Ottův slovník naučný/Vásy

Ottův slovník naučný
Vasvár	Vásy	Vaszary

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: Doplnit obrázky s popisky.

Údaje o textu
Titulek:	Vásy
Autor:	Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 447–452. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Váza

Vásy (z lat. vas, nádoba), nádoby zhotovené z pálené hlíny, porculánu, skla, alabastru, mramoru, bronzu atd. Ve starověku zabírají nejpřednější místo v. hliněné, jejíchž užívalo se jednak k uchování tekutin (vína, oleje atd.), k pití, nabírání, jednak k výzdobě chrámů, hrobů atd. Nejstarší v. z oblasti Středozemního moře jsou nádoby objevené Schliemannem v nejzpodnějšich vrstvách Troje. Tyto v. sloužily potřebám denního života; nebyly zhotoveny na kruhu hrnčířském, nýbrž jsou skoro vesměs zhotoveny rukou a nejsou malovány. Forma jejich jest nejčastěji kulovitá. Ucha jsou formy nemotorné, místo nich shledáváme často malé, provrtané násadky, jimiž se provlékala tkanice, na níž nádoba byla nošena. Toto opatřeni bylo také z té příčiny nutné. Že nádoby ty měly dno kulaté a nemohly se tudíž postaviti. U nádob (na př. u hrnců sloužících k vaření), u nichž nebylo možno obejiti se bez noh, bývaly připojovány tři nohy vyšší nebo nižší, rovné nebo spirálovitě stočené. V. jsou na straně zevní nejčastěji hlazeny a při páleni dostalo se jim nějakým, nám blíže neznámým způsobem povrchu červeného nebo černého, fermežovitě se lesknoucího. Výzdoba zevní strany jest celkem řídká a vykazuje nejprostší formy linii, jež obyčejně byly vryty ostrým nástrojem, nebo vložené proužky hliněné. Určitého systému ornamentiky zde dosud není. K prostým formám nádob přistupují v., jež velmi hrubě napodobuji lidskou nebo zvířecí podobu. Často nalézáme spojení několika vás v jediný celek, opatřený jediným otvorem, nebo nádoby, jež mají více ústí. Technika zůstává po celá století na témž stupni vývoje, vykazujíc průběhem doby jen nepatrný pokrok. Téhož způsobu jsou v. objevené v Tiryntě, na Kykladách a v nejstarších hrobech kyperských, třebas pozorovati jest mezi nimi jisté rozdíly lokální. Shledáváme u těchto nádob tutéž nepročištěnou hlínu, tutéž techniku zpracováni pouhou rukou, tentýž jasně červenohnědý, řidčeji černý lesk povrchu; teprve v mladších hrobech byly objeveny v., na jejichž zevní straně jsou malovány lineární ozdoby. Dřivé bylo zvykem zrovna tak, jako u nejstarších vás trojských, vrývati ornament bez určitého systému neb obkládati v. hliněnými proužky po způsobě reliéfů. Také zde převládá forma kulovitá; nádoby nejsou zařízeny tak, aby mohly státi, a mají buď 3 přidělané nohy nebo máji provrtané násadce k provléknutí niti. Groteskní spojení několika vás v jeden celek shledáváme také zde a také zde jest zvláště oblíbena kulovitá konvice s dlouhým, zobákovitým hrdlem. U vás kyperských znamenati jest leckde pokrok jak ve příčině formy nádoby, tak také ornamentální výzdoby a pečlivějšího rozděleni místa pomoci ornamentů. Vše to nasvědčuje domněnce, že původci vás v Tróadě a na Kypru byli stejného kmene a že nepřišly v. z Tróady na Kypros nebo z Kypru do Troje, nýbrž že byly na místě zhotoveny. V. objevené na Kypru jeví další rozvoj a pokrok tím, že na místě ornamentů vrytých vykazují poměrně záhy ornamenty malované. V. trojské a kyperské náležejí ještě do II. tisíciletí před Kr. Teprve v posledních hrobech této nejstarší epochy vyskytují se ojediněle též v. »mykénského« stilu. Nádoby podobného druhu jako v Tróji a na Kypru byly objeveny též na ostrovech moře Aegejského: na Paru, Naxu, Iu, Amorgu, Mélu, Syře a na Théře. Všude setkáváme se s podobným rázem, jenž poukazuje k souvislosti s vásami trojskými a kyperskými, ale přece objevuje se vždy něco nového, co nasvědčuje tomu, že v. na těchto ostrovech objevené repraesentují řadu sice blízce příbuznou, ale patrně mladší, vyznačující se tím, že přejala některé formy od vás trojských a kyperských, ale že má přece svůj samostatný vývoj. F. Dümmler pokládá starokyperská pohřebiště za současná s předřeckými pozůstatky na Kykladách a soudí, že obyvatelstvo Kyklad představuje samostatný odstín a rozvoj téže kultury. Poměrně nejlépe jsme zpraveni o Theře (Santorin); viz nyní Hiller v. Gärtringen, Thera, díl I. a II., Berlín, 1899—1903. Při prudkém jednom vulkanickém výbuchu, který za dob předhistorických přivodil značné změny v útvaru ostrova, bvly staré osady zasypány. Tato stará obydlí i s tím, co v nich bylo objeveno, náležejí tudíž nutně do doby před touto katastrofou, kterou geologové kladou na počátek II. tisíciletí před Kr. V. zde objevené byly jistě zhotoveny na ostrově Théře a pocházejí z doby před katastrofou. Totéž platí o příbuzných nádobách ze sousedních