Ottův slovník naučný/Zach

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zach
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 382–383. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Zach
Související články ve Wikipedii:
Jan Zach
František Alexandr Zach

Zach: 1) Z. Jan, hud. skladatel český (* 1699 v Čelakovicích — † 1773 v Bruchsalu v Badensku). Učitelem v kontrapunktu byl mu františkán Černohorský, kapelník u sv. Jakuba v Praze, kde Z. jako chlapec zpíval na kůru. Později byl choralistou u sv. Havla a r. 1737 varhaníkem u sv. Martina v Praze. Místo varhaníka u sv. Víta přes výbornou svoji kvalifikaci však neobdržel a rozmrzen opustiv Prahu odebral se do Mohuče, kde byl jmenován kapelníkem arcibiskupa mohučského. Zde vynikl nejen jako dirigent, ale i jako učitel hudby. Jsa povahy prchlivé, zemřel v ústavě pro choromyslné. Tiskem vyšel pouze jeho koncert pro klavír (Špýr, 1766).

2) Z. Antonín, svob. pán, rak. podmaršálek a vojenský spis. (* 1747 v Pešti — † 1826 ve Štýr. Hradci). Absolvovav inženýrskou akademii ve Vídni, vstoupil r. 1769 do rakouské armády a postupoval časem v hodnostech. R. 1792 povýšen byl na majora, r. 1798 byl vrchním vojenským ubytovatelem a po míru v Campo Formio svěřeno mu vyměřování nově získaného Benátska. Vyznamenav se později v některých bitvách (zvláště u Novi r. 1799), byl r. 1801 povýšen do stavu svob. pánů a r. 1805 na polního podmaršálka. R. 1806 ustanoven byl místodržitelem v Terstu. Po nešťastné válce r. 1809 svěřeno mu bylo vyměřování hranic království Illyrského, jež Napoleon utvořil ze zemí Rakouskem mu postoupených. R. 1813 jmenován byl velitelem v Olomouci, r. 1825 dán na odpočinek v hodnosti polního zbrojmistra. Z. sepsal řadu vojenských prací, jež zjednaly mu členství některých učených společností. Vytknouti sluší jeho: Vorlesungen über Feldbefestigung (Vídeň, 1783, 3. vyd. 1810); Elemente der Manövrirkunst (t., 1812 až 1814, 2 sv.).

3) Z. Franz, svob. pán, bratr před., astronom (* 1754 v Prešpurce — † 1832 v Paříži). Zabýval se horlivě mathematikou, sloužil potom v cís. vojsku, z něhož vystoupil r. 1786 a dal se do služeb Arnošta vévody sasko-gothského, stal se podplukovníkem a po smrti vévodově vrchním hofmistrem ovdovělé vévodkyně Karoliny, kterou provázel na cestě do Francie a do Italie (1804 a 1805). R. 1820 povýšen na generálmajora, odebral se do Švýcar a odtud do Paříže, kde zemřel cholerou. Z. založil na Seeberku u Gothy hvězdárnu, kterou řídil v l. 1787—1806. Z četných jeho spisův astronomických nejdůležitější jsou: Novae et correctae tabulae motuum solis (Gotha,1792); Tabulae spec. aberrationis et nutationis… stellarum fixarum (t., 1806 a 1807, 2 sv.); L’attraction des montagnes et ses effets sur le fil à plomb (Avignon, 1814, 2 sv.). R. 1788 založil »Allg. geograph. Ephemeriden«, jež r. 1800 proměnil na »Monatliche Correspondenz zur Beförderung der Erd- u. Himmelskunde« a jež sám vydával až do r. 1807, načež je převzal Lindenau. Mimo to Z. vydával »Correspondance astronomique, géographique et hydraulique« (1818—28, 13 sv.), kam napsal mnoho článků.

4) Z. František, srbský generál (* 1. kv. 1807 v Brně, kde otec jeho byl majetníkem hostince »U černého orla« — † 14. led. 1892 t.). Absolvovav universitu, byl nejprve právnickým praktikantem při krajském úřadě ve Znojmě. Jsa nadšen tehdejšími ideály slavofilskými odešel r. 1830 do Polska a bojoval v řadách povstalců proti ruskému absolutismu. Po konečném nezdaru povstání odebral se s polskou emigrací do Francie, kde ztrávil přes deset let živě se různým způsobem (m. j. byl po jistou dobu úředníkem v královské knihovně ve Fontainebleau). Jsa přívržencem strany Adama Czartoryského, byl od něho r. 1843 poslán za příčinou politické agitace do Bělehradu. R. 1848 byl přítomen na slovanském sjezdě v Praze a účastnil se též činně při nešťastných bouřích svatodušních. R. 1849 bojoval na Slovensku proti Maďarům, odešel však ještě t. r. do Srbska, kde získal si přízeň Garašaninovu (v. t.). Tento r. 1850 podle návrhu Z-ova zřídil v Bělehradě vojenskou akademii a prvním jejím ředitelem stal se Z., povýšený tehda na setníka. Když r. 1858 kníže Alexander Karaďorděvič byl svržen, Z. nucen byl Srbsko opustiti a žil ve Švýcarsku, jsa vychovatelem Garašaninova synovce. Avšak již r. 1860 starý kníže Miloš na naléhání syna Michala povolal Z-a zpět a vrátil mu bývalou hodnost a úřad. R. 1870 Z. jmenován byl plukovníkem u dělostřelectva, vyznamenal se v bojích Srbů proti Turkům za války rusko-turecké r. 1877—78, povýšen byl na generála, ježto však přišel ve válce o nohu, obdržel dovolenou a r. 1883 byl dán na pensi. Zbytek pohnutého života trávil s počátku v Praze, od r. 1889 ve svém rodišti, kdež i zemřel. Srv. Vilém Gabler, Ze života generála Z-a (Vlčkova »Osvěta«, 1892).

5) Z. Jiří, historik a archaeolog český (* 1830 ve Vys. Mýtě — † 5. říj. 1887 v Hoře Kutné). Studoval gymnasium a technický kurs v Praze, maje býti stavitelem. Po přání otcově uchýlil se na dráhu učitelskou a působil na reálce v Lokti, odkud r. 1862 byl povolán do Hory Kutné, kde r. 1865 jmenován ředitelem vyšší školy reálné. Veliké zásluhy zjednal si o tamní stavitelské památky a jejich restauraci. Ve výročních zprávách školních uložil cenné studie, z nichž uvádíme: Paměti o školách kutnohorských; Chrám sv. Trojice; výtečný Popis stavby chrámu Matky boží na Náměti; Popis chrámu sv. Barbory; O řezbářství a hrnčířství kutnohorském; dále vydal spisek O restauraci Kamenného domu a zhotovil plány na rekonstrukci Vlašského dvora a j.