Ottův slovník naučný/Zeller

Ottův slovník naučný
Zelle Robert	Zeller	Zeller z Rosenthalu

Údaje o textu
Titulek:	Zeller
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 538. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Eduard Zeller

Zeller: 1) Z. Šebestián viz Zeiller 1).

2) Z. Eduard, filosof a theolog něm. (* 1814 v Klinbottwarzu ve Virtembersku), stal se r. 1840 privátním docentem theologie v Tubinkách, odkudž přišel r. 1847 jako professor theologie do Bernu a 1849 do Marburku, kde však působením reakčních vlivů přesazen na fakultu filosofickou; v r. 1862 stal se professorem filosofie v Heidelberce, 1872 v Berlíně; 1895 uchýlil se do ústraní ve Štutgartě. Hlavní váha jeho činnosti jest v dějepisectví filosofie; původně stoupenec Heglův, přiklonil se ke kritickému stanovisku realistnímu, kdež idealismu se přiznává sice jeho právo, ale zřetel se také béře na neodmluvné požadavky realismu. Nejdůležitější z jeho spisů jsou Platonische Studien (Tubinky, 1839); Die Philosophie d. Griechen (t, 1844–52, 3 sv., 2. vyd. 1855-68 a jednotlivé díly v opět. vyd.); Das theolog. System Zwinglis (t., 1853); Vorträge u. Abhandlungen (Lip., 1865, 2. sbírka t., 1877, 3. sbírka t., 1884); Geschichte der deutschen Philosophie seit Leibniz (Mnichov, 1872, 2. vyd. t., 1875); Ueber die Messung psych. Vorgänge (Ber., 1881); David Friedrich Strauss (Bonn, 1874); Friedrich d. Grosse als Philosoph (Berl., 1886); Grundriss d. Geschichte d. griechischen Philosophie (Lip., 1883, 6 vyd. 1901).

3) Z. Jules Sylvain, historik franc. (* 1820 v Paříži – † 1900 t.). Byl žákem lycea Charlemagne v Paříži, pak professorem na různých lyceích a na fakultě v Aix, r. 1858 prof. na škole Normální v Paříži, r. 1870 stal se rektorem akademie ve Štrasburce, v l. 1876–88 byl generálním inspektorem vyššího vyučování. Posléze zvolen po Micheletovi členem Akademie des sciences morales. Zeller napsal: Ulrich de Hutten, sa vie, ses oeuvres, son époque (1849); Histoire résumée de l'Italie (1852, 4. vyd. 1886); Les empereurs romains, caractčres et portraits historiques (1863); Entretiens sur l'histoire. Antiquité et moyen âge (1865, 2 sv.); Entretiens sur l'histoire du XVIe sičcle. Italie et Renaissance (1869, nové vyd. 2 sv. 1883); Pie IX et Victor Emanuel, histoire contemporaine de l'Italie 1846-78 (1879); Boniface VIII et Philippe le Bel (1892); posléze: Histoire de l'Allemagne (1872-90, 6 sv.) a Histoire résumée de l'Allemagne et de l'empire germanique (Pař., 1888). Spisy Z-ovy nejsou vždy dosti kritické. Jeho syn Berthold Z. (* 1848 v Rennes – † 1899 v Paříži) byl professorem na Sorbonně a napsal: Henri IV et Marie Médicis (1876); Études critiques sur le rčgne de Louis XIII (1879-80, 2 sv.); La minorité de Louis XIII (1892) atd.

4) Z. Karl, skladatel něm. (* 1842 – † 1898 v Badenu u Vídně). Byl žákem Šimona Sechtera, dvor. varhaníka při cís. kapele ve Vídni, studoval práva, vstoupil do služby justiční a byl posléze minist. radou v min. vyučování ve Vídni. Složil četné písně a sbory, jako Das kölnische Narrenfest, Die Thomasnacht, pro sola, sbor a klavír. R. 1876 vystoupil i s operou Joconde (div. na Vídeňce), pak následovaly operetty Kapitän Nicol, Der Vagabund, Der Vogelhändler a Der Obersteiger (texty od M. Westa a H. Helda), jež měly vesměs velký úspěch. Zanechal operettu Der Kellermeister.