ostrovů. Hrubší v. formy starodávnější vyskytují se vedle nádob jemnějších a, jak se zdá, mladších, což jest zřejmým důkazem, že starší a mladší forma a technika mohly ještě dlouho současně vedle sebe existovati. Značný umělecký pokrok jest zde na prvni pohled patrný. V. vykazují mnohem větší různost tvarů, jsou vesměs točeny na kruhu a zařízeny tak, aby se mohly postaviti; ornamenty nejsou vryty ani vsazeny, nýbrž malovány, zvlášf oblíbený jest ornament vegetabilní. Rostliny malovány jsou prostě, bez schematického umělůstkářství a podání jich jeví dobré, nepředpojaté pozorování přírody. Celkem lze říci, že v. objevené na Kykladách tvoří přechod od prastaré keramiky na Hissarliku a Kypru k bohatší a důležitější keramice kruhu mykénského. »Mykénská« kultura vyrostla ponenáhlu a ponenáhlu dospěla vysokého stupně rozvoje, ale pak příčinou vlivů zevnějších (vtrhnutí Dórů na Peloponnés) vzala náhle za své nebo jenom lokálně živořila (viz Mykénská vzdělanost). Podle techniky rozeznáváme několik skupin vás mykénských. Starší v. vykazují na povrchu barvy mdlé, a sice jest buď jemná, červenavá hlína hlazena a ornamenty jsou malovány fialově hnědou, červenou nebo bílou barvou, nebo jest běložlutá, zelenavá hlína nehlazena a užito jest barvy fialově hnědé. Druhá, mnohem důležitější skupina, vyznačuje se lesklou barvou fermežovou, čímž vstupuje v dějiny umění nový, nesmírně důležitý činitel. Podle postupného rozvoje rozeznávají Furtwängler a Löschcke čtyři stily: K 1. náležejí v., jejichž povrch jest potažen černou barvou fermežovou a ornamenty jsou pak mdlou barvou bílou nebo temnočervenou tence naneseny, k 2. v. z jemné, bělavé nebo žlutohnědé hlíny s ornamenty, černohnědou fermežovou barvou namalovanými; někde shledává se přísada bílé barvy. Tyto dva druhy stilu vykazují starší techniku. Stil třetí a čtvrtý repraesentují hlavní periodu mykénské keramiky, jež vyznačuje se nejpěknějšími a nejvíce charakteristickými vásami. Třetí stil vykazuje hlínu jemnou, pročištěnou, povrch, vyznačující se teplou, žlutavou barvou, jest lesklý a hladký. Barva fermežová prochází zde všemi odstíny od žlutavého do černohnědého tónu, nejčastěji však jest leskle červená. Čtvrtý stil zahrnuje nejpozdější v., jež nemají ani leskle hladkého povrchu ani živě červené barvy, i fermež jest mdlejší. Ve starých, šachtových hrobech mykénských objeveny byly mimo v. s mdlou barvou pouze nádoby, náležející k stilu 1. a 2.; v. 4. stilu přicházejí jen zřídka mimo hranice Argolidy. Největší část »mykénských« vás, objevených v Attice, Boiótii, na Rhodu, Krétě a j., náleží technikou svou k stilu třetímu. Ornamentika vás poukazuje k tomu, že vznikly na blízku moře: zobrazeny jsou vlny, ryby, hvězdice, medusy, polypové, loděnky (nautilus) korály, skořepiny hlemýždí, mušle různého druhu, předměty, jež kdysi byly obyvatelstvu samému prostým šperkem. Z bylin spatřují se vodní rostliny, listi břečťanové, ratolesti s lupénky, palma, lilie. Z motivů technických užito jest původně pouze spirály. Později přistupuje zobrazení čtvemožců, ptáků, lidí, dále motivy textilní, ale nikde neshledáváme se na vásách mykénských, malovaných barvou fermežovou, s nohem, sfingou, lvem, s květem papyrovým nebo lotosovým. Jak tvar nádob, tak uspořádání a stilisování předmětů zobrazených jeví, jak se zdá, značnou závislost na technice kovové. Střediskem fabrikace vás »mykénských« byla asi Argolis. Po slohu »mykénském« následuje sloh geometrický, jenž vyznačuje se zcela zvláštním systémem ornamentů geometrických. Podle hlavního naleziště vás tohoto slohu, totiž pohřebiště u brány dipylské v Athénách, nazývají se tyto v. též vásami dipylskými a ornamentika jejich slohem dipylským (Poulsen, Die Dipylongräber u. die Dipylonvasen. Lip., 1905). V. tohoto stilu byly objeveny v Řecku, v Malé Asii, na ostrovech řec. a na severním pobřeží africkém. Po prvé stil dipylský objevuje se v Řecku v době ok. r. 1500 před Kr., tedy tehdy, kdy sloh »mykénský« stál na vrcholu svého rozvoje. Stil dipylský udusil ponenáhlu stil mykénský, jenž stával se víc a více geometrickým. Stil dipylský vystupuje pak ještě jednou a to mnohem později na půdě ředcé a teší se tu dlouhému trvání: sledovati jej lze v posledních jeho odnožích až do VlI., snad až do VI. stol. před Kr. Také v tento stil dipylský vkrádá se víc a více vliv cizí. Uměni hrnčířovo jeví se v těchto vásách na stupni respekt vzbuzujícím. Ornamentika těchto vás jeví formy vzaté z tkalcovství a řezbářství. Hojné pruhy a linie, zejména často ve skupinách po třech liniích, obepínají nádobu. Nejvíce bývá vyzdobena horní čásť v. a to maeandry přerůzných forem, vyplněními čárkami, dále řadami teček, motivy klikatými, řadami uzavřených