Ottův slovník naučný/Vídeň

Ottův slovník naučný
Videm	Vídeň	Vidění

Údaje o textu
Titulek:	Vídeň
Autor:	Ferdinand Menčík, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 655–666. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vídeň (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Vídeň, Vídeň (okres Žďár nad Sázavou)

Vídeň: 1) V. (lat. Vindobona, angl. a it. Vienna, fr. Vienne, něm. Wien, maď. Bécs, rus. Véna; viz plán), c. k. říšské hlavní a sídelní město říše Rakousko-Uherské a hl. město arcivévodství Rakous p. Enzi, leží na 48° 12' 35” s. š., ve vzdálenosti 34° 2' od poledníka Ferrského (16° 22' 55" od Greenwiche) ve výši 170 m na pravém břehu Dunaje (výše 160 m) v dolině vídeňské a na výběžcích Vídeňského Lesa, který Lysou Horou a Horou Leopoldovou (423 m) se končí. Mimo regulovaný Dunaj, který s dunajským kanálem tvoří ostrov s okresy II. (Leopoldstadt) a XX. (Brigittenau), protéká jím kromě potoků Krottenbachu, Ottakringerbachu a Alserbachu, které jsou přikryty, říčka Vídeňka, vtékající do kanálu. — Rozloha. Do r. 1890 V. zaujímala 55.39 km²; od 19. pros. 1890, kdy zvláštním zákonem předměstské obce k městu připojeny byly, majíce s ní tvořiti Velikou V., měřila 178.12 km². Od r. 1905, kdy k tomu přibyl okres Floridsdorf s obcemi: Floridsdorf, Gross-Jedlersdorf, Leopoldau, Hirschstetten, Kagran, Aspern, Stadlau a malé díly obcí: Lang-Enzersdorf, Strebersdorf, Stammersdorf, Breitenlee, Gross-Enzersdorf, Lobau a Mannswörth s 94.95 km², má 187.57 km² rozlohy. Hranice, které tvoří zároveň potravní čáru, jdou od Kahlenbergerdorfu přes hřeben Lysé Hory, odtud přes Herrmannskogel po hřebenu pohoří do Hütteldorfu, odkudž u Hadersdorfu přecházejí Vídeňku k Císařské oboře, podél jejíž zdi jdou do Maueru a dále k Inzersdorfu, potom podél spojovací dráhy k Dunaji, na protějším břehu o něco severněji táhnou se nepravidelným směrem až k Bísambergu, odkudž směrem rovným vracejí se k Dunaji naproti Kahlenbergerdorfu. Pojímá v sebe 273 km² a jest rozlohou největším městem v Evropě a čtvrtým na celém světě. Z půdy připadá 12 % na domy, 13 % sadům a zahradám, 3 % vinicím, 13 % lesům, 42 % polím, Iukám a 3 % vodám a něco drahám.

Dějiny a rozvoj města. Jméno města posud jest nevysvětleno a objevuje se teprve za Římanů, kteří zde k ochraně severních hranic měli vojenskou stanici zvanou Vindobona (Vindomana, luliobona a Castra Flaviana). Pravděpodobné jest, že pojmenována byla od slovanského kmene (Venetů, Vindů), který od jihu přes Štýrsko až k Dunaji se rozkládal. Až do Karla Vel. krajinou touto valily se zástupy národů polodivokých na západ. Když Avaři byli potřeni, ustanoveni byli nad »markou východní« markrabata sídlící zprvu v Melku, potom na Lysé Hoře. Vévoda Leopold Svatý († 1136) obnovil město na úpatí hradu jeho se rozkládající a syn jeho Jindřich Jasomirgott založil tu nový hrad na nynějším náměstí »am Hof«, pod jehož zdmi usadil skotské mnichy a položil základy (1144) ke kostelu sv. Štěpána Prvomučedníka. Vévoda Leopold VII. dal městu některá privilegia a vystavěl nový hrad (nynější část Švýcarského dvora). Když za vév. Bedřicha Bojovného měšťané se vzbouřili, přitáhl sem císař Bedřich II., který město za říšské prohlásil a novými výsadami nadal, jež rozšířeny byly i za Přemysla II. Potom za Habsburků zkvétalo a dostoupilo za vév. Rudolfa IV. největšího rozvoje. On založil zde r. 1365 universitu a na místě starého dal základ k nynějšímu velechrámu svatoštěpánskému. Město původně rozkládalo se na místě nynějšího vnitřního města obehnáno jsouc hradbami; na západních návrších prostíraly se dvory, pole a vinice a povstaly osady Sv. Mikuláš (Niklas), Landstrasse, Wieden, Sv. Theobald a Sv. Ulrich. Teprve když Turci dobyli Cařihradu, opevněna byla V. silněji. Nicméně r. 1484 dobyl ji uherský král Matiáš, jenž se tu usadil a r. 1490 zemřel. Ještě na poč. XVI. stol. bylo opevnění slabé a jen udatností hr. Salma podařilo se odraziti útok sultána Solimana I., jenž obléhal město se svým vojskem, čítajícím 120.000 mužů. Po tomto nájezdu tureckém počaly se kolem města prováděti pevnější hradby, skládající se ze zděných náspů a příkopů. Před nimi zastavil se r. 1619 hrabě Thurn a r. 1640 Švédové, a také Turci r. 1683 po několik neděl marně jich dobývali. Již od r. 1619, kdy sem přeneseno bylo sídlo panovnického rodu a četných rodin šlechtických, nedostačovalo místo, aby pojalo obyvatelstvo stále se množící, pročež usazovali se zvláště řemeslníci před městem, kde za Leopolda I. byly osady Landstrasse, Rennweg, Wieden, Laimgrube, Sv. Theobald, Alsergrund a Rossau, kde vznikaly četné letohrádky s rozsáhlými zahradami. R. 1724 zřízeny byly kolem města hradby zděné, 13 až 19 m vysoké, s hlubokými příkopy a 10 vyčnívajícími baštami a 12 branami do města vedoucími. Před hradbou ustanoven byl upevňovací obvod 950 m zšíři, který neměl býti zastavěn. Mimo to kolem stávajících předměstí vystavěn byl hradební násyp (Linienwall) 4 m vysoký se 13 branami, který do nedávna tvořil potravní čáru. Za Marie Terezie a Josefa II. povstal ve vnitřním městě na místě zrušených klášterův a zahrad čilejší ruch stavební a také kolem města se táhnoucí opevňovací rayon byl upraven a silnice tudy vedoucí stromořadím vysázena (glacis). Podobně byly i silnice do předměstí vedoucí alejemi topolovými osázeny. Tak hradby městské udržely se až do r. 1809, kdy je dal Napoleon prachem rozvalili, ale potom byly znova opraveny.

Do r. 1849 rozmnožila se předměstí vídeňská a byla tu mimo shora jmenovaná ještě tato: Schaumburgergrund, Mariahilf, Neubau, Neustift, Schottenfeld, Breitenfeld, Lichtenthal a Brigittenau. Za čarou městskou povstaly: Simmering, Neulerchenfeld, Meidling, Ottakring, Währing, Hernals, Ober- a Unter-Döbling a Nussdorf. Když pak průmysl ve městě rostl, povstávaly vedle nich nové osady poloměstské: Sechshaus, Reindorf, Fünfhaus, Braunhirschengrund, Rastendorf, Gaudenzdorf, kde soustřeďovala se tovární výroba. Již koncem XVIII. stol. jevila se snaha po úpravě a ozdobě města, avšak převládlo mínění, aby město nepozbylo ochrany proti nepříteli. Stávající nouze o byty přiměla však vládu, že dopouštěla na některých místech, aby opevňovací obvod se zúžil. Tak povstaly řady domů na periferii v Josefově a na Heumarktu. Opravné snahy však neutuchaly. Nejprve r. 1850 (6. břez.) dostalo město nový statut, kterým pouta středověká padla a z města a 34 předměstí utvořena byla jediná obec dělící se na 9 okresů; vojenské ohledy však posud převládaly, tak že posavadní městské opevnění bylo zachováno. Přes to měrou úžasnou obyvatelstvo vzrůstalo, tak že do r. 1888 vzrostl počet obyvatelův z 407.000 na 774.000 duší. Konečně 20. pros. 1857 svolil císař František Josef I., aby hradby vnitřní město obklopující byly zrušeny a aby místa, jež obsahovalo 1,800.000 m², užito bylo ke stavbě nových domův a budov okrasných. Pouze bylo vymíněno parádní místo pro vojenské přehlídky, které r. 1868 bylo odkoupeno pro stavbu nové městské radnice. Městská čára na periferii zůstala netknuta. 1. květ. 1865 otevřena byla Okružní třída, s níž parallelně jde silnice určená pro těžké povozy. R. 1874 přibyl k posavadním devíti okresům okres X. Favority, utvořený z části okresu Wieden. Zákonem z r. 1890 zrušena byla městská linie a z 34 obcí předměstských utvořeno 9 nových okresů a připojeny byly i části 18 přilehlých osad. Tak utvořeny okresy: XI. Simmering (Kaiser-Ebersdorf, Schwechat, Kledering), XII. Meidling (Dolní a Horní Meidling, Gaudenzdorf, Hetzendorf, Altmannsdorf), XIII. Hietzing (Lainz, Dolní a Horní St. Veit, Hacking, Speising, část Mauer, Baumgarten, Hütteldorf, Breitensee, Hadersdorf), XIV. Rudolfsheim, XV. Fünfhaus, XVI. Ottakring (Neulerchenfeld), XVII. Hernals (Dornbach, Neuwaldegg, Neustift am Wald, část Sallmannsdorfu), XVIII. Währing, XIX. Döbling (Dolní a Horní Sievering, Grinzing, Heiligenstadt, Nussdorf, Kahlenbergerdorf). Zákonem r. 1900 oddělen od okresu druhého, Leopoldova, okres XX. Brigittenau. Posléze r. 1905 při vtělen byl k městu i Floridsdorf jako okres XXI.

