Ottův slovník naučný/Zamojski

Ottův slovník naučný
Zamlýní	Zamojski	Zamolxis

Údaje o textu
Titulek:	Zamojski
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 422. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Zamojski, šlechtický rod polský rozšířený v Polsku, Rusku a Poznaňsku. Jeho větev povýšena r. 1791 od cís. Leopolda II. do rakouského stavu hraběcího. Vynikli zejména:

1) Z. Jan, státník a vojevůdce polský (* 1541 — † 1605 v Zamości), syn Stanislava, kastelána chełmského. Studoval v Paříži, Padově a Štrasburce, a když se r. 1565 vrátil do vlasti, byl povolán od krále Sigmunda Augusta do služby státní, kde mu byla svěřena správa stát. archivu. Ježto Z. vynikl na sněmích výmluvností i schopnostmi státnickými, zvolen r. 1573 za předsedu a jeho vlivem i přičiněním stal se po smrti Sigmundově Jindřich z Valois králem polským, pak r. 1576 Štěpán Bátory, který jmenoval Z-kého říšským kancléřem a r. 1580 vojevůdcem král. vojsk. Z. bojoval pak se znamenitými úspěchy proti Rusku a proti Turkům a Rusy přinutil k míru, jímž Polsku se dostalo Livonska, Derptu a Novgorodu. R. 1583 Z. pojal za choť neteř královu Gryzeldu, čímž popudil proti sobě šlechtu polskou; nenávist její vzrostla, když Z. dal popraviti r. 1584 šlechtice Zborowského, který kul pikle proti životu královu. Po smrti Bátoryově nebylo by bývalo Z-kému nesnadno zmocniti se trůnu, on však přičinil se, že byl zvolen Sigmund III. z rodu Jagellovců proti arciknížeti Maximiliánu Rakouskému, jejž Z. ve Slezsku zajal. Sice ztratil svůj vliv na vedení státních záležitostí, ale bojoval dále vítězně proti Turkům, Tatarům a kozákům, s vojskem vypraveným na vlastní vrub. Porazil také Švédy v Livonsku r. 1602 a vůbec zjednával úctu zbraním polským a tím i vší své vlasti. R. 1580 založil město a pevnost Zamość. Byl také ochrancem věd a založil v Zamości akademii, zřizoval veřejné knihovny a měl na svém dvoře mnoho učenců. Sám také spisoval a zanechal dílo De senatu romano (Benátky, 1563). Zajímavé jeho dopisy vydal Lünig v »Literae procerum Europae« (Lip., 1712, 3 sv.). Zejména učinil se zasloužilým o svoji vlast tím, že všude zaváděl řád a pokoj zjednávaje poslušnost zákonů. Srv. ;Bohomolec, Życie Jana Z.-ego (Varš., 1775); Dzialinski, Collectanea vitam resque gestas J. Zamoscii illustrantia (Poznaň, 1861).

2) Z. Jędrzej, hrabě, statečný obhájce nezávislosti polské (* 1716 — † 1792). Vzdělal se na universitách v Toruni, Lehnici a Paříži, načež vstoupil do saských služeb vojenských. R. 1754 vrátil se do Polska jakožto generálmajor, stal se senátorem a r. 1764 jmenován říšským kancléřem. Čelil vlivu ruskému a bránil vším úsilím hrozící zkáze samostatnosti polské, vida však, že snahy jeho jsou marné, vzdal se r. 1767 kancléřství. R. 1776 byv vybídnut sněmem sepsal zákoník Zbiór praw sądowych (Varš., 1778, 3 sv.), v nichž stanovil zejména práva třetího stavu. Říšský sněm z r. 1780 vsak neuznal zásady Z-kého a teprve konstituce z 3. kv. 1791 je přijala za své a zákoník uveden v platnost. Již před tím Z. zrušil na svých statcích nevolnictví a zamítl knížecí titul, jejž po prvním rozdělení Polska císař Josef II. chtěl mu uděliti.

3) Z. Andrzej, hrabě, státník polský, syn^{[red 1]} před. (* 1800 — † 1874 v Krakově). Byl vychován ve Švýcarsku, Paříži a Edinburce, vstoupil pak r. 1823 do stát. služeb své vlasti, kde zastával vysoké úřady. Za revoluce r. 1830 a 1831 přidal se k povstalcům, byl agentem provisorní vlády ve Vídni, kde zakročil a^{[red 2]} Metternicha ve prospěch Poláků. Když však povstání bylo potlačeno, vrátil se do Polska a pracoval o znovuzrození Polsky. Na svých statcích zřizoval školy pro venkovské obyvatelstvo, připravoval zrušení roboty, na Visle zavedl pravidelnou paroplavbu a přičiňoval se o zvelebení obchodu i průmyslu. Dal také podnět k založení ústředního spolku zemědělského, který později stal se dokonce i mocným činitelem politickým, tak že r. 1862 byl od vlády (za místodržitelování Wielopolského) rozpuštěn. Jako člen oposice byl Z. vypověděn a žil potom v Paříži, kde zabýval se studiemi o irském vězenství.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Omyl, ve skutečnosti byl jeho vnuk.
2. Zřejmě překlep, správně snad „u“.