Ottův slovník naučný/Výstřel

Ottův slovník naučný
Výstřednost	Výstřel	Vystrkov

Údaje o textu
Titulek:	Výstřel
Autor:	Bedřich Brandeis
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 61-63. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Výstřel (angl. shot, fr. coup, něm. Schuss), vymrštění neb vypuzení střely ze střelné zbraně, jež u palné zbraně bývá provázeno u velikých ráží vždy výbuchem, u malých (ručnic a bambitek) třeskem; příčinou toho jest zvlnění vzduchových vrstev, způsobené náhle se uvolnivším množstvím napiatých plynův, a výbuch nebo třesk jest tím ostřejší a kratší, čím větší bylo napětí plynův, a tedy čím větší rychlostí střela nastupuje svůj let vzduchem.

O výsledku v-u rozhodují tři momenty: 1. V moci střelcově jest jednak zmenšením nebo zvýšením síly, kterou střela má býti do dálky hozena, stanoviti přibližně její začáteční rychlost, na níž závisí také dolet i účinek střely při zasažení záměrného předmětu. Vhodným zamířením určuje se směr letu střely. 2. Jakmile střela nastoupila svůj let, stává se tělesem úplně osamoceným a podléhá dvěma mocným vlivům, totiž odporu vzduchu, který rychlost jejího letu zmenšuje, a vlastní tíží, která způsobuje její klesání od původního směru; poněvadž pak rychlosti ubývá vzhledem ke vzdálenosti ve čtverečném poměru a ve stejném poměru roste klesání střely, let střely, původně přímočarý, mění se v dráhu parabolickou (viz Letěnka). Že parabola není zcela pravidelnou, zaviňuje především nepravidelný tvar střel. Jedinou střelou, u které v ballistickém ohledu lze mluviti o pravidelnosti, jsou kulky, ač ani zde následkem vlivů podřízeného významu pravidelnosti není. — V posledním půlstoletí kulky a koule nahrazeny skoro úplně střelami jiných tvarův, a převládají nyní střely tvaru válcovitého, z předu okulacené nebo vejčitě přišpičatělé, a na zadnim konci na vyrovnání tíže opatřené miskovitou vydutinou. Střela zpředu okulacená nebo přišpičatělá, tudíž vzadu těžká, přemetá se v letu; zadní vydutina tomu brání, jednak že zmenšuje váhu zadní polovice střely, více však tím, že zde v letu povstává vzduchoprázdný prostor, který nepřipouští, aby střela se přemetla. Pravidlem osvědčuje se u takových střel, aby těžiště bylo od předního konce asi v šesté desitině délky střely. Tím zabezpečuje se v letu střele zachování polohy i v klesání rovnoběžné s původním směrem letu, tak že odpor vzduchu tím klesání střely mírní. — Také ryhování hlavně uvádějící střelu v otáčivý pohyb kolem podélné její osy ruší pravidelnost vypočítané paraboly; střela se vzduchem takřka šroubuje a uvádí tím vzduchové vrstvy, s nimiž v letu se stýká, v odstředivý pohyb.

Začáteční rychlost střely měří se, běží-li o přesné určení dostřelu (v. t.) a případné změny v zesíleni nebo zeslabení náboje, různými přístroji, z nichž se nejlépe osvědčil přístroj Boulangerův. Střelou z hlavně vystupující uzavře se totiž proud a uvede rafiji na přístroji v pohyb. Nárazem střely na desku od ústí hlavně 25 kroků vzdálenou proud se přeruší a způsobí zastavení rafije. Takto měřené vzdálenosti kolísají mezi 230 (kulka vystřelená z hladké hlavně) až ke 550 m ve vteřině. Největší začáteční rychlostí vyznačuji se válcovité střely s ocelovým obalem při malé ráži (na př. manlicherovka), poněvadž střela při značném odporu hlaveň těsně vyplňuje, nedopouští ucházení plynů mezerami v ryhách a podmiňuje, aby se úplně vyvinuly plyny také mnohem vydatnějšího prachu slabodýmného.

