Ottův slovník naučný/Wellhausen

Ottův slovník naučný
Welletschin	Wellhausen	Wellhotta

Údaje o textu
Titulek:	Wellhausen
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 181–182. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Julius Wellhausen

Wellhausen Julius, theolog a orientalista, z předních sloupů vědecké kritiky biblické (* 1844), studoval v Gotinkách theologii, habilitoval se tam r. 1870, r. 1872 stal se professorem theologie v Greifswaldě, r. 1882 přešel na filosofickou fakultu v Halle, r. 1885 byl povolán do Marburka, r. 1892 do Gotink jako professor orientálních řečí. Proslul svými pracemi na poli Starého zákona, jež z něho učinily zakladatele školy, která teprve podrobila Starý zákon studiu skutečně vědeckému; methoda jeho, s počátku dosti potíraná, dnes došla uznání skoro všeobecného. Napsal: De gentibus et familiis judaeis (Gotinky, 1871); Der Text der Bücher Samuelis untersucht (t., 1871); Die Pharisäer und Saducäer (Greifswald,1874); Geschichte Israels (1. sv., Berl., 1878; později pod titulem: Prolegomena zur Geschichte Israels 1882; 5. vyd. 1899), jeho nejslavnější dílo; Israëlitische u. jüdische Geschichte (4. vyd. 1901); Muhammed in Medina (1882); Die Komposition des Hexateuchs und der historischen Bücher des alten Testaments (3. vyd. 1899); Der arab. Josippus (1897); Das arabische Reich und sein Sturz (1902); Skizzen und Vorarbeiten (Berl., 1884 až 1899, 6 seš.). V novém zpracování vydal Bleekovu »Einleitung in das alte Testament« (6. vyd. Berl., 1893).