Ottův slovník naučný/Volyn

Ottův slovník naučný
Volvox	Volyn	Volyň

Údaje o textu
Titulek:	Volyn
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 956–957. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Wolin
Související články ve Wikipedii: Wolin (město)

Volyn: 1) V. (Volyň, něm Wollin), ostrov v Baltickém moři náležející k štětínskému okresu pruské provincie pomořanské. Východní rameno delty oderské Děvenov (Dievenow) zvané odděluje jej od pevniny, střední Svina (Swine) od ostrova Uznojma (Usedom). Oba ostrovy (tvořící spolu pol. okres) uzavírají Malý a Velký límán (Haff). V. zaujímá 245 km² a má asi 14.000 německých obyv. Ostrov jest nízká, částečně písčitá, v značné části (na severu) lesem porostlá rovina přerušená nevysokou pahorkatinou (u límánu Lebinská kopcovina, u moře Gosanská kopcovina). Na březích jsou duny. Velmi četna jsou jezera. Obyvatelstvo zabývá se hlavně chovem dobytka (V. má mnoho pastvin) a rybářstvím. Z měst nejdůležitější jest Volyn (v. t.) V nové době četně navštěvovány jsou neveliké mořské lázně v Misdroyi (kdysi pouhá rybářská ves), v Heidebrinku a Schwantussu. Celý ostrov probíhá železniční trať připojující se k trati uznojemské. Po ostrově roztroušeno je mnoho mohyl. Ostrov V. zalidněn byl ve středověku slovanskými Velety (někteří myslí, že slov. jméno V. skryto jest již v Ptolemaiovském názvu kmene Aelveones); na počátku století XII. připojen ke knížetství Pomořanskému. Pamět starého obyvatelstva hlasá podnes názvosloví zeměpisné takřka úplně slovanské. Živel slovanský ve XIII. stol. byl ještě asi dosti silný a stopy jeho lze nalézti až v XVI. století. — 2) V. město na jv. cípu ostrova t. jm. při Děvenovu třemi mosty (jeden železniční) spojené s pevninou. Stanice trati Štětín-Svinenmünde, sídlo soudu I. stolice; 4697 namnoze evang. obyv. (r. 1900). Má poštu, telegraf, tři kostely, reálné progymnasium, vyšší dívčí školu. Loděnice, trhy na koně, rybářství, obchod se dřívím; mnoho lodí. V. jest prastaré město slovanské, jež objevuje se v historii pod názvem Julin (nejspíše zkaženina z V.), Jumne (asi dánské jméno ostrova i města), Jomsburg (původně jen osada dánských Vikingů založená v X. a zničená již v XI. stol., jež stávala asi v bezprostřední blízkosti města — snad i s ním souvisíc —, jejíž jméno přeneseno i na V. a Vineta (značí snad venetské město, ač-li není to další jen zkaženina z dánského jména Jumne). Za dob Adama Bremského V. byl nejslavnější město slovanské na pomoří a znamenité stanoviště Slovanův a cizojazyčníků zejména Řeků (t. j. Rusů), proslulé právě tak pohostinstvím jako obchodem a bohatstvím svým. Jakož s jedné strany nepřestávali na V. útočiti Dánové, tak s druhé strany tiskli se tam Němci. Otto Bamberský založil ve V. biskupství, jež dosáhlo potvrzení papežského r. 1140 a potrvalo do konečného vyvrácení V-a Valdemarem Dánským r. 1172, kdy přeloženo do Kammina. Úplné zničení slavného kdysi města dalo asi látku k pověsti, že pohlceno bylo od vln mořských a že na dně moře viděti jest jeho zříceniny, při čemž však městiště dávné osady přeloženo zcela jinam, totiž ke Koserovu na ostrově Uznojmu. V nové době W. Deecke vyslovil mínění, že balvany, domnělé stopy města, byly snížením ponořené dolmeny. O Vinetě podrobně psal Šafařík »ČČM.«, 1845. Srv. též »Dodatek I.« ke knize J. Papłońského, Helmolda kronika sławiańska. Pracemi těmito a j. bylo jasně dokázáno, že výše uvedená jména (Julin, Jumne, Vineta a p.) nejsou nic jiného než různé názvy jednoho a téhož města, totiž V-a. Kdy na zříceninách starého města založena osada dnešní, jež zdědila dávné jméno, není známo, po prvé objevuje se jako osada německá r. 1379. Ještě ve století XVI. uvádí se však u V-a vik (wiek) rybářů patrně původně slovanských. Pp.