Ottův slovník naučný/Vzteklina

Ottův slovník naučný
Vzteklice	Vzteklina	Vzveřina

Údaje o textu
Titulek:	Vzteklina
Autor:	Ivan Honl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 91-92. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vzteklina

Vzteklina(lat. lyssa, rabies, hydrophobia, angina spasmodica, fr. toxicose rabique, tétanos rabien, la rage) jest onemocnění, které se vyskytuje hlavně u psů a zvířat jim příbuzných (koček, vlků, lišek a j.). Neznámý činitel onemocnění dostav se kousnutím vzteklých zvířat v dostatečném množství do ústrojí jiného vyvolává u jiných zvířat a také u člověka stejné onemocnění. Onemocnění u člověka nebo zvířete nemůže povstati spontanně. Různé vlivy, jako žízeň, horko, zima, povětrnost, neukojeni pudu pohlavního nemohou samy o sobě vyvolati onemocnění, třeba snad vnímavost onemocnění v-nou podporovaly.

Příčinosloví. Přes nálezy nejrůznějších mikroorganismův, a to kokků, bacillů, kvasnic, plasmodií, jest činitel v-ny doposud neznámý. Víme, že jed nalézá se v nervovém ústrojí individua v-nou stíženého, zejména v prodloužené míše, ale také v nervech, krvi, ve slinách, slzách, mléce, nadledvinkách, slinivce břišní a j. Rozmělněnou míchou vzteklého zvířete lze vyvolati u zvířat (psa, opice, králika) v-nu, očkujeme-li jed do mozku, do míchy i podkožně. Jed vzteklinný nemá sílu stejnou; čím je silnější, tím kratší doba inkubační. Vpravíme-li na př. jed obsažený v mozku vzteklých psů (t. zv. jed z ulice, fr. virus de la rage des rues) jiným zvířatům, onemocní zvíře po 15 dnech; očkujeme-li pak jedem tímto několikráte králíky postupně, dostaneme touto passáží jed silnější, u něhož jest inkubační doba 6-7 dní. Tento sesílený jed, zvaný virus fixe č. virus du passage, jest tedy silnější nežli ten, který pochází ze psův onemocnělých kousnutím jiných. (Slabším stává se jed passáží opicemi.)

Jed pozbývá své virulence různými vlivy, zejména 5% karbolovým roztokem zachází za 50 min., sublimátem 1:1000 teprve po 3 hod. Velmi zhoubně na jed působí světlo sluneční, také šťáva žaludeční psa a sliny jej zeslabují. Rovněž dosti mocný jest vliv normálního krevního sera psů, jímž jed se ničí za 25 hod., serem holubů dokonce za 15 hod.; nejúčinněji působí serum psův immunisovaných proti v-ně. Glycerin nezeslabuje účinnosti jedu a proto doporučeno zasílati lebky nebo mozky zvířat k vyšetření v glycerinu.

Průběh a příznaky. U zvířete (lyssa animalis), psa a jiných, a také i u člověka v. probíhá ve dvojí formě, a to jako v. zuřivá nebo jako v. tichá. V. s příznaky zuřivosti jeví trojí období. Stadium inkubační, t. j. doba, která uplyne od chvíle, kdy individuum bylo kousnuto, až potud, kdy objeví se první příznak, trvá 2–8 neděl. Po této době dostaví se první stadium onemocnění 1–3 dni trvající, zvané prodromální č. melancholické. Zvířata jsou v chováni svém úplně změněná, někdy přívětivá, jindy nevrlá, neposlušná, plachá, neklidná, zemdlená, polykají často nestravitelné předměty, jako sklo, kousky dříví, železa, chlupy, slámu. Potom v druhém stadiu, 3–5 dni trvajícím, zvaném irritačním n. maniakálním, dostavují se záchvaty vzteklosti. Zvíře je zlobivé, kousavé a potuluje se, štěkot je podobný více vytí a ohon má stažený. Následkem křečí dostavuje se nechuť k jídlu a pití, sliznice huby je suchá, zvířata hubnou. Třetí a poslední je stadium obrn č. paralytické. Dostavuje se totiž ochrnutí zejména zadních končetin, hlas je sípavý a zvířata zacházejí v bezvědomí 5–6 dne. V. tichá trvá 2–3 dní a schází tu druhé stadium. V. u člověka (lyssa humana) probíhá podobně, netrvá však déle než 6 dní a vede také ke smrti. Třeba ovšem poznamenati, že neonemocní v-nou každý člověk pokousaný vzteklým psem. Okolnost tu vysvětlujeme si jen tím, že ne při každém kousnutí dostane se do rány dostatečné množství viru vzteklinného. Také oděv někdy zabraňuje vniknutí značnějšího množství jedu do rány. Vliv má také rána sama, je-li hluboká a veliká, je-li na obličeji, rukou nebo na nohou. Nejnebezpečnější jsou rány v obličeji. Inkubační doba u člověka může trvati 40–60 dní, ba pozorována prý inkubační doba i 1 roku. Příznaky onemocnění jeví se zprvu bolest hlavy, nespavostí, neklidem, zduřením a bolestivostí rány a zejména obtížným polykáním; tím vzniká odpor proti jídlu a piti. Dostavují se křeče zejména dýchacích svalův a záchvaty se objevuji při polykání, tak že již při pohledu na tekutinu, vodu, jsou vzbuzeny křeče reflektoricky (hydrofobie), a dokonce při sebe menším dotknutí, podráždění povrchu těla, klepnutím na postel, průvanem, fouknutím na tvář (aërofobie) křeče se vyvolávají. Nemocný je neklidný, nadmíru vzrušen, načež se dostavuje doba ochablosti, obrny svalstva, končetin, dýchadel, srdce aj. a smrt. — Také u lidí vyskytuje se t. zv. tichá v. a dokonce častěji u člověka.