a tečnami mezi sebou spojených kruhů; vedle toho opakuji se neustále čtverolístek, hákovité kříže, routy, vzorky šachovnice, koncentrické kruhy atd. Naproti tomu nevyskytují se spirály ani vegetabilní ornamenty až na malé výjimky. Nejpečlivější a nejbohatší vzorky bývají vertikálními liniemi rozděleny v jednotlivé oddíly a tato oddělení jsou také po stranách liniemi vertikálními uzavřena. Zadní strana vás odpovídá docela přesně straně přední nebo — což jest řidší — zůstává bez výzdoby. Na těchto vásách dipylských bývají zobrazeni nejčastěji vodní ptáci, dále kůň, srnec, jelen, kozorožec, býk. U koní nápadná jest tuhá, schematická stilisace (tělo uzounké, nohy tenké jako niť, krk však bývá příliš dlouhý a široký). Bohatší figurální výzdobu vykazují v. již svou velikostí nápadné a neobyčejně pečlivě pracované: zobrazeny jsou na nich scény denního života, na př. slavnostní hry, sbory, tance ve zbraních, průvody bojovníků, průvody vozní, scény bojovné, námořní bitva, pohřební průvod, při němž mrtvola vezena jest na vysokém voze pohřebním a provázena muži, ozbrojenými meči, a hořekujícími ženami. Prázdná místa jsou vyplněna různými figurami a ornamenty, na př. růžicemi, sestavenými ze samých bodů, hákovitými kříži, řadami bodů, vodními ptáky, a zejména řadami malých, klikatých linií. Na první pohled nápadné jsou nepřirozené, hranaté postavy lidské: malíři vytvořili si určité schéma, jež bylo prostě opakováno. Převládání živlu figurálního mělo následkem, že výzdoby geometrické ustupovaly ponenáhlu v pozadí. V. s převážně figurální výzdobou náležejí do VII. stol. př. Kr. a to, že veliké množství jich bylo objeveno právě v Attice, svědčí pro athénský jich původ. Furtwängler a Löschcke přičítají v. geometrického či dipylského stilu mladším Dórům, kteří, vnikše do Peloponnésu a na ostrovy řecké, učinili konec kvetoucí tam kultuře mykénské a sami přenesli starou, domácí svou techniku, vypěstovanou na řezbářství a tkalcovství, též na v. Attika jest domovem zvláštního druhu vás tohoto stilu, jenž jeví se pokračováním stilu dipylského, totiž vás objevených v attických hrobech, nejvíce na blízku Faléra. Jsou to vesměs oinochoe s bání jen málo vyklenutou, s hrdlem nepoměrné širokým a dlouhým, s ústím trojdílným. Ve příčině techniky není zde hlubšího rozdílu mezi těmito vásami a vásami stilu dipylského. Ke zvířatům známým již z vás dipylských přistupuje nyní též pes, zajíc, kohout, z figur mythických sfinx a Pégasos. V oramentice těchto vás pozorujeme též cizí živly a totéž vidíme u řady současných attických vás. Vše nasvědčuje tomu, že hranatý, tuhý stil dipylský se přežil a pozbyl někdejší obliby, tak že malíři, hledíce dosíci větší rozmanitosti, užívali k výzdobě nádob forem vegetabilních a výzdob figurálních, jež byly na východě oblíbeny. Proti stilu dipylskému, jenž pracuje více nebo méně šablonovitě, stojí zde úsilí vědomé, individuální. Počíná doba přechodní, doba nového tvoření, jež ohlašuje se na pozdějších vásách stilu dipylského a na oinochoích, objevených u Falera. K stilu dipylskému řadí se mladší v. kyperské, pocházející z doby, kdy Foinikove ovládali moře Středozemní. Tyto v. mají také úplně ráz foinický, jsou zhotoveny ze šedobělavé, pročištěné hlíny na hrnčířském kruhu; mimo mdle černé linie, jichž použito jest u figur a ornamentů zároveň jako linií obrysových, setkáváme se zde též s barvou bílou a červenou. Barva červená má vzhled špinavý, vedle sebe bývá jasnější a temnější její odstín. Velké množství vás má výzdobu výhradně geometrickou, ale ráz této výzdoby jest docela jiný než u vás stilu dipylského. U těchto vás shledáváme též rozdělení v horizontální pruhy, jež rozdělují se vertikálními liniemi na menší oddíly. Výzdoba jest neobyčejně bohatá: orientální růžice, v hlavním poli šikmo postavené čtverce, vyplněné menšími čtverci po způsobu šachovnice, ve vedlejších polích ornamenty šupinové a pletencové, dále široké, barevné mezipruhy. K těmto lineárním motivům přimíšeny jsou často zvláštní tvary rostlinné. Jichž stil dipylský nezná, dále zvířata a lidi. Často není zde vůbec ornamentů geometrických a jednotlivé figury nebo skupiny malovány jsou na trup nádoby, jakoby visely ve vzduchu. Dále zobrazeni jsou kůň, kozorožec, pes na řetěze, různí ptáci, ryby, různá okřídlená zvířata z báje. Jinde zobrazena plující loď, jinde muži a ženy, muži nesoucí ulovenou zvěř na tyčí, dále bojovník na voze, střílející z luku. Naproti hranaté hubenosti postav na vásách dipylských vidíme na vásách kyperských nabubřelou plnost. Čím více uplatňuje se na Kypru vliv řecký, tím více ustupuje v pozadí ráz orientální. Dovoz ze západu neustále vzrůstal a zatlačoval víc a více domácí výrobu v pozadí.

