 1817 darováno panství Otmachov ve Slezsku. R. 1884 zřízen jemu i bratru jeho před univ. berlínskou pomník.
Spisy politické: Ideen über Staatsverfassungen, durch die französische Revolution veranlasst (»Beri Monatschr.«, 1792); Ideen zu einem Versuch die Grenzen der Wirksamkeit eines Staates zu bestimmen (Vratislav, 1851, před tím pro odpor censury jen v částech roztroušeno po časopisech); Abhandlungen über Geschichte u. Politik (Berlín, 1870); — kritické stati zvláště v Ästhetische Versuche (Brunšvik, 1799); — filologické práce: překlad Aischylova Agamemnona (Lipsko, 1816, 1857) a jiné překlady řeckých básní; Berichtigungen und Zusätze zu Adelungs Mithridates über die Kantabrische oder Baskische Sprache (Berlin, 1817); Prüfung der Untersuchungen über die Urbewohner Hispaniens vermittelst der baskischen Sprache (t., 1821); Über die unter dem Namen Bhagavad-Ghita bekannte Episode der Maha-Bharata (t., Akad., 1826); Über den Dualis (t., 1828); Über die Verwandtschaft der Ortsadverbien mit dem Pronomen in einigen Sprachen (t., 1830); největší dílo H-ovo Über die Kawisprache auf der Insel Java (Berlín, 1836—40) se slavným úvodem Über die Verschiedenheit des menschlichen Sprachbaues und ihren Einfluss auf die geistige Entwickelung des Menschengeschlechts, vydaným o sobě r. 1836 (a znovu od Potta, t., 1883, s úvodem); Humboldts sprachphilosophische Werke, vyd. Steinthal s komm. (tam., 1884); Gesammelte Werke, 7 sv. (t., 1841—52, i s některými básněmi). — Korrespondence a pod.: Briefwechsel zwischen Schiller u. W. v. H. (Štutgart, 1830 a 1876); Briefe an eine Freundin (Lipsko, 1847, 12. vyd. 1891); dopisy s Goethem vyd. Bratranek (tam., 1876); k Schweighäuserovi (ve franc. překladě vydal Laquiant, Paříž-Nancy, 1893); k Welckerovi (vyd. Haym, Berlín, 1859); k Ch. G. Körnerovi (vyd. Jonas, tarn., 1879: Ansichten über Ästhetik und Litteratur)-, k J. R. Forsterovi (vyd. Leitzmann, Halle, 1892); Lichtstrahlen aus W. v. H-s Briefen (vyd. E. Maierová, 6. vyd., Lipsko, 1881); Tagebuch W. v. H-s von seiner Reise nach Norddeutschland i. J. 1796 (vyd. Leitzmann, Výmar, 1894). — Srv. Steinthal, Die Sprachwissenschaft W. v. H-s und die Hegelsche Philosophie (Berl., 1848); Haym, W. v. H., Lebensbild und Charakteristik (t., 1856). Ztý.

