Ottův slovník naučný/Věžník

Ottův slovník naučný
Věžničky	Věžník	Věžníkov

Údaje o textu
Titulek:	Věžník
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 637-639. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Věžníkové z Věžník

Věžník z Věžnik, příjmení staročeské rodiny napřed vladycké a potom panské, která se tak nazývala po tvrzi Věžnikách u Vlašimě. Erb: na modrém štítě bílá hlava psa věžníka s dlouhýma ušima, červ. vypl. jazykem a zl. obojkem s kruhem. Předek jich Děpolt z V. (1370—85) držel kromě Věžnik zboží ve Víckovicích a Homoli a koupil r. 1385 Kunrac. Zemřel před r. 1392, zůstaviv nezletilé syny Petra a Jarohněva (Jaroslava), jejichž poručníkem byl Řivin řeč. Zboh, farář chotýšanský. Petr se po r. 1404 nepřipomíná a Jarohněv žil ještě r. 1415. Arnošt, potomek jednoho z nich, držel r. 1468 věrně ke králi Jiří a žil ještě r. 1482. Jan držel Věžníky ještě r. 1530. Jeho syny byli Markvart a Václav, skrze něž se rozdělila rodina ta na dvě pošlosti.

A. Moravská pošlost pochází bezpochyby od Václava, který se ok. r. 1544 oddělil od bratra. Jeho snad potomek byl Adam, jenž držel ok. r. 1560 statek Milešovice, byl pak c. k. cejkmistrem a obdržel r. 1577 list mocný. R. 1588 prodal Milešovice. Snad byl bratrem jeho Daniel starší († 1577). Adam (jiný) koupil r. 1590 Trnavu u Mor. Třebové a držel v l. 1610—13 také Borotín. Zemřel ok. r. 1620, zůstav věren Ferdinandovi II. Trnava po jeho smrti prodána (1622). Zůstavil z manželky Majdalény z Říčan děti nezletilé Václava, Adama Ladislava a Lidmilu. Adam koupil r.1634 Horní Lesonice, r. 1639 Bulíkov směnou za tři vesnice od Lesonic puštěné, vydražil r. 1650 Červ. Martinkov, pustiv pak Lesonice a Martinkov synovi, získal Stražovice (1669) a v l. 1650—72 držel také Bítovanky a r. 1663 dvě vesnice od kláštera louckého. V l. 1642—48 byl kr. radou a místokomorníkem markr. Mor. Pro otcovu věrnost a své služby povýšen maj. z 19. ún. 1647 do stavu panského a 4. list. 1652 do téhož stavu rodů starožitných, byl pak gen. voj. kommissařem, hejtmanem kraje znojemského (1650—57) a soudcem zemským (1656—73). Kromě toho potřebován v rozličných poselstvích. Z první manž. Evy Lidmily Žalkovské zůstavil syny Markvarta a Krištofa Pavla. Onen koupil r. 1661 Stražovice, jež pustil r 1669 otci za Lesonice a Martinkov. Prodav je r. 1680, koupil r. 1681 Opatovice, jež držel do smrti (ok. 1701). Nemaje dětí, odkázal je manželce. Býval hejtmanem kraje znojemského (1680) a soudcem zemským (1693). Krištof ujal r. 1687 otcovský statek Stražovice a s manž. Annou Alžbětou z Horneku ovd. Lewese vyženil Okříšky a Pokojovice, jež však r. 1706 pro dluhy prodány. Býval hejtmanem jihlavského kraje (1695—1703). Synové jeho Maximilián a Josef Antonín prodali r. 1714 Stražovice a zmizeli brzo z památky lidské.

