Ottův slovník naučný/Vývoz

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vývoz
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 82. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Vývoz, export, s hlediska národohospodářského sluje souhrn zboží měřeného podle objemu, váhy i ceny a vyvezeného ze země za hranici za určitou dobu. V. jest tudíž pravým opakem dovozu. Národ vyváží své výrobky proto, že zase potřebuje cizích, za něž jest mu zaplatiti. V prvých dobách vývoje obchodu mezinárodního byly předmětem v-u výrobky nemnohé a to obyčejně jenom takové, jež všude se nevyráběly nebo nedobývaly, jako na př. sůl, víno, drahokamy, kožišiny, hedvábí, zbraně, zlaté i stříbrné šperky a pod. S rozvojem kultury nastal i rozvoj průmyslové výroby, čímž vzrostl Vývoz a rozšířil se především na tovary průmyslové. A tak můžeme pozorovati, že při vyšší kultuře převládají ve v-e průmyslové výrobky, v dovoze pak suroviny; při nižší kultuře jest stav země mnohem nepříznivější, omezující se hlavně jen na v. surovin. Aby tedy některá země mohla výrobky své vyvážeti, musí je především levněji produkovati než ta, která je kupuje. Jindy slouží v. také za zbraň proti případnému dovozu. Vývozní politika zemí vyvážejících na světový trh obilniny a suroviny stará se co nejvíce rozšířiti tuzemský průmysl zemědělský a to za účelem úhrady spotřeby vlastního trhu vnitřního a za účelem v-u za hranice. Tyto snahy však nepotkávají se vždy s dobrým úspěchem, poněvadž národové ovládnuvší dříve světový trh, neradi pak s kolbiště ustupují. Vývozní politika dnešní směřuje k tomu, aby se jí podařilo získati co nejvíce odbytišť čili jinými slovy, aby co nejvíce odbyla tuzemských výrobků. Prvním úkolem vývozní politiky jest, aby obchodní bilance byla aktivní, totiž aby v. kryl se dovozem nebo naopak. Vlády mnohdy z bázně před nedostatkem předmětů nejvýš potřebných, jako na př. obilnin, masa, tukův atd., zmenšily nebo dokonce i zapověděly v. tohoto zboží. Tyto zákazy mívaly někdy i účel fiskální. Nejvýhodnější odvětví obchodní přeměnily některé vlády ve státní regál, jehož čásť přenechávaly i osobám soukromým. Se zákazy v-u některých předmětů setkáváme se již velmi záhy. Tak římský stát zapověděl v. drahokamů, ve středověku byly tyto zákazy v-u mnohem četnější. Ve Francii ve XIII. stol. a bezpochy i dříve vláda zapověděla v. vlny, železa, oceli, zbraní, skotu a obilí. Tyto předměty mohly se vyvážeti jenom na zaplacení určité částky, připadající králi a tvořící asi 10% ceny výrobku a jež záležela ze dvou částí, jedné zvané droit forain (právo vývozní), za něž se platilo při každém povolení v-u zvláště, a druhé pojmenované traite foraine (vývozní clo), vybírané ze zboží při v-e v celnici. Podobně i v Anglii cla vývozní měla zprvu povahu fiskální a zapověděno vyvážeti hlavně maso, sýr a tuky. I v Německé říši vývozní cla koncem středověku měla týž charakter. Uznati však také sluší, že vývozní cla vybíraná v různých evropských státech při v-e zboží ve XIII.-XVI. stol. neměla vždy rázu ryze fiskálního, jak nejlépe o tom svědčí známá navigační akta vydaná r. 1651 Cromwellem k ochraně anglické dopravy lodní, namířená hlavně proti námořnímu prostředkovatelskému obchodu hollandskému a teprve r. 1849 zrušená. S rozvojem zemědělského průmyslu a zvýšením výkonnosti práce, hlavně stroji a nástroji, dále i rozmnožením obyvatelstva vývozní zákazy značně utrpěly. Tak koncem 1. pol. XIX. stol. vývozní cla byla zrušena v Anglii, po níž následovaly i jiné státy, zejména od dob uzavřeni anglofrancouzské obchodní smlouvy r. 1860; v Německé říši r. 1873 zrušena poslední vývozní cla uvalená na hadry a odpadky, potřebné pro výrobu papíru. Zbytky vývozního cla shledáváme dosud jen v Rakousku na hadry, z velké části v Rusku, ve Švýcařích, v Italii a především v říši Osmánské. Úplně zrušena jsou vývozní cla v Anglii, Francii a Spoj. Obcích sev.-amer. Nyní tedy ve všech kulturních státech obou polokouli jest obchod vývozní z převážné části zcela svoboden. Následky zvýšeného v-u jsou jednak blahodárné a prospěšné tím, že objevují se nová territoria, zakládají se kolonie, napomáhá se umění i vědě nabytými zkušenostmi v cizině, jednak jsou i škodlivé, jsouce mnohdy příčinou zhoubných válek.

