Ottův slovník naučný/Vražda

Ottův slovník naučný
Vráž	Vražda	Vražda z Kunvaldu

Údaje o textu
Titulek:	Vražda
Autor:	Josef Prušák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 1011–1012. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vražda

Vražda podle rakouského zákona trestního (§ 134) jest úmyslné usmrcení člověka, t. j. usmrcení z ženy narozené bytosti živé, jež se stalo s úmyslem usmrtiti. Předmětem v-dy podle platného práva nemůže býti vládnoucí císař rakouský (srv. § 58 lit a) tr. z. a článek Velezráda). Úmysl pachatelův musí směřovati k usmrcení osoby od pachatele rozdílné. Sebevražda je podle trest. práva rak. beztrestnou (nikoli však spoluvina v sebevraždě druhého). Rovněž nestačí k v-dě pouhý úmysl nepřátelský, neboť tím právě se liší v. od zabití, že k v-dě nezbytně se vyhledává úmysl usmrtiti. Za to však je při v-dě lhostejno, zasáhla-li činnost pachatelova zamýšlený neb jiný objekt, t. j. zda usmrcen byl člověk, kterého pachatel usmrtiti chtěl, neb člověk jiný (§ 134 rak. z. tr.).

Podle vzoru doktriny obecného práva rozeznává náš zákoník trestní v-du prostou a v-du kvalifikovanou. Případy v-dy kvalifikované jsou: v. úkladná, v. loupežná, v. zjednaná, dále v. na ascendentech, descendentech a manželu některé z osob zúčastněných, pokud jim poměr ten byl znám (§ 135, 137, 138 rak. z. tr.). Význam případů kvalifikovaných týče se jen trestnosti vzdálenější spoluviny neb účastenství, jakož i trestnosti pokusu.

Pro dokonanou v-du trestají se bezprostřední pachatel, zjednatel, jakož i osoby, jež bezprostředně v-dy se účastnily — smrtí (§ 136); vzdálenější spoluvinníci a účastníci trestají se pro prostou v-du dokonanou těžkým žalářem od 5—10 let, pro v-du kvalifikovanou těžkým zalářem od 10—20 let (§ 137). Pokus v-dy tresce se na pachateli a bezprostředně spoluvinných, jde-li o v-du prostou, těžkým žalářem od 5—10 let, jde-li o v-du kvalifikovanou těžkým žalářem od 10—20 let, při okolnostech obzvláště přitěžujících žalářem doživotním. Vzdálenější spoluvinníci a účastníci trestají se při pokusu v-dy prosté těžkým žalářem od 1—5 let, při pokusu v-dy kvalifikované těžkým žalářem od 5—10 let.

Zvláštní ustanovení obsahuje § 139 rak. z. tr., jednající o v-dě dítěte. Zákonodárce počítá tu se zvláštním duševním stavem rodičky (srv. Affekt) v době porodu a stanoví mírnější sazbu trestní pro matku (ne pro ostatní snad zúčastněné osoby), jež své dítě úmyslně při porodu usmrtila positivním konáním neb zanedbáním pomoci při porodu potřebné. Trest matky řidí se tu předně podle toho, jde-li o dítě manželské neb nemanželské; v prvém případě stanoven trest doživotního těžkého žaláře, v druhém rozeznává se usmrcení činností aktivní (těžký žalář od 10—20 let) a usmrcení opomenutím potřebné pomoci (těžký žalář od 5—10 let). Srv. Dítě str. 627.

Zvláštního ustanovení o v-dě k žádosti zavražděného rak. tr. zákoník nemá (jinak trest. zákoník německý).

Od v-dy, jak již uvedeno, liší se zabití nedostatkem úmyslu usmrtiti. Pachatel jedná tu sice s úmyslem nepřátelským proti napadenému a přičiňuje jeho smrť, výsledek ten však nastává, aniž ho pachatel přivoditi chtěl neb s ním jako eventuálně možným počítal (§ 140 rak. z. tr.). Proto podle panujícího mínění lze zabití spáchati jen s úmyslem nepřímým (dolus indirectus); pokus neb t. zv. aberatio ictus jsou tu vyloučeny. Trest zabití: zabití loupežné trestá se smrtí, v ostatních případech stanoven je těžký žalář od 5—10 let, byl-li však pachatel s usmrceným blízce spřízněn neb jemu obzvláště zavázán, těžkým žalářem od 10—20 let (§ 141 a 142).

Zvláštní subsidiární ustanovení obsahuje § 143 rak. z. tr. pro případ, že někdo usmrcen byl ve rvačce neb jiném zlém nakládání s jednou neb více osobami: »Byl-li někdo usmrcen ve rvačce mezi více lidmi povstalé, neb při společném zlém nakládání s jednou neb více osobami, tu je každý, kdo smrtelnou ránu mu způsobil, vinen zabitím. Byla-li však smrť přičiněna vším poraněním neb zlým nakládáním dohromady, neb nelze-li zjistiti, kdo smrtelné poranění způsobil, tu není sice nikdo vinen zabitím, ovšem ale vinni jsou všickni ti, kteří na usmrceného vztáhli ruku, zločinem těžkého uškození na těle a buďtež odsouzeni k těžkému žaláři od 1—5 let.«

Ustanovení toto předpokládá, že skutečně šlo o pouhou rvačku neb zlé nakládání, a že na straně útočící bylo více lidí (nejméně dva). Šlo-li o společný útok k dosažení těžšího výsledku (na př. společný útok vražedný neb loupežný), neplatí ustanovení § 143. Dále se předpokládá na straně každého vinníka úmysl nepřátelský proti usmrcenému.

Německý trest. zákoník z r. 1871 rozeznává: a) v-du t. j. úmyslné usmrcení s rozvahou (§ 211 něm. tr. z.), b) zabití t. j. úmyslné usmrcení bez rozvahy (§ 212). Rozhodna je rozvaha při činu (usmrcení), nikoli snad při osnování zločinu, tak že se zabitím se setkáváme, i když uvážené dříve usmrcení člověka později bez rozvahy (v affektu) bylo spácháno. V. trestá se smrtí, zabití káznicí ne pod 5 let. Mírněji (vězením nejméně šesti měsíčním) trestá se zabití po předchozí provokaci se strany usmrceného, neb zabití za jiných okolností polehčujících (§ 213 něm. z. tr.). Přísněji (káznice ne pod 10 let neb káznice doživotní) se tresce zabití při zločinném podnikání (§ 214 něm. z. tr.) a zabití příbuzného v linii vzestupující (§ 215). O zabití dítěte (nemanželského) jedná § 217, o zabití k žádosti usmrceného § 216 něm. z. tr.; v prvém případě je nejmírnějším trestem vězení ne pod 2 roky, v druhém vězení ne pod 3 roky. Usmrcení kulposní tresce se podle § 222 něm. z. tr. vězením až do pěti let. Prušák.