Ottův slovník naučný/Zámek

Ottův slovník naučný
Zámečník	Zámek	Zámek (sídlo)

Údaje o textu
Titulek:	Zámek
Autor:	Josef Pokorný
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 418–420. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zámek (zařízení)

Zámek je zařízení k uzavírání něčeho. Zámkem opatřují se dvéře domovní, dvéře bytů, skříní, pokladen atd., též větší peněženky, knihy, pouta a j. předměty, při nichž jde o větší nebo menší bezpečnost, někdy také jen o prosté přidržování dvou částí k sobě. V nejčastějších případech rozumí se slovem z. jen uzávěrka ke dveřím.

Rozeznáváme zámky visací a pevné. Zámky pevné jsou zase buď nasazené nebo zapuštěné a polozapuštěné. Visacími zámky (vyobr. č. 4774.) uzavírají se jen dvéře podřízené. Jedna čásť dveří je pak opatřena okem a druhá petlicí. Závěsným obloukem visacího zámku přidržuje se petlice na oku, tak že není možno dvéře otevříti, je-li uzavřeno. Bezpečnost je při tom ovšem jen částečná, protože každý zkušený zamkář dovede otevříti každý z. i tak zv. z. bezpečný čili nedobytný také bez klíče, má-li k tomu jen dosti času a příslušné nástroje. Vnitřní konstruktivní úprava zámků závěsných neliší se podstatně od konstrukce zámků pevných.

U zámků pevných bývá obyčejně několik závěrů. Tak na př. francouzský z. ve vyobr. č. 4775. má závěr trojnásobný. První závěr tvoří západka, na niž se působí tlačidlem nebo klikou, druhý závěr tvořen je závorou, na niž se působí klíčem, a třetí závěr jest obyčejná zástrčka. Západka, závora a zástrčka zapadají do zapadacího plechu, který je pro ně náležitě vybrán a připevněn ke křídlu dveří, jež se neotvírá, nebo k obložení zárubně u dveří jednokřídlových. U jednoduchých zámků západka přidržuje se také jen prostou skobou. Západka přidržována je v poloze nejnižší tlakem pružiny, závora ve dvou nebo třech polohách, t. zv. západech, stavítkem. Klíč působí na závoru tím způsobem, že zabírá do zářezů na zpodní části t. zv. pně závory. Při každém zabrání klíč zároveň zvedá prodlouženou čásť stavítka, a tím závoru uvolňuje. Po zabrání stavítko zase zapadá a pojišťuje novou polohu závory. Podle počtu záběrů rozeznáváme zámky o jednom až třech západech. Konec závory, t. zv. hlava, bývá zesílen a často i šikmo seříznut.

Celý mechanismus zámku jest ukryt v t. zv. plechovce, totiž v pouzdře, snýtovaném z plechu. Kde rám dveří je dosti silný, užívá se nyní všeobecně zámků zapuštěných, jen u rámů slabých volí se zámky polozapuštěné nebo také nasazené. Zámky polozapuštěné jsou zase buď předělané nebo tupé. U onoho druhu plechovka kryje skobu, do níž závora zapadá; u zámků tupých jde plech jen až ke skobě.

Klíče, užívané k pohybování závorkou obyčejných zámků, skládají se z trnu, jenž nese zub a z druhé strany opatřen je kroužkem čili očkem. Zesílená a různě profilovaná čásť trnu, kterou trn se připojuje k očku, zove se obrubou neb i patkou. Zuby klíčů dělávají se různě prohýbané z příčin větší bezpečnosti, tak že mohou projíti jen otvorem v plechovce stejně prolamovaným. Často zuby vyřezávají se kolmo na osu trnu, podle různých tvarů, a do plechovky bývají pak zanýtovány prstence soustředné s osou klíče, t. zv. zbraně, jež při otáčení klíčem procházejí zubem.