Obyvatelstvo. R. 1754 V. měla 175.000 obyv. Již r. 1800 měla 231.000, r. 1857 467.000 (s předměstským obyv. 587.000) a r. 1890 817.000. Když obce předměstské do svazu města přibyly, bylo obyv. 1,341.897 (z toho 639.000 muž. a 702.579 žen.). Nyní (podle výkazů z r. 1900) má

Okres	Domů	R. 1900 obyv.	R. 1906 obyv.
I. (Vnitřní město)	1.356	58.503	49.523
II. (Leopoldov)	2.158	144.365	153.856
III. (Landstrasse)	2.355	138.094	152.789
IV. (Wieden)	1.169	59.996	64.245
V. (Margarethen)	1.735	106.647	121.615
VI. (Mariahilf)	1.173	61.747	66.843
VII. (Neubau)	1.330	69.162	76.949
VIII. (Josefov)	892	50.897	53.157
IX. (Alsergrund)	1.605	94.582	108.580
X. (Favority)	2.185	127.626	144.335
XI. (Simmering)	1.575	37.075	43 277
XII. Meidling)	2.009	75.102	85.384
Xlll. (Hietzing)	3.439	64.564	89.384
XIV. (Rudolfsheim)	1.258	80.989	96.849
XV. (Fünfhaus)	650	45 380	46.882
XVI. (Ottakring)	2.653	148.652	172.734
XVII. (Hernals)	2.089	90.410	102.933
XVIII. (Währing)	2.496	85.797	88.234
XIX. (Döbling)	2.241	37.302	45.970
XX. (Brigittenauu)	1.182	71.445	80.461
XXL (Floridsdorf)	2.651		56.000
Úhrnem	38.152	1,648.335	1,900.000

Posádka vojenská má 26.000 mužů. R. 1900 bylo z obyv. 782.475 muž. (48.3 %), 865.860 žen. pohlaví (51.7 %). R. 1906 bylo obyv. 1,900.000 duší. Jest tudíž V. co do obyvatelstva čtvrtým městem v Evropě a šestým na celém světě. Příslušníkův do Vídně bylo 636.000, do obcí v Dol. Rakousích celkem 191.000, do jiných zemí rakouských (mimo Uhry) 670.000. — Podle vyznání náleželo k vyznání římsko-katol. 1,462.000, k oběma vyznáním evang. 54.000, k židovskému 147.000, jiných bylo 12.000.

Z příslušníků rakouských udalo r. 1900 obcovací řeč: německou 1,386.115, českou 102.974, polskou 4346, rusínskou 805, slovinskou 1329, chorvátsko-srbskou 271 (většina příslušníci uherští), vlašskou 1368. Na jednotlivé okresy připadá Čechů: I. okres 930, II. 5535, III. 9244, IV. 1595, V. 1559, VI. 2018, VII. 2398, VIII. 1722, IX. 2968, X. 23.487, XI. 2079, XII. 3582, XIII. 1960, XIV. 5908, XV. 2294, XVI. 11.039, XVII. 6568, XVIII. 3343, XIX. 1284, XX. 6874. Celkem Čechů 6.1 % obyvatelstva, ve skutečnosti nejméně 300.000 či 20 %.

Poloha. Vnitřní město (I. okres) obklopeno jest v kruhu osmi okresy, které jdou v tomto pořádku, od severu počínaje: Leopoldov, Landstrasse, Wieden, Margarethen, Mariahilf, Neubau, Josefov, Alsergrund. Mezi ním a okresy táhne se 57 m šir. a 5 km dl. Okružní třída (Ringstrasse). Leží s 18 okresy na pravém břehu kanálu dunajského, na levém břehu jsou okresy Leopoldov a Brigittenau, a to na ostrově ramenem kanálu a hlavním tokem dunajským utvořeném; okres Floridsdorf rozkládá se na lev. břehu řečiště hlavního, přes které vede 5 mostů, z nichž 3 jsou železniční. Přes kanál vede v obvodu Vídně celkem 12 mostů, přes říčku Vídeňku 34. Aby níže položené okresy chráněny byly proti povodním každoročně se opakujícím a aby plavba se podporovala, byl Dunaj uveden do jednotného řečiště (Dunaj regulovaný). R. 1870 stavba započata inž. Sexauerem a Abernethym podle nákladu na 49.2 mill. K vypočteného, na nějž říše, země i město přispívalo. Když r. 1875 byly ukončeny práce, pokračováno bylo k Nussdorfu a k vých. po vodě až k Fischamendu. Aby překážky plavbě v cestu se stavící byly v řece odstraněny, rozšířena byla úprava až ke vtoku říčky Ispery a dále ke hranicím uherským až k Děvínu (Theben), k čemuž povoleno 48 mill. K. Řečiště Dunaje je 285 m šir. a 3.2 m hluboké; k němu přiléhá zaplavovaci obvod 475 m široký. Na pr. bř. dunajském v Leopoldově vystavěno bylo skladiště s přístavem a vystavěna nová čtvrť města Dunajským městem (Donaustadt) zvaná, do níž přeloženy i 2 kasárny. Regulací města podle určitého plánu provedenou pro celý obvod městský a zvláště zbouráním kasáren Františka Josefa a na Obilním trhu (Getreidemarkt) a kasáren Gumpendorfských v VI. okr. získáno 984 a půdy. Kasárny přeloženy na obvod rozšířeného města.

Ulice, náměstí a pomníky. Kolem vnitřního města jde Okružní třída, která, kromě nábřeží Františkova, vysázena je dvěma řadami stromů. Mezi těmi jest jízdní dráha. Směrem od jihu k severu jde městem ulice Korutanská a Rothenthurmstrasse, jejíž pokračování k severu je Táborská ulice, na jih Wiedener Hauptstrasse s odbočkami. Od hradu táhne se třída Kohlmarkt přes Příkopy (kde socha sv. Trojice z r. 1679 od Oktava Burnaciniho, zvaná »morová socha«), odkudž zahýbá se do Singerstrasse směrem k okresu Landstrasse. Na Kohlmarktu odbočuje směrem k sz. hlavní třída Panská, vedoucí prodlouženě přes Schottenring, kde rozděluje se v ulice Währingskou a Alserstrasse. K Panské ulici připojuje se náměstí Freiung a dále »am Hof«, které ulicí Bognergasse ústí na Příkopy. Z Okružní třídy jdou paprskovitě hlavní ulice do jednotlivých okresů. Hlavní náměstí jest Svatoštěpánské s kathedrálou sv. Štěpána, arcibiskupským palácem a alumnátem; na nám. »am Hof« palác ministerstva války, chrám u devíti kůrů andělských, socha P. Marie od Balthasara Herolda (1667) a jízdecká socha maršálka Radeckého od Zumbusche, dále bývalá městská zbrojnice (nyní hasičská centrála) a palác nunciatury; náměstí Freiung s klášterem skotským, palácem hr. Harracha, starou bursou (palác Rakousko-uher. banky) a palácem kníž. Montenuova, jakož i Kreditní bankou. Zde jest postavena kašna z r. 1846 od Schwanthalera. Vnější, rozsáhlé hradní náměstí s kovovou sochou arciknížete Karla (1860) a pomníkem prince Eugena Savojského (obé od Fernkorna) a branou hradní, zbytkem to starých hradeb, na jejímž průčelí nápis: Justitia regnorum fundamentum. Na vnitřním hradním náměstí (Franzensplatz) je kovová socha císaře Františka I. (z r. 1846) od P. Marchesiho. Josefovo náměstí s jízdeckou sochou cís. Josefa II. od Zaunera z r. 1807. Vysoký trh (Hoher Markt) se sochou P. Marie a sv. Josefa z r. 1732, Nový trh (Moučný trh) s bronzovou kašnou od Rafaela Donnera. Nedaleko odtud Albrechtovo náměstí s Albrechtovou kašnou (1869) představující Dunaj a jeho přítoky, nad níž na náspu (rampě) před Albrechtovým palácem je socha arciknížete Albrechta od Zumbusche; naproti ní za dvorní operou bílý mramorový pomník Mozartův od V. Tilgnera (1896). Náměstí Schwarzenberkovo s jízdeckou sochou maršála Karla kníž. Schwarzenberka z r. 1868 od Hähnela v Drážďanech, a nedaleko odtud Beethovenovo nám. se sochou Beethovenovou od Zumbusche (1880). Na náměstí Schillerově před palácem akademie výtvarných umění vypíná se pomník Schillerův a naproti němu na malém náměstí u dvorní zahrady kovová socha Goethova od Hellmera. Nedaleko pomníku Schillerova v malém parku jsou sochy Lenaua a Anast. Grüna od Schwerzeka. V rozsáhlém radničním parku, jenž obklopuje radnici, jest při silnici pro těžké povozy socha stavitele Bedř. Schmidta od Ed. Hofmanna, v pravém oddělení poblíže parlamentu sousoší skladatelů Lannera a Strausse; před radnicí ve dvou řadách stojí osm soch mužů o V. zasloužilých, jež sem přeneseny s bývalého mostu Eliščina. Nedaleko odtud stojí naproti universitě pomník purkmistra Liebenberga (1883) od). S. Silbernagla a na Schottenringu nový pomník vídeňského pěšího pluku Deutschmeistrů (1906). Na náměstí Schmerlingově stojí pomník Anzengruberův, poblíže náměstí Sv.-štěpánského pomník J. Guttenberga od H. Bitterlicha, a v parku před technikou pomník Resslův od Fernkorna z r. 1863. Pěkně zařízený park městský (Stadtpark) s úpravnou restauraci Kursalonem má kromě Dunajské žínky (Donauweibchen) od K. Gassera mramorový pomník Frant. Schuberta od C. Kundmanna, pomníky malířů Makarta, Schindlera a Canona (Straširybky) a purkmistra K. Zelinky; na stranu k Vídeňce a dráze městské ozdoben jest uměleckou kolonádou. V císařské Lidové zahradě (Volksgarten) jest mimo chrám Theseův mramorový pomník Fr. Grillparzera (1889) od C. Kundmanna a v části poblíž dvorského divadla činoherního bude státi pomník císařovny Alžběty. Mezi oběma dvorními musey jest Zumbuschova kovová socha císařovny Marie Terezie a před nedalekým Německým lidovým divadlem Raymundova socha zhotovená z kovu od Frant. Vogla. Třídu Praterskou na Pratersternu uzavírá vysoký loďový pomník admirála Tegetthofa od Kundmanna (1886), na třídě Mariahilf u Rahlových schodův stojí Pasačka krajana J. Wagnera a před kostelem Marie Panny Pom. pomník Haydnův od Nattera (1887). Na hlavní třídě Vídeňské umístěn jest památník arcikn. Rainera, v Hietzingu před vchodem do parku zámeckého kovový pomník císaře mexického Maximiliána a v parkové čtvrti ve Währingu (XVIII. okr.) pomník arcikn. Karla Ludvíka (1906). Mimo tyto jsou v nádvořích některých paláců pozoruhodné skupeniny, ve staré radnici ve Wipplingerstrasse sousoší Perseus a Andromeda od Raf. Donnera, od něhož je i kašna na Novém trhu; v paláci kníž. Montenuova socha sv. Jiří od Fernkorna, studna u pavlánského kláštera se sochou Anděla strážce od Preleutnera, od Fischera v bývalém Josefinu socha Hygiey a ve všeobecné nemocnici socha cís. Josefa II.