2) von H. Friedrich Wilhelm Heinrich Alexander, baron, přírodozpytec a cestovatel něm. (* 14. září 1769 v Berlíně — † 6. kv. 1859 t.). Obdržel zároveň s bratrem až do svého 18. roku pečlivé soukromé vychování, studoval v zimním semestru r. 1787—88 na universitě ve Frankfurtě n. O., strávil následující léto a zimu v Berlíně, kde měl na něho dobrý vliv malý kroužek intelligence, hlavně semitské, jenž byl velikou výjimkou v maloměstském životě tehdejším. Styky s botanikem Wildenowem vedly jej ku první literární práci. Jest to překlad Thunbergova pojednání »De arbore macassariensi« do frančtiny (anonymně) pod tit. Sur le Bohon-Upas par un jeune gentilhomme. R. 1789 odebral se do Gotink, kde navštěvoval s počátku filologický seminář Heynův, později přírodovědecké přednášky Blumenbacha, Beckmanna, Gmelina, Lichtenberka a Linka. Odtud podnikl výlety do Harcu a na Rýn. Tehdáž napsal Ueher die Basalte am Rhein, nebst Untersuchungen über Syenit u. Basanit der Alten (Brunšvik, 1790). Veliký, ano základní vliv na celý další jeho život mělo seznámení s Georgem Forsterem (v. t.), s nímž prošel na jaře 1790 Belgii, Holland, Anglii a Francii. Navštěvoval pak Büschovu a Ebelingovu obchodní školu v Hamburku, kdež si mohl osvojiti moderní jazyky. V čnu 1791 vstoupil na horní akademii ve Freiberku, kdež se stýkal se slavným Wernerem a uzavřel přátelství s Leop. v. Buch, Freieslebenem a Andreou del Rio. Výsledkem zdejšího osmiměsíčního pobytu byla Flora subterranea Fribergensis et aphorismi ex physiologia chemica plantarum (Berl., 1793), do něm. přel. a doplněné od G. Fischera a J. Hedwiga pod tit. »Die Aphorismen« (Lipsko, 1794). R. 1792 stal se H. assessorem v horním departementu a brzy na to vrchním horním ředitelem (Oberbergmeister) ve franckých knížectvích. V násl. létech sepsal H.: Ueber die chemische Zerlegung des Luftkreises (Brunšv., 1799); Ueber die unterirdischen Gasarten (t., 1799) a částečně i větší dílo Ueber die gereizte Muskel- u. Nerven faser, nebst Vermutungen ueber den chemischen Prozess des Lebens in der Tier- u. Pflanzenwelt (Berl, 1797—99, 2 sv.) a konstruoval neshasitelnou lampu a respirační stroj (dle principů Beddoesových) pro práci v dolech. V březnu 1797, nedlouho po smrti své matky, vzdal se H. úřadu svého, by se mohl nerušeně věnovati studiu přírodních věd a podnikati větší cesty. Po 3 měsíce poslouchal v Jeně anatomické přednášky Lodersovy a stýkal se s Goethem a Schillerem. Mezitím obdržel od lorda Bristola pozvání, by jej provázel na 8měsíční cestě do horního Egypta. Již byl H. odhodlán a odcestoval do Paříže nakoupit nástrojů, když egyptská výprava Bonapartova (v květ. 1798) zmařila tento plán. V Paříži seznámil se H. mezi jinými s A. Bonplandem, jenž mu pak byl po léta soudruhem na cestách. V náhradu za zmařenou výpravu egyptskou chtěl užiti nabídky Švéd. konsula Skiöldebranda k návštěvě Atlasu; avšak švédská fregata, jež jej měla převézti do Afriky, byla bouří tak poškozena, že musila měsíce ležeti v Cadizu.
Nyní chtěl se H. na malé lodi přeplaviti do Túnisu; zvěděl však den před odjezdem, že túniská vláda uvězňuje všecky Francouze, i odhodlal se stráviti zimu 1798—99 s Bonplandem ve Španělsku. Po 3 měsíce dlel v Aranjuezu, kdež jej saský vyslanec baron v. Forell tak dobře uvedl, že se těšil neobyčejné přízni dvora a obdržel od státního sekretáře Luisa de Urquijo dovolení k cestám po španělské Americe. Uprostřed května 1799 opustil Madrid a 5. čna 1799 vstoupil s Bonplandem v přístavě Coruñském na špan. fregatu »Pizarro«, s níž 19. čna přistal v Sta Cruz na Teneriffě. Krátká zastávka dostačila H-ovi vystoupiti na Pik a sebrati množství zpráv o ostrově. Konečně 16. čce 1799 vystoupil u Cumany (Venezuela) na půdu americkou. První čas věnoval H. výzkumu některých provincií Venezuely, načež nastoupil z Caracasu cestu na jih k Orinoku. Na kanoích dostali se cestovatelé katarakty Aturskými a Maipurskými na jih až k ústí Atabapa do Orinoka, přešli pak na Rio Negro, jejž sledovali až k nejjižnějšímu, tehdáž španělskému, Fortu San Carlos na 2° s. š., odkudž se skrze Cassiquiare dostali zase do Orinoka. U Angostury opustili tuto řeku a pozemní cestou dostali se zpět do Cumany. V srpnu 1800 vypravili se oba badatelé do Havanny a odtud v březnu 1801 dále do Cartageny. Po řece Magdaleně pluli až k Hondu, odkudž dosáhli Bogoty. V září pokračováno v cestě na jih směrem na Quito v Ecuadoru. Odtud nastoupil H. 9. čna 1802 cestu na Chimborazo, jejž slezl až do výše 5810 m. Zde, pouze 450 m pod vrcholem velehory, stál H. výše než kterýkoliv cestovatel před ním. Přes Cuencu a Loju sestoupil s Bonplandem do údolí horního Maraňonu, ohledal záp. svah Cordiller peruánských a dosáhl u Trujilla Tichého okeánu.
