Ottův slovník naučný/X

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: X
Autor: Josef Zubatý, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 323. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: X
Č. 4754. Iniciála X z »Mater verborum«, rukopis musejní knihovny ze XIII. stol.

X jakožto znak skupiny souhláskové ks pochází v této platnosti z písma latinského; vyvinul se z rozl. typů foinických, jimž v písmě řeckém odpovídají Η, ΞΧ. V písmech původu latinského x namnoze bývá pouštěno a zachovává se leda jen v slovích původu cizího (tak na př. v písmě českém), ač i v nich někdy bývá nahrazováno rozloženým ks (na př. v písmě polském, chorvatském). Ztý. — Špan. x vyslovovalo se ve starší době jako ch, místo něhož v době novější píše se j, na př. Mexico, novější Mejico, Xalapa, nov. Jalapa. V angl. vyslovuje se x na začátku slova jako z, uprostřed slova jako ks. — Jako číslice lat. X znamená 10, v mathematice x značí veličinu neznámou.