Vnitřní město rozděleno jest na 7 far, mimo to 3 obce nesjednocených Řeků, a to u sv. Trojice, u sv. Sávy (srbská) a sv. Jiří (turecká), kteří jsou pod metropolitou černovickým. Celkem V. má 107 katolických kostelů, z toho jest farních 67, 40 kostelů náleží řádům a kongregacím. Členů jednotlivých řádů jest 641, z toho laiků 277; klášternic jest 2951, z nichž většina věnuje se službám opatrovnickým v nemocnicích. Evangelíci augšpurského vyznání mají 5 far, helvetského 3 fary. Mimo to jsou zde 3 kommendy řádů rytířských (německého, maltézskeho a křižovnického). Kathedrální chrám sv. Štěpána vystavěn byl od vévody Jindřicha Jasomirgotta r. 1147. Na místě původního chrámu románského počal jej vévoda Rudolf IV. ve slohu gotickém r. 1359 přestavovati; ze staré stavby zůstal starý vchod s oběma postranními věžemi (Heidenthürme). Má podobu latinského kříže s dvěma postranními loďmi, jest 108 m dl., v střední části 8.8 m a s oběma loďmi 10.6 m široký a 37.2 m vysoký. Má 18 pilířů, mnohými sochami ozdobených, a 31 oken s malbami na skle. Oltářů jest tu 38, ze XVII. a XVIII. stol. Hlavní oltář proveden byl r. 1639—47 od Jakuba Bocka. Mistrovským dílem jest kazatelna z r. 1512 od A. Pilgrama, nyní restaurovaná. V kůru jsou stolice znamenité řezbářské práce od V. Rollingera a mramorová křtitelnice z r. 1481. Z památek jiných připomenouti jest sarkofág cís. Bedřicha III. z červeného mramoru z r. 1513 od Mikul. Lercha dokončený, pomník vév. Rudolfa IV. († 1365), Eugena Savojského a památník na oslavu osvobození Vídně od Turků r. 1889 zbudovaný a mn. j. Pod kostelem jsou katakomby o 3 poschodích se 30 sklepeními, kostmi naplněné, a v nich stará knížecí hrobka, v níž pohřbeno bylo 17 knížat a kněžen, kam posud se ukládají v měděných nádobách vnitřnosti zemřelých členů rodu panovnického. Hlavní věž počal stavěti r. 1359 Václav z Klosterneuburku a dokončil ji r. 1433 Petr z Prachatic. Horní její část byla několikrát přestavována a stavba její teprve r. 1864 Fr. Schmidtem dokončena. Výška její i s pozlaceným křížem a orlem jest 136.67 m. Nachází se v ní zvon 226 q těžký, ulitý r. 1711 z dobytých tureckých děl, se srdcem 7.28 kg těžkým. Zvoní se jím při zvláštních slavnostních událostech. Druhá věž severní není dostavěna. Oprava chrámu provádí se nákladem státu a soukromého spolku. — Chrám augustiniánský z r. 1330 v got. slohu s vysokou věží, r. 1783 na dvorní farní chrám povýšený, s umrlčí kaplí a Loretánskou kaplí, kde jest pomník císaře Leopolda II. a generála hr. Dauna a kam ve stříbrných nádobách se ukládají srdce členů panovnické rodiny. Znamenitostí skvělou jest náhrobek arcikněžny Marie Kristiny († 1593) od Canovy z bílého mramoru vypracovaný. Vedle v bývalém klášteře bosých augustiniánů jest Frintaneum, od Frinta r. 1816 založený ústav k vyššímu vzdělání duchovenstva. Kostel P. Marie Na nábřeží (Am Gestade), vystavěný v got. slohu r. 1340—90, jeden z nejkrásnějších kostelů se sedmihrannou 58 m vys. věží, po r. 1820 opravený. Byl císařem Františkem I. darován pro bohoslužby pro český lid (odtud nazývá se českým národním kostelem) a odevzdán po r. 1850 redemptoristům. Poblíž v téže ulici jest starokatolický chrám, kaple sv. Spasitele (Salvator) z r. 1360 s krásným portálem. Got. chrám P. Marie Sněžné r. 1276 od Přemysla II. pro minority (odtud minoritský) založený, nyní kongregaci vlašské postoupený a r. 1906 nákladem státu a země opravený. Jest v něm umístěn od r. 1846 mosaikový obraz Raffaelův, představující Večeři Páně od Leonarda da Vinci, provedený na náklad císaře Napoleona, a pomník básníka Metastasia († 1782) z bílého mramoru, r. 1855 postavený. Farní chrám sv. Michala v románském slohu r. 1221 vystavěný, později v got. slohu obnovený, se štíhlou věží, alabastrovým oltářem a mnohými starými pomníky (mezi těmi pomník Metastasia, který zde odpočívá). Náleží řádu barnabitskému. Farní chrám Panny Marie u Skotů, založený r. 1158 a v l. 1642—50 přestavěný, s krásnými obrazy od Bocka, Sandrarta, náhrobkem vévody Jindřicha Jasomirgotta, pomníkem Rildigera ze Stahremberka, Berty z Rožmberka (Bílá Paní). Před opatstvím umístěn nový památník vévody Jindřicha Jasomirgotta. Bývalý jesuitský, do r. 1906 farní chrám »u devíti kůrů andělských« z r. 1662 s mohutným portikem a obrazy od Coracciho, Pozza a Sandrarta pochodícími. Farní chrám sv. Petra, kol. r. 800 založený, ale v l. 1702—13 podle plánů Fischera z Erlachu podle vzoru svatopetrského v Římě přestavěný, s nádherným mramorovým portálem. Jesuitský kostel universitní z r. 1631 s hojnými freskami; kostel kapucínský z r. 1619 zasvěcený P. Marii, s císařskou hrobkou, kam od časů cís. Matiáše II. ukládají se mrtvá těla členů panovnické rodiny. Dominikánský kostel P. Marie (Maria Rotunda) z r. 1639, chrám řádu Něm. rytířů, sv. Alžbětě zasvěcený a r. 1326 vystavěný v ulici Singerstrasse, bývalý jesuitský chrám sv. Anny z XIII. stol. (nyní kostel francouzský) v Anenské ulici a kostel sv. Jana, náležející maltézskému řádu, v Korutanské ulici, nově opravený chrám františkánský ve Weihburggasse. Nad čtvrtí Salzgries řečenou stoji malý kostelík sv. Ruprechta z VIII. stol., náležející nyní Polákům. Řekové nesjednocení mají chrám sv. Barbory, bývalý to jesuitský, sjednocení úhledný kostel v Postgasse. Evangelíkům náležejí dva kostely v Dorotheergasse. Z novějších chrámových staveb vytknouti sluší votivní kostel podle plánů bar. Ferstela v l. 1859—79 z dobrovolných sbírek vystavěný ve slohu got. s 2 věžemi (99 m) a okny s malbami na skle. Jest nyní kostelem posádkovým. Řecký chrám P. Marie na Masném trhu r. 1858 od Hansena provedený. Mimo to jsou v jednotlivých okresech tyto kostely: II. okr. Chrám sv. Jana Nep. na Praterstrasse vystavěný r. 1845 prof. Rössnerem a freskami ozdobený, kostel sv. Leopolda r. 1670 na místě bývalé synagogy vystavěný a r. 1728 v nynější podobě dokončený. — III. okr. Got. kostel sv. Othmara r. 1873 vystavěný (Weissgärber), chrám salesiánský s mohutnou kupolí, kostel sv. Rocha aj. — IV. okr. Křižovnický farní chrám sv. Karla Borr. dle vzoru chrámu svatopetrského v Římě podle plánů Fischera z Erlachu v l. 1716—19 z příspěvků všech zemí rakouských císařem Karlem VI. na památku postavený; chrám sv. Alžběty r. 1866 Bergmannem provedený; mimo ty jest zde kostel sv. Tekly (pavlánský) a chrám Andělů strážců. — VI. okr. Poutnický kostel P. Marie Pomocné ve vlašském slohu z r. 1730 s pěknými nástropními malbami od Trogera, kostel sv. Josefa (Laimgrube), který nyní bude na jiném místě přestavěn, a evangelický chrám v Gumpendorfě v rom. slohu Försterem vystavěný. — VII. okr. Got. kostel řádu lazaristů, vystavěný podle plánů Frant. Schmidta od Josefa Hlávky a nádherný starolerchenfeldský kostel »u sedmi útočišť« v l. 1848-53 podle plánuj. G. Miniera, chrám Zvěstování P. Marie kongregace mechitaristů a starý ozdobný chrám sv. Oldřicha a sv. Vavřince v Schottefeldu (1786). — VlIl. okr. Chrám P. Marie Útěšné (Maria Treu) z r. 1698 při klášteře piaristů, starý minoritský farní a klášterní kostel v Alserstrasse a nový kostel poblíž linie. — IX. okr. Farní chrám Zvěstování Panny Marie z r. 1639, kostel sv. Trojice u c. k. sirotčince r. 1821 dokončený s pěknými oltářními obrazy, chrám servitský a nový sv. Kanisia. — X. okr. Nové chrámy sv. Jana Evang. a Neumannem v podobě basiliky vystavěný chrám sv. Antonína Pad. — Pěkný chrám jest i v XX. okr. vystavěný r. 1867—70 podle plánu Fr. Schmidta. Z předměstských zasluhuje zmínky kostel v Sechshausu s mohutnou kupolí od E. Schmidta a potom nový kostel karmelitský v XIX. okr. (Hohe Warte). Protože v hustě obydlených okresech byla potřeba pro vzrůstající obyvatelstvo opatřiti nové kostely, zřízeny dva chrámy nouzové a to ve čtvrti zvané Neu-Margareten chrám Neposkvr. Početí P. Marie a chrám Všech svatých ve Zwischenbrücken, které jsou ze železa. — Ze židovských modlitebnic vyniká synagoga r. 1858 v Leopoldově podle plánů Försterových vystavěná a druhá v VIII. okr. v Neudeggergasse.