Mnohem výše než v. kyperské stojí v. rhodské, jež pocházejí asi z téže doby, co mladší v. dipylské a falérské. K živlům mykénským přistupují zde vlivy, jež odvoditi jest snad z Malé Asie. Mnoho poukazuje ke vzorům kovovým. Uspořádání dekorativní a výzdoba obrazová nečiní onoho fantasticko-neorganického dojmu, kterým působí v. ťoinicko-kyperské. Ve stavbě nádob, v rozčlenění zevní výzdoby a v malbě samé pozorovati jest ráz více harmonický, ba možno říci hellénský. Přes to však uplatňuje se zde dosud mocný vliv orientální. Motivy vegetabilní, divoká zvířata a zvířata z báje zaujímají na těchto vásách značné místo. Zobrazeni jsou: kozorožec, jelen, býk, beran, pes, zajíc, lev, noh, sfinx, chimaira atd. Některá zvířata převzatá z Orientu objevují se již ve formě přetvořené, hellénisované. Charakteristické jsou ornamenty. Na hrdle nádoby bývá často maeander nebo ornament pletencový. Od podstavce nádoby vystupuje vzhůru pěkný věnec z květů lotosových a poupat; později bývají zde veliké, značně od sebe vzdálené paprsky. Také v hlavních pruzích na šíji v. shledáváme nejčastěji lotos. Ornamentů vyplňujících prostor jest více než na vásách kyperských, ale zase ne tolik, kolik na př. na starokorinthské váse Dodwellově. Na některých vásách jsou ornamenty vryty a potom částečně červenou barvou vyplněny. Nejoblíbenější formou jest konvice a plochý talíř, zejména na vnitřní straně bohatě vyzdobený a to motivy lineárními a vegetabilními, ale také figurálními (zvířata, Perseus, Medusa se 4 křídly držící za krk labuť); na jedné váse zobrazena jest již scéna homérská, totiž zápas Menelaův a Hektorův nad mrtvolou Euforbovou. Květ keramiky rhodské spadá do VII. stol. př. Kr.; nádoby tohoto stilu těšily se v obchodě čilému odbytu, neboť nalézáme je na ostrovech moře Středozemního, v Trojí, v Egyptě, na Sicílii a i v Itálii (Vulci). Rostoucí obliba zboží korinthského přivodila konečně úpadek keramiky rhodské: po VII. stol. existovaly na Rhodu již jen menší továrny, jež omezovaly se na imitaci vás korinthských.

