Ottův slovník naučný/Wallis (rod)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Wallis
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 132. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Wallisové z Karighmainu
Související články ve Wikipedii:
Georg Olivier Wallis, Michael Johann von Wallis, Josef Wallis

Wallis, hraběcí rod žijící dnes v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Rakousích. Předkové hrabat W-ů přestěhovali se ve stol. XII. z Francie do Irska, kde získali panství karinghmainské. Z Irska pak časem rozvětvili se do Skotska, kde spříznili se s nejpřednějšími rody skotskými. R. 1622 Richard W., pán Karinghmainský, pronásledován jsa pro víru přísně katolickou, opustil Irsko a vstoupil spolu se svými dvěma syny Theobaldem a Olivierem do služeb císaře Ferdinanda II. Když r. 1632 padl v bitvě u Lützena, starší syn Theobald navrátil se do Irska, kde stal se zakladatelem Karonského rodu Walsh, mladší však Olivier zůstal ve vojště císařském, povýšen byl r. 1640 na svobodného pána a stal se konečně velícím generálem v Szatmáru. R. 1652 obdržel v Čechách inkolát a zemřel r. 1667 jako generálmajor. Synové jeho Arnošt Jiří a František Arnošt jsou zakladatelé dvou větví rodu W., posud žijících. Ze starší linie vynikli: Jiří, velitel pevnosti Rábu v době obležení Vídně od Turků r. 1683; později vyznamenal se dobytím Szegedina, začež r. 1686 povýšen byl na polního podmaršálka. Zemřel r. 1689 při obléhání Mohuče jako polní zbrojmistr. —

Syn jeho: Jiří Olivier (*1673) bojoval v bitvě u Zenty (1697), pak r. 1701 proti Francouzům v Italii a i jinde, začež r. 1707 povýšen byl na hraběte s titulem »hr. W. svobodný pán z Karinghmainu«. Účastniv se pod velením Daunovým výpravy do Neapolska, vyznamenal se podrobením provincie abruzzské a knížetství Piombina. R. 1716 byv vyslán proti Sicilii, zmocnil se Messiny, kde jmenován byl velitelem. R. 1739 jsa guvernérem v Srbsku a velícím maršálkem ve válce proti Turkům, ujednal spolu s hr. Neippergem bez vyššího rozkazu mír v Bělehradě (1739). Byl proto uvězněn na Špilberku a propuštěn teprve po smrti císaře Karla VI. Zemř. 19. pros. 1744. — Z mladší linie vynikli tito: František Václav (*1696—†1774), gener. polní maršálek, povýšený r. 1724 na říšského hraběte a rytíře zlatého rouna. — František Arnošt Olivier Richard (* 1729—†1784), místopředseda appellačního soudu, zakoupil na Moravě panství Mor. Budějovice a Budiškovice. — Michal hr. W., bratr. před. (*1732—†1798), vyznamenal se ve válce sedmileté, kdy povýšen byl na plukovníka (1758), později na generálmajora a r. 1773 na polního podmaršálka. R. 1783 jmenován byl velícím generálem na Moravě, za čtyři léta přesazen v téže hodnosti do Čech a jmenován polním zbrojmistrem. R. 1789 k žádosti Laudonově přidělen byl k armádě válčící proti Turecku a převzal ke konci od Laudona vrchní velení. Po válce stal se předsedou dvorské válečné rady a tajným radou, v kterýchžto hodnostech setrval až do smrti. —Josef, syn Františka Arnošta (*1767), jmenován byl r. 1795 appellačním radou, o tři léta později radou ve spojené dvorské kanceláři pro odbor český, r. 1802 nejvyšším sudím zemským v Čechách a později praesidentem appellačního soudu v Praze. Po krátkém pobytu na Moravě, kde meškal jakožto místodržitel Moravy a Slezska, povýšen byl r. 1808 za nejvyššího purkrabí království Českého, v kteréžto hodnosti získal si značné zásluhy, zvláště o chudinství. R. 1810 stal se předsedou dvorské komory, o něco později jmenován byl státním a konferenčním ministrem, obdržel řád zlatého rouna, a stav se konečně praesidentem nejvyššího soudu, zemřel 18. list. 1818.