Po pobytu v Limě, dokončivše své výzkumy jihoamerické, odpluli cestovatelé koncem pros. 1802 z Callaa do Acapulka, kdež přistali v bř. 1803. Věnovav téměř rok výzkumu Mexika, odebral se H. v bř. 1804 ku 2měsíčnímu pobytu do Havanny, kdež obíral se hlavně studiem statistických a politických poměrů panství španělského. Odtud odplul do Filadelfie, zdržel se několik týdnů ve Washingtonu, kde se těšil přátelství presidenta Jeffersona, a rozloučil se konečně 9. čce 1804 v ústí ř. Delaware na vždy s Amerikou. U břehů Evropy přistal v Bordeauxu 3. srp. 1804. Výlohy spojené s touto americkou cestou činily 30.000 až 40.000 dollarů. Ku prozatímnímu pobytu zvolil si H. Paříž, kdež se věnoval s Gay-Lussacem některým pracím fysikálním, navštívil svého bratra v Římě, dlel s Leop. v. Büchern na Vesuvu a vrátil se s ním r. 1805 do Berlína. R. 1807 provázel prince Viléma pruského do Paříže, jež zůstala odtud po 20 let stálým jeho sídlem. Pařížského pobytu užil H. ve spojení s řadou velikých odborníků ku spracování ohromného materiálu přineseného z americké cesty. Záhy uzavřel zde nová přátelství s franc, učenci, kteří měli na další jeho vědecký vývoj dojista značný vliv. Nelze vyčítati velikou tu řadu; uvádíme jen, že nejmilejším přítelem H-ovým po celý život zůstal François Arago a vedle něho snad Gay-Lussac. Nejkrásnějším výsledkem pařížského pobytu H-ova bylo jeho veledílo o americké cestě. Souhrnný jeho titul jest Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau Continent fait dans les années 1799 à 1804 par A. de H. et A. Bonpland. Velké vydání zaujímá 20 fol. a 10 kvart. svazků. Vedle toho existuje menší oktávové vydání s některými skratky a přídavky. Velké vydání dělívá se obyč. v 6 oddílů. I. oddíl obsahuje: 1. Relation historique (sáhá pouze k cestě do Peru v dubnu 1801; 3 sv. 4°, Paříž, 1814—19, nebo 13 sv. 8° t., 1816—32; něm. překlad, jejž však H. neuznal za authentický, od Th. Forsterové pod tit. Reise in die Aequinoctial-Gegenden des Neuen Continents v 6 sv. nákl. Cotty ve Štutgartě, 1815—19, lepší překl. od H. Hauffa ve 4 sv. t., 1859—60); 2. Vues des Cordilleres (1 sv. fol., 1810, se 60 tab., nebo 2 sv. 8°, 1816, s 19 mědiryt.); 3. Atlas géographique (fol., 1814 až 1819, 39 map); 4. Examen critique de l'histoire de la geographic du Nouveau Continent et des progrès de l'astronomie nautique aux XVe et XVIe siècles (5 sv. fol., 1814—34, nebo 5 sv. 8°, 1836—39; něm. př. od J. L. Idelera: Kritische Untersuchungen über die historische Entwickelung der geogr. Kenntnisse von der neuen Welt u. die Fortschritte der nautischen Astronomie in dem 15. u. 16. Jahrh., Berlín, 1836 až 1839, nové vydání 1852, 3 sv.). II. oddíl: Recueil d'observations de zoologie et d'anatomie comparée, faites dans l'Océan Atlantique, dans l'Intérieur du Nouveau Continent et dans la Mer du Sud pendant les années 1799–1804 (2 sv. 4°, 1805—32; pracovali Cuvier, Latreille, Valenciennes, H. a Bonpland). III. oddíl: Essai politique sur le royaume de la Nouvelle Espagne (jedná o Mexiku a Antillách, napsal H. sám, 