Třeba se zmíniti o t. zv. v-ně nepravé (rabies falsa seu spuria, pseudorabies). Jest to zvláštní stav povstalý psychickým vlivem u lidí kousnutých zvířaty zdravými. Příznaky bývají zúplna podobné příznakům při skutečné v-ně a možno tu individua upokojiti domluvou, že pes nebyl vzteklý, a poukázáním, že v. vede pravidelně za 6 dní ke smrti.

Nález po smrti. Nalézáme překrvení blan mozkových a výrony krve kolem cev, překrvení bílé i šedé hmoty, po případě malá změklá ložiska zejména na zpodině IV. komory a pod. Zvláštní pozornost teď věnována t. zv. Negriho tělískům. V různých oddílech centrálního nervového systému, zejména v rohu Ammonově, lidí v-nou stížených nalézáme v buňkách ležící těliska ovální i elliptická. V mozku zdravých Negri těch tělísek nenalezl. Negri pokládá tato tělíska za protozoa. Význam těchto tělísek po stránce diagnostické je sice značný, ale mnohé zůstává ještě nerozřešeno. Mnozí autoři pokládají totiž těliska ta za degeneraci buněk, popírajíce jejich podstatu protozoární.

Profylaxe záleží ve zmenšení nebezpečenství a v zabraňování vzniku v-ny očkováním. Co se týče zmenšeni nebezpečenství, poněvadž hlavni zřídlo nákazy je pes (infekce po kousnutí jinými zvířaty jsou přece relativně řídké), jest nutno především obmeziti počet zbytečných psů, zejména daní ze psů. V Anglii na př. tím dosaženo úplného vymření v-ny. Dále kontrolou psů, zabraňováním volného pobíhání, zejména však nařízením nuceného opatřování psů náhubky a nejpečlivějším opatřením ve případě vypuknuti v-ny u zvířat. Druhá cesta jest zabraňovati vypuknutí onemocnění. Především vypláknutí rány, vyssátí, desinfekce rány sublimátem, karbolem, alkoholem a pod., požehání rány a tak zničení viru na místě infekce. Jako nutnou a úspěšnou jest třeba zavésti léčbu Pasteurovu. Methoda Pasteurova záleží v tom, že očkujeme člověka zeslabeným virem vzteklinným. Prodlouženou míchu zvířat zašlých zesíleným jedem (virus fixe) sušíme; různě dlouhým vysušováním nabýváme jedu různě silného, až v míše sušené po 12–14 dní je virus zúplna neškodný. Procedura léčebná záleží v tom, že kousnutému člověku vpravuje se podkožně zprvu rozetřená mícha nejslabšího jedu, tedy nejdéle sušená, načež postupně se pokračuje k vaccině nejsilnější. Ústavy Pasteurovy jsou ve Vídni a Krakově a léčba sama řídí se podle onemocněni resp. rány nemocného. Výsledky tohoto očkování, statisticky dokázané, mají nepopiratelný effekt, a to jak léčebný tak ochranný.

V novější době s methodou Pasteurovou konkurruje methoda Högyesova rozřeďovací (dilutiční). Jed vpravuje se velmi značně zředěn a ponenáhlu vstřikuje se množství větší a větši. Také zkoušena již léčba serem. Dají se totiž psi proti v-ně aktivně immunisovati a jejich serum má chránivý vliv na infekci.

Honl.