| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Vydra Stanislav |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 21-22. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
| Související: |
Autor:Stanislav Vydra |
 Heslo ve Wikipedii: Stanislav Vydra |
Vydra Stanislav, buditel a mathematik čes. (*13. list. 1741 v Hradci Kr.-†2. pros. 1804 v Praze). Vystudovav gymnasium v rodišti u jesuitů, přistoupil v říjnu 1757 k jejich řádu, v němž byl již starší jeho bratr a jiní příbuzní, a odbyl si noviciát v Brně, odkud poslán r. 1759 do Klatov, kde vzdělával se v jazycích klass., v historii a zeměpisu. Pro duševní vývoj V-rův mnohem význačnější byl pobyt v Praze, kde od r. 1760 studoval v kolleji Klementinské filosofii. Nový duch vědecký, vanoucí ze Západu, pronikl přes příkrý odpor i do samého Tovaryšstva a našel tu nadšeného, neohroženého průkopníka v Steplingovi. Také V. byl jím zasažen, tuším vlivem Steplingovým, jak patrno z jeho nadšené záliby pro studium mathematiky, fysiky a astronomie a to v duchu osvíceného Newtonovce Steplinga, jenž přibral si V-ru r. 1766 za adjunkta pro svá astronom. pozorování. Neméně významný byl také vliv jiný, čteni starších čes. knih nábožných, dějepisných, mluvnických (Šteyra, Konstance, Fera, Hájka, Veleslavína, Balbína a j.). Jmenovitě ze spisů svého krajana, jehož stý den úmrtní V. oslavil vydáním obšírného životopisu (Leben Bohuslav Al. Balbins..., Praha, 1788), V. nabyl nejen známosti o minulosti české, nýbrž také vroucí lásky k vlasti, národu a jeho jazyku, jímž dobře vládl. Mírné osvícenství a vřelé vlastenectví zůstávají odtud význačnými vlastnostmi V-rovými, z nich vyrůstá jeho význam v čes. obrozeni. Řád neviděl jich rád a odstranilV-ru, jenž r. 1769 vysvěcen na kněze, z Prahy do Jičína a odtud do Vilímova. Ale již po dvou letech tamní duchovní správy, v niž osvědčil vzácnou humannost, V. vlivem Steplingovým vrátil se do Prahy, aby tu zaujal stolici mathematiky na universitě (1772). Úspěchy učitelské činnosti, ale jistě také osvícenské smýšlení, jež ovšem nebránilo V-ově upřímné zbožnosti a vážnosti k Řádu, byly příčínou, že V. i po zrušení Řádu a po reformách universitních zůstal ve svém úřadě na universitě. Zastával jej se svědomitostí a nadšením osvíceného učence i vřelého vlastence, jenž nikdy neopominul povzbuzovati žáky nejen k »posvátné« vědě, ale i k lásce k národu a jeho jazyku. O tom svědčí jeho odborná literární činnost, mající na zřeteli především posluchače jeho: Primae calculi differentialis et integralis notiones (Praha, 1774; opět 1783 s názvem Elementa calculi differentialis et integralis); Adnotationes in regulas arithmeticorum, quas regula aurea ingreditur (t., 1774); Supplementum tractatus de sectionibus conicis (t., 1774); Historia matheseos in Bohemia et Moravia cultae, conscripta bono auditorum suorum (t., 1778 na popud hr. Kinského), spis významný i pro vývoj naší literární a kulturní historie a obrození českého, podobně jako Vita admodum rev. ac magn. Josephi Stepling At. LL. et Phiae Doctoris in Univ. Prag. quoad Physicam et Mathesim C. R. Directoris (t., 1780; připojena korrespondence Steplingova se slavnými učenci evropskými), dílo vyšlé z piety k učiteli a příznivci, jejž V. oslavil také latin. řečí pohřební (Oratio. funebris J. Stepling coram senatu populoquae academico in basilica s. Salvatoris. Praha, 1778) a potom ještě při odhalení poprsí jeho v univ. knihovně (Oratio ad monumentum a M. Theresia Aug. Jos. Stepling in bibliotheca Clementina erectum, t., 1780); Sätze aus der Mechanik, welche den Hr. Hörern der angewandten Mathematik vorzutragen pflegt... (t., 1795) a j. Byť vědecký význam těchto spisů ani zdaleka se nevyrovnával Steplingovým a Tesánkovým, mají tím větši důležitost v dějinách našeho obrození a písemnictví. Buditelské snahy hlásí se již ve spisech latinských. Na sklonku života projevily se ještě význačněji českým spisováním. Již r. 1799 V. vydal svazek kázání svátečních, které oblíbený kazatel v rozličných místech, zvláště v »slavných městech Pražských« míval po většině po česku, zřídka latinsky. A když r. 1803 slepota zastavila jeho učitelskou činnost, V. těšil se nejen skládáním latin. epigrammů (Epigrammata, počtem 88, věnovaná »milým posluchačům« a opatřena daty životopisnými vyšla v Praze 1804), nýbrž také spisováním mathem. učebnic v jazyce českém, na něž dávno pomýšlel, lituje úpadku a nevážnosti čes. řeči a jejího vyloučeni ze škol. Diktuje své přednášky po česku dvěma posluchačům Jos. Zieglerovi a Janu Dostálovi, V. zpracoval Počátky arithmetiky (vyd.1806 péči Lad. Jandery, žáka a nástupce V-rova na stolici universitní) a pracoval dále na Algebře; ale té již nedokončil raněn byv mrtvicí, jež přivodila jeho náhlou smrt. Ve stejném smyslu, jako činnost literární, svědčí o osvětných a buditelských snahách V-rových také jeho vrstevnici (Frant. Faustin Procházka a j.), u nichž V. těšil se veliké vážnosti a popularitě, a jmenovitě četní žáci, kteří vděčně vzpomínají nejen vzácných vlastností V-ry člověka a učitele, nýbrž děkuji V-rovi za své národní probuzení (viz Jungmannovu »Elegii na smrt Stan. V-ry« a »Zápisky« str. 35; Jana Nejedlého »Na smrt Stan. V-ry« 1804 a m. j.). Život a činnost V-rovu, jehož zásluhy oslaveny r. 1816 postavením poprsí v univers. knihovně, vypsal A. Rybička v Předních křisitelích národa čes. I. str. 40-65 a Fr. Žundálek ve »Vlasti« XXII.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Stanislav Vydra