2 sv. s atlasem, 4°, 1811, dále 1 sv. s 29 mapami, fol., 1812 a 5 sv. textu 8°, 1811; 8° vyd. ve 4 sv. 1825; něm. vyd. Versuch über den politischen Zustand des Königreichs Neu Spanien vyšlo v 5 sv. ve Štutgartě a Tubinkách 1811 až 1815). IV. oddíl: Recueil d'observations astronomiques, d'opérations trigonométriques et de mesures barométriques… redigées par Jabbo Oltmanns (2 sv. 4°, 1808 a 1810; něm. vyd. v Paříži 1810, 2 sv. 8°). V. oddíl: Physique générale et geologie; essai sur la géographie des plantes (napsal H., 1 sv. 4°, 1807; něm. Ideen zu einer Geographie der Pflanzen der Tropenländer, 1 sv., Tubinky, 1807). VI. oddíl: 1. Plantes équinoxiales etc. (napsal Bonpland, 2 sv. fol., 1809—18); 2. Monographie des Melastomacées etc. (od téhož, 2 sv. fob, 1806—23); 3. Nova genera et species plantarum (7 sv. fol., 1815—25; úvod De distributione geographica plantarum, psaný H-em, vyšel zvláště v Pař. 1817, něm. od Beilschmidta ve Vratisl. 1831, též synoptický přehled ve formě výtahu franc, ve 4 sv. 8°); 4. Monographie des Mimoses, par C. S. Kunth (1 sv. fol., 1819—24); 5. Révision des graminées, par C. S. Kunth (1 sv. fol., 1829 — 34); 6. Synopsis plantarum, quas in itinere ad plagam aequinoctialem orbis novi collegerunt A. de H. et A. Bonpland, auctore C. S. Kunth (4 sv. 8°, Štrasb. a Paříž, 1822 až 1826). Náklad na dílo o americké cestě byl ohromný. Pouze zhotovení mědirytin stálo 600.000—800.000 franků. Krámská cena neváz. úplného exempláru byla 9574 fr. H. dílem tím vyčerpal finanční síly své téměř úplně. Do doby pařížského pobytu H-ova spadá ještě řada menších prací, z nichž jmenujeme: Ansichten der Natur (2 sv., Štutgart, 1808; posi. vyd. 1890); Des volcans de Jorullo (»Journal de physique« LXIX, 1809); Lignes des isothermes et de distribution de la chateur sur le globe (»Annales de chimie et de phys.« V., 1807 a »Mémoires d'Arcueil« III., 1817); Essai géognostique sur le gisement des roches dans les deux hémisphères (Štrasb., 1823, něm. od Leonharda t., 1826). Z Francie navštívil H. několikráte Anglii, provázel krále pruského na kongress cášský, později do Verony, Říma a Neapole. Stráviv takto celý mužný věk ve Francii, přinesl H. na konec králi svému oběť a zaměnil příjemnou a lesklou Paříž s Berlínem, tehdáž ještě zcela maloměstským. Po přípravné návštěvě r. 1826 přesídlil se tam trvale v květnu 1827. V zimě r. 1827—28 měl pak tam na universitě a v »Singakademii« proslulé přednášky o fysickém uspořádání světa (Über physische Wellbeschreibung). Přednášky tyto, ačkoliv k nim H. nepoužil písemných poznámek, jsou přece podkladem klassického díla Kosmos.
Z Berlína konečně mohl H. uskutečniti přání dávno chované, seznati totiž z vlastního názoru vnitřní Asii. Rád přijal nabídnutí carské vlády ruské, jež byla ochotna hraditi veškerý náklad zamýšlené skvěle vystrojené výpravy do ruské Asie. V dubnu 1829 nastoupil H. s přáteli svými Ehrenbergem a G. Rosem cestu. Navštíven Ural a prohlédnuty zlaté doly tamější, načež přes Tobolsk spěli cestovatelé na Altaj a do čínského Dzungarska.
