Ottův slovník naučný/Zenker

Ottův slovník naučný
Zenith (pseudonym)	Zenker	Zenkerovy proužky interferenční

Údaje o textu
Titulek:	Zenker
Autor:	neuveden, Vladimír Novák, Josef Václav Rozmara, Michal Navrátil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 583. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: František Zenker

Zenker: 1) v. Z. Johann Bernhard, rytíř, právník rakouský (* 1720 v Praze — † 1785 ve Vídni). R. 1743 vstoupil na pražskou universitu, kde absolvoval práva a r. 1750 dosáhl hodnosti doktorské. Již dne 1. bř. 1751 stal se radou českého appellačního soudu. R. 1754 přišel jako dvorní rada k direktoriu in publicis et cameralibus do Vídně a byl 15. čce 1754 za své zásluhy povýšen do českého rytířského stavu. R. 1759 a 1760 působil jako dvorní rada u nejv. justičního úřadu a později  česko-rakouské dvorské kanceláře. Kromě toho byl od r. 1755 až do své smrti členem dvorské kompilační kommisse. Po smrti Azzoniho (v. t.) r. 1760 uloženo mu sepsati Codex Theresianus civilis, za kterýmž účelem zbaven svých ostatních úředních povinností. V osmi foliových svazcích Z. vypracoval osnovu zákona, jež pak předložena Marii Terezii ke schválení. Osnova ta nestala se sice zákonem, ale svědčí o velikých autorových vědomostech odborných. Vedle toho Z. byl členem dvorské kommisse k sepsání trestního zákona Tereziánského a účastnil se vůbec kodifikačních prací rak. ve 2. polovici XVIII. stol. Životopisná data u Maasburga, Geschichte der obersten Justizstelle in Wien 1749—1848 (Praha, 1879).

2) Z. Friedrich Albert, pathol. anatom něm. (* 1825 v Drážďanech — † 1898 v Reppentinu). Vystudovav lékařství v Lipsku, Heidelberce a ve Vídni, působil od r. 1851 jako prosektor drážďanské nemocnice a od r. 1862 do 1895 jako prof. pathol. anatomie v Erlankách. R. 1860 zjistil trichinosu jako příčinu smrti a krom toho se stal známým pracemi o chorobách dychadel ze vdechování prachu a změnách svalstva při tyfu. Z lit. prací jeho možno uvésti: Die Trichinenkrankheit des Menschen (1860); Ueber die Veränderungen der willkürlichen Muskeln im Typhus abdominalis (1864); Krankheiten des Oesophagus (1867 s Ziemssenem); Ueber Staubinhalationskrankheiten der Lungen (1866).

3) Z. Gustav Friedrich Wilhelm (* 2. kv. 1829 v Brunowě u Eberswalde — † 21. říj. 1899 v Berlíně), studoval na reálném gymn. v Berlíně (1840—47) a věnoval se pak vědám přírodním, hlavně zoologii a v této anatomii malých organismů. R. 1850 stal se doktorem, vykonal zkoušky pro střední školy a vstoupil jako zkušební kandidát na gymnasium v Greifswaldě. Odtud byl povolán vojenskou službou do Berlína, kde se pak rozhodl pro studium hospodářské. Z. pobyl r. 1853 asi 10 měsíců na hospodářské akademii v Tharandě a v zimě t. r. nastoupil praxi cukrovarnickou. Baron Stieglitz povolal ho r. 1859 do svého cukrovaru blíže Petrohradu, kde však Z. dlouho nepobyl, jsa vázán vojenskou službou. Učiniv zadost své povinnosti vojenské, Z. cestoval (1860) Francií, Hollandskem a Belgií a vrátil se do Berlína. V těchto dobách věnoval se fotografii a vynikl zvláště svými výzkumy ve fotochromii. Pracím těmto mohl se věnovati tím spíše, poněvadž po smrti otce svého (1864) zdědil značné jmění, jež mu zaručovalo bezstarostný život a bohaté prostředky experimentální. R. 1868 Z. účastnil se výpravy do Adenu k fotografování úplného zatmění slunce (18. srpna). Uspokojivý výsledek této výpravy přiměl Z-a k hlubšímu studiu astrofysiky a Z. se rozhodl vystavěti si v Charlottenburku vlastní observatoř. Krásné tyto plány byly však zmařeny úpadkem na burse vídeňské, který postihl Z-a velmi neblaze. Z. nucen byl ucházeti se znovu o úřad učitele středoškolského a působil od r. 1874 po dvě léta na reálném gymnasiu Bedřichově v Berlíně a po pětileté pause na reál. gymnasiu a vyšší dívčí škole v Postupimi. Nemoc přinutila ho, aby r. 1885 odešel do výslužby. Literární a vědecké práce Z-ovy jsou odleskem pestrého a pohnutého jeho života. Jsou to práce zoologické, optické, fotografické, astrofysikální, meteorologické, klimatologické a četné články populární. Práce Z-ovy dvakrát byly odměněny cenou pařížské akademie a to r. 1867 a 1887. Z větších spisů Z-ových buďtež uvedeny: Anatomisch-systematische Studien über die Krebsthiere (Berl., 1854); Lehrbuch der Photochromie (t., 1868); nové vydání upravil prof. B. Schwalbe, Brunšvik, 1900; G. Krech napsal do tohoto vydání životopis Z-ův); Die Vertheilung der Wärme auf der Erdoberfläche (Berlín, 1888); Thermischer Aufbau der Klimate aus den Wärmewirkungen der Sonnenstrahlung und des Erdinneren (Halle, 1895). nvk.