B. Česká pošlost. Markvart prodal r. 1532 statek svůj v Takoníně, držel v l. 1542 až 1546 také Tvořešovice a koupil k Věžnikám několik vesnic a zboží věžnické vložil si r. 1549 v obnovené dsky. Byv naposled nejv. berníkem, zemřel r. 1564 a pohřben v Radošovicích. (Manž. Johanka Malešická z Černožic.) Zůstali po něm synové Petr, Jan ml., Václav, Jindřich, Adam ml. a Markvart. Petr po r. 1564 se nepřipomíná. Jan pustiv díl svůj na Věžnikách, koupil r. 1567 Něm. Olešnou, již r. 1574 zase prodal, získav Kobeřice na Moravě. Ty dědila po něm manž. Majdaléna ze Zásmuk a po ní dotčení Jindřich a Adam. Jindřich obdržel r. 1564 za díl polovici Věžník, již prodal bratrovi a seděl r. 1571 na Metličanech. Adam měl za díl Radošovice a Bilkovice, jež pustil r. 1577 bratrovi. Od manž. své Anny Hrabáňky získal r. 1571 Sedlov a později ujal Kobeřice, jež po něm zdědily dcery Lidmila († j. 1608) a Johanka vd. Řičanská. Tato je r. 1608 prodala. Václav obdržel r. 1564 za díl polovici Věžník, k níž přikoupil r. 1577 díly Jindřichův a Adamův, tak že měl celé Věžníky, k nimž koupil r. 1599 Třebešice a r. 1600 Býkovice a Takonín. Zemřel r. 1603. (Manž. 1. Mandaléna Valkounka z Adlaru † 1598, 2. Kateřina z Gerštorfu 1600). Synové jeho Markvart a Václav rozdělili se r. 1603 tak, že onen měl Věžníky, tento Třebešice. Markvart vyženil sice s Kateřinou z Hertenberka (již dvakráte ovdovělou) Kokovice, ale r. 1603 je prodala. Markvart zemřel r. 1615 a vdova prodala Věžníky. Z manželství toho pošli tři synové, z nichž r. 1620 žil jediný Jan Habart. Václav, držitel Třebešic, koupil r. 1607 Bořenovice a r. 1620 Chotýšany. Synové jeho rozdělili se ok. r. 1628 tak, že Václav starší dostat Bilkovice, Bedřich Chotýšany a Odolan Třebešice. Všichni měli potomstvo.

a) Bedřich Leopold koupil r. 1631 Bilkovice od bratra Václava, byl r. 1638 místopísařem král. Čes., r. 1647—52 purkrabím kraje hradeckého, od r. 1652 do smrti podkomořím. Koupiv r. 1654 Jezero, zemřel r. 1663 (manž. Marjana Vratislavka). Synové jeho Václav Jaroslav (* 1647) a Jiří František rozdělili se r. 1669 tak, že onen měl Bilkovice a Jezero, tento Chotýšany. Václav prodal r. 1676 Jezero, avšak ujal od bratra Chotýšany (manž. Lidmila Kořenská z Terešova † 1715). Jiří pustiv v Chotýšany, koupil r. 1674 Němčice a zemřel r. 1685 (manž. Justina Lid. Boryňka ze Lhoty). Oba měli potomky. Po Jiřím zůstal syn Bernart Václav, jenž prodal Němčice, a měv Kalenice, koupil r. 1698 Nihošovice a Nemědice, jež r. 1706 prodal. Koupiv Hojovice (1707), zemřel brzo potom. Hojovice zdědila po něm manž. Anna Lidmila roz. Doudlebská z Doudleb a prodala je r. 1709. Po Václavovi držel Chotýšany a Bilkovice syn jeho Jan František, jenž zemřel r. 1727. Asi současně zemřela manž. jeho M. Benigna Dobřenská, již byl pojal r. 1704. Jeho bezpochyby bratrem byl Antonín Krištof, jenž držel r. 1707—16 Tetín a 1716—18 Verměřice. R. 1729 byl již mrtev. Po Janovi Františkovi zůstal syn Jan Josef, jenž držel do r. 1743 Chotýšany a Bilkovice, jež uchváceny od věřitelův. Zemřel r. 1757 v Praze (manž. Anna Antonie z Golče od r. 1731). Jím, jak se zdá, tato pošlost vymřela.