Návrat děl se přes moře Kaspické, při čemž navštíven jižní Ural a stepi Kirgizů. Přes Saratov, Voroněž a Moskvu vrátil se H. r. 1830 do vlasti. Během 8 měsíců, pokud vlastní výzkumná cesta trvala, urazil H. přes 15.000 km.
Astronom.-geografické určení velikého množství bodů, pozorování magnetická, sbírky geognostické a botanické, hornické ohledání zlatých a platinových dolů, nalezení démantových ložisek a mn. j. bylo bezprostředním výtěžkem této cesty. Náhledy o horopisu Asie byly jí značně pozměněny. Dalším následkem bylo na radu H-ovu založení množství stanic meteorologických a magnetických v celé říši Ruské od Baltu až po Tichý okeán. K zakročení H-ovu u vévody Sussexa zakládány potom i na jižní polokouli podobné stanice, v nichž spatřujeme počátky nynější síti meteorologické. Byly tudíž i výsledky této cesty znamenité, ovšem ani z daleka ne takové, jako prvé cesty americké. O cestě té uveřejnil H. Fragments de géologie et de climatologie asiatique (Paříž, 1831, 2 sv., něm. od Löwenberka, Berlín, 1832) a Asie centrale, recherches sur les chaines de montagnes et la climatologie comparée (Paříž, 1843, 3 sv.; něm. od Mahlmanna, 2 sv., Berlín, 1843 — 44); s Ehrenbergem a Rosem Mineralogisch-geognostische Reise nach dem Ural, Altai u. d. Kaspischen Meere (Berlín, 1837—42, 2 sv.). Srv. též Kletle, H’s Reisen im europ. u. asiat. Russland (t., 1855 až 1856, 2 sv.). Sotva se navrátiv z asijské cesty odeslán byl H. ještě r. 1830 do Paříže, aby donesl právě nastoupivšímu Louisu Filipovi uznání krále pruského. V Paříži zůstal H. až do května 1832. Ještě r. 1834—35 tu maje zasílati odtud politické zprávy. Během násl. dvanácti let navštívil milou sobě Paříž ještě pětkráte, vždy na několik měsíců.
R. 1841 provázel Bedřicha Viléma IV. do Anglie, r. 1845 do Dánska. Po posledním pobytu v Paříži od října 1847 do ledna 1848 nepřekročil H. již hranic Německa. Berlín zůstal mu trvalým sídlem. Zde dokončil dříve již uvedené dílo Examen critique, jež náleží ještě k výpravě americké. Dlouhá léta pracoval na díle Kosmos (vyšel pův. ve Štutgartě a Augšpurku I. a II. d. 1845 a 1847, III. a IV. d. 1850 a 1858, V. sv. tvoří register od Buschmanna vyd. 1862; nové vydání z r. 1869 biografickým úvodem opatřil Bernh. v. Cotta), jež bylo přeloženo do různých jazyků cizích. Srv. též B. Cotta, Schaller atd., Briefe über H’s Kosmos (Lipsko, 1848—60, 4 díly). Z H-ových Kleinere Schriften vyšel pouze I. sv. Geognostische und physikalische Erinnerungen (s atl. ve Štutg., 1853). Sebrané spisv H-ovy (Gesammelte Werke) vyšly posléze ve. Štutgartě r. 1889 ve 13 sv.
V Berlíně H. skonal. Denníky své americké cesty odkázal berl. hvězdárně, ostatní vše, knihovnu a sbírky, svému dlouholetému sluhovi Seifertovi, jenž ho dochoval k smrti.
Čásť knihovny jeho byla zničena v Londýně ohněm v místnosti, kde byla deponována ku dražbě, ostatní vše bylo prodáno dražbou v Berlíně.

