Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Venditio hereditatis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Venditio hereditatis
Autor: Josef Vančura
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 538. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Venditio hereditatis, prodej pozůstalosti, způsobovala podle práva římského sukcessi universálnou jen, byla-li státem prodána pozůstalost, připadnuvší mu jako odúmrtí. Jindy musil dědic emptorovi převésti jednotlivě části majetku pozůstalostního, a tento navzájem zvláštními jednáními převzíti dluhy a břemena na pozůstalosti váznoucí. V. h. ukládala prodavači závazek, opatřiti emptorovi stejné postavení, jaké by měl, kdyby byl sám dědicem; z té příčiny ručí venditor pouze za pravost svého práva dědického, ne za evikci jednotlivých věcí v pozůstalosti jsoucích. Povinnost takovou měl jen, vzal-li ji na se zvláštní úmluvou, což mohlo se státi též mlčky, na př. byla-li pozůstalost prodána podle inventáře. Emptor hereditatis naproti tomu jest povinen zaplatiti smluvenou cenu a sprostiti prodavače závazků pozůstalostních, jakož i zříditi mu znova práva, jichž pozbyl confusione. J.V.