Ottův slovník naučný/Vašák

Ottův slovník naučný
Váša	Vašák	Vašátko

Údaje o textu
Titulek:	Vašák
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 452, 453. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Vašák: 1) V. Josef hud. skladatel český (* 15. ún. 1808 v Civících u Pardubic — † 1876 ve Lvově). Návodem Vitáskovým věnovad se hudbě. R. 1833 odebral se do Ruska, kde se stal v jistém hr. domě polském učitelem hudby a po 8 letech u knížete Radziwilla, s nimž procestoval Polsko, Rusko, Černou Horu a Krym. Na cestách těchto osvojil si jazyk polský, ruský a franc. a studoval národní písně slovanské, což bvlo příčinou, že od těch dob pěstoval výhradně hudbu slovanskou. Později se oženil a koupil si veliký statek v Rusku; ale povstáním polským v letech 60tých přišel o všecko jmění, načež nějakou dobu živořil, až konečně přízní svých dřívějších přátel stal se ředitelem kůru při hlavním chrámě v Somboru v Haliči. V. vynikl v oboru skladeb sborových, z nichž dlužno uvésti sbírku čtverhlasých zpěvů Lumír (Praha, 1833, 6 čísel); dále uvedl v hudbu některé písně Fr. Lad. Čelakovského (Jarní, Luňák, Ó radostné cestování), Václ. Hanky, F. J. Rubeše (Veselá píseň zarmouceného), F. J. Vacka Kamenického (Divné věci, Jonák z Miletína, Nestejné vyznání, Pláč lásky, Výmluva, Výpověď) a Národní zpěv a ples slovanský, písně světské (Praha, 1844 až 1848). Některé jeho písně znárodněly.

2) V. Emanuel, bratr před., hud. skladatel čes. (* 26. pros. 1818 v Civících — † 27. dub. 1891 v Praze). Reálku a běh paedagogický studoval v Pardubicích, načež krátkou dobu učiteloval, potom byl soukromým vychovatelem, hospod. úředníkem u bar. Dobřenského v Ouhrově, r. 1849 studoval na technice a připravoval se poznovu k učitelství v pražské »Budči«, potom byl soukromým učitelem hudby a konečně r. 1850 vstoupil do služeb k magistrátu pražskému. Stálé kolísání na dráze životni lze vysvětliti tím, že ho žádné zaměstnání nepoutalo tak jako láska k hudbě, v níž se mu dostalo vyššího vzděláni na škole varhanické za ředitele Jos. Krejčího. V letech padesátých vynikl vedle T. L. Zvonaře v oboru skladeb sborových. Jeho písně a sbory napolo znárodněly a pronikly pro svou lehkost, zpěvnost a národní ráz do nejzazších koutů vlasti naší. Z jeho skladeb nejznámější jsou: Národní zpěv a ples, sbírka písní a popěvků pro muž. sbor (Praha, 1863—67); Zvon, sbírka zpěvů posvátných pro čtyry hlasy (t., 1870); Sbírka zpěvů pro dítky narodních škol (t., 1850); Písně pro nejmenší dítky s průvodem forte piana (t., 1850); Beseda, sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy (t., 1872); Album, sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy (t., 1879); dále Jarní; Kalina; Nevěrný milý; Těžké orání; Kde děvá má; Svět se točí; Cesta z námluv; Zpěv svobody; Pochvala Vítova; Honza; Požár a j. Vedle těchto sborův a sbírek vydal cvičebnici: Navedení ku zpěvu pro mládež první tř. škol obecných (t., 1876).