K vásám rhodským druží se v. mélské, repraesentované několika mohutnými, skoro metr vysokými amforami, pěkné, lehké komposice. Zobrazeni jsou na nich koně, spřežení, Apollón na voze, taženém čtyřmi okřídlenými koni, naproti němu Artemis držící jelena za parohy, dále zápas dvou rekův u přítomnosti 2 Žen. Ornamentům jest zde popřáno velmi mnoho místa. V. rhodské i mélské jsou součástkou keramiky iónské, jež kvetla v VII. a VI. stol. př. Kr. na pobřeží maloasijském a na ostrovech a jejíž výrobky byly i daleko na západě (v Etrurii) s oblibou kupovány.

S východními skupinami vás, o nichž byla právě řeč, jsou v jistém styku v. objevené na pobřeží africkém, ačkoliv chronologicky jsou původu mladšího. Naukratis a Kyréné jsou nalezištěm těchto vás. V. naukratijské vyznačují se nápadně pestrým střídáním barev. Vnitřní strana jest nejčastěji černá s červenými a bílými kruhy. Ve příčině techniky jsou v. naukratijské závislé na vásách rhodských a mélských. Hlína vás naukratijských vykazuje bělavý potah. U vás kyrénských jest nejoblibenějši formou miska s vysokým podstavcem, řidčeji vyskytují se jiné formy (deinos, hydrie, kratér). Zevní strana misky bývá zpravidla vyzdobena ornamentálními pruhy, celý vnitřek bývá vyplněn obrazem. Tyto v. náležejí již k technice vás s černými figurami na půdě červené, t. j. části nemající výzdoby jsou potaženy černou fermeží, v části pak opatřené výzdobou shledáváme černé figury neb ornamenty na světlé půdě. Vedle zajímavě stilisovaných pruhů z květů lotosových a poupat vyskytují se zde vlysy granátových jablek. Uvnitř misek bývají nejčastěji zobrazeny kvasy, rozpustilé tance, bojovníci, jezdci, okřídlené figury, motivy vzaté z denního života, řidčeji scény mythologické (trůnicí Zeus, oslepení Polyféma, Kadmos v boji s drakem, Atlas a Prométheus). Neobyčejná obliba, jíž těšily se v. nové techniky, totiž v. s červenými figurami na černé půdě, vytlačila produkty keramiky kyrénské úplně z obchodu.

Ve vlastním Řecku vynikal v VI. stol. př. Kr. fabrikací vás především Korinth. Periodě předchozí náležejí t. zv. v. protokorinthské, nazvané tak Furtwänglerem proto, že jsou chronologicky starší než vlastní v. korinthské a že jsou s nimi různými pojítky a vztahy spojeny. Jsou to malé, roztomilé nádobky, nejčastěji tvaru lékythu různých forem, ale vyskytuje se též konvička, hrneček s dvěma uchy, okrouhlé krabičky s plochým víkem, opatřené někdy držadlem a knoflíkem. Hlína jest světležlutá, fermež podle stupně páleni nahnědlá nebo červenavá. Výzdoba vás obmezuje se buď na dekorační pruhy nebo na vlysy sestavené ze samých zvířat (pes, lev, býk, pardál, kanec), jednou zobrazena jest dokonce scéna z řec. báje bohatýrské (Héraklés a Kentaurové). Také starší keramika korinthská dávala přednost nádobám malým. Výzdoba starších vás korinthských činí úplně dojem orientální, a to hlavně tím, že zevnější strana v. jest i při figurální výzdobě přeplněna všemi možnými ornamenty a výplňky. Vzorem zde byly patrně orientální tkaniny. Podstatnou známkou vás slohu korinthského jest rytí, jehož jest hojně a pečlivě užito. Dále jsou charakteristické vlysy zvířecí, obíhající kol do kola celé nádoby. Zvířata jsou zde postavena vedle sebe beze vší vniterní spojitosti, stejné typy zvířat opakují se stále až do omrzení (beran, kozorožec, býk, kanec, lev, pardál, labuť, kohout, sova, orel). Dále vyskytují se různí tvorové fantastičtí: sfinx, ptáci s hlavami nohů, pardálů, s hlavami lidskými. Z forem vás těší se největší oblibě krabice s víkem (srv. vásu Dodwellovu v Mnichově) a aryballos, dále oblíbeny jsou formy měchu (askos). Veliké v. objevují se velmi zřídka. Figura lidská vyskýtá se ve starší keramice korintbské poskrovnu, za to setkáváme se zde častěji s různými daemony s ocasem rybím nebo hadím, s Artemidou držící za krk divoké zvíře, se sfingou a jinými fantastickými zvířaty. Dále spatřují se řady kráčejících bojovníků nebo skupiny bojovníků mávajících oštěpy, jezdci atd. Oblíbeny jsou též burleskní tance, spojené s kvasem. Konečně zobrazeny jsou též scény z báje bohatýrské: Tróilos a Achilleus (na lagynu Timónidově), scény z války trojské (na váse Charétověj. Hlína, jíž užívá starší technika korinthská, jest pročištěná, světlá, žlutavá, velmi jemná, povrch její dal se snadno a dobře uhladiti. Na tento světlý povrch nanesena jest hnědá nebo hněděčerná fermež a na fermež nanesena jest často barva červená nebo fialově-červená k oživeni obrazu a k akcentování jednotlivých části (na př. šatu). Velmi hojně užito jest barvy bílé. Vnitřní kresba jest ryta.

