Ottův slovník naučný/Vusín

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vusín
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 1077. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Vusín: 1) V. Kašpar, knihkupec pražský z poč. XVIII. stol., vydal r. 1705 Jandytovu latin. Grammatiku jazyka čes., k níž ve 2. vydání (1715) připojil vlastní něm. překlad příkladů a rozmluv. Ještě známějším stal se vydáním latinsko-německo-českého a česko-latinsko-něm. slovníka (Dictionarium von dreien Sprachen 1700–6), založeného nejspíše na čes. indexu Komenského. Aby dokázal Němcům, že naše bohatá řeč všecky německo-latin. půjčky slovní dovede nahraditi vlastními výrazy, a aby tím vzbudil k ní úctu doma i v cizině, V. podle vzoru Rasova vynalézal nová slova: hlubozník (basa), měsícopis (kalendář), čudnice (kuchyně), vonocit (nos), spěšnověd (poštmistr), tahohubka (dýmka) atd. a připravoval tak půdu Pohlovi a Šimkovi. Jen neohroženému zakročení Dobrovského bylo děkovati, že těmito novotami nenastala propast mezi obrozující se řečí spisovnou a řečí lidu, pro vývoj našeho obrození tak nebezpečná. Přes tyto chimaerické novoty a neúplnost slovník V.-ův dočkal se trojího vydání v době, jež neměla nic lepšího. – 2) V. Kašpar Zachariáš, syn předešl., následoval otce v živnosti knihtiskařské a vydával vl. 1730–40 knihy české.

3) V. (Wussin) Ferdinand (* 1770 ve Velvarech – † 1848 v Mostě). Vykonav juridicko-politická studia ve Vídni vstoupil r. 1796 do státní služby při českém komorním úřadě c. k. direktoria, r. 1800 stal se krajským tajemníkem v Lokti, r. 1805 krajským kommissarem v kraji rakovnickém, r. 1809 v čáslavském, kdež r. 1815 měl péči o stravování ruského vojska táhnoucího skrze Čechy, r. 1820 jmenován kraj. hejtmanem žateckým, r. 1837 odešel do výslužby a usadil se v Městě[red 1]. Veliké zásluhy zjednal si V. o kraj žatecký, kdež podporoval snahy po zakládání továren, stavěl silnice, vystavěl trojí jezdecké kasárny, pečoval o vydláždění a čistotu města, upravil tok řeky Bělé a postaral se o vystavění řetězového mostu přes Ohři u Žatce. Srv. J. A. Helfert v »Osvětě« r. 1886 str. 575 sl.

4) V. Jan, syn před., čes. historik umění (* 1810 v Čáslavi – † ?). Studoval v Praze filosofii a práva, r. 1831 vstoupil do služby veřejné u gubernia haličského ve Lvově, r. 1840 stal se skriptorem a 1870 bibliotekářem universitní bibliotéky ve Vídni. Napsal monografie o hollandských mědiryjcích Suyderhoefovi: Jonas Suyderhof. Verzeichniss seiner Kupferstiche. (Lip., 1861) a o Cor. Visscherovi: Cornel Visscher. Verzeichniss seiner Kupferstiche (t., 1865), jež byly přijaly s pochvalou. Mimo to podal několik drobnějších článků do »Archivu für zeichnende Künste« (1864), zejména o Holarovi a Dürerovi. Jeho přičiněním stalo se, že sněm království Českého r. 1863 zakoupil sbírku rytin Holarových (nyní v Rudolfině). V. dán byv r. 1873 na odpočinek uchýlil se do Steyeru v Horních Rakousích, kde kol. r. 1890 ještě byl na živu. Připomenouti jest, že V. byl mezi prvními členy Matice české.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Správně má být: v Mostě.