Ottův slovník naučný/Výminek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Výminek
Autor: Cyril Horáček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 37–38. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Výměnek

Výminek n. výměnek (na Moravě obvykleji výměna) jest u venkovského obyvatelstva v zemích českých velmi rozšířený obyčejový útvar právní, zakládající se na smlouvě výměnkové, kterou rolník postupuje své vlastnické právo k nemovitému statku nástupci s tou podmínkou, že týž zaváže se vedle nebo místo trhové ceny odváděti jemu do doživotí stanovené dávky, nejčastěji povahy naturální. Statkem takovým bývá obyčejně selský statek střední velikosti, vlastník a jeho nastupce bývají v příbuzenském svazku, obyčejně otec a syn. Vymíněné dávky jsou způsobu velmi různého. Především to bývá služebnost bytu, pak nejrůznější dávky naturální, řidčeji peněžní, někdy i osobní služby neb užívání určitých pozemků. V. jest sice právní jednání mezi živými, ale účinky svými působí na úpravu majetkových poměrů pro případ smrti a anticipuje tak právu dědickému. Proto oblíben a rozšířen jest v. zejména tam, kde platné dědické právo, ať již z důvodů jakýchkoli, neodpovídá právnímu přesvědčení obyvatelstva. Vkladem do knih pozemkových smlouva výminková nabývá povahy věcného práva a stává se reálným břemenem. V. jest prastarou institucí právní, jež vyrostla z praktické potřeby v dobách, kdy dědické právo venkovského obyvatelstva pohřešovalo ještě zákonné kodifikace. Ve století XVIII. a v 1. pol. XIX. poměry výminkové v zemích českých staly se samy předmětem zákonodárné úpravy, neboť instituce v-ku přispívala k udržení silného a zdravého středního stavu rolnického, což za dob poddanství bylo v zájmu jak vrchností tak i moci zeměpanské. Jako při jiných právních jednáních byla svoboda smluvní i co do v-nku u poddaných obmezena v nejrůznějších směrech, tak co do způsobilosti přejímatele statku, co do hranice stáří, kdy rolník mohl na v. jíti, co do výše dávek výminkových, co do možnosti dvou v-nků na jedné usedlosti, co do formy zřizováni v-nku, co do podmínky úředního schválení k jeho platnosti a j. v. Zrušením závazku poddanského a vyvazením půdy tato všechna obmezení odpadla a i co do zřizování v-nku nastala plná svoboda smluvní. V. vykazuje stránky jak světlé tak i stinné. Podporuje výrobu zemědělskou, ježto zabezpečuje svěžest fysických sil dočasného vlastníka. Naturálnost dávek výminkových jest pro něho výhodou, klesají-li ceny plodin zemědělských. V. jest břemenem jen dočasným. Konečně hlavní prospěšný význam v-nku záleží v tom, že jeho pomocí statek selský zachovati lze nedělený a nepředlužený v držení rodinném s jednoho pokolení na druhé a že sestárlý a k práci neschopný rolník nalezne v něm starobní zaopatření, kdežto dorůstajícímu synovi umožněno jest založiti v čas samostatnou hospodářskou existenci a vlastní rodinu. Vady v samé povaze v-nku tkvící jsou: naturálnost dávek výminkových jest v odporu s dnešním hospodářstvím peněžným, v. jest překážkou reálného úvěru, způsobuje hospodářskou závislost výminkářovu, vlastník statku v-nkem stíženého jest v postavení horším než jeho soused nestížený v-nkem, s druhé strany pak naproti svým sourozencům, kteří byli z převzetí statku vyloučeni, jest v nezasloužené výhodě. Obmezenost v-nku na doživotí výminkářů vzbuzuje přání po jich smrti, ačkoliv to jsou obyčejně vlastní rodiče; v. bývá tak zhusta zdrojem ošklivých sporů rodinných. Jiné vady plynou z dnešní výminkové svobody smluvní, jako příliš časné odcházení na v. a trávení pohodlného důchodu bez práce, vymínění příliš značných dávek, jež nejsou v přiměřeném poměru k výnosnosti statku, někdy i dvojí v. na jednom statku, což může míti hospodářskou zkázu rolníkovu v zápětí. Co do návrhů reformních instituce výminkové lze tyto rozděliti ve dvě skupiny. Jedna z nich usiluje o to, aby v. vůbec se odstranil a nahradil starobním pojištěním rolnictva. Ale nehledíc k obtížím takového všeobecného závazného pojištění, nebyla by tím nahrazena druhá důležitá funkce v-nku, totiž udržení celistvého nepřetržitého statku v držení rodiny. Druhá skupina uznává mnohé prospěšné stránky v-nku a snaží se odstraniti pouze ty jeho vady, jež plynou ze svobody výminkové a kterým lze tedy úpravou zákonodárnou čeliti. Důležitá působnost ve směru tom připadnouti by mohla novodobým útvarům samosprávy zájmové, na př. budoucím zemědělským společenstvům na veřejnoprávním základě založeným. Statistika výminková jest posud u nás velmi nedokonalá. Změn nemovitého majetku, při nichž vymíněn byl v., bylo

roku v Čechách na Moravě ve Slezsku v celém Předlitavsku
1895 2405 1091 458 7977
1896 3351 1408 497 10084
1897 3489 1632 481 10649
1898 3508 1504 599 10973
1899 4244 2056 698 12709
1900 5108 2543 670 14704

Z literat. srv. Horáček: V. (Praha,1900). C. H.