Ottův slovník naučný/Zhořelec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Zhořelec
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 600. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Zhořelec

Zhořelec (Görlitz), z nejbohatších a nejkrásnějších měst v Německu a po Vratislavi nejdůležitější město v Prus. Slezsku v bývalém markrabství Hornolužickém, 14 km od saských a 16 km od českých hranic, na Zhořelecké nebo Lužické Nise, ve výši 221 m n. m., má 83.720 obyv. (1907), z nichž většina evangelíků. Z četných kostelů vyniká především pětilodní chrám sv. Petra a Pavla zbudovaný v XV. stol. v pozdní gotice a v XVII. stol. opravený s krásnou kryptou a 2 novými věžemi; rovněž v pozdní gotice postaven koncem XV. stol. chrám P. Marie, mnohem starší (z poč. XIII. stol.) jest chrám sv. Trojice s umělými řezbami; katol. kostel pochází z pol. XIX. stol. Mezi světskými budovami na prvním místě uvésti sluší radnici z r. 1537 s nádherným dřevěným stropem, starou baštu Kaisertrutz, nyní zbrojnici, stavovský dům, městské divadlo, četné veřejné spolkové budovy vesměs původu moderního. Rovněž z nedávné doby pochází celá řada pomníků, jako císaře Viléma I., prince Bedřicha Karla, pomník vojínů z války prusko-německé, Schillerův, Al. Humboldta, afrického cestovatele Steudnera a j. v. Jinak Z. činí dojem úplně pruského moderního obchodního a průmyslového města. Zde křižují se hlavní trati mezi Drážďany, Berlínem, Vratislaví, Žitavou a Libercem, takže se tu rozvinul obchod, podporovaný obchod. komorou a četnými bankovními závody. Zabývá se hlavně suknem, plodinami, materiálním a koloniálním zbožím a rozličným kuchyňským a domácím nářadím. Čilý obchod souvisí se značným průmyslem. V popředí stojí železářství s velikými vozovkami, strojírnami a slévárnami, za ním následuje rozsáhlý průmysl textilní (sukno, polobavlněné a bavlněné látky, plátno), jehož výrobky jdou i do zámoří a celá řada továren na šicí stroje, chamottové dlaždice, parkety, hračky, kůže, mýdla, knoflíky, umělé květiny atd. O vzdělání stará se gymnasium spojené s reálným gymnasiem, dvě divadla, městská knihovna bohatá cennými rukopisy a městské museum, řada odborných vědeckých společností, z nichž hornolužická společnost pro vědy pochází již z r. 1779. Z dobročinných ústavů vyniká veliká ústřední nemocnice, asyl pro padlé dívky, několik klinik atd. Z. jest sídlem krajského úřadu a soudu, hlav. berního a rakouského hlav. celního úřadu a j. v. V okolí jsou pěkné vycházky, zejména s blízkého čedičového vrchu Landskrone 429 m rozvírá se překrásná vyhlídka na Sudety i na sever do předhoří jejich. — Z. zjevuje se po prvé r. 1071 jako slovanská vesnice; původní její jméno bylo prý Drevnov, které po nahodilém požáru změněno ve Zhorjelice. Český kníže Soběslav I. (1125---40) založil tu pevný hrad a dal místo obehnati hradbami a příkopy. Z. nabyv práva městského zkvétal ve XIII. a XIV. stol. tak, že byl z předních měst Lužice; zároveň ovšem obyvatelstvo změnilo se v německé. R. 1346 Z. utvořil spolu s jinými městy spolek na obranu proti loupežnému rytířstvu (t. zv. Šestiměstí; viz Lužice, 492), kterýž spolek obdařen byl od krále Jana cennými výsadami. R. 1377 Z. dostal se z východní částí Dolní Lužice za úděl Janovi, synu Karla IV., který jej držel až do své smrti r. 1396 jako vévodství Zhořelecké. Za válek husitských Z. ubránil se jmenovitě r. 1429 útokům Táborů. Za války třicetileté byl několikrát střídavě od císařských a Švédův obléhán a dobyl. R. 1635 odstoupen byl s celou Lužicí od koruny České k Sasku. Napoleon měl r. 1813 několikrát hlavní stan ve Z-lci. R. 1815 Sasko musilo odstoupiti Z. s částí Horní Lužice Prusku. Na poli kulturním proslavil Z. mystik Jakub Böhme ( v. t.), který zde žil a zemřel. — Srv. Blau, Görlitz (Curich, 1888); Neumann, Gesch. von Görlitz (Z., 1850); Görlitz u. seine Umgegend (t., 4. vyd. 1890).