Za našich dnů shledáváme ve všech kulturních státech snahu nesoucí se za povznesením v-u. Jsou to především 1. vývozní praemie (fr. primes d’exportation, angl. bounties), t. j. náhrada, poskytovaná vládou za Vývoz tovarů za účelem povznesení průmyslu tuzemského. Tyto vývozní praemie byly v XVIII. stol. značně rozšířeny a posud se zachovaly tu a tam. U nás v Rakousku byly vývozní praemie udělovány zvláště na v. cukru, od dob podepsání mezinárodní smlouvy konvenční v Brusselu dne 5. bř. 1902 však zrušeny. Jiné vývozní praemie udržely se v některých státech, na př. na Vývoz lihu, lněných, vlněných, hedvábných i papírových tkanin. Ve Francii setkáváme se ještě i dnes s praemiemi k povzneseni mořského lovu na tresky. Velikým obráncem praemií vývozních bylo učení merkantilistické, jehož resultátem bylo učení o t. zv. obchodní bilanci. Byla příznivá, měla-li cena v-u převahu, a nepříznivá, bylo-li naopak. Příznivá bilance byla tedy cílem praxe. Hleděno dosíci ji v-em a to nejraději zase v-em fabrikátů, v jejichž ceně stát cizí musil zaplatiti nejen cenu suroviny, nýbrž též cenu práce věnované na zpracování. Proto tato snaha vedla v zahraniční politice hospodářské ku prohibici přívozu cizích tovarův a předmětů přepychové konsumce, aby »peníze nešly ze země«. Naproti tomu kladly se zápovědi nebo vysoká cla na Vývoz surovin doma důležitých. 2. Stát podporuje dále v. bonifikacemi, t. j. vrácením cla přívozného nebo daně spotřební při v-e zboží. I vývozní praemie i bonifikace jsou obyčejně značnou oběti se strany státních poplatníků, jimž jsou vlastně těžkým břemenem, pročež také stále ubývá obránců vývozních praemií. 3. Mnohé státy ku povznesení v-u zakládají též obchodní musea. V té příčině sluší zaznamenati zřízení musée commercial v Brusselu, založeného r. 1881 a podrobeného belgickému ministerstvu zahraničních věcí. Tento officiální ústav jest spojen se službou konsulskou a dostává vzorky výrobků z celého světa, cirkulující v různých státech, obeznamuje takto s nimi domácí tovarníky a usnadňuje belgickým vývozcům styky s cizími konsumenty. Poskytuje i poučení o cenách, platebních lhůtách a podmínkách, železničních tarifech, námořních sazbách, celnicích, posléze o vkuse a požadavcích cizího obyvatelstva. Vedle něho je v Brusselu i musée agricole, t. j. výstavka vzorků zemědělských výrobků z různých zemí a států. Podobná musea založena ve Štutgartě prof. Huberem r. 1832, v Londýně, Pešti, Bělehradě a jinde. V Praze zamýšlí České obchodní museum v době dohledné zříditi také podobné museum vzorků zboží exportovaného a importovaného, sbírek, jež nám právě scházejí jako sůl. 4. Commis voyageurs (zahraniční obchodní cestující) mají ve vývozním obchodě úlohu analogickou jako musea obchodní, obeznamujíce s výrobou své země zahraniční kupce. 5. Vývozní spolky sledují tentýž cíl, dostávajíce z ciziny zprávy obchodní a informujíce o nich zase domácí vývozce. 6. Konsuláty, zřizované na důležitějších místech ciziny s povinností stopovati všechno tamní hnutí výroby a tržby vzhledem k možnostem odbytu domácích výrobků. 7. Obchodní komory jakožto zahraniční zastupitelstva zájmová státu domácího, zřízené na vynikajících místech cizích. 8. Bursy. 9. Skladiště veřejná (entrepôts) zřízená nejen v místech pohraničních, nýbrž též v obchodních místech uvnitř země, zvláště při hlavních celnicích ve velikých městech napomáhají rovněž znamenitou měrou v-u, ježto zboží v nich uložené zůstává cla prosto, až se buď vyzvedne ke spotřebě a potom teprve se zaplatí z něho clo, anebo zase vyveze a potom vůbec zůstává cla zproštěno. Okrouhlá summa ceny zboží, vyvezeného na světové trhy, dosahuje ročně výše 45.500 millionů K.