Monumentální stavby. Nejrozsáhlejší budova jest císařský hrad (1212) s obydlím císařovým a jeho rodiny, jakož i místnostmi repraesentačními. V něm jsou tyto dvory: dvůr švýcarský, pojmenovaný podle švýcarské gardy za cís. Marie Terezie zrušené, nádvoří Františkovo, josefské náměstí a malý dvůr v křidle Amaliině. Budova jest tvaru obdélníkového, 387 m dlouhá. Nejstarší část jest kolem dvora švýcarského, kde na bráně, do níž vedl zdvíhací most přes hradební příkop, jest nápis z r. 1552. Nalézá se tu i dvorní kaple r. 1449 vystavěná a nyní opravená. S částí touto souvisí dvorní knihovna na náměstí Josefském, vystavěná r. 1726 od Fischera z Erlachu, se sálem 78 m dl., kupolí opatřená, potom i sál redoutní se zimní jízdárnou z r. 1735. Odtud obloukovým podjezdem souvisí zvané Burgstallgebäude, kde jsou konírny a dvorské úřady. Nádvoří Františkovo uzavírá k z. trakt Leopoldův, r. 1668 dokončený, s rytířským sálem, a naproti němu bývalý palác říšské kanceláře, pochodící z r. 1728 od Fischera z Erlachu, jehož kupolovitý podjezd ozdoben jest obrovskými sochami. Část hledící k městu, Michalský trakt, zbudovaný v místech, kde dříve činoherní divadlo dvorní a některé soukromé budovy se nalézaly, dostavěna byla v l. 1890—93 od Ferd. Kirschnera. Okrašlují ji po obou stranách mohutné sochy, představující Moc na pevnině a Moc na moři. Oba tyto trakty spojuje část pojmenovaná traktem Amaliiným, podle manželky císaře Josefa, kde na vnější straně nachází se nový vjezd zvaný Bellaria naproti Lidové zahradě. Od Leopoldova traktu, v jedné části nově upraveného, směrem k Okružní třídě rozkládá se nový hrad, provedený podle plánů architekta Hasenauera, ozdobený mohutnými sloupy a s průčelím do dvorní zahrady s říšským orlem. V tu stranu vystavěna jest nová chodba spojující nový hrad s kostelem augustiniánským (odtud chodba Augustiniánská). Souběžně s novým hradem má jíti nové křídlo hradu od Bellarie podél Národní zahrady.

Ve stejném slohu s novým hradem připojují se k němu za Okružní třídou postavená musea dvorní, z nich jedno uměleckohistorické, druhé přírodopisné. Plány jsou od Sempera, stavba sama v renaissančním slohu v l. 1870—89 provedena Hasenaurem. Poněkud dále k severu stojí palác justiční, ve slohu renaiss. v l. 1875—81 podle plánů Wielemansových zbudovaný, v němž je nejvyšší soudní dvůr, vrchní soud a obchodní soud. Nedaleko nad Okružní třídou zdvíhá se budova sněmovní podle plánu Hansenova r. 1883 v řeckém slohu dokončená, opodál radnice, vystavěná v l. 1873 až 1883 od Fried. Schmidta s věží 100 m vys., s velikým, arkádami ozdobeným dvorem a několika dvory menšími. Stavba stála 30 mill. K. Ve sklepě radničním jest hostinec, kde pravé víno rakouské se čepuje. Odtud dále k severu jest budova universitní ve slohu renaissačním v podobě čtvercové od Ferstela vystavěná, s dvorem ozdobeným arkádami, kde umístěny jsou sochy vynikajících professorů, s knihovnou a aulou. Naproti radnici jest dvorní divadlo činoherní (Burgtheater) v renaissančním slohu podle návrhu Semperovaod Hasenauera provedené.

S hradem souvisí palác Albrechtův (1801 až 1804) s uměleckou sbírkou Albertina zvanou; naproti Lidové zahradě (Volksgarten) palác ministerstva zahraničních záležitostí a palác Liechtensteinský, kde od nedávna nalézá se kaple rumunská. V blízké Panské ulici jest jiný palác Liechtensteinův (s knihovnou), bývalý palác Modenské rodiny, nyní předsedy ministerského, místodržitelství, zemský dům se sněmovnou, palác Rak.-uh. banky, knížete Trauttmansdorffa a palác dříve knížete Kounice, nyní Kinského, r. 1710 od Hildebranda vystavěný. Na náměstí Josefském jest palác Pallavicini, kde zasedal kongress Vídeňský, palác Pálffyův (nyní ital. vyslanectví) a v blízké ulici Augustinské palác Lobkovický (franc. vyslanectví). V ulici Himmelpfortgasse jmenované bývalý palác prince Eugena Savojského, zbudovaný od Fischera z Erlachu (nyní ministerstvo finanční), a v blízké ulici Seilerstätte rozsáhlý palác Koburský. Na universitním náměstí naproti staré universitě rozsáhlý dům »universitní aula«, kde má sídlo císařská akademie a opodál ve Wollzeile palác knížete Paara. Mimo paláce hr. Harracha a knížete Montenuova na Freiungu pamětihodný palác Schönbornův, Windischgrätzüv a barona Rothschilda v Renngasse, a ve Wipplingerstrasse mimo starou radnici palác ministerstva vnitra, před dvěma věky budova české kanceláře.

Z nových staveb třeba uvésti: Dvorní opera na Okružní třídě v l. 1861—69 od Van-der-Nülla a Siccardsburga vystavěná s krásnou logií; na Stubenringu rozsáhlá budova Rak. musea pro umění a průmysl, kde jsou znamenité sbírky, budova Zahradní společnosti, palác arciknižete Eugena a arciknížete Viktora Ludvíka na Schwarzenbergově náměstí, budova Hudební společnosti, dům umělecký, budova c. k. akademie výtvarných umění, budova Secesse, kde jsou občasné výstavy a před kterou dočasně Strasserovo skupení Marka Antonia jest postaveno, a palác inž. a stavitelského spolku. Na Skotském náměstí palác policejního ředitelství, na místě divadla Okružního r. 1881 vyhořelého císařem zbudovaný Sühnhaus, nová bursa v l. 1872—77 od Hansena vystavěná, odtud pak na blízku hlavní úřad telegrafní, palác Rak. pozemkové banky. V nové čtvrti na místě kasáren císaře Františka Josefa vyniká nový palác Poštovní spořitelny, účelně vystavěný. — Ze soukromých budov vynikají: Heinrichshof, podoby čtvercové a do čtyř ulic hledící, Hotel impérial, Grand-hôtel, Hotel Bristol, všecky na Operní třídě, celá řada domů s podloubím ve čtvrti radniční a na Příkopech Equitable (severoamer. vyslanectví), Aziendahof, Grabenhof atd.

Ve II. okr. jest císařský palác Augarten (Lužánky), Karlovo divadlo. Ve III. okr.: Invalidovna, mincovna; Belvedere, staré letní sídlo prince Eugena Savojského (1693—1724), kde dříve byla císařská obrazárna, od r. 1891 sídlo arcikn. Františka Ferdinanda, s rozsáhlou, ve franc. slohu upravenou zahradou a s dolejší budovou, kde císařská garda a Gallerie moderního umění jest umístěna. Palác kníž. Schwarzenberga (dříve Mansfeldův) s velikým parkem, výstavná budova c. k. státní knihtiskárny. Před palácem Schwarzenberským veliký strojem v pohyb uváděný vodotrysk se světelnou fontánou. Ve čtvrti vyslanecké paláce německého, anglického a ruského vyslanectví (s novou v ruském slohu vystavěnou kaplí), palác kníž. Metternicha a j., c. k. říšský ústav geologický (dříve palác kníž. Razumovského) a za linií sv. Marka ústřední dobytčí trh a jatky. Za bývalými hradbami mohutná budova arsenálu, v l. 1849 až 1855 vystavěná, 690 m zdéli, 480 m zšíři, 33 ha zaujímající, kde jsou slévárny na děla, kasárna pro 6000 mužů, válečné museum se sbírkou zbraní a dvoranou Slávy (Ruhmeshalle), jakož i chrámem P. Marie Vítězné; poblíž budovy dráhy Jižní a Rakouské státní společnosti. V dolejší části IV. okr. jest technika, evangelická škola, před nimi pomník Resslův, ve Favoritenstrasse palác arcikníž. Karla Ludvíka, Terezianum a nemocníce vídeňská a na Hlavní ulici palác arcikn. Rainera. V okresu Neubau (VII.) vyniká Stiftskaserne, v okr. VIII. (Josefově) palác uherské gardy, palác knížete Auersperga r. 1724 Fischerem z Erlachu vybudovaný, c. k. zeměpisný ústav, c. k. zemský trestní soud, v l. 1830—34 stavěný a r. 1905 rozšířený, palác hr Schönborna, sídlo vrchního zemského soudu, a všeobecná porodnice. V okr. IX. v Alserstrasse vedle kasáren rozprostírá se rozsáhlá budova všeobecné nemocnice s několika dvory, pojímající v sebe universitní ústavy, budova josefinum pro vzdělání vojenských lékařů, blázinec s pověstnou okrouhlou věží (Narrenthurm) a nový, r. 1848—52 vystavěný, na jehož místech nová budova nemocniční, moderně zařízená, spěje ke svému dokončení, chemická laboratoř, městský chudobinec pro zchudlé měštany, r. 1879 založené technologické museum, palác hr. Gallasa a knížete Liechtensteinu, oba s rozsáhlými zahradami. Ve Währingu na úpatí tak z v. šancí tureckých jest nová budova vysoké školy zemědělské (1903) a hvězdárna, na Hohe Warte meteorologický ústav říšský se znamenitými zahradami barona Rothschilda. Na západních návrších na Galizienbergu prostírá se nová budova zemského blázince.