S H-em byl nesen ku hrobu poslední a od doby Aristotelovy snad největší polyhistor a jistě jeden z nejduchaplnějších učenců, jejž lidstvo kdy mělo, polyhistor v nejvznešenějším slova smyslu, jenž nehromadil pouze data, jenž se neptal pouze »kde«, nýbrž i »jak« a »proč«, jemuž obrovské vědomosti v jednotlivých vědách byly vždy jen prostředkem ku vyššímu ještě stupni, k nauce o podstatě a zákonech všehomíra. V předmluvě ku svému Kosmu praví sám: »Hlavní vzpružinou byla mi snaha vyložiti si zjevy tělesných věcí v jich všeobecné souvislosti, pochopiti přírodu jako jediný, vnitřními silami ovládaný a oživený celek. Styky s vysoce nadanými muži dospěl jsem záhy ku přesvědčení, že bez vážné snahy po seznání jednotlivostí každý veliký a všeobecný názor světový zůstane fantasií.« Jsa miláčkem Štěstěny, H. právě v létech, kdy genius při fysické síle a mladistvém enthusiasmu dodělává se nejkrásnějších výsledků, mohl se při značném jmění svém bezstarostně věnovati pouze svému vzdělání. Styk s G. Forsterem určil patrně příští jeho dráhu. Získav si záhy světového i speciálního vzdělání, na svůj věk poměrně velikého, mohl stanoviti si svůj životní úkol určitěji, než lze obyčejně.
Vrozená geniálnost, jež byla údělem rodu H-ova, zabránila, by utonul v souvěkém niveau. Řada snad stejně pracovitých, nadaných vrstevníků jeho zabředla ve filosofické mudrování o přírodě; H-a zachránila snaha záhy se jevící po skutečné práci založené na methodě experimentální. Schiller nemohl pochopiti po stup tento a drsně odsoudiv H-a, prorokoval mu neslavnou budoucnost. Žil právě ještě tak dlouho, aby slyšel o slávě H-a vrátivšího se z cesty americké. Základem a podkladem jména H-ova jest dílo o americké výpravě.
Zde jeví se cestovatel, přírodozpytec, statistik i historik na své výši. Asijská cesta zůstává co do vědeckosti i významu daleko za ní, »Kosmos« pak, toto slavné dílo, myslíme, že se přece poněkud přeceňuje. Jest to sice konfiteor H-ova světového názoru, klassický spis látkou, propracováním i formou, jediná a skvělá bilance přírodovědy uprostřed XIX. stol., již tak napsati dovedl jediný H.; přece však rychleji podlehl vlivu let než dílo o americké výpravě, jež bylo obohacením přírodovědy, svého druhu bezpříkladným. Suverénně ovládal H. řadu velikých oborů, a vědomosti i práce v každém jednotlivém z nich byly by postačily uchovati jméno jeho dějinám. Jeho význam pro jednotlivé vědy nejlépe vylíčen jest ve 3. sv. Bruhnsovy biografie, na níž pracovala celá řada velikých odborníků. Byl zakladatelem orografie, klimatologie a botanické geografie, mocně zasáhl do nauky o fysikálních poměrech moře a o zemském magnetismu. Pro geologii, mineralogii, zvláště však botaniku a zoologii, poskytl tolik nové látky, jako žádný cestovatel před ním a sotva kdo po něm. I astronomie došla jím obohacení.
Bývá někdy, zvláště v geografii, kladen jako přírodozpytec v ostrou protivu se směrem historickým. Není tomu tak! Z jeho děl jasně vyznívá pochopení anthropického momentu v hospodářství světovém a co sám vykonal pro statistiku a politický zeměpis, bylo na svůj čas obdivuhodné a náleží ještě dnes k pokladům těchto věd. Při spravedlivém posuzování H-a vždy jest hleděti k jeho činnosti jako celku. Jako takový nemá sobě v XIX. stol. rovna, kdežto v jednotlivých odborech zajisté byl předstižen. Jak účinkoval tento zjev na své vrstevníky, zřejmo již z toho, že ještě dnes, jmenuje-li se jméno H., myslívá se pouze na jediného Alexandra a zapomíná se na Wilhelma, jednoho z nejlepších státníků a učenců našeho století. Skutečně byl A. H. zároveň s Göthem nejslavnějším představitelem Němectva v 1. pol. XIX. stol.; byl velmocí, na jejíž pokyn uváděl se k službám vědy v pohyb byrokratický apparát téměř celé Evropy, byl orakulem, jehož diktát stačil i k zadržení nových ideí, jež se nesnášely s jeho vědeckým míněním. Spojoval vytrvalost, hloubavost a důkladnost germanskou s duchaplností a třpytnou formou gallskou a právě v tomto znamení slavil největší své triumfy. Ve svém zenithu, kdy králové a císařové hledali v osobním styku s ním zvýšení své slávy, zůstal H., jinak velice citlivý pro všecky ty pozornosti, přece vždy mužem, jenž svou vědeckou čest kladl nade vše.