Na výsledek v-u mají vliv ještě jiné okolnosti. a) Zpětný náraz ručnice při v-u. V. znamená rozhození dvou potud souvislých předmětů ke dvěma různým stranám; u ručnice tedy jedním směrem střelu a směrem opačným ručnicí. Tato bývá průměrně 200krát těžší nežli střela, z čehož následuje, že střela z energie rozhození působící pohlcuje 200krát tolik co ručnice. K tomu jest střela jak tvarem tak i poměrnou tíži způsobilou k přemáhání odporu, čehož u ručnice při poměrně malé tíži a nevhodném tvaru není. Ve chvíli v-u jest vlastní tíže ručnice zvětšena ještě tíží těla střelcova, opírajícího ji v rozhodném okamžiku o vlastni tělo. Čím větší odpor nalézá ručnice ve svém zpětném pohybu při v-u, tím prospěšnější jest to pro výsledek, kteréž pravidlo platí také o dělech i malých bambitkách.

b) Osvětlení mířidel má na výsledek v-u vliv tím, že svádí střelce k nesprávnému míření, tak že střely pravidelně zalétají k té straně, odkud světlo padá. Stojí-li střelec proti slunci, míří se obyčejně nízko, kdežto má-li slunce za sebou, přestřeluje, a za soumraku míří se pravidelně příliš vysoko.

c) Pohnutý vzduch zahání střelu z pravidelného letu; buď ji pohání nebo zdržuje; vítr se strany působí na střely válcovité silněji, poněvadž se opírá o větší plochu. Ve velikých vzdálenostech působí na střelu střídavé proudy brzy s té, brzy s oné strany, brzy silněji, brzy slaběji.

Co posud uvedeno, týká se v-u jednotnou střelou, vystřelenou z pušky nebo z děla, totiž z hlavně ryhované, kterou přesně vyplnila, a jako jediný pevný předmět pohltila sílu, obrácenou k jejímu vyhození do dálky. Jinak jest u brokovnic.

V. brokový. Místo jediné střely jde zde o množství drobných kuliček, na něž se rozděluje síla do dálky je ženoucí. Pokud broky nevystoupily z hlavně, platí stejná pravidla jako u pušek, aby totiž prachové plyny mohly se úplně vyvinouti. Broky vyletěvše z hlavně rozptýlí se jednak odporem vzduchu, vnikajícího do mezer mezi nimi, jednak nárazy broků zadních na přednější. Každý jednotlivý brok stává se střelou samostatnou, na ostatních nezávislou; má vlastní svou dráhu i rychlost letu; některé z broků zůstávají daleko za předními. Že kulovitá střela přemáhá vůbec ve srovnání se střelou válcovitou odpor vzduchu velmi nesnadno, vysvětluje již nestejný poměr tíže k průměru (srv. Střela, str. 226).

U brokových v-ů jest důležitou otázkou rozhození broků. Při honech na malou zvěř lovci dávají přednost hustému dopadu broků ve větší vzdálenosti a méně hustému v malé vzdálenosti. Tomu vyhovuje nynější zbrojní průmysl tím, že u dvojek stalo se pravidlem, že jedna, obyčejně pravá hlaveň má vývrt válcovitý a připouští v-y i na malé vzdálenosti, aniž zvěřina stane se nepotřebnou; levá hlaveň pak opatřena zúženým ústím dobře slouží pro větší vzdálenosti, poněvadž broky váže a tím umožňuje dobré krytí při zaječích brocích i na 70, při koroptvích na 50 kroků. Krytím vyrozumívají lovci takové rozdělení brokův, aby mezi nimi nebylo místa, že by zvěř mohla zůstati bez úrazu. U koroptvích broků žádá se na př. takové krytí, aby mezi broky vystřelenými na arch papíru nebylo místa prázdného velikosti koroptve. Velikých broků jde málo na náboj, proto letí řídce, ale mají schopnost vniknouti do těla větší zvěře, kdežto malou by mohly rozbíti k nepotřebě. Drobné broky letí hustěji, ale nemají té síly, aby větší zvěř usmrtily.

