| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
von Blücher |
| Autor: |
Hynek Kollmann |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 195–196. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gebhard Leberecht von Blücher |
von Blücher Gebhard Leberecht, kníže z Wahlstadtu, maršál prus. (* 16. pros. 1742 v Roztokách — † 12. září 1819 v Kryblovicích ve Slezsku). Za války 7leté, spatřiv na Rujaně švédské husary, mimo vědomí otcovo přidal se k nim jako dobrovolník (r. 1760). V srpnu téhož roku zajat byl od prus. husarů Bellingových, i dal se přemluviti od plukovníka Bellinga, že přešel k vojsku pruskému. Za rok byl nadporučíkem v pluku Bellingově. Průběhem řečené války vyznamenal se v bitvách u Kunersdorfu a Freiberka, kdež byl těžce raněn. Od roku 1770 účastnil se války polské. Roku 1772 zvítězil u Schneidemühlu. Gen. Lossow, jenž později stal se představeným B-ovým, nebyl mu však nakloněn pro surové nakládání jeho s Poláky, lehkomyslný život i pro jeho svárlivost. Tudíž byl B. pominut při nejbližším povyšování důstojníků. Rozmrzen oznámil králi Bedřichovi II. řízným listem, že vystupuje z vojska. Král dal ho uvězniti na 3/4 léta, a když setrval při svém úmyslu, byl B. propuštěn (1773). Oženiv se s bohatou slečnou von Mehling, koupil po několika létech statek Gr. Raddow v Pomoří. Hospodařil tak dobře, že znova získal si přízně královy, dostával od něho dary, ale žádosti jeho o připuštění do vojska zůstaly oslyšány. Teprve po smrti Bedřicha II. vstoupil do bývalého svého pluku jako major (1787) a téhož roku táhl do Hollandska. Ve válkách s Francií osvědčil se u Kaiserslautern (1793), Kirrweileru (1794) a Leystadtu (1794). Postoupiv na generála oženil se, jsa vdovcem, s dcerou presidenta v. Colomb. R. 1801 stav se generállieutenantem, obsadil r. 1802 Erfurt a Mühlhausen pro Prusko i byl vojen. guvernérem v Münsteru. Ve válce r. 1806 vedl u Auerstädtu jízdu prus. k útoku bezúspěšnému. Po porážce měl krýti ústup sboru Hohenlohova, ale odděliv se od něho a oklamav stíhající ho Francouze předstíráním, že podepsáno bylo příměří, pronikl až k Lubeku i zavřel se ve svobodném tomto městě; nicméně donucen posléze ke kapitulaci v Ratkově (1. listop.). V únoru 1807 byl vyměněn za gen. Victora i jmenován velitelem ve Stralsundu, r. 1809 generálem jízdy a vojen. guvernérem v hor. Pomoří, kteréhožto místa zbaven byl potom ku přání Napoleona, proti němuž neustával brojiti. Za války r. 1813 bojoval pod Wittgensteinem u Lützenu a Budyšína a zvítězil ve srážce u Haynavy. Po příměří v čele sboru pruskoruského zvítězil (26. srp.) nad Katzbachem na poli řeč. Wahlstadt, přešel Labe u Wartenburgu, spojil se k bitvě u Lipska se spojenci, porazil Marmonta u Möckernu (16. říj.) a první vkročil do Lipska. Dne 1. led. 1814 překročil Rýn, dobyl Nancy, 1. února zvítězil nad Napoleonem u La Rothière, po porážkách u Champeaubertu a Montmirailu dobyl nového vítězství u Laonu, a přikvapiv k Paříži, dobyl Montmartru. V osazené Paříži, když zabráněno bylo od spojenců drancování města, dal se jen s těží odvrátiti od úmyslu vyhoditi do povětří most Jenský. Za vítězství svá zahrnut mnohými poctami; od bitvy u Möckernu byv pol. maršálem, povznesen byl r. 1814 do stavu knížecího, a odebrav se s panovníky do Anglie, jmenován čestným občanem v Oxfordě a doktorem v Cambridgei. V dalším vyjednávání neměl valné účasti pro neznalost jazyka franc. a nedostatečné vzdělání vůbec. Po návratu Napoleonově byv postaven v čelo armády pruské, byl od Napoleona u Ligny 16. čna úplně poražen, ba pádem koně málem by byl býval zajat. Přes to po radě Gneisenauově přispíšil 18. čna Wellingtonovi u Belle Alliance ku pomoci i rozhodl porážku Napoleonovu. Úžasně rychlým pochodem přitrhl pak k Paříži, donutil ji ke kapitulaci (3. čce) a vnikl do města (7. čce). Vedl si tam surově; dal loupiti musea i knihovny. Od krále svého vyznamenán zvl. křížem železným se zlatými paprsky. Po válce žil dílem v Berlíně, dílem ve Slezsku; r. 1819 brzy po návratu z Karl. Varů zemřel na panství svém. Byl postavy vysoké, štíhlé, tváře výrazné; měl orličí nos, oči modré. Vynikal neobyčejnou pevností vůle. Rychlost pohybů jeho ve válce, bezpříkladná odvaha a prudkost útoků zjednaly mu přijmení: maršál »ku předu« (Marschall Vorwärts). Vždy však vadilo mu zanedbané vychování. Sepsal: Campagne-Journal d. J. 1793 u. 1794 (1796) a brošuru Gedanken über Formirung einer preuss. Nationalarmee (1805). Postaveny mu sochy v Roztokách, Berlíně a Vratislavi. — Rod jeho kvete dosud. Hlavou jeho jest maršálův pravnuk Gebhard Leberecht (* 1836), jemuž patří také Radun v Opavsku. — Srov. J. Scherr, B., seine Zeit und Leben (2. vyd. Lipsko, 1865); Varnhagen v. Ense, Leben des Fürsten B. v. Wahlstadt (3. sv. Biogr. Denkmale; 3. vyd. Lip., 1872); Wigger, Gesch. d. Familie v. B. (Zvěřín, 1870). Koll.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gebhard Leberecht von Blücher