VespasianusTitus Flavius, císař římský (*17.list. 9poKr. zrodiny municipální v Reatě, kdež byl otec jeho nájemcem daní— †23.čna 79poKr.) azakladatel dynastie Flaviovců (69– 96poKr.), vyznamenal se za císaře Nerona r.67 jako vojevůdce vBritannii, kdež pokořil vzpouru domorodců, začež obdržel správu Judaey jako samostatné provincie, od Syrie oddělené, svelitelstvím vojenským proti povstalým Židům. Maje posily, V. vrhl se nejprve na Galilaeu, kdež velel židovský vojevůdce Josef, později jménem Josefa Flavia (v.t.) známý dějepisec, vzal ještě téhož roku hrdinsky bráněnou Iotapatu azmocnil se Iopy, čímž Židům přerušil spojení smořem. Tím byl ohrožen již sám Jerusalem, ale V. chtěl nejprve udusiti odpor na venkově apak teprve vrci se na hl.město osamotnělé, proto oblehl avzal zpoč. r.68 Jericho. Když došla zpráva osmrti Neronově, V. ustal ve válčení, očekávaje další rozkazy zŘíma. Mezitím vojsko na Dunaji, nespokojeno jsouc scísařem Vitelliem, hledalo styků svojskem vSyrii rozloženým, izamýšleli velitelé provolati za císaře G.Licinia Muciana, prokonsula syrského, když pak tento odmítl, prohlásili V-na, který potají hleděl si získati stoupence. Nasvědčujíť tomu mnohé tendenčně vymýšlené věštby, zvláště Josefova vCaesarei pronesená, která učinila ze zajatého židovského vojevůdce domácího přítele avelebitele Flaviovců. Zajistiv si blahovůli Parthů, V. táhl do Egypta, aby měl vrukou svých dovoz obilí do Říma aItalie. Vojsko syrské, jemuž velel G.Licinius Mucianus, táhlo zatím skrze Malou Asii do Italie acestou spojilo se svojskem dunajským, které mezitím obsadilo průsmyky východoalpské, loďstvo pak mělo zameziti dovoz obilí do Italie atak vyvolati vzpouru vŘímě. Vrozhodné chvíli odpadlo loďstvo apříklad jeho následoval Vitelliův vojevůdce Caecina. Vkrvavé bitvě uBetriaka vojsko Vitelliovo poraženo, načež prohlásily se pro V-na izemě západní. Toliko vojsko vŘímě stálo ještě při Vitelliovi. Městský praefekt Flavius Sabinus, bratr V-nův, pokoušeje se mezi odpůrci prostředkovati, od vojínů zavražděn, při čemž vzuřivém boji lehlo Capitolium popelem. Teprve když přitáhl vojevůdce V-nův Antonius Primus, vzat Vitelliův tábor útokem (69poKr.). Došed obecného uznání, V. svěřil ukončení války židovské staršímu svému synu Titovi (v.t.2). Proti zbývajícím odpůrcům jednal V. šetrně aveškeru péči věnoval zásobování Říma, hladu již blízkého, aupokojení krajin dolnorýnských, kdež byli povstali Batavové, jejichž král Julius Civilis mněl se býti za dobré své služby od Vitellia odstrčeným, avyzvali Gally iGermany kboji proti Římanům. Když nastoupil V., čásť rýnského vojska odepřela jemu poslušnost, načež mnozí Gallové přidali se kBatavům ačásť vojska římského je následovala. Povstalci prohlásili samostatnou říši Gallskou azahubili římské posádky. V. vypravil vojsko po pádu Vitelliově uvolněné, jehož veliteli Q.Petiliu Cerialiovi podařilo se zpronevěřené legie od povstalcův odvrátiti aGally k poslušenství přivésti. Civilis bránil se houževnatě ve vlasti své, již Rýnem zatopil, až iBatavové poddati se přinuceni. Tím zjednán pokoj ve vší říši aV. mohl péči svou věnovati rozháraným poměrům vnitřním. Jsa oddán přísné kázni avynikaje duchem jasným, obral si za vzor vládu Augustovu auznal snesení senátu (lex de imperioV-ni), kterým vymezena pravomoc obou rozhodujících činitelův, ale bedlivě čelil všem pokusům po obmezení moci své aproti přání senátorův obsazoval vyšší úřady jezdci ipropuštěnci. Názvu imperator V. jal se užívati trvale, čímž spravovali se ijeho nástupci; tak císařství počalo bráti na se ráz vojenský. Konsulát ve významě svém podlomen, když místo ročních konsulův ustanovováni konsulové na dva až čtyři měsíce atím dána císaři příležitost vysokou hodností dařiti větší měrou muže sobě oddané. Italové aprovinciálové přijímáni hojně mezi patricie. Naproti tomu odstraněny pře pro urážku císařovu. Sbor praetoriánů reorganisován acísařův syn Titus jmenován jeho praetektem; legie rýnské, které účastnily se povstání, byly zrušeny, posádky dunajské, zvláště uCarnunta, zesíleny apevný tábor Vindobona založen; správa provincií svěřena mužům způsobilým apočestným, některé područí státy, zejména Kommagéné, přímo kříši připojeny, obyvatelstvu hispanskému uděleno právo latinské. Hrozivé pokusy Parthů na Eufrátě šťastně odvrátil syrský prokonsul, pozdější císař M.Ulpius Traianus. Aby finance byly uspořádány, V. podnikl nový census atak získal prostředky kobnově vojenských aopevňovacích staveb, Neronem zanedbaných, avšak ikvelikolepým novostavbám, jako Flavijský amfitheátr, obnova Capitolia achrámu Jovova, chrámy Míru, Saturna, Cerery vŘímě, vpodstatných ještě částech zachované. Jakkoli soudobé dějepisectví, po výtce patricii zastoupené, V-novi výtky činilo, zvláště pak spořivost jeho za lakotu prohlašovalo, vidí přece potomci vcísaři tomto jednoho znejznamenitějších panovníků římských.Pšk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vespasianus