d) Účinek v-u. Veliká rychlost letu a jí podmíněná rovná dráha střely podmiňují nejen její značnější dolet, ale i sílu, kterou při nárazu působí. Od těžkých děl žádá se, aby jejich střely ničily bašty a zákopy, bořily celé budovy a pronikaly ocelové pancíře válečných lodí. K vysvětlení účinku služiž ukázka:

I. Schopnosti průrazu střely rakouské vojenské opakovačky m. 1888 (1890).

Vzdálenost	Dřevem podložená deska
		silná	železná	ocelová
15 kroků	{	4 mm	proražena	proražena
		6 "	"	"
		8	"	silný úder
		10	mírný úder	slabý úder

II. Schopnost vniknutí téže střely

Vzdálenost kroků	Do bukového dřeva cm	Do jedlového dřeva cm	Do náspu zahradní země cm	Do pěchované, s hlínou smíšené země cm	Při konečné rychlosti letu v m
15	52	·	·	·	·
200	36	92	102	115	478
400	27	65	95	97	415
1000	·	30	·	·	310
2000	·	13	·	·	229
3000	·	8	·	·	183

V živoucím těle setkává se střela s odporem velmi nestejným, podle čehož mění se také výsledek. Síla, kterou střela do těla vnikne, má ovšem veliký význam, záleží však i na tom, jaké orgány střelou byly zasaženy. Stává se, že střela úplně pronikne tělem zvěře, aniž smrtí; tato okolnost byla uváděna jako přednost malorážových ručnic vojenských, že jediná střela může proletěti i několika lidskými těly a několik za sebou stojících mužů učiniti k boji neschopnými, což prý neznamená ještě zničení několika lidských životů jedním v-em. Střely větší ráže při menší síle nárazu působí rány těžší, poněvadž v měkkých částech těla rusí svalstvo, a zanechávajíce otevřený otvor, často jsou příčinou vykrvácení, nebo drtí kosti. Rychloleté malorážové střely pronikají těla, a nebyl-li zasažen některý důležitý orgán, jako srdce, plíce, játra a j., není uzdravení vyloučeno. Nedrtí kostí jako kulky při chabém nárazu, spíše prorážejí, jako by provrtal. Střely válcovité, z předu sploštělé, působí otevřenější rány než okulacené nebo přišpičatělé. Výbušné střely, jichž se užívá u ručních zbraní pouze v řídkých výjimkách, mají za účel živočicha bezpečně usmrtiti (srv. Explosivní střely).

Účinek broků v živočišném těle jest stejný jako u střel jednotných; rozdílem jest pouze poměrně malá tíže a malá rychlost letu a tudíž i malá schopnost průrazu. Vyrovnává se to však tím, že broky střílejí se výhradně na malou zvěř, jejíž kůže i tělo klade vnikajícímu broku slabý odpor. Poněvadž jest žádoucno, nejen aby zvěř více než jedním brokem byla zasazena, ale zároveň každý jednotlivý brok byl schopným zvěř usmrtiti, platí pravidlo, že váha jednoho broku nemá býti větší než ¹/₂₀₀₀ a ne menší než ¹/₁₀₀₀₀ váhy zvěře. Obvyklým průměrem jest užití takových broků, aby 5000 zrn přibližně se rovnalo celkové váze zvěře, poněvadž umožňují dobré krytí a spolu vylučují možnost pouhého zranění, předpokládaje, že nebylo střeleno na vzdálenost, kde broky vůbec již pozbývají síly do těla zvěře vniknouti. Bs.