Úřady. V. jest sídlem nejvyšších úřadů dvorských a říšských, ministerií, velevyslancův, vyslancův a konsulův, dále říšské rady a zemského sněmu dolnorakouského, nejv. účetních a soudních dvorů, jakož i nejvyššího společného účetního dvoru, vrchního soudu zemského pro Rakousy pod Enží a nad Enží i Salcpursko, zemského obchodního soudu a 21 soudů okresních, vrchního soudu důchodkového, komory notářské a advokátní, zemského finančního ředitelství a prokuratury, ústředního poplatkového a taxovního úřadu, hlavního úřadu celního, mincovního a puncovního, hlavního úřadu loterního, gener. ředitelstva tabákové správy, hl. zemské pokladny, generál, ředitelstva c. k. státních drah, jakož i drah soukromých, ředitelstva pošt a telegrafů, obchodní a průmysl. komory, ředitelstva cís. lesních statků. zemské školní a nejvyšší zdravotní rady; dále jest sídlem arcibiskupa, metropolitní kapituly a konsistoře, apošt. polního vikariátu, obou vrchních církevních rad evangelických, obce starokatolické a židovské rady náboženské. Dále jest tu velitelství 2. vojenského sboru, doplňujícího se z Dolních Rakous a z jižní Moravy, vrchního velitelství zeměbrany a místního velitelství, pěší divise 4., 25. a 47., jízdní divise a 2. a 14. dělostřelecké brigády.

Obecní správa. Městská správa zakládá se na statutu z 24. břez. 1900 a jeho doplňcích. Všech 21 okresů tvoří jedinou obec, podléhající sněmu zemskému a jako politický úřad nižší instance dolnorak. místodržitelství. Městské zastupitelstvo skládá se ze 165 členů na 6 let volených ve třech sborech podle jednotlivých okresů podle výše obyvatelstva. V čele celé správy jest purkmistr a tři jeho zástupci; onen má asi 48.000 K ročního platu, tito po 12.000 K. Císař je v úřadě potvrzuje. Purkmistr nebo jeho zástupce zastupuje obec, jest přednostou magistrátu, který jest politickým úřadem I. stolice. Městská rada mimo praesidium má 27 členův a rozhoduje ve všech oborech samostatné působnosti, pokud záležitosti nejsou městskému zastupitelstvu nebo magistrátu vyhrazeny, zejména ustanovuje úředníky a zřízence městské. Počet jich činí 2671 a mají 4,385.000 K platu. Správa jednotlivých okresů, zvláště pokud se týká chudinství, čištění města a živnostenstva, spočívá v rukou okres. zastupitelstva, voleného ve 3 sborech na 3 léta. Veřejnou bezpečnost řídí c. k. policejní ředitelství se 22 okres. policejními úřady; stanic ochranných je 177. Právnicky vzdělaných osob jest 203. Stráž bezpečnostní má 284 inspektorů, 2953 mužů, mimo institut tajné policie se 70 inspektory a 518 agenty. Náklad činí 10,093.000 K. Stráž pro bezpečnost krámů v I. okr. má 9 inspektorů, 128 hlídačů; náklad roční 142.798 K. Požární stráž, opatřená nyní automobilovými parními stříkačkami, má 505 hasičů; kromě toho v předměstských obcích jest 45 sborů dobrovolných hasičů s 1300 členy a 8 parními stříkačkami. Požárův ročně 1207. Náklad činí ročně 1,544.586 K.

Zaopatřování města vodou. Do roku 1893 bylo ve Vídni 7 veřejných a 8 soukromých vodovodův. Z nich nejznamenitější vodovod cís. Ferdinanda u Heiligenstadtu, opatřující filtrovanou vodu říční. Dne 24. říj. 1873 otevřen byl vodovod císaře Františka Josefa I. (Hochquellenleitung), jenž stál 46 mill. K a vede potrubím 95.5 km dlouhým pramenitou vodu z obvodu hory Sněžníka (Kaiserbrunnen 362 m a pramen Stixensteinský 304 m nad Dun.) a dodává denně 240—270.000 hl vody. Voda vytéká do nádržky vodní na Rosenhügel (88 m), odkud se čerpá do potrubí vedoucího městem. Poněvadž vodovod nestačil denní potřebě, vystavěna byla r. 1878 čerpací stanice u Pottschachu, která přivádí 29 mill. hl vody. Posléz přibrány v l. 1891 až 1893 prameny v Höllenthale, zvané Wasseralmquelle a Reisthalquelle v údolí Nasswaldu, čímž získáno ještě 102 mill. hl; náklad byl 3 mill. K. Nádržky vodní, jichž celkem jest 7, pojmou 2,642.000 hl vody a jsou: Rosenhügel (1,205.000), na Šmelcu (368 000), na Víd. Kopci (Wienerberg, 36.000), na Laerbergu (230.000), v Breitensee (288.000) a v Dornbachu (Schafberg, 178.000). Odtud zásobuje se v obvodu města 29.000 domů; 22 % domů čili 5176, hlavně v předměstských okresech, jest bez pitné vody z vodovodův a používají studnic domovních, jako bylo ve Vídni před r. 1873. Spotřeba vody činí v zimě denně 914.000 hl, v létě 1,128.000 hl. Mimo domácí potřebu zásobuje se 643 kašen, 7 vodotrysků a 4690 hydrantů. Mimo to dodává »vodovod vídeňského údolí«, r. 1898 zřízený, vodu užitkovou, asi 50 tisíc hl denně. Délka celého potrubí vodního je 715.855 km; náklad činí ročně 3,849.000 K, příjem za vodu 7.814.000 K.

Ulice. Počet ulic činí 2345 a délka jich 858.416 m; zaujímají 12,582.785 m² plochy. Z toho připadá na ulice dlážděné 6,577.180 m², na nedlážděné 6,005.000 m². Vydržováni, dláždění a oprava ulic vyžaduje roční náklad 7.165.000 K; čištění ulic, jež se vede ve správě obecní, 3,650.000, kropení 856.824 K. Osvětlování města děje se plynem a z části světlem elektrickým. Plyn v okresech I.—XI. a XX. dodávají městské plynárny, v západních (XII.—XV.) okresech belgická společnost. Ony mají potrubí v délce 802 km, tato 128 km. Pro osvětlení ulic a obecních budov bylo potřeba 51.372 hořáků, mimo 700 silných, s ročním nákladem 557.825 K. Elektrické osvětlení v ulicích zavedeno v I. okr. ve hlavních třídách a náměstích a slouží účelu tomu 335 lamp obloukových a 79 žárových plamenů, což vyžaduje ročně nákladu 210.936 K. Roční výroba plynu 9,991.926 m³.

Městský trh na dobytek a jatky. Ústřední trh na dobytek pro město a celé okolí jest u staré linie u sv. Marka a zaujímá plochu 31 ha; vystavěn byl v l. 1879—83 nákladem 9,830.000 K. Stáje mohou pojmouti 2000 kusů hovězího dobytka, salaše 9500 prasat a chlévky prasečí 3000 kusů; mimo to jest tu místa pro 5600 prasat. Jsou tu ku prodeji 4 síně, kde odbývá se trh na hovězí dobytek v pondělí a ve čtvrtek, na štětináče v úterý a ve čtvrtek, na ovce v úterý a ve čtvrtek. Krmení dobytka přivezeného obstarává obec nákladem 1,042.618 K a přijímá za to 1,126.500 K. Ročně se přiváží hovězího dobytka 251.376 (z toho žirného 188.323 kusů), telat 30.944, zabitých 163.245; prasat živých 594.113, zabitých 114.867; ovcí živých 92 772, zabitých 23.742, jehňat živých 2060, zabitých 60.686 kusův. Na obecních jatkách zabíjí se ročně: 242.684 kusy hovězího dobytka, 22.232 telat, 14.388 ovci, 1628 jehňat, prasat 6324, koní 12.659; mimo jatky hlavně od bohatých řezníků v soukromých jatkách zabíjí se 572.000 prasat a mimo to 13.787 koní. Telat živých nejvíce dodávají Dol. Rakousy (21.869 kusů), zabitých z Dol. Rakous 91.000, z Horních 18.000, z Moravy 31.000, z Uher 10.000. Uhry dodávají nejvíce ovcí, celkem 92.000 kusů, prasat Halič (276.000), Morava (24.0001, Bukovina (10.500); vykrmených prasat Uhry 264.000 kusů. V malém prodeji se maso prodává v »městské ústřední tržnici« ve III. okresu a ve Währingu, jakož i v šesti tržnicích v jednotlivých okresech. Prodává se tu ročně: 2701 jelen, 2888 srnců, 120 kamzíků, 121.000 zajíců, 31 divokých prasat, 11.231 bažantů, 92.315 koroptví, 3129 divokých kachen, 228 divokých hus.

Trh na ryby, jenž konal se r. 1901—03 v II. okresu na břehu kanálu, přeložen nyní do tržnice u mostu Štěpánčina v okresu I., a jest tu stálých prodavačů 21. Prodá se ročně: 207.625 kusů kaprů, 4793 štik, 67.185 candátů, bělic 93.000 kusů. Dohromady ryb 420 000 kg, raků 60.130 kusů, žab 500.

Koňský trh od r. 1885 jest v V. okrese na Siebenbrunnerwiese a má rozsah 36.637 m². Prodává se tu 58.421 koní a 234 oslů; vozů 7968. Zde jest také trh na slámu a seno, zelí, slaměné rohožky a dřevěné uhlí. Přijmy z něho: 1,916.000 K, vydání 1,692.000 K.

Celkem jest spotřeba masa tato: Těžkých krmných volů 182.325 kusů, lehkých 55.151, telat 323 000, ovcí 81.623, prasat 596.542. Masa hovězího, skopového 6,701.585 kg, telecího a vepřového 6,742.300 kg, uzeného 3.869.000 kg, salámů 440.048. Krocanů, kapounův a hus 175.716 kusů, housat a kachen 1,350.900, kuřat a holubů 4,480.150 kusův. Jelenů 3749, divokých prasat 357, srnců, div. prasat a pod. 11.503, zajíců 515.723; jeleního masa vysekáno 54.810 kg, jiné zvěři 79.360 kg; bažantů, tetřevův a tetřívků 46.128, sluk, divokých hus a pod. 15.196, koroptví 259.727, ryb 1,828.963 kg, bělic 461.683 kg.

