Ottův slovník naučný/Vasconcellos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vasconcellos
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 442. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Joaquim de Vasconcelos

de Vasconcellos [vaskonsèluš] Joaquim, uměl. spisovatel a kritik portug. (* 10. ún. 1849 v Oportě). Vychován byl v Hamburce, pak od r. 1865—69 studoval v Coimbře, načež cestoval po Evropě, zejména však po Portugalsku. Od r. 1883 jest prof. němčiny na lyceu v Oportě, od r. 1884 ředitelem musea pro průmysl a obchod tamže. Zprvu začal se zabývati dějinami hudby a napsal: Os musicos portugueies. Biographia-bibliographia (Oporto, 1870, 2 sv.). pak zvláštní kapitoly z dějin hudby portugalské: Luiza Todi (t., 1873); Ensaio sobre o catalogo da livraria de musica de el-rei D. João IV (t., 1873) a Cartas curiosas do abbade Ant. da Costa (t., 1879). Později věnoval se uměnám výtvarným a napsal: Rejorma do ensino de bellas artes (Oporto, 1877—79, 3 sv.); Albrecht Dürer e a sua influencia na peninsula (t., 1879); Francisco de Hollanda (t., 1879); Goësiana (t., 1879—97, 5 sv.) a Dialogos da Pintura (1896) nehledě k četným brošurám a rozpravám z oboru dějin a kritiky umění. Mimo to dlužno uvésti O Faust de Goethe e a traduçäo de Castilho (Oporto, 1872), spisek, v němž se staví proti povrchnímu Castilhovu překladu Goetheova Fausta, jakož vůbec brojil silně proti vědecké povrchnosti, vládnoucí v Portugalsku. —Jeho choť Karoline Wilhelma (roz. Michaelisová 15. bř. 1851 v Berlíně), provdaná r. 1876, nabyla zvláště značných znalostí filologických a r. 1894 byla od filos. fakulty university ve Freiburce i. Br. promovována na doktorku hon. causa. Vydala: Erläuterungen zu Herders Cid (1868); Romancero del Cid (Lip., 1870); Studien zur romanischen Wortschöpfung (t., 1876); Ein portugiesisches Weihnachts-Auto: Pratica de tres pastores (Brunšv., 1879); Versuch über den Palmeirim de Inglaterra (Halle, 1883); Poesias de Francisco de Sâ de Miranda (t., 1885); Studien zur hispanischen Wortbedeutung (Flor., 1886); Romanzenstudien (Halle, 1891); Der portugiesische Infinitiv (Erl., 1891); Geschichte der portug. Litteratur (v Gröberově »Grundd. romanischen Sprachen«, Štrasb., 1894); Fragmentos etymologicos (1893); Randglossen zum altportugiesischen Liederbuch (1896); Vida e obras de Luis de Camões (1897); La tragedia de la Reina Isabel (1898, spolu s chotěm); Francisco de Hollanda, čtvero rozmluv o malířství (1899); A Infanta Dona Maria de Portugal las suas Damas (1902); O Canceoneiroda Ajuda (1904) a j.v. Mimo to přispívá do řady odborných časopisů filologických, portugalských i německých.