Ottův slovník naučný/Veto

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Veto
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 624–625. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Veto

Veto (lat., »zakazuji«), v soudobých konstitučních státech právo nejvyššího orgánu výkonné moci (císaře, krále, presidenta) odepříti sankci návrhu zákona, přijatému zákonodárným shromážděním. Právo to může býti absolutním, neobmezeným, zmaří-li se provedení usnesení zákonodárného sboru, t. j. nedojde-li k zákonu, nebo podmínečným, obmezeným, je-li jím provedení usnesení zákonodárného sboru jen odloženo. Absolutní v. náleží panovníkovi rakousko-uherskému, a to jak co do usnesení delegací, tak i co do usnesení rak. říš. rady i uh. říš. sněmu. – Jiný smysl mělo liberum v. (v. t.) ve státě Polském.