Spotřeba piva. Piva spotřebuje se ze zdejších 9 pivovarů celkem 1,436.000 hl. O tuto summu se dělí: pivovar v St. Marxů 451.740 hl, v Simmeringu 171.000, v Hiitteldorfu 188.000, v Hernalsu 55.160, v Ottakringu 214.000, ve Währingu 59.000, v Döblingu 80.000, v Grinzingu 44.000, v Nussdorfu 171.000 hl. Obec převzala nově vystavěný pivovar v Rannersdorfé, kde se uvaří ročně 61.000 hl piva. V blízkých pivovarech (ve Schwechatu 425.000 hl) uvaří se piva ročně 1,487.250 hl. Úhrnem spotřebuje se piva ve Vídni vyrobeného 1,237.000 hl a odjinud (hlavně z Čech) přivezeného 1,301.000 hl. — Spotřeba vína: 527.340 hl, moštu 51.304, v láhvích 5671; hroznů 7,513.193 kg, jiných lihovin 63.000 hl.

Ústřední hřbitov. Do r. 1874 pochovávalo se na hřbitovech před městem se nalézajících, z nichž uvésti: sv. Marka (kde pochován byl J. Kollár), matzleinsdorfský a hřbitov na Schmelzu, kde uloženi padlí r. 1848. Pro všech deset okresů zařízen byl hřbitov ležící mezi Simmeringem a Schwechatern ve výměře 207 ha, který dne 1. list. t. r. byl otevřen. Kdežto pro všechna vyznání křesťanská ustanovena jediná část, zřízeno pro isráélity oddělení zvláštní. Vynikají zde hlavně kolonády s hrobkami a uměleckými sochami, najmě pomník obětem požáru v Okružním divadle r. 1881. Okresy předměstské (XII.—XXI.) máji (26) hřbitovy zvláštní, a také evangelíci pochovávají se ještě na evang. hřbitově v Matzleinsdorfu. Obecních hřbitovů jest 21 a mají 2,172.750 m² rozměru. Staré hřbitovy byly zrušeny a parcellovaného místa používá se již pro stavbu domů nových. Ročně pochovává se 19.629 mrtvol, z toho ve vlastních hrobech 2849, v hrobkách 88.

Peněžní stav. Příjmy obecní vynášejí 199,801.000 K, v čemž jest zahrnut činžovní krejcar, obecní přirážky, jakož i obnos ze spotřební daně na město vypadající. Vydání činí 199,801.000 K. Cena jmění nemovitého 462,776.069 K, movitého 206,653.784; dohromady 669,129.853 K. Plynárna, elektrická dráha a jiné podniky poslední dobou provedené jsou příčinou, že obec vypůjčila si potřebný kapitál, že nyní činí dluh 551,223.845 K, k tomu jiných dluhův a závazků v částce 32,569.473 K, celkem 583,793.318 K dluhův. Cena jmění obecního jest 251,680 200 K.

Školství. Pro odborné vzdělání má město znamenitý počet ústavů. Jsou to: Universita r. 1365 založená o 4 fakultách s 574 učiteli a 7026 posluchači. Z těch bylo theologů 188, 3160 právníků, 1800 mediků, 2727 (s mimořádnými 485) filosofů. Podle národnosti byli 5643 Němci, 303 Čechové, 248 Poláků, 81 Rus, 726 Jihoslovanů, 178 Vlachů, 97 Maďarů. Vysoká škola technická z r. 1815 má 140 učitelů a 2650 posluchačů mimo 59 hostů. Vysoká škola zemědělská, povstalá z akademie lesnické v Mariabrunně, má 67 učitelů, 499 posluchačů s 87 hosty. Podle národnosti jest tu: 286 Němců, 86 Čechů, 83 Poláci, 16 Rusů, 46 Jihoslovanů, 24 Vlachů, 14 Rumunův a 10 Maďarův. Evangelická fakulta theologická se 14 professory a 51 žákem; theol. ústav isráélitský se 7 učiteli a 25 žáky. Akademie výtvarných umění, založená cís. Leopoldem I. r. 1672 a r. 1872 nově organisovaná, s 25 učiteli, 221 žáky a 44 mimoř posluchači. Vysoká škola zvěroléčitelská s novým učebním plánem z r. 1897 má 16 professorů, 378 posluchačů, a s nižším kursem podkovářským, který navštěvuje 230 vojínův a 148 osob civilních. — Frintaneum r. 1815 založené pro vyšší vzdělání světského kněžstva u sv. Augustina, domácí ústav theologický kongregace mechitaristské (z r. 1810) pro vzdělání theologův a missionářův, Pazmaneum z r. 1626 pro vyšší vzdělání kněžstva uherských diécésí. Vídeňská obchodní akademie s 36 professory a 906 posluchači, válečná škola, vyšší kurs dělostřelecký a intendanční, Orientálská akademie pro vzdělání ke službě diplomatické a konsulární, »Josephinum« z r. 1784 pro zdokonalení vojenských lékařů; hudební konservatoř r. 1817 založená s oddělením pro umění dramatické s 901 žáky (z toho 160 pro sólový zpěv, 27 pro divadlo). Gymnasií je tu 18 s 427 učiteli a 6773 žáky, vyšších škol reálných 16 s 429 učiteli a s 6853 žáky, jediné reálné gymnasium s 28 učiteli a 400 žáky. Městská střední škola má 28 professorů a 400 žáků, městské paedagogium s 86 žáky, 43 žákyněmi a tři učitelské ústavy s 42 professory a 307 žáky. — Vyššímu vzdělání ženské mládeže slouží dívčí vyšší gymnasium (r. 1892 založené) o sedmi třídách s 43 učiteli a 211 žačkami, mimo to sedm soukromých lyceí se 154 učiteli a 1231 žačkami a kromě toho 11 ústavů soukromých nebo klášterních s 869 žákyněmi. Z odborných škol třeba uvésti: Umělecká průmyslová škola při Rakouském museu s 22 učiteli a 205 žáky, učební ústav při technologickém museu asi s 60 učiteli a 1124 žáky; c. k. státní škola průmyslová v I. okresu s 48 professory a 573 žáky, ve spojení se školou mistrovskou, na niž jest 1037 žáků; státní průmyslová škola v X. okrese s 19 učiteli a 408 žáky. C. k. ústav pro textilní průmysl se 7 professory a 56 žáky, grafický učební a zkušební ústav s 24 učiteli, 235 žáky, akademie pro pivovarský průmysl s 13 učiteli, 52 žáky, odborná škola pro umělecké vyšívání s 10 učiteli, 90 žáky, kurs krajkářský s 2 učiteli, 17 žáky, všeobecná škola kreslířská o Střídách s 6 učiteli a 300 žáky (z toho 51 ženských) a j. — Odborných škol pokračovacích jest 39 s 328 učiteli a 8821 žáky. Všeobecných průmyslových škol pro učedníky a pomocníky jest 40 s 466 učiteli a 9684 žáky, pro ženské 11 škol se 174 učiteli a 3575 žákyněmi; v přípravných kursech, jichž jest 82, působí 295 učitelův a 14.498 žáků (z toho Čechů 5697). — Mimo jiné privátní ústavy odborné třeba uvésti zahradnickou školu, vydržovanou zahradnickou společností, vzornou školu pro košikářství, učební a zkušební ústav pro průmysl koželužský, lékárnickou školu atd. — Obecných škol jest 391, a to obecných a měšťanských škol 37, měšťanských škol 77, obecných škol 277, dohromady s 4154 třídami. Působilo v nich 4863 učitelů, z nich bylo 2846 mužských, 2017 ženských. Žáků bylo 214.486, z toho 105.610 chlapcův a 108.876 děvčat. Vydání na stavbu a učitele činilo 21,840.426 K. Mimo tyto obecné jsou 3 cvičné školy při ústavech učitelských s 27 učiteli a 600 žáky (213 chlapců, 387 děvčat). Škol soukromých s právem veřejnosti je 42, bez práva 6, a to 12 chlapeckých, 30 dívčích, smíšených 6, se 727 učiteli a 10.174 žáky. Do počtu toho náleží škola Komenského, jest o 7 třídách, má 818 školních dětí, 2 opatrovny a 5 škol jazykových. Ke zvláštním náleží 5 škol pro hluchoněmé s 294 žáky, 4 školy pro slepce se 162 žáky, 4 ústavy pro slabomyslné se 153 žáky a ústav pro zanedbané děti s 62 žáky. Opatroven bylo 72, mateřských školek a jesliček 50. — Mezi ústavy vychovávací řadí se c. k. tereziánská akademie, arcibiskupský seminář, seminář pro sjednocené řecké katolíky, civilní dívčí pensionát, c. k. ústav pro důstojnické dcerky v Hernalsu, piaristský konvikt jinak hr. Löwenburga, vychovávací ústav salesiánek, c. k. sirotčinec, 7 městských a 10 soukromých sirotčích ústavů.

Knihovny. Obecnému i odbornému vzdělání napomáhají veřejné i soukromé knihovny. Dvorní knihovna má 900.000 svazků knih, 8000 prvotisků, 34.000 rukopisů, 15.000 map, 350.000 rytin, 31.000 autografů; k ní náležející sbírka Rainerova má 100.000 papyrusův, nalezených v egyptském městě Fajjúm. Privátní a fideikommissní knihovna císařská čítá kromě rukopisův a prvotisků veliké sbírky podobizen. Universitní knihovna, od r. 1884 v universitní budově, má veliký sál pro 344 čtenářův a menší sál pro 36, majíc celkem 637.000 svazkův; roční náklad 195.000 K; knihovna c. a k. ministerstva války s archivem přechovává množství plánův a map; bibliotéka c. k. ministerstva vnitra, vysokých technických škol a vysoké školy zemědělské, statist. ústřední kommisse, orientálské akademie se sbírkou orientálských rukopisův. Knihovna města Vídně má 77.000 svazků, hlavně topografických a dějin města se týkajících se sbírkou mincí a medaillí (9392 kusy) a s historickým museem města Vídně (1207 předmětů); knihovna c. k. rak. musea. Ze soukromých uvésti jest knihovnu kníž. Liechtensteina, hr. Harracha (20.000 svazků) atd. Z klášterních knihoven jsou znamenité skotská, dominikánská a františkánská. Veřejné čítárny vydržují spolek pro lidové knihovny, víd. vzdělávací spolek 14 čítáren, spolek ústřední knihovny (1897) má mimo centrální knihovnu 14 stanic, spolek pro lidovou knihovnu 1 čítárnu s 2 filiálkami. Českou veřejnou knihovnu zřídil spolek »Svatopluk Čech«. Šíření lidové osvěty napomáhají universitní lidové přednášky, r. 1895 zařízené, se 78 kursy ve Vídni a 20 mimo město odbývanými, jichž účastnilo se celkem 10.781 osob. Mimo to jsou četné veřejné půjčovny knih s četbou zábavnou.

