Ottův slovník naučný/Z

Ottův slovník naučný
Yxart	Z	Zaalajské pohoří

Údaje o textu
Titulek:	Z
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 350. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Z

Č. 4762. Iniciála Z z čes. graduálu ze XVI. stol. Ruk. v knih. Mus. kr. Čes.

Z je sykavka jasná, lišící se od temného s (v. t.) jen tím, že její tvoření je provázeno napětím hlasivek: z hlásky s můžeme přejíti v z týmž dechovým proudem beze vší jiné změny mluvidel pouhým napětím hlasivek. Jako s i z v rozl. jazycích bývá všelijak u výslovnosti odstiňováno. — V jazycích indoevropských je z původně hláskou vzácnou, možnou jen v položení před jasnými souhlás. explosivními; v tomto položení snad již v prajazykových dobách vznikalo i z etymologicky staršího s; na př. v pův. *mezgō »potápím (se)«: stind. mádždžāmi, lat. mergō, lit. mazgóju »myji«, v pův. *ni-zdo- »hnízdo« (vl. »usazení«, od koř. sed- »seděti«): stind. nīdás z *niždas, lat. nīdus z *nizdos, germ. nist nest z *nizdom (též sl. gnězdo je nějak příbuzno). Toto z se v rozličných jazycích všelijak měnilo (na př. v r v latině a většině jazyků germanských, za jistých podmínek v ž v jazycích árijských a v litevštině atd.); v jazycích slov. zůstalo celkem beze změny. V jazycích slov. je hláska z jen zřídka pův. z, obyčejně vznikla z pův. hlásek jiných. Tak často z pův. podnebného ǵ nebo ǵh, na př. v znati z pův. koř. ǵnō-: stind. džňātum »znáti«, ř. γιγνώσκω, lat. (g)nōscō »znám« atd., v vezą »vezu« z pův. koř. veǵh-: stind. váhāmi, lit. vežù, lat. vehō »vezu«, něm. wagen, ř. ὄχος »vůz« atd. Ve všech jazycích slov. vzniká za jistých podmínek z i z g, na př. bogъ »bůh«, mn. č. bozi (starší bylo zde dz, tedy na př. *bodzi, odpovídající c(ts) z k, na př. *vьlkъ »vlk«, mn. č. *vьlci). V češtině mimo to vzniká z i z pův. dj (dhj), na př. v stč. mezia mezě »mez« z pův. *medhjā (csl. mežda, r. meža atd., se střídnicemi v různých slov. jazycích různými), v plozen z plodjenъ atd. Ve všech jaz. slov. mění se zj v ž; na př. č. vožen (k voziti; méně správně vozen podle vezen) z *vozjenъ, slov. -važati (č. přivážeti, dovážeti atd.) z -*vazjati. Ztý.