Ottův slovník naučný/Zubří

Ottův slovník naučný
Zubr	Zubří	Zubrickij Denis Ivanovič

Údaje o textu
Titulek:	Zubří
Autor:	Matouš Václavek, Otakar Svoboda, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 699. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Zubří (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Zubří, Zubří (okres Žďár nad Sázavou), Zubří (Trhová Kamenice)

Zubří: 1) Z., osada v Čechách, hejtm. Chrudim, okr. Nasavrky, fara i pš. Trhová Kamenice, 24 d., 134 obyv. č. (1900), kaplička sv. Jana Nep. Ves Z. koupili r. 1537 bratří Jindřich, Absolon, Bernart a Burjan Sobkové z Kornic seděním na Lipce. R. 1544 dělili se o veškeré zboží a Z. připadlo Bernartovi jakožto zboží zápisné, začež musil platiti dluhy po nebožtíku bratru Jindřichovi. R. 1556 Bernart prodal Z. Janu Kustošovi (v. t.), měštěnínu a prokurátoru na Novém městě pražském, kterému císař Ferdinand I. pro služby jeho r. 1558 dal právo nositi jako erb hoření polovici zubra barvy přirozené v pravo hledícího v poli červeném a kterému r. 1569 Maximilián II. dovolil psáti se »ze Zubřího a Lipky«. R. 1580 Jan Kustoš prodal Z. a některé menší vesnice Jindřichovi Kuňatovi z rodu Dobřenských, kterýž je r. 1604 zapsal manželce své Marii Dobřenské z Bubna. Když tato zemřela, rozdělili se o dědictví její syn Karel Kunata a dcera Kateřina Veronika, kteráž však již r. 1637 díl bratrům koupila a r. 1648 po smrti manžela svého Ladislava Bedřicha z Lukavice zdědila statek Zaječice. Po smrti její Z. připadlo nejmladší dceři její Sabině Kunhutě. Když tato r. 1694 zemřela, dědil díl její Albrecht Ladislav Kapoun, synovec její, a ten prodav velikou část svého panství, jen Z. a Kameničky při Zaječicích ponechal. S těmi pak dostalo se Z. nejprve Norbertovi Voračickému z Paběnic a později Josefovi Františkovi ze Schönfeldu, kterýž je spojil s panstvím nasavrckým.Ot. Svoboda.

2) Z., far. ves na Moravě, hejtm. Valaš. Meziříčí, okr. Rožnov, 4tř. a dvě 1tř. školy (rozloha obce 20 km²!), telegr. a pš., 388 d., 2887 obyv. č. Stanice žel. místní dráhy Krásno–Rožnov, panský dvůr a pila barona Poppra, nynějšího majetníka (od r. 1899) velkostatku rožnovského. Fara z r. 1785, kostel (sv. Kateřiny) z r. 1788. V l. 1712 — 55 byly zde hamry železné. Vesnice, jež má jméno Z. Nové, je pozdějšího založení. K severových. rozkládala se osada mnohem starší. Z. Staré, jež se připomíná v listinách již r. 1310. Okolo r. 1352 pán rožnovský Jaroslav ze Šellenberka a Kosti doloval pod rožnovským hradem (»hradiskem«) i na stříbro, ale s havíři a dělníky (nejvíce Zubřany) nemilosrdné nakládal. Proto hormistr s lidem tím ze msty hlavní štolu »za rohem« v noci vodou na pustili a ze Z-ho utekli. Uchýlili se většinou do Uher, kdež u Nových Zámků založili osadu Meděru (maď. Tot Megyer). Ačkoli žijí potomci jejich mezi samými Maďary, zachovali si přece posud paměť o svém původu a prý i národnost Z. zůstávalo odtud sto let pusto. Po té době povstávaly na hořejším Zuberském potoce skupiny chalup, jež mají jméno Z. Staré. Do nedávna ještě kvetlo tam chvalně známé vyšívání a hotovení krajek (»mřežek«) k výzdobě čepcův a prádla vůbec, ale nyní vyšívaček ubývá, ježto práce tato se nevyplácí. Viz Václavek, Mor. Valašsko, průvodce pro turisty, str. 27—29.Vck. — 3) Z. ves t., hejtm., okr. a pš. Nové Město u Žďáru, fara Olešná; 79 d , 445 obyv. č. (1900), 2tř. šk.