Ottův slovník naučný/Wankel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Wankel
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 136–137. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:Jindřich Wankel
Heslo ve Wikipedii: Jindřich Wankel

Wankel Jindřich, lékař a archaeolog čes. (* 15. čce 1821 v Praze — † 5. dub. 1897 v Olomouci). Absolvovav gymnasium na Malé straně, věnoval se studiu věd lékařských. R. 1847 stal se doktorem mediciny a r. 1848 doktorem chirurgie. Lékařskou praxi začal jako člen studentské legie za bouří pražských r. 1848, přidělen byv do nemocnice. R. 1849 navštíviv Blansko u Brna, oblíbil si tamní krajinu tak, že přijal nabídku knížete Salma, aby se stal hutním lékařem v Blansku. Pozornost W-ovu upoutaly záhy četné jeskyně v okolním devonském pískovci. Podporován knížetem Salmem jal se zkoumati nejprve jeskyně sloupské. Neobyčejně bohaté nálezy kostí diluviálních zvířat (mimo jiné nalezl přes 200 lebek, hlavně medvěda jeskynního) byly znamenitou odměnou za velikou námahu a pobídkou k dalšímu zkoumání. W. prozkoumal, nejprve sám, později ve spolku s jinými moravskými archaeology celou řadu jeskyní. Z přečetných znamenitých nálezů třeba zvláště vytknouti W-ovy objevy v »Býčí skále« u Adamova. W. tu odkryl r. 1868 první stopy diluviálního člověka v Rakousku. V mladších pak vrstvách našel velkolepý hrob jakéhosi velmože, kolem něhož nalezeno bylo přes 40 lidských koster a bohaté, kovové milodary (hlásící se do doby hallstattské). Z nalezených předmětů největší zájem vzbudil »bronzový býček«. W. totiž applikoval nález zajímavé této kovové figurky na jméno naleziště (Býčí skála) a usoudil, že za starých časů Býčí skála byla střediskem bohoslužby obdobné kultu Apisovu v Egyptě. Naraziv však touto ukvapepenou hypothesou na odpor některých badatelů, později od ní upustil. Výzkumy W-ovy budily pozornost v celém světě. Byl za ně vyznamenáván členstvím četných archaeologických a anthropologických společností a i jiných. Na světové výstavě v Chicagu vyznamenáno bylo čestnou medaillí jeho důmyslné znázornění »prvního lovu«. (W. vystavil totiž lebku jeskynního medvěda, v níž uvázl jaspisový hrot zbraně diluviálního člověka). Za dlouhou dobu svého badání, jež nesla se s počátku směrem palaeontologickým, později (od r. 1868) hlavně anthropologickým a archaeologickým, W. uveřejnil celou řadu prací a článků, z nichž uvésti lze jen důležitější: Die Fauna der mährischen Höhlen (v čas. »Lotos«, 1857); Ueber eine zu Němčic in Mähren neu aufgefundene Höhle (Schriften der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag, 1863); Beiträge zur österreichischen Grottenfauna (Sitzungsberichte kais. Akad. der Wissenschaften, Wien, sv. 43); Die Slouper Höhle und ihre Vorzeit (s 10 illustr.; Denkschr. der k. Akademie der Wissensch., Víd., 1868, sv. 28, též zvl. otisk); Praehistorische Alterthümer in den mähr. HöhlenMittheilungen der anthropolog. Gesellschaft in Wien«, 1870); Ein Menschenknochenfund in der Býčí skála-Höhle (t.); Gleichzeitigkeit des Menschen mit dem Höhlenbären in Mähren (t., sv. VII., 1877); Der Bronzestier aus der Býčí skála-Höhle (t., sv. VII., 1877); Praehistorische Funde in der Pekárna-Höhle in Mähren (t., sv. X.); Bilder aus der mähr. Schweiz und ihrer Vergangenheit (1884); Die Mammuthslagerstätte bei Předmost in MährenCorrespondenzblatt der deutsch. Gesellsch. f. Anthropologie«, Berl., sv. XXI). Z českých prací W-ových uvésti dlužno: Nová jeskyně sloupská (»Světozor«, 1880); První stopy lidské na Moravě; Lebka lidská za pravěku; Kolové stavby v Olomouci; Loviště mammutí v Předmostí a j. v., kteréžto všechny práce vyšly v »Časopise vlast. muzejního spolku v Olomouci«, jehož byl W. spoluzakladatelem a po dlouhá léta redaktorem. Poslední léta W. byl lékařem v Olomouci. Sbírky jeho uloženy jsou ve dvorním museu ve Vídni. Úplný seznam W-ových prací uveřejněn v »Čas. vlast. muz. spolku v Olomouci«, roč. 1897.