b) Odolan odešel r. 1631 se Sasy do Drážďan a odsouzen r. 1634 všeho statku. Ale protože r. 1635 k víře katolické přestoupil a pak v c. k. vojště sloužil, na prosbu manželky jeho Anny Alžběty Kaplířové statek Třebešice mu navrácen. Od téže manželky a její sestry koupil r. 1650 Třebešice, jež zase r. 1654 prodal, prodav pak r. 1651 Třebešice, zdědil nějaké jmění po 2. manž., Aléně Eusebii Vikovně z Kvítková, ovdov. Mermanové († j.1653), koupil r. 1654 Sedlec, Lobez a Mšeno, získal r. 1757 Velké Všelisy směnou za statek svůj při Čelákovicích, koupil r. 1658 Nový Ronov a r. 1677 Dobřejovice. Býval kr. radou a úředníkem podkomořího při deskách zemských. Zemřel v říj. 1678. Třetí manž. jeho M. Klara Geraldova z Kyldary (od r. 1654) držela po něm Sedlec do r. 1681 († v pros. 1697). Nejstarší jeho syn Michal František (* 1661) ujal r. 1682 otcovské statky jako poručník, byl r. 1686 soudu kom. radou, pak (1688) soudcem zemským, r. 1693 hejtmanem hradu Praž., od r. 1699 do smrti purkrabím kraje hradeckého. Ze statkův ujatých po otci prodal r. 1686 Dobřejovice, koupil r. 1689 od bratra Vojtěcha Velké Všelisy a prodav r. 1689 Nový Ronov, koupil r. 1690 Humburky, jež zase r. 1692 bratru Šťastnému prodal, ale r. 1695 opět ujal. Zemřel 24. led. 1705 bezdětek. Statky Lobez, Mšeno, Všelisy a Humburky zdědili po něm jeho bratří, ale většina jich padla na dluhy zemřelého. Vojtěch, bratr jeho, koupil r. 1689 od bratra Šťastného Všelisy, jež hned prodal. Ujav Humburky, prodal je r.1707. Bratr jeho Šťastný neb Felix (* 1666) držel do r. 1689 Všelisy, byl c. k. rytmistrem, později nejv. vachtmistrem falckraběte na Rýně a žil ještě r. 1714 (manž. od r. 1686 Alžběta Viktorie Zárubka z Hustířan, † 1691).

c) Hraběcí pošlost. Václav Rudolf prodal r. 1631 Bilkovice bratru Bedřichovi, byl r. 1636 pánem na Malči, pak hejtmanem kraje čásl., koupil r. 1642 Zdechovice a r. 1644 Modletín, r. 1651 Smrdov, Kunovice a Vrbici, r. 1653 Lochy a r. 1665 Zbislav. Býval radou kom. soudu, hejtmanem kraje čásl., zachoval se hrdinsky r. 1648 při obležení měst Pražských, jako i při zachránění strojů v dolech kutnohorských. R. 1655 stal se místolovčím král. Čes. a majestátem z 25. ún. 1658 povýšen do panského stavu král. Čes. rodův starožitných, při tom také erb jeho polepšen trubkou nové hodnosti a štítkem král. Čes. Zemřel v lednu 1656 (manž. 1. Voršila Mecerodka 1631, 2. Alžběta Barbora Mitrovská z Nemyšle). Syn jeho Bernart František ujat r. 1671 otcovské statky, procestovav cizí země, stal se r. 1676 radou kom. soudu, r. 1679 hejtmanem čásl. kraje. V hodnosti té provázel obezřele r. 1683 pomocná vojska k Vídni táhnoucí a zachoval se rázně při povstání selském. Jednoho syna vypravil proti Turkům a ten r. 1693 při obležení Bělehradu zahynul. Pro tyto zásluhy povýšen 8. čce 1694 do stavu hrabského. Prodav r. 1674 Vrbici (a r. 1689 Modletín), koupil r. 1679 Nové Dvory, kdež r. 1686 vystavěl zámek a vyjednal povýšení na městečko (1701). Zemřel v září 1714, maje 63 let věku svého. První jeho manž. byla Terezie z Archu (Arco); druhá Barbora Švihovská koupila r. 1698 Vlastějovice, držela v 1. 1712—18 Zbraslavice a prodavši r. 1716 Vlastějovice, držela v 1. 1717—21 Svojšice, do r. 1722 též Nové Dvory. Od r. 1725 do smrti měla Bukovany. Žila ještě r. 1727. Synův zůstalo po něm několik.

1. Zdá se, že nejstaršim synem jeho byl Jiří Markvart, jenž držel Opatovice, od r. 1687 Běstvinu a r. 1689 Modletín (2. manž. Joh.Felicitas v. Schützen). Po jeho smrti prodána r. 1693 Běstvina a r. 1695 Modletín. O synu jeho Markvartovi Rudolfovi (r. 1693 nezletilém) není nic známo.