4) Z. Josef, lesník čes. (* 1841 v Přešticích — † 1894), absolvoval gymnasium r. 1857 a po dvouleté praxi u lesního úřadu král. města Rokycan vstoupil na pražskou polytechniku, načež pokračoval ve svých studiích na lesnické akademii v Mariabrunnu, kterou r. 1865 absolvoval. Vstoupiv do státní služby, Z. stal se r. 1867 odborným učitelem na zemědělské škole v Mödlingu a r. 1868 assistentem na lesnické akademii v Mariabrunnu, kde po dva roky působil. Potom byl zaměstnán nějaký čas jako lesní kontrolor na statcích hraběte Pálffyho v Uhrách, r. 1871 jmenován byl lesním úředníkem, hned potom taxátorem a r. 1876 lesmistrem města Písku. R. 1891 vyznamenán titulem c. k. lesního rady. — Vynikající tento odborník při každé příležitosti dovedl slovem i perem bystře hájiti svých zásad. Veliké zásluhy získal si jmenovitě o vzorné zařízení největších obecních lesů v Čechách — hvozdů píseckých, dále o české lesnické školství, neboť založení české lesnické školy v Písku bylo výhradně dílem Z-krovým. Na škole této byl pak i Z. odborným ředitelem a učitelem, různými intrikami proti své osobě však činěnými byv roztrpčen, ke škodě všeho českého lesnictví i lesnictva funkce této po dvou letech se vzdal. Mnoho tím bylo ovšem ztraceno a výborné přednášky Z-krovy vůbec vydány nebyly. Několik vědeckých článků uveřejnil Z. v »Háji« a ve spolkovém časopise »České lesnické jednoty«, jejímž nákladem vydávaný »Německo-český slovník lesnický« a lesní i lovčí kalendáře redigoval. Také řídil časopis spolku pro chov psů v král. Čes. Konečně byl též Z. spolupracovníkem »Ottova Slovníku Nauč.«, do něhož sepsal mnohé články. Roz—a.

5) Z. František, právník čes. (* 1856 v Kácově). Absolvoval r. 1874 akad. gymnasium v Praze a r. 1878 právnickou fakultu t. Účastnil se jako poručík okupace Bosny, vstoupil potom r. 1879 do služby soudní. R. 1884 povolán do ministerstva práv, kde za ministra Pražáka a Schönborna přidělen byl praesidiální kanceláři. R. 1895 jmenován sekčním radou a r. 1896 stal se radou správního soudu, kde se stal personálním referentem a ředitelem kanceláře. R. 1906 vyznamenán titulem praesidenta senátu. Z. požívá pověsti znamenitého právníka a horlivého pracovníka. Dr. N.