Z. závorkový opatřuje se často také střelkou (vyobr. č. 4776). Zesílená, šikmo seříznutá hlava střelky vedena je v čelním plechu plechovky. Pružinou je tlačena stále ven, tak že z celního plechu vyčnívá. Druhý konec střelky tvoří ozub, jehož se chápe rameno ořechu, na jehož trnu sedí klika neb oliva. Často jedna strana dveří opatřuje se také jen knoflíkem a místo klikou působí se na střelku klíčem. Knoflík dává se na př. velmi často na zevní stranu dveří vedoucích z bytu na chodbu. Přístup má pak jen ten, kdo má klíč. Na druhé rameno ořechu působí rovněž pružina, jež střelku vedenou při ozubu na širokém výstupku pudí do polohy normální.

Otvory pro trn kliky a klíčová dírka kryjí se štítky buď oddělenými nebo štítkem jednotným, z různých kovů, kaučuku, kostí atd. v souhlase s konstrukcí kliky a klíče.

Na zvýšení bezpečnosti zámků byla jednoduchá jejich konstrukce různě upravována. Máme celou řadu konstrukcí: z. Chubbův, Yaleův, Bramahův, Hoppeho, Lawtonův, Regnierův a j.

U zámku Chubbova (vyobr. č. 4777.) dosahuje se zvýšené bezpečnosti použitím většího počtu stavítek. Stavítka ta bývají dělána z mosazného plechu a otáčejí se kolem společného hřídele stavítkového. Jsou probrána a v pásech mezi otvory jsou propilovány stezky pro čep přinýtovaný na závorce. Každé stavítko je tlačeno vlastním perem a pozdvihují se všechna stavítka zuby klíče najednou, aby čep na závorce připevněný mohl projíti a závorka se pohybovala. Stavítek bývá 3—8 a seřizují se symmetricky vzhledem na střed, má-li býti z. s obou stran otvírán. U zámku Bramahova nezabírá klíč přímo do závory (vyobr. č. 4778.), nýbrž otáčí uzavíracím válečkem, jenž teprve čepem pohybuje závorou. Čep ten zabírá do kruhové rozpory ve pni závorky a nemoha ji s sebou v kruhu otáčeti, vystrkuje ji přímočárně. Je-li z. dvouzápadový, jsou na něm čepy dva, jež střídavě zabírají, tak že závorka jedním otočením urazí dráhu dvakrát tak velikou. Kombinací zámku Chubbova a Bramahova přišlo se na novou konstrukci zámků značné bezpečnosti, užívaných proto často na uzavírání pokladen. Zámku Yaleova, t. zv. zámku píchacího, užívá se často u peněžen, kufrův atd. Konstrukce jeho byla různě upravována. Klíč zámku Yaleova je ocelový plíšek zvláštním způsobem upravený (vyobr. č. 4779.). Klíč zastrkuje se štěrbinou do válečku, jehož pohyb je možný jen tenkrát, když rozdělené kolíčky, zasahující z části do válečku, z části do pouzdra, stýkají se na ploše válcové. Jinak vystrkují pružiny hořejší kolíčky do válečku a z. jest uzavřen.

Příkladem zámku bez klíče budiž uveden z. písmenkový od Regniera (vyobr. č. 4780.). Z. ten možno otevříti jen tenkráte, pootočí-li se prsteny nasazené na trubku, tak že leží výřezky v čáře na postranicích naznačené a písmenka dávají při tom určité slovo. Třmen je totiž uvolněn jen při tomto hesle, a poněvadž je počet kombinací písmen značný, je pravdě podobnost otevření pro toho, kdo hesla nezná, velmi malá. Ale zkušený zamkář pozná i bez hesla správnou polohu prstenů a otevře i tento zámek dosti snadno. Srv. též Felterův zámek, Fenbyův zámek, Baskylový zámek. JPok.

Z. u střelných zbraní viz Puškařství, str. 1017 a a Ručnice, str. 55.