Ottův slovník naučný/Versio in rem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Versio in rem
Autor: Josef Vančura, Jan Krčmář
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 593. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Versio in rem jest užití majetkové hodnoty ve prospěch jisté osoby nebo věci. Z právních účinků, které V. i. r. měla v právě římském, uvésti jest hlavně: 1. Užil-li filius familias peněžní zápůjčky ve prospěch svého otce, byla proti žalobě věřitelově vyloučena obrana Senatusconsulta Macedonianského. 2. V. i. r. zakládala privilegované právo zástavní pro pohledávku vzniklou tím, že bylo něco vynaloženo na zachování, znovuzřízení, opravení a opatření věci. 3. Obrátila-li osoba poddaná moci jiného (filiusfamilias, servus) to, čeho nabyla smlouvou, zcela nebo z části ve prospěch držitele moci, byl tento zavázán podpůrně ze smlouvy až do výše svého obohacení. Žaloba proti němu zvala se tu actio de in rem verso a byla jednou z actiones adiectitiae qualitatis. Obohacení mohlo záležeti buď v positivném rozmnožení majetku anebo v úspoře výloh, jež bylo by bývalo jinak držiteli moci samému podniknouti, a musilo trvati ještě v době rozsudku. Kromě případu, obdržela-li persona subiecta peculium prefecticium, nežádalo se pro tuto žalobu, aby učinila náklad ve prospěch držitele moci jako jeho negotiorum gestor, t. j. s úmyslem jej sobě k náhradě zavázati. Podle práva klassického byl poddanský poměr nutnou podmínkou žaloby de in rem verso; ve sbírce Justiniánské vyskytuje se však, jak se zdá interpolací kompilátorů, místo, v němž žaloba tato v jednom případě poskytuje se také, bylo-li peněz ze zápůjčky přijaté osobou svobodnou obráceno ve prospěch jiného. Z toho čásť spisovatelů práva obecného dovozovala neprávem, že actio de in rem verso jako utilis je přípustna všeobecně, i když v. i. r. učiněna byla osobou moci obohaceného nepodrobenou. J.V.