2. Leopold Ignác držel po otci Zdechovice, jež r. 1722 prodal, taktéž prodal r. 1723 Radboř s Pasinkou a Skalici, jež r. 1711 koupil, a koupil r. 1723 Ledeč a Bohdaneč. Zemřel 29. led. 1730, zůstaviv vdovu M. Elišku z Valdšteina († 1742) a syny Ignáce, Bernarta, Josefa a Petra Pavla. Ignác ujav Ledeč, oženil se s M. Annou ze Satzenhofen, ale zemřel záhy a po něm r. 1733 nezletilý syn Leopold Ondřej, tak že Ledeč se dostala vdově a sestře Ignácově Františce, vd. Bechyňové. Bernart byl kanovníkem Vš. Svatých, r. 1752 farářem v Kunraci a r. 1755 v Šlapanově. Vydal r. 1746 spis Korouhev křesťanstva. Petr vyženil r. 1740 s Kateřinou z Říčan († 4. září 1787) statek Kunrac. Ten měl po něm dostat; se synu Josefovi Benediktovi (* 1743), avšak prodán r. 1767. Josef tento byl důstojníkem u kyrysníkův Trauttmansdorffských a r. 1786 rytmistrem.

3. Josef Jaroslav (* 1695), syn Bernartův, byl r. 1723 pánem na Hoděticích, r. 1725 koupil Košetice a nedlouho potom Ronov n. D. Býval hejtmanem čásl. kraje a dobrodincem kláštera želivského, v němž po své smrti († 28. led. 1740) pohřben. Z manželky Sylvie z Kleblsberka († 7. list. 1773) zůstavil dva syny. Starší František (* 1. ún. 1717) vstoupil r. 1736 do želivského kláštera, učinil r. 1737 profess a byl tu pak prof, filosofie a církevního práva (jako Fr. Marian). Zemřel 16. list. 1760. Sepsal spisy Funiculus triplex seu triplex viduatis ecclesiis (ord. praemon.) providendi methodus (Praha, 1750); Diurnale scholasticum (rkp. v Želivě). Mladší syn Antonín držel Košetice a Ronov, jež prodal (tyto 1744, ony 1769). Od r. 1755 byl ženat s Eleonorou z Koláru, jež se po jeho smrti († 9. srp. 1769 v Kutné Hoře) zase vdala.

4. Romedius Jan (* 1696) držel po otci Nové Dvory. Ty odkázal před svou smrtí († v čci 1720) mateři Barboře, která je r. 1722 prodala. — 5. Josef Bernart držel po otci Třebešice, jež dostaly se po něm rovněž mateři. — 6. Jan Ignác držel po otci Mšeno a Lobez, ale nehospodařil dobře, tak že ty statky uchváceny od věřitelů (1746). — 7. Jáchym Matěj, nejmladší syn Bernartův, došel r. 1733 let svých. O jeho pozdějších osudech není nic známo. — 8. František Xaver, předposlední syn Bernartův, došel r. 1732 let svých, ujal statky Všelisy a Bukovany, stal se r. 1738 radou nad appellacími, nedlouho potom radou repraesentace a hejtmanem Nového města Praž., pak c. k. komořím, tajným radou, komturem řádu sv. Štěpána, assessorem u gubernia, zemským soudcem, od r. 1762 byl praesidentem nad appellacími a nejv. hofmistrem, Kromě toho potřebován v rozličných kommissich, těše se důvěře i Marie Terezie i Josefa II. Zemřel 14. záři 1789, maje věku svého 78 let. Před svou smrtí byl sám třetí živ z celé rodiny a jediný měl syna, totiž Emanuela. Tento oženiv se r. 1794 s Aloisii hr. z Wurmbrandu († 1818), rozprodal všechno své jmění a zemřel r. 1806, jsa posledním potomkem této někdy tak četné rodiny. Dcery jeho byly Anna Františka († 1861, vdaná od r. 1819 za Pavla Ludvíka rytíře Madra, naposled praesidenta zemského soudu v Linci) a Valburga (vdaná od r. 1827 za Josefa hraběte Sporcka, avšak od r. 1850 ovdovělá). R. 1877 vyhasla tato vzácná rodina nadobro. Sčk.