Cizí, snad attický vliv přivedl změnu techniky. Hlína dostává na povrchu svém vzhled červenější, fermež stává se temnější, z části leskle černou, nádoby jsou kryty barvou fermežovou a jenom na jednotlivých místech, určených pro výzdobu obrazovou, ponechán jest základ hliněný. Místo menších vás, dříve obvyklých, vyskytují se nyní nádoby větší (amfory, hydrie, konvice, veliké, baňaté v., tak zvané vasi a colonnette). Scény z báje bohatýrské víc a více jsou oblibovány (odchod Amfiaraův, Péleus a Néreovny, Akamas atd.). Zároveň s keramikou korinthskou, jejíž výrobky opanovaly po dlouhou dobu skoro veškeren trh na jihu a na západě, kvetla keramika chalkidská. V sem přináležející byly zhotoveny buď v Chalkidě nebo v některé kolonii chalkidské. Publikaci jich připravuje Loeschcke. V příčině technické jeví v. chalkidské blízkou příbuznost s mladšími vásami korinthskými potud, že stejně rozlišují figury mužské a ženské barvou černou a bílou, naproti tomu však v. chalkidské nevyplňují prázdného prostoru mezi figurami růžicemi a jinými ornamenty, jak jest zvykem mladších vás korinthských. Zvláštní oblibě těší se v Chalkidě amfora: báň nádoby bývá otočena širokým pruhem, v němž zobrazeny jsou scény z řecké báje bohatýrské (boj o mrtvolu Achilleovu, Héraklés a Géryonés, Tydeus a Adrastos, Hektór a Paris loučící se s Andromachou a Helenou, Prométheus kolem probitý atd.). Vedle toho bývá nádoba ozdobena pruhy ornamentálními a na šíji bývá vlys zvířecí nebo pruh, v němž zobrazeni jsou cválající jezdci nebo bujné tance. Ve scénách figurálních pozoruje se neobyčejná, přímo dramatická živost, samostatnost a opravdovost podáni.

