Ottův slovník naučný/Verchojanský hřbet

Ottův slovník naučný
Verchojansk	Verchojanský hřbet	Vercholensk

Údaje o textu
Titulek:	Verchojanský hřbet
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 576. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Verchojanské pohoří

Verchojanský hřbet sluje pohoří v sibiřské oblasti jakutské, odbočující od Stanového hřbetu a táhnoucí se obloukem skoro rovnoběžným s dolním tokem Aldanu a s Lenou až téměř ku břehům Sev. moře Ledového. V. h. dosahuje největší výše v části jihovýchodní (až 2000 m); čím dále k severu, tím více se snižuje, až přechází (horami Karaulašskými) v tundru. Jím oddělena jest severovýchodní Sibiř od ostatní Sibiře: Západní svahy jeho jsou příkré, východní pozvolné. S oněch stékají pravé pobočky Aldanu a Leny, s těchto Jana (odtud i jméno hřbetu) a její pobočné řeky. Od hlavního hřbetu odbočuje směrem skoro severním (mezi Janu a Indigirku) dlouhé zubaté pásmo nesoucí na jihu jméno hřbet Kech-Tas, na severu Taj-Chajachtach. Severněji odbočuje ještě hřbet Kular. V. h. jest pokryt namnoze sosnovým a jedlovým pralesem, z něhož vyčnívají ojedinělé holé kopce. Z minerálů nalézá se tu ruda stříbrná, olověná a železná. Pp.