Z archivů vzpomenouti jest: c. a k. rodinný, dvorní a státní archiv, podřízený ministerstvu zahraničných záležitostí, umístěný v nové příhodně upravené budově, archiv c. k. ministerstva vnitra, archiv c. a k. společného ministerstva financí (komorní archiv), archiv ministerstva války, archiv místodržitelský, archiv zemský; ze soukromých archivův archiv Liechtensteinský a hr. Harracha.

Umělecké sbírky. Historické a umělecké dvorní museum na Okružní třídě. V budově vysokou kupolí ozdobené jsou v 6 místnostech přízemních egyptské starožitnosti, v 7 místnostech sbírka antik (vásy, rytiny, bronzy, zlaté a stříbrné ozdoby, předměty vyřezávané z kamenův a slonoviny), sbírka mincí a medaillí (165.000 kusů). V sedmi sálech nalézá se sbírka uměleckých výrobků středověkých, přístroje astronomické, věci zlatnické, ze skla, z emailu, mramoru a slonoviny. Sbírka zbraní, založená arcikn. Ferdinandem Tyrolským, chovaná kdysi na hradě Ambrase v Tyrolích (odtud jméno Ambrasská sbírka), obsahující zbraně ze stol. XV. a XVI. V I. a II. patře v 46 sálech umístěna jest obrazárna (kdysi Belvederská) s obrazy podle jednotlivých škol uspořádanými. Přirodovědecké dvorní museum přechovává mineralogickou a palaeontologickou sbírku, nálezy předhistorické a věci národopisu se týkající; v II. patře jsou sbírky přírodopisné, ve III. botanické. Sbírka arcikn. Ferdinanda Františka (III. okr., Beatrixgasse 25) obsahuje památky rodiny panovnické z Este, hlavně skulptury a hudební nástroje, jakož i přírodopisné a národopisné předměty z cesty kolem světa r. 1892—93 konané. C. k. dvorní klenotnice ve dvorním hradě chová v sobě rodinný poklad habsbursko-lotrinský, korunu a korunovační ornát Karla Velikého, říšské odznaky, rodinnou korunu císaře Rudolfa II. a veliký počet klenotův neobyčejné ceny. Sbírka arcikn. Bedřicha zv. Albertina má mimo knihovnu a sbírku map 117.000 kreseb a 220.000 rytin. Sbírky Společnosti pro rakouský národopis, umístěné v budově bursovní, obsahují kromě národopisné knihovny předměty národopisné.

Z obrazáren sluší vzpomenouti: Moderní galerii, umístěnou v dolní části Belvederu, sbírku obrazů v akademii výtvarných umění, galerii Liechtensteinskou v letním paláci na Alserově, Harrachovskou, Černínskou, Schönbornskou (Renngasse). Dále sbírky v městském museu, v arsenále, v rak. museu, rak. školní museum (ve spojení s Haydenovým museem), c. k. hist. museum rakouských státních drah (západní nádraží), policejní museum (Elisabeth-promenade č. 71), technologické museum, orientálské museum a museum průmyslové a zdravotní.

Botanická universitní zahrada, zahrada bar. Rothschilda na Hohe Warte s mnohými zvláštnostmi a botanická zahrada v Schönbrunně (znamenitost palmový dům).

Výstavy uměleckých děl konají se v Uměleckém domě, v Secessi a ve Spolku uměleckém (Kunstverein).

V pěstování hudby V. zaujímá místo přední. Vynikají tu najmě koncerty filharmonické, jejichž orchestr skládá se ze členův operních hudebníků, společnost hudebních přátel, vídeňský zpěvácký spolek, Schubertbund a spolek »Hayden«, Slov. zpěvácký spolek a spolek Lumír. Pro hudební produkce jest tu veliký sál hudební společnosti pro 1950 osob a malá dvorana pro 500 osob. Pro menší koncerty jsou dvorany: Bösendorferova v Panské ulici a Ehrbarova na Vídeňce. Mimo vojenské kapely jsou tu soukromé orchestry Ziehrerův, kapela Straussova a mnoho jiných lidových kapel, pěstujících hudbu taneční.

Divadla. První místo náleží dvorní opeře (řed. Gust. Mahler), jejíž opery vynikají uměleckým provedením a bohatou úpravou. Pojme 2265 osob a má ročně 311 představení; dvorní divadlo pro činohru má 1536 míst, 298 představení, německé lidové divadlo 1883 míst, 376 předst., lidová opera (Jubiläumstheater) 1837 míst, 352 předst., správu vede obec vídeňská, divadlo Raimundovo 1641 míst, 400 předst., vídeň. měšťanské divadlo 1240 míst (r. 1906 otevřeno) Pro operetty a kusy veseloherní jsou: divadlo nad Vídeňkou 1336 míst, 320 představeni (obyčejně opakuje se kus po celou dobu divadelní), divadlo Karlovo 1106 míst, 293 představení, Josefovské divadlo 805 míst, 332 představení, veseloherní divadlo (Jantsch-Theater) 801 míst, 429 představení, lidové divadlo v Rudolfsheimě 329 míst. Zábavě nižšího druhu (varieté, produkce umělecké atd.) slouží: etablissement Ronacher, Danzerovo »Orpheum«, »Colosseum«, divadlo »Apollo« a v čas letní Anglická zahrada v Prátru. Pro poučení dětí divadlo »Urania«.

Ústavy a spolky. Jsou tu: cís. akademie věd, cís. říšský geologický ústav, ústřední ústav pro meteorologii a zemský magnetismus, c. a k. vojenský geografický ústav, ústř. statistická kommisse a centrální kommisse pro udržování a zachovávání uměleckých památek, dolnorakouská hospodářská společnost, c. k. společnost zahradnická, říšský spolek lesnický, dolnorak. spolek průmyslový, společnost zeměpisná, společnost lékařská, vědecký klub, vídeňský spolek umělců, společnost rak. přátel umění, spolek alpský, spolek turistů, dolnorak. horský spolek, Jockeyklub a mnoho jiných spolků odborných a vzdělávacích.

Z dobročinných ústavů: c. k. všeobecná nemocnice na Alserově, objímající 10 ha půdy, cís. Josefem II. vystavěná, se 100 pokoji velikými a 2000 postelemi; k ní jsou připojeny kliniky universitní; c. k. nemocnice nad Vídeňkou (600 postelí), nemoc. Rudolfova na III. okresu (860 postelí) a r. 1889 otevřená nemocnice císaře Františka Josefa v X. okr., nemocnice Alžběty císařovny, nemocnice Štěpánčina, nemocnice Vilémina, špitál sv. Rocha, 4 městské nemocnice epidemické, 21 nemocnic soukromých, 6 dětských nemocnic a 2 nemocnice vojenské. — Nový zemský blázinec (22 ha) pro 700 nemocných; všeobecná polyklinika, 5 nemocnic klášterních s 946 postelemi; zemská porodnice (11.378 matek), dolnorak. nalezinec se 7381 dětmi, městský asyl, pracovna pro nezaměstnané, městský chudobinec pro měšťany a nový chudobinec pro příslušníky ve XIII. okresu (Lainz) s velikými sady, zařízený pro 3—4000 osob; opatrovny pro kojence a chudé děti. Spolků dobročinných 117, mezi nimi český spolek »Ludmila«, víd. dobrovolná společnost ochranná a mimo ni ochranný sbor městský. Jmění 9 chudinských fondů činí 46 mill. K; roč. příjmy 13,117.994 K a vydání chudinského fondu 13,020.000 K. Jest tu 1400 nadací k rozdělování s kapitálem 22,660.407 K a úroky 926.306 K podílí se 24.848 lidí. Počet almužníků mimo ústavy je 30.716, v chudobincích 5758. Vydání na šest měst. chudobinců činí 2,733.530 K, na 8 sirotčinců s 678 dětmi 454.517 K. Kdežto veřejné opatrování chudých činí 18,371.651 K, činí soukromé 5,587.546 K.

Koupele. Městská koupelna v upraveném Dunaji u říšského mostu nákladem 2 mill. K vystavěná, druhá v kanále u mostu Marie Terezie, měst. říční koupel u Kahlenbergdorfu a říční lázně poblíž Nussdorfu; vojenská plovárna u mostu v Stadlau; 16 koupelí městských v okresích a ústř. koupel v I. okr. Mimo to lázně Dianiny, Žofínské (v zimě taneční sál), Florabad (IV. okr.) Eszterházybad (VI.), římské a ruské parní lázně atd.

Průmysl. Průmyslová činnost jest znamenitá a kromě domácí potřeby zabývá se vývozem do Srbska a Turecka, Ruska a Rumunska. Sem hlavně spojení má oděvnictví a truhlářství nábytkové vedle průmyslu ozdobnického. Dobré pověsti požívají nástroje chirurgické a fysikální, hudební, věci stříbrnické a zlatnické, paramenty atd. Při stavebních živnostech zaměstnáno jest 43.210 dělníků. Obchod knihkupecký zastupují firmy: Gerold, Braumüller, Hartleben, Holder, Tempsky; nakladatelství slabé.

Obchod. Od dávna V. byla střediskem mezi zeměmi podunajskými a vlašskými a od jihu šla hlavní obchodní cesta na sever. Dosud jest město hlavním místem obchodu obilního a s dobytkem. Vývoz obilí po lodích paroplavební společnosti činil r. 1890 266.881 t, r. 1893 193.000 t. Do skladiště městského na nábřeží přivezeno 214.628 t, vyvezeno 209.764 t. Průměrně denně 1464 t. Ve všech skládkách činil průměrný stav 60.000 t, nejvyšší 100.000 t; uhlí, kteréhož spotřebuje se ročně 1,460.000 t, dříví palivového 114.700 t, stavebního 148.900 t. Obchodu pomáhají ústavy: exportní akademie c. k. rak. obchodního musea, s 10 učiteli a s 165 žáky, vídeňská akademie, obchodní odborná škola tří obchodních grémií, r. 1848 založená a r. 1879 nově organisovaná s 3489 žáky. Jiných ústavů obchodních jest 18 s 339 učiteli 6305 žáky.

