Ottův slovník naučný/Volfingár

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Volfingár
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 931. Dostupné online.
Licence: PD old 70

VolfingárVolfsbachu, příjmení rodiny rytířské (prvotně erbovní). Michal Březský, Jan Volf a jiní jejich společníci obdrželi majestátem 25. dub. 1534 erb a právo, aby se psali z Ploskovic. Erb byl týž, jako potom V-ův. Potomkem Janovým buď po meči nebo po přeslici byl Jan Rudolf V., měšťan plzeňský, jenž obdržel r. 1609 od probošta Pontana jako palatina erbovní list na týž erb, který míval Volf. Týž byl r. 1611 služebníkem u dvora cís. Rudolfa, vrátiv se pak ode dvora byl výběrčím posudného v kraji plzeňském. Majestátem 24. září 1612 obdržel polepšení erbu a aby se psal z Volfsbachu a z Ploskovic. Při počátku bouří r. 1618 byl v Plzni primasem. Když obležena Plzeň od stavovských, platné služby konal při obhajování. Když pak shledal, že nelze města udržeti, dal schovati klenoty kostelní a svobody městské. Po dobytí sháněl výpalné, aby město nebylo pleněno. Pro ty zásluhy a že mnoho zkusil od lidu vojenského, byl jmenován král. radou a majestátem 2. led. 1626 polepšen mu erb. S manž. svou Zuzanou z Berseršteina koupil r. 1624 Prostiboř. Tento dědil po něm Jan Krištof (syn), jenž držel také Veselí. Zemřel zůstaviv z dvojího manželství (1. s Helenou Kaplířkou, 2. s Annou Lidmilou Chlumčanskou od r. 1655) dvě dcery a syny Františka Rudolfa, Ferdinanda Josefa, Václava KarlaJana Antonína (synové z 2. manž.). Ferdinand zemřel r. 1696 jsa neženat. Václav dal se k vojsku a padl v bitvě. Statek svůj Veselí prodal r. 1684. František prodal r. 1714 Tětice, zemřel v Prostiboři a zanechal dceru. Jan Antonín zůstavil syny Jana Václava, Jana VolfgangaJana Leopolda a tři dcery. Volfgang ujal ok. r. 1729 Prostiboř, jejž prodal. Jan Václav držel v l. 1730 až 1738 Čižkrajice a Klažary. R. 1786 žili VojtěchJosef Karel (probošt v Koutě v Uhrách) bratří, Jan LeopoldLeopold. Tento držel statek Kořen, kterýž dědil po něm syn Jan Ferdinand. Když tento 19. kv. 1824 zemřel, dostal se Kořen sestře jeho Josefě Anně, od r. 1807 manželce Karla Ferdinanda de le Breux, důstojníka vojenského. Sčk.