Ze se životu tak obsáhlému dostalo lesku neobyčejného, jest samozřejmo. Již r. 1804 byla mu věnována medaille s nápisem »Novi orbis Democritus«, později mnohé jiné. Francouzská akademie přijala jej r. 1810 na místě Cavendishově jako »associé étranger«. Ji následovaly téměř všecky akademie a učené společnosti celého světa a řády všech panovníků. Ve Filadelfii mu postavena r. 1876 obrovská bronzová socha (od Drakea), v St. Louisu r. 1878 socha od Ferd. Millera. V Berlíně samém odhalen r. 1883 nádherný pomník obou H-ů před universitou.

Úplný přehled literární činnosti H-ovy podal J. Löwenberg ve vědecké biografii Bruhnsem (v. d.) vydané, kdež uvádí, počítaje v to různá vydání, překlady a články v časopisech, celkem 636 spisů. Z biografií nejlepší jest Bruhnsova: A. v. H., eine wissenschaftliche Biographie, herausgegeben im Verein mit Avé-Lallemant, Carus, A. Dove, H. W. Dove, J. W. Ewald, Griesebach, Löwenberg, Peschel, Wiedemann, W. Wundt (3 sv., Lipsko, 1872).
Z ostatních děl biografického rázu buďtež uvedeny: Löwenberg, A. v. H’s Reisen in Amerika und Asien (Berlín, 1843, 2 sv.); Juliette Bauer, Lives of the brothers H. (Londýn, 1852); Wittwer, A. v. H., sein wissensch. Leben u. Wirken (Lip., 1860); Ule, Alex. v. H. (Berlin, 1870, 4. vyd.); Klencke, A. v. H’s Reisen, Leben u. Wissen (Lipsko, 1882, 7. vyd.).
Z ohromné korrespondence H-ovy vyšly: Briefe von A. v. H. an Varnhagen von Ense aus d. Jahren 1827—28. Nebst Auszügen aus Varnhagen’s Tagebüchern (Lip., 1860, 1.—5. vyd., franc. Paříž, 1860, angl. Londýn, 1860); Briefwechsel und Gespräche A. v. H’s mit einem jungen Freunde (dr. Althaus v Lond.). Aus den J. 1848—56 (Berlín, 1861, 2. vyd. 1869); Briefwechsel A. H’s mit Heinr. Berghaus aus den J. 1825—58 (Jena, 1863, 3 sv.); H., Correspondance scientifique et littéraire, recueillie, publiée et précedée d’une notice et d’une introduction par M. de la Roquette (Paříž, 1865—69, 2 sv.); Lettres d’A. de H. à Marc.- Aug. Pictet 1795—1824 (»Le globe« VII., 1868, Geneva); Briefe von H. an Christ. K. J. von Bunsen (Lip., 1869); Im Ural u. Altai. Briefwechsel mit Graf Cancrin aus d. J. 1827—32 (t., 1869); Literarischer Nachlass von Friedr. v. Raumer (Berlín, 1869, 2 sv.); Briefe an Gauss (Lipsko, 1877); Briefe an Wilhelm v. H. (Štutg., 1880). Z vynikajících pohrobních a jubilejních řečí na H-a jmenujeme Agassiza, Bastiana, v. Dechena, Dova, Ehrenberga, Enka, Förstera, Gerlanda, Mariusa, Peschela, Scarpelliniho, Virchowa, Webera. Z portraitů nejlepší malovali Gérard, Steubin, Wach, Begas, Hildebrand, poprsí zhotovili David, Rauch, Bläser. Do češtiny přeloženy z děl H-ových pouze »Pohledy na přírodu« od V. Šafaříka (Vídeň, 1861—63). Šv.