Konečně vystupují i Athény v popředí. Používajíc veškerých technických vymožeností i stilistických přednosti, k nimž řecké umění bylo na jiných místech pozvolným vývojem dospělo, keramika athénská dostoupila v době poměrně krátké vysokého stupně uměleckého, jak jej repraesentuje vása Klitiova a Ergotimova v archaeologickém museu ve Florencii (viz Françoisova vása; nejlepší reprodukce: Furtwälngler-Reichhold, Griech. Vasenmalerei, série I, tab. 1—3, 11 až 13). Keramika athénská vytiskla fabrikáty jiných krajin řeckých a opanovala po celé V. stol. samojediná tržiště. Počátkem VI. stol. vešla v oblibu technika vás s černými figurami na půdě červené (viz přil. čís. 1.—4.). Nejvíce těchto vás pochází z hrobfů etruských; až na nepatrné výjimky jsou vesměs výrobkem attickým. Nejoblíbenější nádobou této techniky jest amfora, jež vyniká formou neobyčejně vkusnou. Stavba její jest lehčí, hrdlo užší, podstavec má jemnější, profilované formy. Fermež, které se nyní užívalo, má kovově lesklou, černou barvu; tato fermež tvoři povlak v.; u starších amfor bývají některá místa nádoby ponechána prázdná a zde objevuje se pak hliněný, nějakou přísadou červeně zbarvený povrch, na nějž jsou ornamenty a figury lesklou, černou barvou malovány. Ornamenty omezují se nyní pouze na jistá místa nádoby (hrdlo, podstavec) a mají zde tektonický význam, sloužíce zároveň k charakteristice jednotlivých druhů nádob. Nejstarší perioda této techniky jeví archaiskou prostotu: figury i draperie podány jsou konvencionálně, zejména roucho žen splývá dolů beze všech záhybů v tuhých, rovných liniích. Figury zobrazeny jsou v profilu nebo přímo en face. Následuje druhá perioda, perioda volnějšího rozvoje, kde jeví se větši volnost v akci a značná již obratnost v podání nahého těla mužského v různé, energické posici. Roucho ukazuje někdy již pohyb figury. Komposice bývá méně mechanická, bývá prostší, počet figur jest omezen. V 3. periodě shledáváme buď affektovaný konvencionalismus, tak že někdy v. této periody vypadají jako produkty periody první (periody archaiské prostoty), při čemž pozoruje se neobyčejné úsilí o podání i nepatrných detailův, a to vrytými liniemi (srv. v. Exekiovy), nebo provedení bývá nedbalé, hrubé. Co se osob a scén na těchto vasách zobrazených týče, pozorujeme zde jistou monotonii: typy a scény opakují se až do omrzení. Zobrazení bývají jednotliví bozi nebo celé skupiny bohů, velmi často Dionysos a jeho thiasos, dále zrození Athénino, činy Hérakleovy a jeho apotheósa, některé scény z báji thebských a trojských, Théseus a Minotauros, boje, zejména boje nad padlým rekem, scény denního života, zápasy palaestrické, hry, ženy u studné, v koupeli, scény obchodní, život v dílně řemeslnické, žeň olivová atd. Scény zde zobrazené vynikají podáním neobyčejně živým, scénerie bývá prostičce vyznačena: sloup naznačuje chrám, strom značí venkovský kraj, delfín moře. Jistá dose grotesknosti pozoruje se všude. Z vás tohoto stilu uvésti jest zvláště panathénaiské amfory (viz Amfora, str. 162 a) a v. zobrazující prothesi; tyto jsou vysoké v. podoby amfor a zobrazeno jest na nich vystavení mrtvého, s nímž přátelé a příbuzní se loučí; byly vystavovány na hrobech jako upomínka na tklivý okamžik posledního loučení. Z malířů vás černé techniky vynikli: Klitias, Ergotimos a syn jeho Eucheir, Sofilos, Nearchos a synové jeho Tlésón a Ergotelés, Exekias, Amasis, Andokides, Pamfaios, Nikosthenés, Hischylos, Glaukytés, Kolchos a j. Někteří z těchto mistrů (na př. Nikosthenés, Hischylos, Andokides a Pamfaios) užili u některých nádob již také pozdější techniky, t. j. červených figur na půdě černé, kterážto technika opanovala koncem VI. stol. úplně pole. Technika tato záleží v tom, že byly nejprve kontury jednotlivých figur štětcem na červené půdě vyznačeny, pozadí pak černě vyplněno; na tomto černém pozadí vystupují nyní figury s neobyčejnou plastičností. Velmi často bývají detaily svalstva (na př. rovné a šikmé svalstvo břišní) vyznačeny rozředěnou fermeží. Živostí, pravdivostí podání, dramatičností svou stojí v. této techniky vysoko nad vásami dob předešlých: zde kypí a proudí pravý život. Zobrazeny jsou bujné scény nevázaného kómu, scény palaestrické, erotické, školské, scény z komnat ženských, scény z bájí o bozích a héróech (Théseus, báje trojské) — vše zobrazeno se stejným mistrovstvím. Nejslavnější malíři této techniky jsou Epiktétos, Euthymidés, Duris, Brygos, Hierón, Peithinos, Sósias a přede všemi Eufronios (srv. Klein, Euphronios, 2. vyd. Víd., 1886. Ukázky vás s červenými figurami viz příl. č. 5.—8.). Největší rozkvět této techniky spadá právě do doby ok. r. 500 př. Kr. Celkem rozeznáváme zde tři skupiny: 1. skupinu Epiktétovu; mistři této skupiny stojí ještě silně pod vlivem techniky vás s černými figurami na půdě červené, jeví ještě tuhost a strnulost techniky předchozí, komposice jich bývají mdlé; tam, kde zobrazeny jsou celé skupiny, jsou jednotlivé figury jen ve volném vztahu k sobě; 2. skupinu Eufroniovu: zde stává se kresba volnou a jistou, tělo lidské podáno jest s dokonalým mistrovstvím; 3. mistry krásného stilu (na př. Meidias), kteří vynikají nejenom effektní krásou jednotlivých figur, nýbrž i dokonale propracovanou komposicí; zvláštností jest, že mistři této skupiny připisuji rádi některým figurám jména allegorická.

Koncem V. stol. př. Kr. keramika athénská poklesla, fabrikace vás přešla nyní v jiné kraje, zejména v řecké osady v Italii. V. této periody vynikají obyčejné již značnou svou velikostí a nádhernou vyzdobou, ale umělecké provedení bývá konvencionální. Kruh scén zde zobrazených jest dosti úzký: zejména oblíbeny jsou scény toiletní, při čemž přisluhuje Erós, scény opírající se o řec. tragédii, hlavně Euripidovu, scény pohřební a na vásách jihoitalských scény inspirované flyaky. Na počátku této periody není někdy snadno rozeznati v. fabrikované v Athénách od nádob, jež vznikly v Italii pod vlivem athénským. Později však odlišují se v. v Italii zhotovené již svou technikou, zejména hojným použivaním barvy bílé, jíž malíři attičtí sice užívají, ale jen mírně. Vedle toho italské fabrikáty používají barvy žlutavohnědé k podáni stínu a detailů. Palmety a jiné ornamenty pod uchy nádob jsou veliké a hrubé. Tato technika zašla v Italii ve III. stol. př. Kr. Tou dobou vznikají v., jejichž povrch jest úplně potažen černou fermeží a figury jsou malovány bílou barvou na tomto povrchu. Za dob římských byly zejména v oblibě v. z červené hlíny, jichž povrch byl pokryt tlačenými reliefovými figurami, Sem náležejí v. aretinské, zvané tak odtud, Že hlavní středisko jich fabrikace bylo v Arezzu (viz Sigillata terra a Bolus). V. tohoto druhu dostaly se římskými legiemi skoro do celé Evropy, zejména často objevují se v Německu, Francii; i v provinciích zřízeny byly hojné továrny, jež tyto v. vyráběly po vzoru italském.

