Ottův slovník naučný/Zenger

Ottův slovník naučný
Zendrini	Zenger	Zengg

Údaje o textu
Titulek:	Zenger
Autor:	Vladimír Novák, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 582. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Václav Karel Bedřich Zenger, Ottův slovník naučný/Zenger (doplněk)
Heslo ve Wikipedii: Václav Zenger

Zenger: 1) Z. Václav Karel Bedřich (* 17. pros. 1830 v Chomútově v Čechách), fysik a meteorolog čes., studoval filosofii a práva v l. 1846—52 v Praze. Již jako student zastával místo assistenta u Petřiny, později zaměstnán byl v podobném postavení na pražské hvězdárně. R. 1853 stal se professorem na gymnasiu v Báňské Bystřici v Uhrách, r. 1861 povolán byl na polytechnický ústav v Praze za professora technické fysiky. Za tři léta potom stal se řádným prof. téhož předmětu na české vys. škole technické, kde působil až do r. 1900, kdy vstoupil do výslužby. Ale ani pak Z. neopustil zcela svůj úřad učitelský a přednáší vždy v letním běhu o astrofysice a světové theorii elektrodynamické. Za četné zásluhy vědecké Z. byl jmenován u nás i v cizině, zejména ve Francii, členem různých vědeckých korporací a akademií, čestným členem mnohých spolků, dvorním radou atd. Ve školním roce 1872 až 1873 byl rektorem a v l. 1868—96 sedmkráte děkanem. Vědecká činnost Z-ova obracela se hlavně k optice, k astrofysikálnímu studiu slunce a k souvislosti dějů slunečních a meteorologických zjevů pozemských. Z. vynikal vynalézavostí a jeho jménem uvádí se celá řada přístrojů a měřicích apparátů. Tak na př. tangenciální vážky (Die Tangencialwage, Praha, 1871), differenciální fotometr (Das Differential-Photometer und eine neue Thermosäule, Praha, 1870), universální mikroskop (Ueber ein neues Universalmikroskop, t., 1874), nový posiční mikrometr, nový sluneční okulár (ve »Zprávách« Král. čes. společ. nauk, 1877 v Praze), nutoskop (Apparatus for show. graphic the curves of precess. and nutation v »Brit. Assoc. Rep.« 1871), četné zlepšení na spektroskopech pro rozmanité účely (v pařížských »Comptes Rendus« 1885 a Neues geradsichtiges Spektroskop ohne Spalt und ohne Collimatorlinse v »Zscht. für Instrk.« 1886) atd. Z větších spisů Z-ových sluší uvésti; Z. a Čecháč: Fysika pokusná i výkonná. (Díl I. Mechanika, Praha. 1882. Díl II. Optika, vyšlo jen 5 sešitů); O nové soustavě světové na základě elektrodynamických zákonů (Praha, 1890, J. Otto, rozmnož. vydání, vyšlo též franc. 1892 a 1893; v Hartlebenově sbírce »Die Spannungselektricität« 1884 ve Vídni); Die Meteorologie d. Sonne u. ihres Systemes (t., 1886); Die Meteorologie d. Sonne und d. Wetterprognose von 1886 (Praha, 1887) a podobných spisů několik vždy s připojenou prognosou pro konečný rok příštího desetiletí. Velmi četné jsou publikace Z-ovy, zejména astrofysikální a meteorologické jež uveřejněny byly v C. R. v »Association française pour l’Avancement des sciences« v Paříži, dále v »Month. Not. Société Astronomique« v Paříži, v »Reports British Association«, v »Bulletin Acad. scien.« v Brusselu, v »Astron. Monthl. Not.« v Londýně, v »Annuair. Bureau centr. meteorol.« v Paříži, v »Comptes Rendus« akademie pařížské, ve »Phil. Magazin« v Londýně, ve »Zprávách« Král. čes. spol. nauk v Praze, ve »Zprávách« akademie vídeňské, v »Živě«, v »Zscht. für Instrumentenkunde« atd. Veliký počet prací v uvedených časopisech uveřejněných ukazuje na neobyčejnou činnost Z-ovu, která se jinak jevila v stálém pozorování a fotografování slunce, v četných přednáškách, a to jak v Praze a na venkově, tak i za hranicemi, hlavně ve Francii a Italii. Zvláště pak populární přednášky Z-ovy byly velice oblíbeny a těšily se i v pozdním věku přednášejícího přečetné návštěvě. nvk.^{[red 1]}

2) Z. Max, hud. skladatel něm. (* 1837 v Mnichově). Studoval v Mnichově filosofii, ale věnoval se později výhradně hudbě, již studoval u L. Starcka a r. 1859—60 v Lipsku. R. 1860 stal se hudeb. ředitelem v Řezně, r. 1869 v Mnichově a r. 1872 dvor. kapelníkem v Karlsruhe. Vrátil se však brzy do Mnichova, kde byl r. 1878 ředitelem »Oratorienvereinu« a akademického » Gesangvereinu«, pak učitelem sbor. zpěvu na král. hudební škole. R. 1897 odebral se na odpočinek. Od r. 1890 byl také činný jako hud. referent mnichovské »Allgemeine Zeitung«. Z jeho skladeb dlužno uvésti opery Ruy Blas (1868), Wieland der Schmied (1882, přepracováno 1894) a Eros a Psyché (1896), dva ballety Venus und Adonis a Les plaisirs de l’île enchantée (pro soukromá představení Ludvíka II.), hudbu ke Goethově Faustu (1. díl 1887, II. díl 1875^{[red 2]}), konc. arii Ariadne auf Naxos, četné písně sólové a sbory, mše a skladby chrámové, Stabat mater pro osm hlasů a j. Nejznámější jest jeho oratorium Kain (1867) a několik mužských sborův.

3) Z. Grigorij Eduardovič, filolog rus. (* 1853), byl profes. římských dějin a literatury v Něžině a ve Varšavě, r. 1900 stal se kurátorem varšav. učebného okruhu a v l. 1902—04 byl ministrem osvěty. V této hodnosti měl na mysli reformu středního i vysokého školství v Rusku a svolal kommissi, jež sebrala bohatý materiál, vztahující se k vys. školství rus. i zahraničnému (srv. J. V. Rožděstvenskij, Istoričeskij obzor dějatěljnosti ministěrstva nar. prosv., 1802 do 1902 gg, Petr., 1902). Z literárních jeho prací uvádíme: Filologičeskija zamětki (t., 1886); Zamětki k latinskim těxtam (»Izvěstija« varšavské university 1886—94 a »Žurnal« min. nár. osvěty, 1904—05); Jevrejskij vopros v drevněm mirě (Varš., 1889); Metričeskija pereloženija na latinskij jazyk (Petr., 1904, veršované překlady rus. i cizích básníků).

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu „Zenger“ uveřejněn doplněk, viz Ottův slovník naučný/Zenger (doplněk).
2. Asi překlep, správně zřejmě „1895“.