Ottův slovník naučný/Výměna

Ottův slovník naučný
Vymazal	Výměna	Výměnek

Údaje o textu
Titulek:	Výměna
Autor:	Kristian Petrlík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 35–36. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Výhybka

Výměna železniční(angl. switch, fr. changement, něm. Wechsel) jest zařízení k nenáhlému převedení celých vlaků s jedněch kolejí na druhé, čímž liší se podstatně od posunovadel a otáčidel, jež slouží pouze jednotlivým vozidlům; dosahuje se toho tím, že do kolejí vloží se kolejnice při jednom konci otočně uložené a tak spojené, aby příhodným pootočením jich kola vozidel pro ten který směr jízdy měla cestu bezpečnou. V podstatě jsou dva způsoby uspořádání v-ny: buď jest pro oba směry jízdy do kolejí se rozvětvujících jen jediná dvojice kolejnic pohyblivých, anebo má každý směr zvláštní dvojici kolejnic, z nichž jednu možno pootočiti, druhá zůstává nepohyblivá. Kolejnice pohyblivá nazývá se jazykovou, nebo zkrátka jazykem (fr. aiguille, něm. Zunge) a nepotřebuje při prvním způsobu v-ny žádného zvláštního obrábění, při druhém způsobu musí však směrem od toho konce, kde jest otočna, ztenčovati se ke konci druhému, takže tam vybíhá do hrotu: máme pak v případě prvém v-nu s jazyky tupými — v-nu tupou (Stockwechsel, vyobr. č. 4712.), v případě druhém v-nu s jazyky hrotitými — v-nu hrotitou (Spitzwechsel, vyobr. č. 4713.); kolejnice pohyblivé nebo-li jazyky jsou v těchto dvou obrazcích označeny tlustými čarami.

V. tupá neposkytuje potřebného bezpečí při jízdě rychlejší, a pohybuje-li se vozidlo směrem od srdcovky a nejsou-li jazyky postaveny v žádaném směru — ve vyobr. č. 4712. byl by to směr z kolejí odbočujících na pravo —, vozidlo sjede s kolejí; proto užívá se takových v-ěn, jež jsou-laciné, pouze v dílnách, při pracích zemních a pod., nikoli však v kolejích, kde jezdí na př. vlaky osobní. Na urychlenou pořádání vlaků na dlouhých nádražích koleje spojují se anglickými v-mi; mezi srdcovky úplného křížení (viz Křižovatka kolejní) vloží se jedna v. hrotitá nebo dvě, čímž vznikne buď anglická v. jednoduchá (vyobr. č. 4174.) aneb dvojnásobná (vyobr. č. 4175). Jazyky v-ny postaví se na příslušný směr jízdy táhly od výměnníku, stojanu to, při němž jest návěstný kotouč neb návěstná svítilna, zdaleka patrná, kterážto návěsť otočí se zároveň s postavením jazyku tak, aby zřízenci železniční, zejména řidič lokomotivy, i z větší vzdálenosti viděli, na které koleje jest v. postavena (viz Návěsť). Při v-nách obyčejných jest převod pohybu od výměnníku k jazykům jednoduchý, při v-nách anglických třeba pak pod pravým úhlem lomených, jak patrno z vyobr. č. 4712., kde výměnníky jsou označeny písmenem v a otočné konce jazyků malými kroužky; při obou anglických v-nách jazyky postaveny jsou tak, jak vyžaduje směr jízdy do oblouku. Podle toho, zda v. slouží odbočení kolejí na pravo či na levo, nazývá se v. pravostrannou nebo levostrannou; vyobrazená v. tupá i hrotitá jsou pravostranné; vyobrazená anglická v. jednoduchá má jednu v-nu pravostrannou, druhou levostrannou. Aby se zabránilo srážkám vlaků následkem nesprávného postavení v-ěn, činí se vzájemným spojením na sobě tak závislými, že, uvolní-li se vjezd n. výjezd na jedněch kolejích, zavře se do nich vjezd ze všech kolejí ostatních; to se koná z ústřední stanice, na malých nádražích jediné, na nádražích velkých i z několika stanic ústředních. Podrobnější viz »Technický průvodce«, Praha 1902, sv. I.; Červinka, Výhybky a spojení výhybková, t., 1905); Boda, Zabezpečování dopravy vlakové (t., díl I. a II., dosud neukončen). Plk.