Co se forem vás týká, srv. hesla Amfora, Deinos, Hydria, Stamnos, Skyfos, Kylix, Aryballos, Kratér, Pithos, Olpé, Fialé, Kantharos, Kotylé, Kyathos, Rhyton, Lékythos.

Vynikající sbírky vás jsou v Londýně (Brítish Museum, katalog od Walterse a Smitha), v Paříži (Louvre a Nár. bibliotéka, katalogy od Pottiera a de Riddera), v Římě (Vatikán, Museo Gregoriano Etrusco, katalog od Reische, Villa di Papa Giulio, Museo Kircheriano, palác konservátorů), ve Florencii (Museo archeologico, katalog Amelungův), Neapoli (Museo nazionale, katalog Heydemannův), v Berlíně (katalog Furtwänglerův), Vídni (katalog Masnerův), v Mnichové (katalog O. Jahnův), v Petrohradě (Ermitáž, katalog L. Stephaniův), v Athénách (katalogy Couveův-Collignonův a de Ridderův), v Bologni (katalog Pellegriniův), Oxfordě (katalog P. Gardnerův), v Karlsruhe, Kodani a j.

Publikace vás: Furtwängler-Reichhold, Griechische Vasenmalerei (Mnich., 1900 sl., posud vyšla serie I. a první 2 sešity serie druhé); Furtwängler-Löschcke, Mykenische Vasen (Berl., 1886); E.Gerhard, Auserlesene griech. Vasenbilder (t., 1840 sl., 4 d.); Lenormant-de Witte, Élite des monuments céramographiques (Pař., 1844—61, 4 d.); Benndorf, Griech. u. sicilische Vasenbilder (Berl., 1870 až 1877); Heydemann, Griech. Vasenbilder (t., 1870); P. Hartwig, Die griech. Meisterschaler der Blütezeit des strengen rotfigurigen Stils (Lip., 1893).

Literatura. Walters, History of ancient potery, greek, etruscan and roman (Lond., 1905, 2 d.); Birch, History of ancient pottery (2. vyd. t., 1873); Lau, Die griech. Vasen, ihr Formen- und Dekotationssystem (Lip., 1877); Kachel, Kunstgewerbliche Vorbilder aus d. Altertum (2. vyd. Karlsr., 1881); Genick, Griech. Keramik (2. vvd. Berl., 1883); Rayet-Collignon, Histoire de la céramique grecque (Pař., 1888); Semper, Der Stil, díl II. {2. vyd. Mnichov, 1878); A. Dumont, Peintures céramiques de la Grécc propre (Paříž, 1874); t. a Chaplain, Les céramiques de la Gréce propre (t., 1882—90); de Witte, Études sur les vases peints (t., 1865); O. Jahn, Úvod ke katalogu vás mnichovských (Beschreibung d. Vasensammlung in d. Pinakothek zu München, Mnich., 1854); Klein, Euphronios (2. vyd. Víd., 1886); t., Gríech. Vasen mit Meistersignaturen (2. vyd. t., 1887); t., Griech. Vasen mit Lieblingsinschriften (2. vyd. Lip., 1898); v. Rohden v Baumeisterových Denkmäler d. klass. Altertums, sloupec 1931—2011; J. Dechelette, Les vases céramiques de la Gaule romaine (Pař., 1905, 2 d.); Jaennicke, Geschichte der Keramik (Lip., 1900); H. Huddilston, Lessons from Greek potery (Lond., 1902); O. Jahn, Ueber bemalte Vasen mit Goldschmuck (Lip., 1865); Winter, Die jüngeren attischen Vasen (Berl., 1885); Murray, White athenian vases in the British Museum (Lond., 1896); J. C. Hoppin, Euthymides (1896); E. Pottier, Douris (Pař., 1905); S. Horner, Greek vases (Londýn, 1904); E. Fölzer, Die Hydría. Ein Beitrag zur griech. Vasenkunde (Lip., 1906). Vý

V. čínské (s vyobr.) viz Čína, str. 709.