Ottův slovník naučný/Zvonkové hry

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Zvonkové hry
Autor: Emanuel Leminger
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 728. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Zvon
Heslo ve Wikipedii: Zvonkohra

Zvonkové hry. Dosti často spojují se řady menších zvonů ve z. h.; zvonek po zvonku, po případě i několik souzvučných zvonků současně se povzbuzuje ku znění, že povstává melodie prostá anebo harmonisovaná. Do zvonků, na vrcholu věže řadou zavěšených, bijí kladívka, jichž pohyb se řídí rukou a nohou hudebníkovou skrze ústrojí klaviatuře varhan podobné; někdy se uvádějí z. h. v činnost automaticky válcem, jako u hracích strojův. Známy jsou loretánské zvonky v Praze na Hradčanech, v Olomouci a j. Nejčastěji se vyskýtají z. h. v Anglii a v Nizozemsku; proslulé jsou z. h. v Amsterdamě, z nichž největší obemyká půl čtvrté oktávy chromatické (42 zvonky). E Lgr.