Bankovnictví. V. jest sídlem peněžní a věcné (effektní) i obilní bursy, nejhlavnější v Rakousku, jež i mezi bursami evropskými zaujímá místo vynikající. Bursa obilní má hlavní význam pro obilní trh každoročně tu konaný. R. 1900 bylo tu 19 bank s akciovým kapitálem 657.5 mill. K, oběhem dlužních úpisů za 989.5 mill. K a průměrným 7.26% výnosem. První místo zaujímá Rak. uher. banka s akciovým kapitálem 210 mill. K; Rak. úvěrní ústav pro obchod a průmysl (1864); Rak. všeob. ústav pro úvěr pozemkový, s 356 mill. K; Rakouská pozemková banka s 80 mill.; Víd. bankovní spolek (1869) s kapitálem 80 mill. K; Angl. rak. banka (1863) s 48 mill. K; banka »Union« s 32 mill. K. Z českých ústavů zde: filiálka Živnostenské banky se 3 podružními filiálkami v okresích a filiálka Ústřední banky českých spořitelen od r. 1905. 83 spořitelních a záložních ústavů s obmezeným ručením má 32.875 členů s 50 mill. K, 13 záložen s neobmezeným ručením 2968 členů s 3,630.000 K; 6 spořitelen, mezi nimi největší První rak. spořitelna r. 1819 založená s kapitálem 433 mill. K. Nová vídeňská spořitelna, 4 obecní městské spořitelny (XIV., XVII., XVIII. a XIX. okres) s 542 mill. K, k nimž r. 1907 přibyla Ústřední městská spořitelna. Poštovní spořitelna s 131 mill. K vklady, z toho ve Vídni 42 mill. K. 8 českých záložen má 145.000 K podílů, 482.000 vkladů a roční obrat 8,153.824 K. Kromě obecní zastavárny ve XIV. okresu jest zástavní, uschovávací a dražební ústav s 10 filiálkami na předměstích a všeobecná obchodní banka z r. 1864 s 15 soukromými zástavárnami. — Pojišťování na život a proti ohni obstarává 21 společností (mezi nimi odbor »Slavie«), proti úrazům 4, proti ohni 13, z nichž nový dolnorakouský ústav pojišťovací, vzájemně pojišťovacích jest 6 atd.

Doprava. Po Dunaji I. paroplavební dunajskou společnosti dopraveno bylo proti vodě 91.151 osob, po vodě dolů 91.482. Do Vídně přibylo z Uher 23.100 osob, z Hor. Rakous 50.492. Po vodě dopraveno zboží 147.194 q obilí 383 q (147.577), proti vodě zboží 9790 q, obilí 30.500 q (40.140). Dovoz po vodě činil zboží 17.563 q, obilí 312 q (17.875), proti vodě zboží 95.057 q, obilí 192.264 (287.321).

Dráhy. Do Vídně vedoucí dráhy končí se v 7 nádražích, a jsou: severní dráha s hlavní tratí do Bohumína a z Břeclavě do Brna a Marcheggu (přes Gänserndorf); severozápadní dráha, obě v II. okresu; dráha Františka Josefa v IX. okr. s hlavní tratí do Chebu, odbočkou do Prahy a menšími křídly; dráha západní (VII. okr.) do Salcpurku na z.; ve IV. okr.: dráha jižní do Terstu a státní společnosti s hlavní tratí do Podmokel přes Brno a do Prahy; aspangská dráha s nádražím t. jm. ve III. okrese. Doprava osob na drahách státních byla 4,717.018, na soukromých 11,378.000 osob. K místní dopravě jest horská dráha z Nussdorfu (nedaleko dráhy Frant. Josefa) na Kahlenberg. Parní tramway (dříve Kraus a sp.) přejatá do obecní správy a upravená v dráhu s elektrickým pohonem, jde od stanice městské dráhy Hietzing do Mödlingu, s odbočkou do St. Veitu (19 km), potom druhá trať od kanálu (most Štěpánčin) přes Brigittenau, Floridsdorf do Gross-Enzersdorfu. Doprava osob 2,021.557, zboží 2173 t. Místní dráha Vídeň–Wiener Neudorf–Guntramsdorf (12 km) s dopravou 312.298 osob, 14.296 t(hlavně cihly). Tato upravena jest v dráhu elektrickou a jde z Kärntnerringu do Badenu. R. 1892 povolena byla stavba městské dráhy nákladem státu, země a města, při čemž některé části městské byly upraveny, Vídeňka zregulovaná a z části zakryta, sběrací kanály vystavěny po obou stranách dunajského kanálu, z něhož státi se má zimní a obchodní přístav. Dráha sama připojena na severní, aspangskou, jižní, západní dráhu a dráhu Františka Josefa. Dělí se: Linie údolní z Hütteldorfu do Meidlingu (přes hlavní celní úřad), odtud podél kanálu přes Brigittabrücke do Heiligenstadtu; odtud zpět jde pásová dráha (Gürtellinie) přes Meidling do Hütteldorfu. Předměstské křídlo jdoucí z Heiligenstadtu do Penzingu na dráze západní; odtud po spojovací dráze do Meidlingu (nádraží jižní dráhy) a po staré spojovací dráze této dráhy do stanice hlavního celního úřadu, kde odvětvuje se na Praterstern při dráze severní. Z hl. celního úřadu jde přes nádraží aspangské křidlo do Schwechatu. Z Heiligenstadtu vede křídlo podél regulovaného Dunaje k říšskému mostu a odtud do Dunajského města. Doprava osob 29 mill.; náklady 373.683 t; příjem 4 mill. K. Do nedávna děla se doprava městem koňskou dráhou, nyní vesměs elektrickým pohonem. Správa jest v rukou obce, která linie mnohonásobně doplnila. Celkem má 345 km, dopravila 171 mill, osob; příjmy 24,625 000 K, vydání 15,908.000 K. Mimo to některé linie omnibusové, jedna linie (Währing) automobilovým omnibusem. Fiakrů je 994, drožek 1778, nájemných vozů 1208.

Poštovnictví. Poštovních úřadů je 98 s 1151 sběrnami, 35 pneumatických stanic a telegrafních 122. Soukromých stanic telegrafních je 12. Telefonní síť měla 6375 km, s 5 centrálami a 74 veřejnými hovornami.

Zábavní místa. Na Okružní třídě je městský park o výměře 618 ha a v něm r. 1867 vystavěný Kursalon (kavárna a hostinec), kde se konají koncerty. Cís. Lidová zahrada s restaurací. Rozsáhlý park radniční, kde před radnicí v létě několikrát za týden koncerty vojenské kapely nákladem města. C. k. Augarten (Lužánky), park o 33 ha s restaurací. U stanice městské dráhy v II. okrese rozkládá se c. k. Prater, od r. 1776 císařem Josefem II. obecenstvu přístupný. Dělí se na dvě části: Nobelprater, vlastně široká a dlouhá silnice lemovaná starými stromy, se širokou dráhou pro povozy a poněkud užší pro jezdce, podél které se táhnou s pravé i s levé strany budovy. Anglická zahrada, zábavná místnost s účelně vystavěnými budovami, divadlem a koncertní dvoranou, potom dále »Vivarium« a tři veliké letní kavárny. Lidový Prater (Wurstelprater) s mnoha hostinci a boudami i kolotoči pro zábavu dětskou. Za dílem tímto rozkládá se »Rotunda«, zbytek z výstavy světové r. 1873, kde nyní občas jsou výstavy a rozmanité produkce. Ze zahrad obecenstvu přístupných nejvíce se nalézá ve III. okrese. Jest to Schwarzenberský park v anglickém slohu, belvederská zahrada ve slohu francouzském, botanická zahrada, Arenberský park, park arcikněžny Marie Josefy před arsenálem, Draschův park ve IV. okrese, zahrada Eszterházyho, v VIII. okr. Schönbornský park, soukromý park knížete Lichtensteina na Alserově a několik zahrad v X. okrese. V XVII. okrese jest Schwarzenberský park v Neuwaldeggu a park s restaurantem u Türkenschanz. Nejrozsáhlejší uměle udržovaná zahrada jest u císařského letohrádku v Schönbrunně, s menažerii a skleníky, a u ní zábavní místo »Tivoli«, park s restauraci. O rozmnožení míst porostlých křovinami a květinami má obec péči velikou a lze přiznati, že každého místečka vhodně jest využitkováno. Mimo to celé okolí s výběžky Vídeňského Lesa vykazuje nesčíslný počet míst vycházkových, zvláště v údolích mezi jednotlivými hřbety porostlými hustým lesem, a i v delší vzdálenosti od města jest celá řada výletních míst, kam hlavně městská i elektrická dráha přístup usnadňuje.

Erb. V erbu města Vídně byl původně bílý kříž v červeném poli. Nyní jest erb: V černém poli korunovaný zlatý říšský orel s hlavami se zlatou září a červeným štítem, v němž bílý křiž, na prsou.

Literatura: Mat. Fuhrmann, Historische; Beschreibung ... der R.-Stadt Wien (V., 1765: až 1770, 3 sv.); v. Hormayr, Wien, seine Geschicke und Denkwürdigkeiten (t., 1823—29, 9 sv.); Aug. Silberstein, Die Kaiserstadt am Donaustrand (t., 1873); Kar. Weiss, Geschichte der Stadt Wien (2. vyd. t.,1882, 2 sv.); Wien, 1848—1888 (vydáno nákl. města o cís. jubileu, 2 sv.); Guglia, Geschichte der Stadt Wien (t., 1892); Grübl, Die Gemeinderverwaltung d. St. W. 1889-1893 (t., 1895); K. Uhlirz, Quellen zur Geschichte d. St. W. (t., 1895); Geschichte der Stadt Wien, red. Robert Zimmermann (t., 1897—1906, 3 sv. fol.); Statist. Jahrbuch der St. Wien (od r. 1883 až 1904); Wien. Kommunal-Kalender (posud 45 ročníků); Wien. Jahreschronik von A. v. G. (1899): K. E. Schimmer, Altund Neu-Wien (t., 1904, 2 sv.); Fr. Umlauft, Namenbuch der St. Wien (t., 1895); Die Monumentalbauten (t., 1881-93, 3 sv.); Die Privatbauten (t., 1894 až 1897, 3 sv.). Z četných průvodců: Ottův ill. průvodce po Vídni (1900). Mík.

2) V., ves na Moravě, hejtm., okr., fara a pš. Velké Meziříčí; 73 d., 408 obyv. č. (1900), 1tř. šk. a 3 mlýny.